Po potopách v české kotlině právem vzrostl zájem zabývat se tímto živlem, blahodárným i zkázonosným, ať už přičiněním přírody nebo člověka. Voda jako záruka nejen života, ale i sváru, jehož věru přibývá. Leckterý čtenář si už zajel k pyramidám, seznámil se s problematickými slastmi současné egyptské existence a poplul si po Nilu. A jeho užívání či případné zneužívání bude na pořadu summitu v Libyi - konferenci představitelů afrických států přesně v tomto měsíci březnu 2004

          Zopakujme si: Tři čtvrtiny povrchu naší planety jsou pod vodou. Bohužel, z 92 procent je to voda mořská, nám pramálo k užitku. V 88 zemích třetího světa (téměř 40% světové populace) nedostatek vody je závažnou překážkou hospodářského rozvoje. Již téměř miliarda pozemšťanů usiluje o přežití v pouštích a polopouštích. Sahara se rozlézá jižním směrem, až 200 čtverečních kilometrů rok co rok. Leč současně, zásluhou skleníkového efektu, se zvyšováním průměrné teploty, pozvolným roztáváním polárních oblastí a zvyšující se mořskou hladinou, celkem 37 ostrovních států se dostává do nebezpečí, že přestanou existovat. Nejvíc je zasažena pacifická oblast a již se zrodilo společenství postižených –Alliance of Small Island States. Hrozí pohroma biblického rozsahu, před budovou OSN v New Yorku by se tak znatelně snížil počet vlajek dosavadního členstva.

          Příroda svými zdroji podělila různé končiny světa hodně nestejnou mírou. Například Kanada s 31 miliony obyvatel čili s pouhým půl procentem obyvatel této planety, disponuje 2.650 miliardami kubických metrů vody – množstvím, s nímž musí vystačit čtyřicetkrát početnější Čína. A nejvíc vyprahlá ze všech je mohamedánská končina Středního východu, obdařená největšími zásobami ropy.  Saúdská Arábie má pod pouštním pískem nejvíc této strategické suroviny na světě a rovněž má zdaleka nejmenší zásoby vody. Země o rozsahu 27 Českých republik je z 99 procent pustá poušť, nemá ani jednu řeku či jezero. V monarchii, kde alfou a omegou je olej a náboženství, nutno teď přičíst i vodu, jíž ubývá, zatímco obyvatelstva přibývá. V některých místech pitná voda už je dražší než olej. Západní kozumní společnost, pravidelně kaceřovaná za své hříšně rozhazovačné počínání, je přímo vzorem racionální kázně v porovnání se saúdskými zvyklostmi. Plaveckých bazénů habaděj, z přečetných fontán prýští voda, spěšně se vypařující v suchém horkém vzduchu. Ve městech jen třetina domácností je napojena na kanalizační síť. Většinou se splašky pumpují do lagun, kde se jednak odpařují, jednak vsakují do trvale tak znehodnocované půdy. Rostoucí krize přiměla vládu ke zřízení ministerstva vodního hospodářství. Apely teď směřují k veřejnosti se uskrovňovat. Sám korunní princ Abdullah jde příkladem. Ve svém paláci či palácích poručil přeinstalovat toalety z deseti na šestigalonové splachování. Tato záchodová činnost totiž pozře 40 procent vší vody v městských oblastech.

          Na sympoziu o dopadu úbytku zdrojů vody na hospodářský vývoj, mezi mnoha chmurnými variantami nejdále došel egyptský ministr vodních zdrojů Dr.Mahmood Abu-Zayd svou prognózou, že tak by mohla započít nová světová válka (Al-Riyadh, 24.10.2002). Arabské země se musejí vypořádávat se skutečností, že jejich životadárné řeky k nim plují z nearabského sousedství. To je případ Syrie z padesáti procent a případ Egypta dokonce z devadesáti procent. Takže teď k Nilu, nejdelší řece světa (6.700 km) - Nilu Bílému, putujícímu od svých zdrojů, zejména jezera Victoria v Ugandě, a Nilu Modrému, z horských oblastí v Etiopii. Spojují se v súdánském Chartúmu a na jeho vodách se cestou podílí deset vesměs chudých států – Burundi, Egypt, Eritrea, Etiopie, Keňa, Kongo, Rwanda, Súdán, Tanzánie a Uganda, s celkovým počtem 300 milionů obyvatel. Těch stále přibývá, aniž by chudoby ubývalo.

---

K O  N  E  C