Ota Ulč
O STŘÍLENÍ A ŠELMÁCH
Jedna zpráva dobrá a druhá méně dobrá:
válečných konfliktů sice příliš neubývá, ale roste počet způsobů, jak
protivníka přemoct, aniž by došlo ke krveprolití. Již existují zbraně, jen
dočasně oslepující nepřítele. Lze gumovým nábojem, důkladně lepkavou pěnou ho
zaobalit, znemožnit jakékoliv jeho počínání, aniž by mu ale bylo ublíženo.
Letadla rozprašující účinná sedativa, bleskové světlo (strove light),
vysílané ve frekvencích, způsobuje závratě, zvracení, ba i ztrátu kontroly
stolice. Z briskně mašírujících divizí zpupných agresorů se stanou nevesele se
ploužící, hanebně páchnoucí zoufalci – jak rajský pohled na takový svět!
Tak
ohleduplné metody práce bych ale neaplikoval v případě islámských
fundamentalistů, usilujících o splnění údajného příkazu Allaha zabít nás
všechny, nevěřící psy. Takoví fanatici přece zdůrazňují, že pro ně
důležitější, žádoucnější je smrt než život. Proč jim tedy nevyhovět spěšnou
permanentní expedicí k radovánkám do ráje, po němž tolik baží, do objetí
sedmdesáti dvou pannen s panenstvím stále znovu obnovovaným?
Většina
příslušníků čeledě, dosud označované jako homo sapiens, ale vesměs dává
přednost nebýt mrtvolou – aspoň na tak základním punktu se lze s ní domluvit,
což platí jak na mezinárodní půdě, tak na domácím poli. Tam teď máme pistoli
jménem TASER, novinku vymyšlenou už před třiceti lety. Vyrábí ji firma v
Arizoně, s maloobchodní cenou kolem 800 dolarů za kus. Místo kule vypálí
elektrickou dávku o intenzitě 50.000 voltů, což zasažený cíl znehybní na pět
vteřin, dost tedy času nasadit sebenebezpečnějšímu útočníkovi pořádná pouta.
Už se používá v Iráku, za předpokladu, že spíš promluví lapený než proděravěný
nepřítel. V USA se takto zmodernizovalo víc než 4.000 policejních stanic a jejich
počet dál roste. Dočítám se (v The New York Times, 7.3.2004), že v
Seattlu je tak již vybavena třetina policistů, pohybujících se na bicyklech a
dbajících na pořádek v této sympatické, mohutnící metropoli u břehu
Pacifického oceánu. Výsledky jsou už zřetelné: v roce 2003, poprvé za patnáct
let, nedošlo ani k jednomu zabití v konfliktu se strážci zákona, i když zdaleka
nelze vyloučit eventualitu, že několikametrákový násilník, nadrogovaný diabetik
se srdeční vadou, po potyčce s policií zkolabuje a už se neprobere.
Ultrapokrokové organizace jako American Civil Liberties Union ovšem
protestují, že i jen dočasným znevýhodněním nebezpečného útočníka dochází k
naprosto nezdůvodnitelnému omezení jeho lidských práv. (Zkušenost mě utvrdila v
pravidlu vždy zastávat opačný názor než tato ACLU.)
Zásluhou
použití pistole Taser došlo k drastickému poklesu fatálních střetů s policií.
Dokonce i v dost divoké Miami teď v roce 2003 se poprvé po 14 letech
neuskutečnila ani jedna taková mrtvola. A tam, směrem na jižní Floridu,
pravidelně odjíždíme z naší Sibiře, klimatické mizérie, když nám to sem po
dlouhé zimní měsíce fičí ze severu z kanadských plání a zdá se to být rok od
roku horší, mrazů hanebně přibývá. Asi za to může tolik zdůrazňovaná rostoucí
pohroma globálního oteplování.
Na
cestu bych si měl opatřil tenhle náramný Taser, takovou bambitku mít, zabažil
jsem. Sloužila by k nekrvavé obraně proti násilníkům a třeba i nepříjemné
zvěři,mezi níž počítám i plazy. Havěť se množí i bez ilegálního přelézání
mexické a o to míň kanadské hranice. Též přírodní živly pomohou. V roce 1992
hurikán Andrew způsobil pořádnou spoušť, rozmetal asi sto tisíc obydlí včetně
různých výzkumných center, části zoologické zahrady, a odhadovaný počet
několika tisíc zvířeny včetně paviánů a orangutánů se rozběhl do kraje k
nenalezení.
Miami je cílovou adresovou nejen
pašovaných lidí a drog, ale i všelijakých rostlin a živočichů. Tomu má zabránit
pouhých devět federálních inspektorů, z nichž každý aby kontroloval 70 lodních
zásilek denně (NYT, 29.2.2004). Pokud se podaří objevit cokoliv z
listiny tzv.ohrožených druhů (endangered species), tak musí putovat zpět
odkud přišly. Není prý nic zvláštního, že dojde k zachycení zásilky tisíce baby
boas neboli mláďat hroznýšů či baby pythons, jež česko-anglický
slovník rovněž překládá jako hroznýše. Dovoz potvůrek ještěrek či až
dvoumetrových ještěrů jménem Nile monitor lizard zakázán není a mezi
podivíny je po nich poptávka - mít je doma k potěše, kterou zpravidla poskytuje
kočka či pes. Načež bývá o případné potíže postaráno.
I dobrý úmysl se může vymstít a na něco
takového nemá Amerika monopol. Posloužím příkladem, jak neradno zasahovat do
ekologické harmonie, jak raději neporoučet větru dešti. Na severu v Austrálii,
v tropickém Queenslandu, plantáže s cukrovou třtinou trápil hmyz a někoho
napadlo dovézt z Havajských ostrovů hmyzuchtivé toads – žravé žáby,
ropuchy. Ty se ale hrůzně rozmnožily, už jsou jich mnohé miliony, dosahují
velikosti oškubané slepice, rozlézají se směrem k Darwinu a na jih k Sydney.
Teď už se jim třeba podařilo přelézt dlouhatánskou poušť Nullarbor a doťapkat
až do Perthu.
Na Floridě iguány a kajmani se rozlézají
po pozemcích pokojných občanů, druh nezbedných papoušků (monk parakeets)
hlodá dráty elektrického vedení a zvláštní odrůda kubánských žab (Cuban tree
frogs) se zdařile rozmáhá a polyká místní americké žáby. Fidél Castro aby
byl potěšen takovou kontraofenzivou. Národní park Everglades – milion a půl
akrů prérie, močálů a džungle, bydliště aligátorů a méně početných černých
pardálů - ze stal oblíbenou adresou tzv.barmských pythonů hroznýšů. Správci
parku dokonce pořídili python hot line - tísňovou linku, kam zavolat v
případě krizové situace. Zmínění plazové se rozlézají i mimo tuto
přírodní oblast. Jeden velikosti 22 stop čili 7 metrů, poté co pozřel mývala,
byl lapen v přímořském městě Ft.Lauderdale, oblíbené adrese návštěvníků, kam
my také pravidelně míříme.
Odtud neméně pravidelně jedeme po tzv. Alligator
Alley, silnicí, jíž se od Atlantiku dostaneme k západnímu pobřeží státu u
mexického zálivu. I tam , v končinách s jmény Naples, Venice (permanentní zimní
adrese manželů Škvoreckých), Sarasota či St.Petersburg sídlí přemnoho
našinců. V Cape Coral sídlí bývalý pražský řidič trolejbusu, nyní
automechanik. Tento syn zasloužilého člena rodné strany, nositele Řádu
vítězného února, se s rodným městem rozloučil po pancéřovém příjezdu
internacionálních bratrů a teď si hoví ve svém prostorném domu s bazénem pod
střechou, a s jeho letadlem se pravidelně vznášíme nad tamějším krajem. Z
výše si prohlížet přilehlé ostrůvky dosud neobydlené, jeho rostoucí město,
protkané ulicemi a podél nich i kanály pro pohyb na lodičkách. A právě do těch
vod pronikli ti až dvoumetroví ještěři, působící různá alotria.
Končím
optimistickým sdělením: barmští pythoni sice úspěšně požírají místní hady, ale
aligátory se jim přece jen nepodaří přeprat. Teď nedávno došlo k jednomu
takovému utkání za přítomnosti manželů penzistů ze státu Wisconsinu, neméně
sychravého jako ten náš New York. Náš americký aligátor vyhrál, vetřelce
pythona sežral. Být u takové podívané a mít už k dispozici kýženou bambitku
Tazer, nejsem si jist, co bych si počal, jak bych potvoru na oněch pět vteřin
znehybnil a jí nasadil potřebná klepeta.
K O N E C
|