Ota Ulč
POROST NA HLAVĚ A NA BRADĚ
JAKO VYSVĚTLENÍ NOVODOBÉ HISTORIE
Mohutnost
či nedostatečnost porostu na
lbi není v Americe pouze povrchní záležitostí. Nadcházející prezidentské volby
by měl vyhrát Kerry, dostat víc hlasů, poněvadž má víc vlasů – tak se to rýmuje
a zkušenost potvrzuje. Plešatost automaticky diskvalifikuje, jak v roce 1972
potvrdil kandidát George McGovern, který potupně prohrál ve čtyřiceti devíti
státech z padesáti, včetně své rodné Jižní Dakoty. Jedinou výjimkou z pravidla byl
Dwight Eisenhower, všeobecně vážený generál, vítěz ve velké válce a pak i ve
volbách roku 1952 (toho posledního v životě zloducha Stalina před jeho
zaslouženým přesunem do pekel), v nichž mu oponentem byl rovněž důkladně lysý
Adlai Stevenson.
Jinak
tomu u Sovětů, kde přítomnost či absence porostu na hlavě předáků se střídala s
perfektní pravidelností. Však posuďte: po Leninovi vlasatý a kníratý Stalin.
Následoval kulatý holý Chruščov, svržen vlasatým Brežněvem, dočasně nahrazen
plešatcem Andropovem, pak ještě dočasnějším bělovlasým Černěnkem. A nastala
jiná éra, končící rozpadem supervelmoci: Gorbačov s tmavým mateřským
poznamenáním na holé lbi, vystrnaděn Jelcinem se závidění hodnou bělostnou
hřívou, a jeho vystřídal Putin s tuze sporým porostem. Putinovým nástupcem aby
se tedy stal značný vlasatec. Jeden, dva příklady by se daly přehlédnout jako
pouhá náhoda, ale to, co se prozatím odehrávalo na šíré Rusi, dělá úplně jiný
dojem: že by železný zákon hirsutismu jako klíč v pochopení historie, zcela jiný
než jaký formuloval až výstředně srstnatý Marx? Dlužno však poznamenat, že
móda předchozích století zdobit se parukami, odhalování těchto zákonitostí
neumožňovala.
V
USA tedy nikoliv holé hlavy, ale holé brady jednomyslně vítězí nad častečně či
zcela porostlými. A nejsou to jen rádoby vtipálkové, kteří se pouštějí do
frivolních spekulací. The New York Times, přední či spíš úplně
nejpřednější noviny v zemi, 19.září 2004, v závěru vrcholící volební kampaně,
otiskly úvahu nazvanou Got a Beard? Don´t Bother to Run („Máte vousy?
Neobtěžujete se usilovat.“). Jaký bude tentokrát výsledek, s jakým dopadem
případně historické závažnosti? Tolik je jisté, že vítěz bude bezvousý,
bezlicousý, bez náznaku sebemenšího knírečku. Tak tomu je v Americe už téměř
celé století, od roku 1913, kdy William Howard Taft, kníratý a s kotletami (mutton-chopped),
předal žezlo vzorně oholenému filosofovi - snílkovi Woodrow Wilsonovi.
Posledním vážným kandidátem na úřad prezidenta s porostem na tváři byl Thomas
E. Dewey, který v roce 1948 podlehl Harry Trumanovi.
Porozhlédnutím
na oněch uplynulých sto let zjistíme, že vždy řádně oholená Amerika se musela
potýkat s aspoň částečně chlupatými protivníky: Wilson s kníratým císařem
Wilhelmem II., Roosevelta trápil japonský Hideki Tojo s menším knírem a Hitler
s ještě menším, ale přece jen nějakým. Jak snadnější, harmoničtější bylojednání
s Churchillem než s de Gaullem – a vysvětlení nám poskynou jejich fotografie.
Stejně tomu s kontrasty Kennedy – Castro, Johnson – Hočimin. Rovněž porovnejme
hladké tváře izraelských předáků (s přehlédnutím zřetelného knírku Goldy
Meyerové) se srstnatým, nikdy pořádně oholeným Arafatem a všemi arabskymi
potentáty, každý s něčím pod nosem. A ty všechny svým vzezřením překonal
Saddam Hussein, poté co vzdálen od svých přemnoha paláců, ho Američané vytáhli
z nevábné nory v podobě hodně umolousaného vandráka, houmlesáka.
Militantní
islám zasadil pořádnou existenční ránu holičům jakékoliv ideologické
orientace. Vzpomeňme ajatoláha Chomejniho s jeho velebným vlajícím vousem. V
jeho délce a osobním fanatismu ho pak předčil Osama bin Ladin. Brady ty
nejdelší a nejchlupatější patří k vizitce všech stoupenců Talibánu.
V
USA si lícní porost pěstuje deset procent mužského obyvatelstva. Víc procent
je mezi umělci, vědci, profesory, potrhlíky. Takto ale nemohou okolí odpuzovat
politici, však by je nikdo nevolil. Napadá mě jen jedna výjimka: senátor Jon
Corzine ze státu New Jersey, ten má bradu pořádně zarostlou. Ovšem, on je
multimilionář a za peníze se dá pořídit ledacos, že ano.
Z
opačného břehu Atlantiku se teď obracím k českým mudrcům, analytikům, aby
zformulovali vysvětlení politického dopadu hirsutismu v rodné zemi - od T.G.M.
po oholenou avantgardu lidí zvláštního ražení, až pak k zarostlým disidentům
(četl jsem, že Jan Ruml a federální minisitr vnitra Ján Langoš po přistání v
New Yorku udělali tak nevábný dojem, že místo V.I.P.přijetí je na letišti
potupně dlouhou dobu pozdrželi), a s hlavou státu, zdobenou jen symbolickým,
náznakovým knírečkem. A teď tam zazářil mladistvý holobrádek premiér.
K O N E C
|