Harry Truman, v době  svého pobytu v Bílém domu, vyslechl postěžování  nového kongresmana, jak že se ve Washingtonu  cítí  osamocen, bez přátel. „Pořiďte si psa,“ doporučil prezident. Ano, toť nejlepší přítel člověka.

          Jenže já, dost neurotik, projevuji nedostatečnou zálibu v hartusících hafanech, jsem alergický na běsnící voříšky k neutišení. To pak s obtížemi potlačuji své genocidální či, přesněji, kynocidální choutky. Snad bych dovedl koexistovat s psem němým a ještě raději, s neviditelným.

          K radikálnímu řešení přistoupil Maocetung hned začátkem své vlády. Psy poručil zabít a tehdy lid vesměs vyhověl a poněvadž byl hodně hladový, též je jedl. V roce 1983 ale úřady oznámily, že v Pekingu ilegálně přežívá ne méně než čtyři sta tisíc psů, a nařídily jejich dodatečnou likvidaci. Někteří vlastníci své miláčky odvezli do úkrytů mimo město, jiní je raději snědli. Státu se za pouhých šest týdnů podařilo snížit jejich počet o polovinu: dvě stě tisíc utopeno, uškrceno, umláceno. Nejvíc této práce zastaly brigády mladistvých dobrovolníků. (Z kynocidy vyňali psy ve službě policejní, cirkusácké a ve vlastnictví vědeckých ústavů, kde se experimentátoři sami pak postarali o jejich krátkou životnost. A protože by nebylo socialismu bez udělování podle zásluh, privilegia se poskytují v mnohých podobách. Vdova po proslulém operním sólistovi směla dál vlastnit devět čistokrevných kusů perské, tedy nikoliv pekingské rasy.)

          Počet domácích mazlíčků v USA se odhaduje na 60 milionů psů a 70 milionů koček. K tomu pak připočtěme papoušky, rybičky, želvy, hady, orangutány. Ti všichni jsou zdrojem miliardového byznysu, nabízejícího lahůdky, dietní stravu, žrádlo pro gurmány (jehněčí a zvěřina), specialitky jak pro štěňata, tak pro drahoušky již přestárlé.

          K dispozici je i strava vegetariánská. Není neobvyklé jim dávat dárky a pořádat párty o jejich narozeninách. Za roční poplatek tisíc dolarů jim zajistit členství v Health and Racquet Clubu, objednat masáže, ba i akupunkturu. Pro jejich přepravu lze objednat limuziny u firmy Doggie Style Pet Limo Service.

          V dřívějších dobách přestárlý, vetchý, prašivinou prolezlý miláček dodýchal a jeho pán či paní akeptoval(a) nevyhnutelno. Nejen lidský život se ale podstatně prodlužuje, přibývá čtyřnohých seniorů a péče o jejich zdraví přesahuje mnohamiliardové sumy. Průzkum, v roce 2000 uskutečněný z popudu  American Animal Hospital Association, zjistil, že téměř polovina (47%) majitelů neváhá utratit jakýkoliv obnos ve prospěch svého miláčka. Jestliže trpí nedostatečnou kontrolou moče, k mání teď jsou speciální pleny. Aby se nemusel shýbat k misce s potravou a tak si případně poškodil krční sval, speciální kus nábytku s „elevated feeding bowl“ umožní pojídat ve výši jeho tlamy. Farmaceutické kolosy jako například Bayer či Pfizer (zdroj blahodárné viagry) se předhánějí v nabídkách přípravků zápolících s artritidou (Rimadyl) a též se senilitou (Anipryl), ohleduplně přejmenovanou na „cognitive disfunction syndrome“. Nervy zklidňuje výtažek z tropické kavy, pilulky „pet-Prozac“ pro mazlíčky. Odborníci v oboru výživy (tzv.canine nutritionists) doporučují každodenní dávku vitaminů, kalibrovanou s ohledem na věk a typ svěřence.

          Veterináři se specializují mnoha směry, od anestesiologů po psychiatry a toxikology. Ve Westbury, stát New York, vzniklo veterinární nemocniční centrum, inspirované modelem takového zařízení pro nás lidi. S vybavením včetně radioterapie, CT scan, M.R.I., s dentisty, ortopedickými chirurgy, pohybovou terapií, též s plaváním. Nejsou již zvláštností nákladné operace srdce (open heart surgery), transplantace ledvin, a léčba rakoviny. Když ani to nepomáhá, poslední adresou je specializovaný pohřební ústav jménem All Pets Go To Heaven. Rakev vykrášlená modrým či růžovým hedvábím plus důstojný smuteční obřad přijde na 1.500 dolarů.

          Všelijací mudrcové pídí po příčinách těchto trendů. Jednak je to urbanizace: na venkově, s každodenní přítomností domácího zvířectva, nás již žije pramálo. Dochází k fragmentaci tradiční rodiny, žijeme nejen déle, ale mnozí z nás příliš osaměle. Domácí zviřátko se stává substitutem, náhražkou dětí, které nám odrostly a do světa se rozprchly, či které jsme nikdy neměli.

          USA jsou tzv.litigatious societykde téměř každý se s někým soudí. Dominantní vinu na tak neblahém stavu věcí má právnická profese, obludně početná. Jen čtyři procenta obyvatel této planety jsou Američané, ale sedmdesát procent všech právníků světa jsou rovněž Američané. V New Yorku je to každý stopatnáctý obyvatel, a ve Washingtonu se jich kupí ještě víc. Přílišná harmonie ve společnosti ovšem není v jejich zájmu a proto se úspěšně přičiňují, aby takové pohody bylo co nejmíň. Žaloby pro malpractice (údajné zanedbání povinné péče), advokáty oblíbené a pohroma to lékařů, postihuje též veterináře. Množí se nejen žaloby z důvodů krutosti proti zvířatům či mezi vlastníky domů a nájemníky, co si do bytu smějí přitáhnout, ale i konflikty, jak známe při rozchodu manželského páru, s tahanicemi o potomstvo. Kdo že si z rozhašteřené domácnosti odnese spornou milovanou kočičku. Někteří advokáti se na takovou agendu specializují – však je výnosná. Dočítám se o čerstvém případu (Time, 13.12.2004) žalobce v Kalifornii, majitele psa (odrůda mixed-breed Labrador retriever), jenž po krátké pobytu na veterinářské klinice dodýchal. Cenu zesnulého soud ohodnotil ve výši deseti dolarů, ale prorota přiznala náhradu škody ve výši 39.000. Proces se vleče pět roků a ještě není u konce,  soudní výlohy už přesáhly 300.000 USD.

          Zrodila se nová justiční disciplina tzv.animal right –- zvířecí práva. Již čtyřicet právnických fakult včetně těch nejprestižnějších (Harvard, Yale) zavedly příslušné učební kurzy. Zrozen je odborný časopis Animal Law. S novinkou začal právník a publicista  Stephen W. Wise, který zastupoval delfína před soudní stolicí.

          Vývin této agendy úspěšně roste. Za pobytu na Panenských ostrovech (Virgin Islands) jsem se podivoval nad průběhem tři roky se vlekoucí soudní pře, v níž advokát neúspěšně prosazoval právo svého mandanta, jímž byl had. V tradičním právním pojetí  zvíře je toliko "věc" (res): mohu ji prodat, darovat, utratit, sníst, mohu se domáhat náhrady škody jen do výše tržní hodnoty (market value). Tato omezení již ale přestávají platit. Jestliže mi soused autem přejede pejska, mohu se domáhat i obrovské náhrady škody, poněvadž jsem byl připraven o milovaného přítele (loss of companionship), což mohu dokázat naší dlouholetou koexistencí, citovou souzvučností, poskytovanou péčí --  sdílel mou postel, vařil jsem mu dobroty.

          Vznikají advokátní firmy s takovou specializací. Kancelář Meyer and Glizenstein, jejích pět právníků, se angažuje v komplikovaných sporech s federálními úřady, například ve věcech vymezení standardu, jak zacházet se slony v cirkusu. V roce 1998 federální odvolací soud (United States of Appeals) vyřkl významný precedent ve věci šimpanze jménem Barney. S odkazem na zákon (Federal Animal Welfare Act) žalobu podal návštěvník zoologické zahrady, jemuž se zželelo předmětné opice, poněvadž byla v kleci sama, bez druha či družky, čímž údajně trpěla (psychological deprivation). Spor nadále pokračuje, vzdor tomu, že Barney je už nebožtík, zastřelen zaměstnancem zoologické zahrady, poté co utekl z klece, kousl náhodnou osobu, vyvrátil ukazatel cesty a mrštil jím v úmyslu zasáhnout kolotoč v provozu.

          Zůstává otázka: zákon vyžaduje, že žalobu může podat jen osoba, pověřivší právního zástupce, aby ji zastupoval. Jak ale zařídit, aby želva podepsala právní moc ochotnému advokátovi? Jak si budou zvířata počínat v roli svědků? Svědek musí přece prokázat schopnost, jak rozlišit pravdu od nepravdy. Dřív převládal názor, že zviřata jsou vlastně roboti bez citu. Teď se uvažuje jinak. Tzv.voice synthetizer již údajně dokazuje talent orangutánů  uvažovat na úrovni čtyřletého (lidského) tvora. Gary L.Francione, profesor na univerzitě Rutgers, zahájil žalobu jménem goril, s tvrzením, že mají být považovány za osoby s ústavně zaručenými právy. Odvolává se na precedent z devatenáctého století v souvislosti se snahou zrušit otroctví. Argumentace, přirovnávající tuto iniciativu k emancipaci otroků, je ale leckomu značně proti srsti. Ti po osvobození se stali občany, s právy a povinnostmi. Těmi zvířata přece nikdy nebudou.

          Jak daleko jít s podobnými nápady? Jestliže gorily dnes, kdy dojde na ovce, myši, žížaly? Co třeba ústavně zaručená ochrana bacilů?

          Jurističtí zoofilové zůstávají nezvikláni. Předpovídají, že do deseti let dojde k úspěšnému prosazení precedentu, povýšivšího zvíře na plnoprávného účastníka soudního sporu. Zastánci tohoto pokroku se ale budou muset vypořádat s následnou potíží: budou se z nich muset stát vegetariáni. "Přece nemůžeme být takoví pokrytci, abychom jedli vlastní klienty," přiznal jeden z advokátů.

          Neodvažuji se polemizovat s takovým názorem.