Jedna zpráva dobrá a druhá méně dobrá:  válečných konfliktů sice příliš neubývá, ale roste počet způsobů, jak protivníka přemoct, aniž by došlo ke krveprolití. Již existují zbraně, jen dočasně oslepující nepřítele. Lze gumovým nábojem, důkladně lepkavou pěnou ho zaobalit, znemožnit jakékoliv jeho počínání, aniž by mu ale bylo ublíženo. Letadla rozprašující účinná sedativa, bleskové světlo (strove light),  vysílané ve frekvencích, způsobuje závratě, zvracení, ba i ztrátu kontroly stolice. Z briskně mašírujících divizí zpupných agresorů se stanou nevesele se ploužící, hanebně páchnoucí zoufalci – jak rajský pohled na takový svět!

          Tak ohleduplné metody práce bych ale neaplikoval v případě islámských fundamentalistů, usilujících o splnění údajného příkazu Allaha zabít nás všechny, nevěřící psy. Takoví fanatici přece zdůrazňují, že pro ně důležitější, žádoucnější je smrt než život. Proč jim tedy nevyhovět spěšnou permanentní expedicí k radovánkám do ráje, po němž tolik baží, do objetí sedmdesáti dvou pannen s panenstvím stále znovu obnovovaným?

          Většina příslušníků čeledě, dosud označované jako homo sapiens, ale vesměs dává přednost nebýt mrtvolou – aspoň na tak základním punktu se lze s ní domluvit, což platí jak na mezinárodní půdě, tak na domácím poli. Tam teď máme pistoli jménem TASER, novinku vymyšlenou už před třiceti lety. Vyrábí ji firma v Arizoně, s maloobchodní cenou kolem 800 dolarů za kus. Místo kule vypálí elektrickou dávku o intenzitě 50.000 voltů, což zasažený cíl znehybní na pět vteřin, dost tedy času nasadit sebenebezpečnějšímu útočníkovi pořádná pouta. Už se používá v Iráku, za předpokladu, že spíš promluví lapený než proděravěný nepřítel. V USA se takto zmodernizovalo víc než 4.000 policejních stanic a jejich počet dál roste. Dočítám se (v The New York Times, 7.3.2004), že v Seattlu je tak již vybavena třetina policistů, pohybujících se na bicyklech a dbajících na pořádek v této sympatické, mohutnící metropoli u břehu Pacifického oceánu. Výsledky jsou už zřetelné: v roce 2003, poprvé za patnáct let, nedošlo ani k jednomu zabití v konfliktu se strážci zákona, i když zdaleka nelze vyloučit eventualitu, že několikametrákový násilník, nadrogovaný diabetik se srdeční vadou, po potyčce s policií zkolabuje a už se neprobere. Ultrapokrokové organizace jako American Civil Liberties Union  ovšem protestují, že i jen dočasným znevýhodněním nebezpečného útočníka dochází k naprosto nezdůvodnitelnému omezení jeho lidských práv. (Zkušenost mě utvrdila v pravidlu vždy zastávat opačný názor než tato ACLU.)

          Zásluhou použití pistole Taser došlo k drastickému poklesu fatálních střetů s policií.  Dokonce i v dost divoké Miami teď v roce 2003 se poprvé po 14 letech neuskutečnila ani jedna taková mrtvola. A tam, směrem na jižní Floridu, pravidelně odjíždíme z naší Sibiře, klimatické mizérie, když nám to sem po dlouhé zimní měsíce fičí ze severu z kanadských plání a zdá se to být rok od roku horší, mrazů hanebně přibývá. Asi za to může tolik zdůrazňovaná rostoucí pohroma globálního oteplování.

          Na cestu bych si měl opatřil tenhle náramný Taser, takovou bambitku mít, zabažil jsem. Sloužila by k nekrvavé obraně proti násilníkům a třeba i nepříjemné zvěři,mezi níž počítám i plazy. Havěť se množí i bez ilegálního přelézání mexické a o to míň kanadské hranice. Též přírodní živly pomohou. V roce 1992 hurikán Andrew  způsobil pořádnou spoušť, rozmetal asi sto tisíc obydlí včetně různých výzkumných center, části zoologické zahrady, a odhadovaný počet několika tisíc zvířeny včetně paviánů a orangutánů se rozběhl do kraje k nenalezení.

          Miami je cílovou adresovou nejen pašovaných lidí a drog, ale i všelijakých rostlin a živočichů. Tomu má zabránit pouhých devět federálních inspektorů, z nichž každý aby kontroloval 70 lodních zásilek denně (NYT, 29.2.2004). Pokud se podaří objevit cokoliv z listiny tzv.ohrožených druhů (endangered species), tak musí putovat zpět odkud přišly. Není prý nic zvláštního, že dojde k zachycení zásilky tisíce baby boas neboli mláďat hroznýšů či baby pythons, jež česko-anglický slovník rovněž překládá jako hroznýše. Dovoz potvůrek ještěrek či až dvoumetrových ještěrů jménem Nile monitor lizard  zakázán není a mezi podivíny je po nich poptávka - mít je doma k potěše, kterou zpravidla poskytuje kočka či pes. Načež bývá o případné potíže postaráno.

          I dobrý úmysl se může vymstít a na něco takového nemá Amerika monopol. Posloužím příkladem, jak neradno zasahovat do ekologické harmonie, jak raději neporoučet větru dešti. Na severu v Austrálii, v tropickém Queenslandu, plantáže s cukrovou třtinou trápil hmyz a někoho napadlo dovézt z Havajských ostrovů hmyzuchtivé toads – žravé žáby, ropuchy. Ty se ale hrůzně rozmnožily, už jsou jich mnohé miliony, dosahují velikosti oškubané slepice, rozlézají se směrem k Darwinu a na jih k Sydney.  Teď už se jim třeba podařilo přelézt dlouhatánskou poušť Nullarbor a doťapkat až do Perthu.

          Na Floridě iguány a kajmani se rozlézají po pozemcích pokojných občanů, druh nezbedných papoušků (monk parakeets) hlodá dráty elektrického vedení a zvláštní odrůda kubánských žab (Cuban tree frogs) se zdařile rozmáhá a polyká místní americké žáby. Fidél Castro aby byl potěšen takovou kontraofenzivou. Národní park Everglades – milion a půl akrů prérie, močálů a džungle, bydliště aligátorů a méně početných černých pardálů - ze stal oblíbenou adresou  tzv.barmských pythonů hroznýšů. Správci parku dokonce pořídili python hot line - tísňovou linku, kam zavolat v případě krizové situace. Zmínění plazové se rozlézají i mimo tuto přírodní oblast. Jeden velikosti 22 stop čili 7 metrů, poté co pozřel mývala, byl lapen v přímořském městě Ft.Lauderdale, oblíbené adrese návštěvníků, kam my také pravidelně míříme.

          Odtud neméně pravidelně jedeme po tzv. Alligator Alley, silnicí, jíž se od Atlantiku dostaneme k západnímu pobřeží státu u mexického zálivu. I tam , v končinách s jmény Naples, Venice (permanentní zimní adrese manželů  Škvoreckých), Sarasota či St.Petersburg sídlí přemnoho našinců. V Cape Coral sídlí bývalý pražský řidič trolejbusu, nyní automechanik. Tento syn zasloužilého člena rodné strany, nositele Řádu vítězného února, se s rodným městem rozloučil po pancéřovém příjezdu internacionálních bratrů a teď si hoví ve svém prostorném domu s bazénem pod střechou, a s jeho letadlem se pravidelně vznášíme nad tamějším krajem. Z výše si prohlížet přilehlé ostrůvky dosud neobydlené, jeho rostoucí město, protkané ulicemi a  podél nich i kanály pro pohyb na lodičkách. A právě do těch vod pronikli ti až dvoumetroví ještěři, působící různá alotria.

          Končím optimistickým sdělením: barmští pythoni sice úspěšně požírají místní hady, ale aligátory se jim přece jen nepodaří přeprat. Teď nedávno došlo k jednomu takovému utkání za přítomnosti manželů penzistů ze státu Wisconsinu, neméně sychravého jako ten náš New York. Náš americký aligátor vyhrál, vetřelce pythona sežral. Být u takové podívané a mít už k dispozici kýženou bambitku Tazer, nejsem si jist, co bych si počal, jak bych potvoru na oněch pět vteřin znehybnil a jí nasadil potřebná klepeta.