V úterý 2.listopadu jsme zažili zajímavý den a pak i večer, který se nám před televizorem protáhl do příštího rána. „Toto jsou ty nejdůležitější volby v našem životě!“ každý čtvrtý rok nám tvrdí kandidáti. Tento primát přiznávám utkání v roce 1980, když se Ronaldu Reaganovi podařilo pokořit a z Bílého domu vypudit světce Jimmy Cartera, ale ani tentokrát zápas Bush versus Kerry nepostrádal na významu. V zahraničí je Bush rekordně nepopulární, hodnocen jako agresivní, světový mír ohrožující primitiv, horší než masový vrah Saddam Hussein. Však evropské kulturní elity na festivalu v Cannes obdařily propagandistický paskvil Fahrenheit 9/11 tou nejvyšší cenou.

          Ani domácí elity -- intelektuálové, mediální hvězdy, inženýři duší -- netají své sympatie. Jak upřímně přiznal Evan Thomas, editor týdeníku Newsweek, americký tisk věru drží palce Kerrymu vítězství. A ledacos pro ně je ochoten udělat, jak dokázal Dan Rather, hvězda televizního kolosu CBS prezentací a následnou patetickou obhajobou podvodných materiálů. The New York Times, považované za nejlepší noviny v zemi, v úvodníku rekordního rozsahu podpořily (19.10.2004) kandidaturu Kerryho a detajlně i zdůvodnily zkázonosnost Bushe pro blaho národa.

          Týdeník The New Yorker, rovněž značně vlivný zdroj, poprvé ve své mnohaleté historii se také politicky zaangažoval vyslovením pro Kerryho. The NYT o průběhu voleb na první straně (3.11.2004) pod titulkem „ Noví voliči dávají Kerrymu vysokou vlnu podpory“ jásaly, že Bushova snaha o znovuzvolení byla oslabena jeho selháním soutěžit s Kerrym, pro něhož hlasují ženy, příslušníci menšin -- 90 procent černochů a rovněž solidní většina Hispánců, též mladí lidé a ti politicky nezávislí a umírnění. Vbrzku po poledni onoho volebního úterý media vyhlašovala vysoce přehnané výsledky průzkumu voličů (tzv. exit poll) ve prospěch Kerryho. Nejeden komentátor jako například Dick Morris, někdejší přední poradce Bill Clintona, tohle počínání vysvětluje nikoliv jako lajdáctví, ale úmyslnou manipulaci ublížit Bushovi, jako snahu odradit jeho příznivce k volbám se vúbec dostavit.

          Realita ale vypadala jinak. Bush, který podle průzkumů a předpovědí měl jen chabou podporu veřejnosti, ve skutečnosti získal naprosto největší počet hlasů (přes 59 milionů) v celé historii země. Jestliže v roce 2000 se dostal do Bílého domu pouze zásluhou soudní manipulace, s mankem půl milionu hlasů, tentokrát zvítězil s převahou hlasů tří a půl milionu. Čímž jeho triumf nekončil. Republikánská strana si upevnila svou většinu jak ve sněmovně reprezentantů, tak v senátu. Tamější vůdce Demokratů, senátor Tom Dashle, nedocílil znovuzvolení -- druh fiaska poprvé za poslední půl století.

          V minulých volbách 2000 se zásluhou televize ujalo rozlišování států na modré (kde vítězili Demokraté) a na červené (doména Republikánů). Na obrazovce tehdy a teď červená barva předvládala nad modrou, jíž zbývaly tři kouty se značnou populací -- severovýchod (New York), Střední západ (Illinois s Chicagem a tři sousední státy) a pacifické pobřeží (Kalifornie). Po letošním utkání komentátoři rozumbradové usoudili, že „Demokratická strana byla decimována“, ztratila schopnost komunikace s venkovem, rurálními oblastmi, neprosadila se ani v jednom jižanském státě, kde dřív měla politický monopol. Prohrála i v Severní Karolině, kterou v senátu reprezentoval John Edwards, multimilionářský advokát s důkladně jižanským přízvukem a tedy i předpokladem úspěchu v tamější oblasti bývalé konfederace: však proto si ho Kerry vybral jako svého spolukandidáta, na úřad viceprezidenta.

          Demokratická strana tradičně mívala podporu těch méně majetných vrstev, nedávných přistěhovalců, katolíků, menšin, modrých límečků. Teď jí zbývá zejména loajalita černochů. Ke změně došlo zásluhou války ve Vietnamu, konfliktů generačních, když se modním stalo odcizení, vysmívat se patriotismu a nejeden intelektuál se ztotožnil s principem Blame America First -- Amerika může za všechno, i za katastrofu 11.září 2001. Tón začaly udávat elity v mediích, univerzitách, Hollywoodu. Došlo ke ztrátě kontaktu s Američany, živícími se rukama. Přemnozí z nich už podporují Republikány od dob Ronalda Reagana, který si je na svou patriotickou stranu úspěšně přetáhl.

          Hlavním zdrojem finanční podpory Demokratů přestaly být odborové organizace, jejichž počet členstva již po desetiletí vadne, od 30 procent v roce 1950 se podíl pracujících smrštil na pouhých 13 procent. Hlavním rohem hojnosti se staly nátlakové organizace advokátů, tak si zaručující politickou podporu zabránit tuze potřebné a národem žádané reformě justičního pořádku/nepořádku. Nejeden publicista se teď rmoutí a snaží se analyzovat tristní paradox, proč průměrný Američan, trápící se ekonomickou nejistotou, existenčními problémy, již nehledá útočiště u Demokratické strany. Ta ale se spíš zabývá partikulárními zájmy žen, černochů, homosexuálů. Víc ji vzrušuje osud flekaté sovy (spotted owl) než ohrožené živobytí dřevorubců v Oregonu.

          Zpravidla platí premisa, že volič se zejména rozhoduje podle stavu své peněženky.(It´s the economy, stupid/) V letošním utkání závažným sporným tématem byl i terorismus a Irák. Jenže, jak přiznáno v prvním povolebním úvodníku NYT (4.11.2004),  velkým zklamáním byla skutečnost, že válka v Iráku ovlivnila výsledek voleb pamálo. Analytici rovněž značně podcenili váhu, dopad oněch „moral values“  -- tradičních hodnot mravních. Obyvatelstvo v oněch červeně označených státech má dvojnásobně vyšší návštěvnost bohoslužeb. Zatímco méně než polovina Demokratů souhlasí s Bushovým principem oprávněnosti preventivního vojenského zásahu, mezi Republikány má devadesátiprocentní prodporu -- aniž by se dotyční příliš obtěžovali starostí, co tomu řekne cizina. V jedenácti státech se též hlasovalo o ústavní novele, definující manželství jako výlučný svazek mezi mužem a ženou. Vzdor velké snaze a výdajům homosexuálů tomu zabránit, iniciativa bez výjimky uspěla.

          Tento druh tradicionalistických voličů rovněž příliš nepřeje drogám, potratům, kontrole zbraní. Mnozí patrioticky motivovaní voliči, zejména z řad válečných veteránů, odmítli Kerrymu prominout jeho počínání po návratu z Vietnamu, příliš se podobajícího iniciativám Jane Fondové. Rovněž mu neprospělo jeho označení současného mezinárodního terorismu jako pouhé nepříjemnosti (nuisance).

          Národ je polarizován, obyvatelé oblastí modrých a červených mají obtíže se dohodnout. Lidé už nedovedou vyjádřit stanovisko, aniž by se to pak nebralo osobně, postěžoval si pedagog Bill Chaloupka (Colorado State University).