Africký kontinent oprávněně vyvolává představy mizérie, víc způsobené člověkem než přírodou – občanské války, genocidní masakry, mezikmenové vyvražďování, obrovské zlodějny kleptokratů a kromě jejich lakoty též jejich neschopnost a krutost. O to víc ocenění si zaslouží pouštní Botswana, výjimka, trvající od samého prvopočátku své nezávislé existence.

          Byla jednou z nejchudších zemí Afriky, přežívala zásluhou dobytkářství, jemuž se ale v tak rekordně suchém prostředí jen nevalně daří.

          „No jo, ale teď tam mají diamanty!“ namítne skeptik.

          Za experta se nepokládám, ale byl jsem tam několikrát, něco o té končině vím a tedy odpovídám: “Vládli si slušně ještě dřív, než o existenci diamantů měli tušení.“ A drahokamy přece vůbec nejsou zárukou blahobytu -- stačí se rozhlédnout po okolí. Sierra Leone poslouží hodně odstrašujícím příkladem.

          Botswana sousedí s Jihoafrickou republikou, Namibií, Zimbabwe a trošku i se Zambií. Rozlohou (600.000 čtverečních kilometrů) je víc než sedmkrát větší než Česká republika, a s obyvatelstvem (1,6 milionu, prozatím tím nejposlednějším odhadem z roku 1999) víc než šestkrát méně početným. Každopádně žádný ráj to na pohled. Poušť či aspoň polopoušť Kalahari, se solným plateau na severu a močály Okavango na západě. Kde ubývá vody, ubývá lidí, místy připadá deset čtverečních kilometrů na osobu. Komár anopheles roznáší malárii a moucha tse-tse obdařuje spavou nemocí. Ve dne je vedro a v noci občas i mráz. Jen trocha půdy je zemědělská, převládá pastevectví, dobytkářství, i ministři sní o socio-ekonomickém zaopatření cestou vlastnictví a péče o skot.

          Hodnocení chudoby, jak potvrzovaly statistiky OSN, dovede být přece jen povrchní. Po povrchem je tam totiž napěchováno značné nerostné bohatství --  uhlí, železo, měď, nikl, mangan a diamanty. Jenže to má háček:  k bohatství se nelze prohrabat dětskou lopatičkou. Nutno se dostat až do stometrové hloubky. S tou se vypořádává technologie kolosu De Beers, který získal kutací práva od botswanské vlády, svého nynějšího partnera v podnikání. De Beers hradí většinu státního rozpočtu, zásluhou magnáta Harry Oppenheimera vzniklo centrum Orapa, včera nic, dnes moderna s bankami a supermarkety. Minus se stalo plusem: diamanty se sice z hlubin obtížně získávají, ale tím rovněž nevzniká nebezpečí ze strany ilegálních vetřelců. Drahokamy se nepovalují v řekách či mělkém písečku na povrchu, jak je tomu v Sierra Leone a Angole, což tam ale vede ke krvavým bitkám zmocňovat se kořisti.

          V Botswaně sídlí lid Tswana, osm hlavních kmenů, všechny od BA – od Bamangwato po Batalokwa. Veliká to přednost v porovnání s jinými africkými státy, kde kmenů, nezcela harmonických, mají daleko víc, třeba i veletucet. Menšinu tvoří Křováci, jak geneticky, tak lingvisticky zcela odlišní, někteří z nich nadále nomádi, dávající přednost permanentnímu pohybu po Kalahari. Snahu vlády usadit je ve vesnicích kritizují mezinárodní ochránci lidských práv, s vehemencí, připomínající ony  zahraniční iniciativy, peskující Českou republiku pro její údajný útisk romského obyvatelstva.

          (Křováci přežívají též v sousední Namibii a Jihoafrické republice. Tam v místě Twee Riverien došlo k jejich náramnému zbohatnutí. Nomádi, putující pouští, přežívají všelijak. Též žvýkáním stvolu, energii dodávající a hlad potlačující trávy zvané hoogla. Načež výzkumníci zjistili, že to je též  výtečný appetite suppressant. Farmaceutický kolos Pfizer, jenž svět obšťastnil viagrou, se pak pustil do výroby neméně blahodárného přípravku k podpoře hubnutí a Křováci se budou podílet šesti procenty na multimilionovém zisku.)

          V Botswaně větším přínosem než diamanty je kvalita vedoucích kádrů, schopných a poctivých. Před víc než sto lety domorodý vládce Khama the Great uspěl se znamenitým diplomatickým tahem. V úmyslu uchránit se od expanzívních Burů v Transvaalu, z Britů vymámil ochranné záruky, ale bez ztráty autonomie. Britové poskytli protektorát, značně jiný než ten náš z března 1939. Vzniklo Bečuánsko a trvalo až do nezávislosti v roce 1966. Prezidentem se stal potomek starého vládce, Sir Seretse Khama, absolvent oxfordské univerzity a manžel bílé Angličanky. Tehdejší labouristická vláda se zlobila a církevní hodnostáři odmítali uskutečnit svatební obřad. Nicméně, běloška Lady Ruth se stala první dámou černé země, země se stala součástí britského Commonwealthu a též i menším partnerem/ partnerkou v evropském hospodářském společenství.

          Místo převratů se konají volby a poražení nekončí na jatkách. V říjnu 1999 volby vyhrál a prezidentem se stal Festus Hogae (Botswana Democratic Party), bývalý pracovník Mezinárodního měnového fondu. Podílelo se i osm opozičních stran, včetně jedné s iniciálkami MELS -- totiž Marx, Engels, Lenin, Stalin Movement of Botswana. Leč získala jen jednu setinu jednoho procenta (0,01%) hlasů. Značný tedy rozdíl od politického vkusu domorodých kmenů -- českého, moravského, slezského, lašského a chodského -- okouzlených náčelníkem Grebeníčkem rovněž takové MELS víry. Teď v říjnu 2004 prezident Hogae byl znovu zvolen.

          Poprvé jsem tam jel s polským kamarádem, tamějším zeměměřičem. Na hranicích VÍTÁME  DO  BOTSWANY  - PIJTE  NAŠE  PIVO oznamoval mnohametrový nápis, na němž se zubil domorodý krasavec v obleku moderního střihu. Jedeme po jediné asfaltce země. „Moc toho neuvidíš,“ ujistil mě bratr Slovan. Šedohnědá krajina, zaprášené keře, občas kulatá domorodá chatrč a hubené dobytče. Hlavní město Gaborone, teď rozrostlé do počtu 200.000 obyvatel, v suché stepi vzniklo z ničeho centrum, bydlitelná enkláva, oáza, kde se dá chodit po pár ulicích, je na co koukat, horko není vražedné, v ulicích se nevraždí. Co do vztahů mezirasových, docházelo spíš k třenicím intimního rázu. Za apartheidu tam běloši od rasistů dojížděli za tmavou souloží, též k potěše botswanského ministra financí. Místní měnovou jednotkou je pula, slovo znamená vodu, déšť, život. Polský zeměměřič mě představoval místním kamarádkám, které kromě příjemného vzhledu vynikaly svou pohostinností. Té nejpohlednější jsem se zeptal, zda je vdaná. Že ne, ale již je pyšnou matkou tří dětí. Nejstaršího syna jí dal tamten, druhého onen, otcem třetího je někdo další. Sděleno radostně, bez ošívání, výraz „dal“ ve smyslu „daroval.“ Pak ovšem došlo k pohromě AIDS a zhoubný vius HIV již zasáhl jednu třetinu národa.

          Líbil se mi tamější smysl pro humor. Dal jsem si vyprat safari obleček a ptám se, zda to může být zítra hotovo.
     „Bohužel, pane, zítra to nemůže být hotovo.Bude to hotovo dnes.“

          V centru města četl pán dvoujazyčné noviny Dikgang Gompieno – Daily News.
          Otázal jsem se, kde lze noviny koupit.
     „Bohužel, nikde,“informoval mě, „musíte jít támhle za roh a dostanete je zadarmo.“

          „Támhle“ sídlil vládní úřad, verze ministerstva informací, kde funkcionář v oboru tiskovin tiskovinu doslova vyráběl, točil klikou, pekař peče housky, a po kusu rozdával zájemcům.

          Na jiném ministerstvu mi za dvě puly vystavili mnohonásobné povolení číslo 6544 k vývozu kůže dvou šelem. Cituji doslova: „Original and Duplicate to Exporter, Triplicate to Treasury, Quadruplicate to Chief Game Warden, Quintuplicate Retained.“ Tolik LEFATSE LA BOTSWANA. SETEME SA OFISI E E ROMELANG – razítko a kolek. LEINA LA YO DUELWANG – jméno plátce

          Biograf Capitol a u vchodu oznámení Ožralým vstup zakázán!

          Výtečně zásobené knihkupectví a v něm nápis ANYONE WHO WILL BE SEEN READING IN THE SHOP WILL BE MADE TO PAY FOR THE  MAGAZINE, HE, SHE IS READING. Napočítal jsem dvacet nezákonných čtenářů a přistoupil ke stolu s výprodejem -- solidně vázané, nedotčené kusy, vše za babku. Vše produkt nakladatelství Progress Publishers, Moscow. Sebraná díla Marxe a Engelse, 18 svazků. Marxova Theory of Surplus Value, začal jsem listovat s poctivou snahou představy, zda by se tu v zemi mohl najít Afričan, který by si ve vousatém traktátu mohl s chutí počíst, něco se dozvědět, revolučně se inspirovat.

          Měl jsem zálusk vyrazit přes Kalahari na západ do Namibie, ale zkušený zeměměřič nápad vetoval. Rovněž jsem ho neoblomil vydat se směrem na Ghanzi, stezkou k borehole čili díře s vodou, v místě s přitažlivým jménem PHUDUHUDU.