Těžko se z bezpečné vzdálenosti exilu odolávalo pokušení zlobit normalizátory a pokud možno jim i škodit. Ať už napsáním článku v západních zdrojích nebo propašováním podvratných tiskovin zpět do klece. V tom mi dokonce pomáhal můj bývalý student, posléze v diplomatické službě, dočasně fungující na americké ambasádě v Praze, ochoten zajít a předat zásilku na té které adrese. Preferoval jsem ale expedice magnetofonových kazet s napovídanými informacemi.

          Byl jsem ale pouhý mraveneček v porovnání s Pavlem Tigridem, primárním zloduchem v očích normalizátorů. Kromě zájmu ho fyzicky zlikvidovat, psali o něm i knihy, jak že zkázonosný, světovému míru nepřející je to živel, baží o rozdmychání třetí světové války, smrti milionů zejména nevinných žen a dětí. Znali jsme se už od roku 1960, v době, kdy socialismus oficiálně zvítězil a šťastná země se obohatila o jedno písmeno, z ČSR se stala  ČSSR.

          V říjnu 1981 dorazilo z Paříže sdělení, že „Svědectví vstupuje letos na podzim do 25.roku své existence. Je o ně stále rostoucí zájem, zejména mezi mladými lidmi v Československu, který je však provázen sílící bdělostí úřadů: ty se pokoušejí, zcela proti duchu helsinských dohod, cirkulaci naší publikace co nejvíc omezit. Přesto je možné (a naše zkušenost to potvrzuje) uživat běžného poštovního styku Československa s ostatním světem s dosti dobrými výsledky; více než polovina zásilek našeho časopisu nalezne svého adresáta, ale jen tehdy, jsou-li zásilky pečlivě připraveny a odesílány postupně z různých částí světa. Aby tato podmínka mohla být splněna, Vaše pomoc je nezbytná.“

          Dychtivě jsem souhlasil a tak se stal jedním z distributorů ideo-destruktivního zdroje na jemňoučkém kvalitním papíru v miniaturním vydání velikosti 14,4 krát 9,6 cm, v počtu stran 40 až 46, od čísla 73 až po číslo 88, jež naposledy šlo do tisku  v září 1989.  Několikrát byl na poslední straně tento inzerát: „CLUB CULTUREL, B.P.422, 75025 Paris Cedex 01, FRANCIE posílá zdarma vybraným zájemcům v Československu české a slovenské časopisy a knihy, vydávané v zahraničí, jakož i videokazety s komentářem v češtině.“

A ke každému výtisku bylo přiloženo toto extra sdělení:
          Vážená čtenářko, vážený čtenáři,
     Doufáme, že přiložený text Vás bude zajímat, je částí časopisu, který vychází zcela legálně v cizině, do ČSSR však může být dopravován jen způsobem, jímž se Vám tento list dostává do ruky. Vaši adresu jsme vyhledali náhodně a nepadá proto na Vás případná odpovědnost (před úřady) za to, že text pošta doručila. Ostatně podle čs.zákonů není trestné cokoliv si přečíst a žádný zákon také nenutí občana k odevzdání jakkékoliv písemnosti. Navíc Všeobecná deklarace lidských práv, kterou čs.vláda podepsala, určuje (v čl.19.): „Každý má právo  na svobodu přesvědčení a projevu; toto právo … zahrnuje právo vyhledávat, přijímat a rozšiřovat informace a myšlenky jakýmikoli prostředky a bez ohledu na hranice.“
     S přátelskými pozdravy Svědectví (Paříž).
          Měl jsem na starost expedici 150 výtisků každého čísla a k dispozici aspoň tisíc adres, takže bylo z čeho si vybírat.  Teď se jimi po letech prohrabuji. Nejvíc je ovšem pražských. Jen v abecedním pořadí mezi jmény JUDr.J.Bairle a Prof.K.Baumgarten se jich nahromadilo šedesát. V Hodoníně jich bylo třicet a v Jihlavě dvakrát tolik. Na nejvyšší partajní papaláše se mi nedostalo, pouze jsem dodával České národní radě (Sněmovní 4), Ministerstvu průmyslu (Na poříčí 24), Ministerstvu kultury (Valdštejnská 10) a instituci kulturu ničící, totiž Úřadu pro tisk a informace (Revoluční 2). Z mimopražských jsem se smiřoval s paběrky jako Okresní výbor Národní fronty (Gottwaldovo nám., 686 01 Uherské Hradiště) či dokonce Jiří Pastyřík, předseda CV KSČ (JZD Rudý říjen, Hořešovice,okr.Kladno). Podvracel jsem zemědělce (několik JZD, například 517 31 Bolehost, 251 70 Dobřejovice,  několik Státních statků, například 378 33 Nová Bystřice, 348 02 Bor u Tachova, též Státní rybářství,n.p. 682 00 Výškov.

          Ani na velké průmyslové podniky (s výjimkou Poldi SONP, 272 62 Kladno) jsem nedosáhl. Spíš to byly  podřadnosti jako Stavoprojekt, 460 00 Liberec, Cihelny G.Klimenta, 664 42 Modřice u Brna, též Chirana, Drutěva, Drutechna, Druchema,  Dřevovýroba, ale také Čokoládovny Orion.

          Zásoboval jsem hotely a restaurace. V pražské Nerudově ulici jsem měl tři: U Kocoura, U Bonaparta a U dvou slunců. Početné jsem měl okresní a městské knihovny na adresách jako Havlíčkův Brod, Ledeč nad Sázavou, Chlumec nad Cidlinou, Nový Bydžov, Chrudim, Choceň, Jičín, Litomyšl, Náchod, Nová Paka, Police nad Metují, Pardubice, Přelouč, Rychnov nad Kněžnou, Lomnice nad Popelkou, Dvůr Králové nad Labem, Ústí nad Orlicí, Semily, Turnov, Trutnov, Vrchlabí.

          A redakce, ovšem: Rudé právo (Na poříčí 30), ultrastalinská Tribuna (Olšanská 1), policajtský Signál (Hybernská 7), Obrana lidu (Jungmannova 24 a též Vladislavova 26), Naše politika (Revoluční 5), Panorama (Hálkova 1), Vesmír (Vodičkova 40). Též různá vydavatelství jako Albatros (Na Perštýně), Akademia (Václavské nám.34), Mír a socialismus (Na Florenci 13),
Mám tu svého jmenovce, mně neznámého a nepříbuzného: J.Ulč, Fugnerova 810, 268 01 Hořovice. Jak se tam dostala Jiřina Sýkorová, Smíšené zboží Psohlávky, 691 85 Dolní Dunajovice, nebo Ant.Atanasopulos, Řecká 1087, 735 06 Karviná?

          Rovněž jsem zasílal na adresy známých až veleznámých osob, jež režim tuze nemiloval: Václav Černý, Karel Kosík, Marta Kubišová, Alex Lederer, Jan Litomiský, František Lízna, Ladislav Lis, Václav Malý, Dana Němcová, Jan Placák, Gertruda Sekaninová-Čakrtová, Petruška Šustrová, Josef Topol, Ludvík Vaculík (a též jiný Vaculík - Milan, Gottwaldova 325, 768 11 Chropyně), brněnští Jaroslav Šabata, Milan Uhde a Jan Trefulka. A Václav Havel, Hrádeček 5, Vlčice, okres Trutnov. Hodně však pochybuji, že některá z obálek by se byla některému z takových adresátů proklestila. Neměla ale mít potíží dorazit k národnímu umělci Janu Pilařovi, snaživému kolaborantu všech hanebných režimů, které tuto zemi postihly. Údajně bydlel v Ondříčkově 8 (hned vedle domu, kde sídlí nakladatelství Šulc a spol.,s nímž teď spolupracuji.)

          Co ale činit k podpoře pravděpodobnosti, že toto naše podvratné úsilí se bude aspoň z části dařit? Především jsem tyto obálky neposílal ze stejné pošty, nestrkal do téhož kastlíku. Pravidelně, každý druhý měsíc, jsem jezdil do Kanady na schůze redakční rady časopisu Západ, na jehož tvorbě jsem se podílel. K hranici u Niagáry to z domu mám asi 300 kilometrů. Tedy jsem cestou několikrát zastavil a po částech jsem zásilky expedoval.

          Odmítal jsem samolepky a adresy psal rukou. Měnil jsem přitom pero i  písmo.
          A neodolal jsem vymýšlet si bizární, poťouchlé zpáteční adresy. Když například mým adresátem byl JUDr.Otakar Baláš (Náměstí Hrdinů 9, 140 00 Praha), tvor hodně bolševický, který se jako autor specializoval na protistátní zločiny a trest smrti, Svědectví obdržel s adresou odesilatele „Friends of Capital Punishment Association, Soledad, California.“  Svaz učitelů tance (Palackého 28, 293 01 Mladá Boleslav) takto obohatilo „Fred Astaire Studio, Lame Springs, Montana.“ S profesorem Rudolfem Bártou, Mičurinova 5, 160 00 Praha komunikoval „Lysenko Institute of Irrational Results, Lexington, Kentucky“ a s Dolem Čs.armády v Ervěnicích tak činil výzkumný ústav „Indepth Peace Studies of Demilitarized Mining, Los Alamos, New Mexico.“

          Bohumil Bek, sídlící v ulici Souběžné, inspiroval vznik virtuálního korespondenta „Parallel Interest Enterprise“, kdežto Dr.V. Běhal se zasloužil o „Sprinting Efforts, Thermopolis, Wyoming.

          Na adresy značných normalizátorů docházely obálky s adresami jako Pax Association Despicables a hodněkrát se opakovalo jméno předsedy Komunistické strany USA: Gus Hall, jeho neexistující výzkumný institut, adresou na těch nejluxusnějších buržoazních lokacích jako Bel Air, Beverly Hills, Palm Springs či West Palm Beach.

          Teď tyhle materiály mám pohřbené ve vzdáleném šuplíku. Doufejme, že je nebudu muset oprašovat, kdyby totiž došlo k potřebě jejich znovupoužití. Vždyť nemalá část nepoučitelného národa jakoby po takovém návratu prahla.