Minulý měsíc na mou e-mailovou adresu začala denně docházet sdělení s iniciálkami CAIR – Council on American-Islamic Relations, údajně té největší, o islámské občanské svobody v Americe usilující organizace s 25 regionálními filiálkami.  Adresa hlavního velitelství: 453 New Jersey Avenue, S.E., Washington,D.C. 20003. Každé vydání začíná větou „Jménem Boha soucitného, milosrdného,“ načež následuje citát dne, většinou, ne však výlučně z Koránu. Stal jsem se příjemcem pravidelných dodávek souhrnů tisku o počínání USA, zahraničním i domácím, z hlediska muslimů zásadně zavrženíhodným. Jedinou, dosud postřehnutou výjimkou byla zpráva (3.3.) o masakru s rekordním počtem mrtvol Šiítů v Bagdádu a Najafu, že tentokrát byl pominut univerzálně vyjadřovaný princip „Washington zavinil všechno“ (i když v Iráku značně hlasitě vykřikován byl). Stačí ovšem, abych kliknul na „unsubscribe“ a záplava pomine. Dosud jsem tak neudělal, ale brzo nejspíš udělám.

          Není nic snadnějšího a pohodlnějšího než vždy vycházet z pozice ukřivděných, ubližovaných, a obviňovat ty druhé, že jsou insensitive – že postrádají dostatek citu, pochopení. Obvinění, založené na subjektivním pocitu, je ovšem nevyvratitelné a každý příslušník jakékoliv menšiny na ně má automatický nárok, prosazovaný pokud možno s notnou dávkou morální převahy. Což je i případ této údajně pronásledované islámské menšiny.

          Po 11.září 2001, pohromě té největší na území USA od doby občanské války v devatenáctém století, prezident Bush přispěchal s opakovaným ujišťováním, že nejde o ochranná opatření proti islámu, že to je přece náboženství mírumilovné jakož je i velká většina jeho příslušníků. Od té doby pokračuje výstavba už beztoho početných mešit, aniž bych se dozvídal o podobném stavebním ruchu křesťanských chrámů například v Saúdské Arábii, zemi našeho údajného spojence a též hlavního financiéra mezinárodních teroristů. Leč z tohoto CAIR z 2.února, prvního vydání, které ke mně došlo, se seznamuji s tvrzením úřadujícího imáma Ziada Hamdana, že jejich náboženství je vystaveno útoku, že věřící musí na jeho obranu tuze bojovat. Shromáždění muslimové protestují, že po 11.září 2001 pozornost veřejnosti je upřena jejich směrem a jsou teď v situaci Židů za druhé světové války. K internaci obyvatel japonského původu z téže doby a rovněž  k honu na čarodějnice (witch hunt) je přirovnáváno odmítnutí Nejvyššího soudu zabývat se blokací fondů dobročinné organizace v Texasu (Holy Land Foundation for Relief and Development), financující terorismem čile se zabývající organizaci Hamas. Po 11.9. Bush podpořil štědřejší financování snahy porozumět muslimskému světu. Kongres poskytl 95 milionů dolarů na konto Middle Eastern Studies, které ale začaly přijímat do svých řad kádry velmi problematických kvalit. Kongres tedy vyjádřil zájem podívat se na způsob utrácení peněz daňových poplatníků, což vyvolalo křik, s obviněním o návratu McCarthyismu.

          Rovněž muslimové v Kanadě jsou vystaveni onomu fašistickému racial profiling. Nikde ovšem ani nejmenší zmínka, že i když ne všichni muslimové nejsou teroristé, naprostá většina teroristů je muslimská. Jestliže tyto hrůzy páchají arabští mladíci, přece se zájem strážců zákona v rámci politicky korektních požadavků nebude touž měrou soustřeďovat na počínání eskymáckých stařenek.

          Je přemnoho důvodů k vyjádření nevole: například že izraelský ministr turismu ocenil postoj konzervativního křesťanského kazatele Pat Robertsona. Stálé bouře protestů vyvolává ještě konzervativnější Robert Dornan, bývalý kongresman z Kalifornie, poté co před  dvěma roky vyslovil výtku otci syna, který odjel do Afghánistánu bojovat na straně Talibánu. Proč že on dovolil, zeptal se prostořeký ex-politik, aby se od Ježíše odvrátil „k jezdci na velbloudu a devíti ženami.“ Nynější kongresman Peter T.King, reprezentující volební okres newyorského Long Islandu, který 11.září utrpěl značné ztráty na životech, je členem zvláštního vyšetřovacího výboru, zabývajícího se bezpečností země. A ten se opovážil tvrdit, že většina muslimských předáků v USA odmítá spolupracovat v úsilí proti teroru, že převážnou většinu mešit - 80 až 85 procent - kontrolují fundamentalisté. King se tak dostal na muslimskou  listinu tu nejčernější.

          Protesty proti vládě, že vyžaduje, aby 80.000 mužů z muslimských států se registrovalo u imigračního úřadu, a že se snaží deportovat 13.000 osob, které porušily zákon a jsou v zemi ilegálně. Amina Silmi, venezuelská občanka palestinského původu, jejíž manžel, rovněž ilegál, byl po spáchání trestného činu podvodu již deportován, se v roce 2000 stala symbolem islámského utrpení. Federální soudce však na poslední chvíli její deportaci zabránil. „Velké to vítězství pro muslimskou komunitu!“ jásala mluvčí CAIR.

          Zabalené hlavy, šátek zvaný hijab – další jablko sváru a mravního rozhořčení.

          Matyam Motar, 17letá Iráčanka, žákyně střední školy v Harvey, stát Louisiana, se dostala do konfliktu s učitelem, který ji poručil šátek odstranit. Ředitelství již záležitost vyřešilo: učitel musel školu opustit. Stejně tak na škole vyššího stupně (Antelope Valley College v Kalifornii): studentka  Fajr Burhan rovněž odmítla učitelův příkaz a navíc ignorovala příkaz odejít z učebny. Rektor se jí omluvil, nařídil vyšetřování, provinilý učitel již rezignoval. „A head scarf is one of the most beautiful aspects of Islam,“ citována je Sofia Chaudhary, pracovnice na univerzitě Emory.

          Na takové krásno jsou krátké i úřady, které mají dbát na dodržování zákona. V Montgomery, hlavním městě státu Alabama, úřad vyžadoval od žadatelů o řidičský průkaz předložit fotografii s hlavou nezahalenou. Muslimky a též Sikhové v turbanech se odmítli podřídit a tamější zákonodárci státu jim poradili stát zažalovat. American Civil Liberties Union, organizace z nejpokrokovějších, se postavila na jejich stranu, guvernér Bob Riley vydal prohlášení, že zákaz studuje a po studiu odpůrcům vyhověl. „Velké to vítzství pro náboženskou svobodu,“  pochválil Ibrahim Hooper, funkcionář CAIR.

          Carol Stream, stát Illinois: žáci, přistiženi při švindlování, zareagovali obviněním z náboženské perzekuce, poněvadž se modlí k Alláhovi. V Atlantic City, stát New Jersey, učitelka v pátek a o muslimských svátcích odmítá učit. Příslušný odbor (Board of Education) projednává, zda ji propustit nebo vyhovět. Vyhověno již bylo školníkovi, strážci budovy ve Staten Island, stát New York, který si vymohl právo být v pátek nepřítomen na pracovišti, za účelem odchodu do mešity. CAIR si vyřešení tuze pochvaluje.

          S jídlem roste chuť. Muslimové tvrdí, že teď po 11.září 2001 nejdůležitější pro ně jsou občanská práva a na druhém místě jsou starosti s nábožensky přijatelnou přípravou a skladováním nabízené potravy. Stát New Jersey již před třemi roky přijal zákon o tzv. halal food, ale muslimové se domáhají důkladnějších opatření. Deník Daily Herald (9.2.2004) v článku s titulem GETTING PORK OFF THE SCHOOL FORK  uveřejnil požadavek rodičů Akbara Khana, desetiletého žáka čtvrté třídy, usilujících o zákaz všech vepřových produktů ve školní jídelně. Požadavku ještě nebylo vyhověno, leč dosud není všem dnům konec.

          Utlačovaná menšina se svých práv domáhá i soudní cestou. Již došlo k zažalování státu Marylandu, že údajně „nezákonně“  brání výstavě mešity v jižní části města Fredericku. Federální soud ve Virginii vynesl osvobozující rozsudek nad čtyřmi muslimy, obviněnými ze shromažďování zbraní, konspirace a podpory Osamy bin Ladena, ač soudkyně Lenie Birkema připustila, že dotyční „možná podporují radikální formu islámu.“ Nizar Kamal, pracovník na mezinárodním letišti v Clevelandu, po obdržení výpovědi zažaloval svého zaměstnavatele Continental Airlines, že jakožto muslim trpěl etnickými a rasovými urážkami. Porota federálního soudu mu sice neuvěřila, že by to způsobovalo emotional distress, nicméně mu přiznala náhradu škody ve výši čtvrt milionu dolarů.  Takto odměněný se teď snaží získat zpět své zaměstnání s pomocí federálního úřadu U.S.Equal Opportunity Commission. Pilot Ziad Elwazan žaluje u federálního soudu svého zaměstnavatele ATA Airlines, že nebyl povýšen, poněvadž je muslim, narozený v Libanonu.

          Další druh pohoršení v pokrokových kruzích způsobil guvernér Carcieri v Rhode Island, nejmenším státu unie. Ten totiž přišel s návrhem postavit jakoukoliv snahu na svrhnutí vlády za nezákonnou. Vědci specialisté v oboru ústavního práva  zareagovali s tvrzením, že nikde jinde nedošlo k tak surovému zásahu a ohrožení občanských práv pod záminkou boje proti terorismu, a předpověděli, že taková legislativní iniciativa neuspěje.

          ISLAM  ONCE  WAS  AT  FOREFRONT OF  WORLD  CIVILIZATION – Islám býval v popředí civilizace světa, jásal titulek (19.2.) Nemohu-li se prezentovat vlastními obdivuhodnými výkony, pokusím se ohromit výkony předků – architektů, matematiků, lékařů, všelijakých myslitelů. Že Kolumbus na cestě objevit Ameriku si sebou k inspiraci vezl knihu arabského vědce Al-Idrissiho z 13.století, a doprovázeli ho dva mohamedánští kapitáni. Že například v Cordobě Arabové zavedli pouliční osvětlení už v době, kdy Londýn byl pouhou temnou vesnicí.  Legitimní to chlouba, leč s dopadem bumerangu, podtrhujícím nebetyčný kontrast ve výkonech v době někdejší a nynější. Sebehlasitější óda o dávnověku nemůže přehlušit tristní zkušenost, že arabské končiny jsou teď ty nejneschopněji spravované kdekoliv na světě. To není nadávka, ale realita, přesvědčivě dokumentovaná obsáhlými studiemi OSN. Kromě ropy nemají světu příliš k nabídnutí. V protestu proti americkému imperialismu a jeho všudypřítomným symbolům jako jsou Coca-Cola a Pepsi-Cola,  nabídka konkurenčního a ideologicky přijatelnějšího nápoje s nálepkou Mecca-Cola či Qibla-Cola (adresou v Derby, Velká Británie) těžko postačí.

          Nelze-li ohromovat materialismem, poslouží duševno, třeba na příkladu prozření neprovdané matky a alkoholu příliš přivyklé reportérky Yvonne Ridleyové. Z pověření britských novin Sunday Express odjela do Islamabádu a při pokusu se propašovat do Afghanistánu ji talibánští vojáci odhalili, leč nezabili, ani nemučili či znásilnili. Pouze ji uvěznili, s ujištěním, že je jejich hostem, libovala si. A tak začala její cesta ke spáse – stala se muslimkou, bojovnicí za mír. V novinách dala výpověď, v Anglii též nechala své jediné dítě a přestěhovala se do Kataru, kde teď permanentně sídlí. Příklad nepříliš magnetizující k následování.

          Oprávněné pocity neadekvátnosti se nemusí projevovat jen destruktivním způsobem. Pluralistická demokracie nabízí příležitost uplatnit se v politickém procesu, a tak se teď v USA, roce volby prezidenta, značně činí. Po 11.září 2001 došlo k růstu politického aktivismu a registraci voličů z muslimských řad. Politická shromáždění navštívilo v Anaheimu (adresa Disney) 5.000 osob, totéž množství přišlo v Milwaukee (město zejména pivovarů), 15.000 v Chicagu. V Dearbornu, průmyslovém předměstí Detroitu, žije 300.000 Arabů z 22 zemí. Stát Michigan jich má nejvíc (523.000), jsou to 4 procenta všech voličů. Mnozí žijí ve státech  Florida, Pennsylvánie a Ohio. Jejich celkový počet se odhaduje kolem 3 milionů. Čile si počíná organizace AAPAC (Arab American Political Action Committee).  V Kalifornii o zvolení do Kongresu za Demokratickou stranu usilují Faryal Al-Masri, narozený  v Saúdské Arábii, a Maad Abu-Ghazalah, palestinský rodák.

          Vzdor Bushově opakovanému ujišťování o svých sympatiích k mírumilovnému islámu, tito jeho dřívější voliči se od Republikánské strany odvracejí, čehož se Demokraté ovšem snaží maximálně využít. Bývalý prezidentský kandidát Howard Dean kritizoval Bushe pro jeho údajně „harsh“ (hrubý, drsný, surový) postoj vůči americkým muslimům. Terry McAuliffe, předseda Demokratické strany  (funkce nepříliš významná) ruku v ruce s muslimy protestuje proti Bushovi. Demokratičtí senátoři Kerry, Edwards, Kennedy, Dodd, Feingold, Clintonová, Mikulská, Boxerová a další teď prosazují zákon THE END TO RACIAL PROFILING ACT – onen zákaz v boji proti mezinárodnímu terorismu zajímat se spíš o muslimské mladíky než o eskymácké babičky. Zákaz, který Bush rovněž oficielně podporuje, ale jeho ministr Ashroft se jím údajně neřídí.

          A iniciativa Francie, někdejšího spojence USA, o zákazu ostentativních náboženským symbolů ve státních školách,  přišla jako na zavolanou. V této Americe, tolik háklivé na dodržování odluky církve od státu, kde každou chvíli dochází k žalobám a soudním příkazům odstranit o vánocích jesličky z jezulátkem z veřejných pozemků, povstali kongresmani na obranu šátků musulmanek. Začalo to společným dopisem, který podepsali Michael Honda (Demokrat z Kalifornie) a Vernon Ehlers (Republikán z Michiganu, onoho státu s největším počtem muslimů), adresovaný francouzskému velvyslanci ve Washingtonu, a vyjadřujícím jejich „znepokojení“ (concern). Toto znepokojení se postupně rozrostlo do podoby padesáti americkými zákonodárci podepsané komunikace prezidentu Chiracovi. Ten, doufám, bude tak nehoráznou, politicky průhlednou iniciativu ignorovat.

          CAIR publikace uveřejnila 3.března článek Los Angeles Times z téhož dne, s názvem „ Imigranti mění tvář staré Evropy.“  Že Evropa si teď musí zvykat na  přibývání muslimů. Už jich má 15 milionů a do deseti let se jejich počet zdvojnásobí.

          My jich tu prozatím máme ony odhadem tři miliony. V Evropě je jich tedy pětkrát tolik a za deset let bude desetkrát tolik. Na obzoru probleskují zajímavé časy. Jejich snesitelnosti by prospělo neimitovat americké počínání.