Zejména zásluhou tlaku rodinných příslušníků obětí z 11.září 2001, po víc než roce otálení, Kongres odhlasoval a prezident Bush podepsal zákon o ustavení vyšetřující komise vypracovat zprávu o příčinách útoku, zda mu mohlo být zabráněno a proč se tak nestalo a jaká opatření zavést, aby k opakování katastrofy již nedošlo. Henry Kissinger byl jmenován předsedou komise a jeho zástupcem George J. Mitchell, bývalý vlivný senátor Demokratické strany. Desetičlenný výbor, rovnoměrně složený z Demokratů a Republikánů, s právem předvolat kohokoliv ze současných či bývalých pohlavárů včetně ex-prezidenta Clintona, bude mít zcela nezávislé postavení a má za úkol vypracovat zprávu do osmnácti měsíců.

      Úkol tedy podstatný, zahrnující hodnocení činnosti více než dvaceti větví, z nichž ve veřejnosti nejznámější jsou dvě – F.B.I. (Federal Bureau of Investigation) zabývající se záležitostmi na domácí půdě, a C.I.A. (Central Intelligence Agency), působící v zahraničí.

      C.I.A., zrozená po 2.světové válce zásluhou prezidenta Harry S. Trumana, časem získala až groteskní reputaci zloducha, odpovědného za téměř všechno trápení světa. Přitom je to podnik skromného rozsahu - všeho všudy jen asi pět tisíc zaměstnanců, s pouhým zlomkem rozpočtu organizace N.S.A. (National Security Agency) s víc než stotisícovým personálem, zabývajícím se zejména odposlechem a dešifrování všeho, co se ve světě povídá. C.I.A. zasadil téměř  fatální ránu pobožný Jimmy Carter. Jím jmenovaný director, námořní důstojník Stanfield Turner, který o výzvědné službě neměl ani ponětí, se zasloužil o důkladnou redukci početního stavu svěřené organizace jakož i o její reorientaci: od tzv.HUMINT  (human intelligence) k tzv. SIGINT (signal intelligence), k technologii satelitů, které z mnohakilometrových výšin přečtou nápis na trafice v Moskvě, aniž by se dozvěděly o smýšlení jediného Moskvana. Došlo k zavírání špionážních filiálek, jedné za druhou. Mnohé se dozvídáme z memoárů bývalých agentů, kteří šli raději hledat jinou obživu. Například Robert Bauer, autor pamětí See No Evil, které vyšly pár měsíců před 11.září, informuje, že C.I.A. neměla ani jednoho svého člověka v početné muslimské komunitě v Německu, neměla nikoho na Kavkaze a v republikách Střední Asie.

      Agenti v amerických službách hynuli v Sovětském svazu, jeden za druhým. I těm pomalejším mozkům začalo docházet, že něco asi nebude v pořádku na domácí frontě. Tam se ale spoléhalo na polygraph - detektory lži. Každý zaměstnanec se musel víc než jednou na takové křeslo posadit. A po desítkách tisíc takových testů se nepodařilo odhalit ani jednoho špiona. Ti totiž byli předem instruováni, jak přístroj obelstít. Čím sebevědomější lhář, tím větší jeho úspěch, zatímco na nevinné osoby padala ošklivá podezření. Jako úplné neviňátko uspěl Aldrich Ames, syn bývalého příslušníka téže organizace. V červnu 1985 odjel s několika kilogramy veletajných dokumentů, které předal sovětskému špionu Sergěji Čuvachinovi, s výsledkem, že asi dvacet pro Američany pracujících důstojníků KGB a vojenské GRU natrvalo zmizelo. Na popravišti končil generál Dmitrij Poljakov, plukovník Valeri Martynov, major Sergěj Motorin, další a další. Ames si zatím žil na vysoké noze, koupil honosnou vilu, jezdil v jaguáru, hodně se věnoval alkoholu, také s výsledkem, že v New Yorku vystoupil z metra bez kufříku s tajnostmi, že v Římě byl nalezen na ulici ve stavu ztuhlého opilce. Nic z takového počínání netrklo  čenichající kádrováky na velitelstvi v Langley (však vždy vzorně obstál na lžidetektoru a byl ze spolehlivě vlastenecké rodiny) a další obrovské škody mohl snad páchat dodnes, nebýt starší šedovlasé dámy s francouzským jménem Jeanne Vertefeuille. Ta totiž přemýšlela, porovnávala Amesovy příjmy a výdaje, jeho náhlý přírůst na bankovním kontě v souvislosti s neméně náhlým zmizením vlastních agentů na šíré Rusi. V roce 1994, s osmiletým zpožděním, Ames byl lapen a místo kulky do týla, kterou si mnohonásobně zasloužil, dostal doživotní trest pobytu v nikoliv nepohodlném americkém vězení, kde rozdává sebevědomá interview.

      Dělal to pro peníze, však od Sovětů inkasoval miliony dolarů. Ideologická motivace jako v případě dřívějších britských zrádců (Philby, Burgess, Maclean) nebyla v nejmenším patrná u C.I.A. kolegů Edwarda Lee Howarda, jemuž se podařilo upláchnout do Moskvy, či Harolda J. Nicholsona, dlícímu teď ve vězení po dobu 23 roků. Rovněž penězi byl do sovětských služeb přilákán Earl Edwin Pitts, bývalý pracovník F.B.I., nyní s trestem v trvání 27 let.

      Prozatím nejposlednějším případem, rovněž s tragickým koncem pro pošetilce riskovat život v amerických službách,  bylo počínání Roberta P. Hanssena, pracovníka F.B.I. po dlouhou dobu patnácti roků právě v oddělení, kde měl na starosti agenty v Sovětském svazu. Na rozdíl od ochmelky Amese, Hanssen byl chmurný suchar, puritánským dojmem působící katolík, příslušník konzervativni laické organizace Opus Dei, každou neděli s manželkou Bonnie a jejich šesti dětmi na svatou mši. Proč tento ultrazbožný katolík, patriot a starostlivý otec rodiny tak činil, co činil? Poprvé posloužil Sovětům v roce 1979 a naplno se pak rozjel v roce 1985 čili v době, kdy Ames zahájil svou činnost. Hanssenovou motivací nebyly výlučně peníze, jichž od Sovětů obdržel jen něco málo přes půl milionu dolarů, rovněž ho nepudila pomsta vůči někomu či něčemu, ale spíš to bylo jakési post-pubertální nutkání, přitažlivost role agenta pracujícího pro obě strany a těšícího se ze své schopnosti vlastní stranu oblafnout. Jeho údajným idolem byl Kim Philby, který tak důkladně vodit za nos vládu Jejího Veličenstva (a pak po úspěšném úprku do první země socialismu nevesele alkoholicky dožil v Moskvě, jak lze usuzovat z memoárů jeho čtvrté manželky, Rusky Rufiny).

      Monogamní manželství, jakkoliv posvátné, časem přece jen i poněkud monotonní, začalo Hanssena přivádět k bizárním nápadům. Puritánský katolík činil audio záznam manželčiných milostných vzdechů při souloži a vzdechy předával svému nikterak zvědavému příteli. Seznámil se se striptérkou, štědře ji financoval a snažil se přivézt na cestu ctnosti . Televizní společnost CBS v listopadu 2002 uvedla čtyřhodinové tzv.docudrama se známým hercem Williamem Hurtem v hlavní roli. Hanssena prezentoval nikoliv jako zloducha, ale rovněž ho úplně neomlouval, jak v dnešní době politické korektnosti by nebylo tak zcela neobvyklé.

      F.B.I. soustředilo své pátrání falešným směrem, žádný lžidetektor Hanssena neodhalil a neučinila tak ani některá šedovlasá dáma. S úlovkem přišel přeběhlík od KGB, jehož jméno zůstává utajeno, na rozdíl od informace, že za tuto svou iniciativu inkasoval několikamilionovou pomlázku. Hanssenův advokát Plato Cacheris, který rovněž zastupoval Aldricha Amese a Moniku Lewinskou (v cela jiné záležitosti, ovšem), pro svého klienta usmlouval doživotní trest, s tím, že manželka Bonnie, s jeho špionážním počínáním dlouhou dobu poněkud seznámená, bude dostávat část jeho federální penze a rovněž jí zůstane rodinný dům ve washingtonském předměstí jménem Vienna, v ulici jménem Talisman Drive. (Přímo tam v sousedství bydlí můj český kamarád. Šel jsem se porozhlédnout: Hanssenová se odstěhovala.)

      Think Tank, doslova tedy  „Myslící tank,“ organizace, značená písmeny PERSEREC (Defense Personnel Security Research Center) adresou v Monterey, Kalifornie, vypracovala souhrnnou zprávu o špionáži amerických občanů proti vlastní zemi v období 1947 – 2001 (Espionage Against the United States by American Citizens 1947 to 2001).

      Je to analýza celkem 150 případů, v nichž většinou figurovali běloši, příslušníci vojenské moci s nízkým  vzděláním. Naprostá většina (114 případů) se týkala Sovětského svazu nebo jeho spojenců. Jiní se angažovali vyzvídáním pro americké spojence jako Velká Británie, Francie, Holandsko, Řecko, Japonsko a Izrael a též země nevyvinuté - Ekvádor, Salvador, Ghana a dokonce i ubohoučká Libérie. Za dekádu špionáže, s nejbohatší žní, je pokládáno období 1980 – 1989.

      K podstatné změně došlo roku 1990, konce studené války. Ve 20 analyzovaných případech převládají teď civilisté a nikoliv již vojáci, zvýšil se jejich věkový průměr, přibývá příslušníků etnických minorit a žen, jichž v minulosti bývalo pramálo. Nejposlednějším případem, kterému se media  věnovala, je odsouzení naturalizované Američanky, kubánské vyzvědačky jménem Ana Belen Montes, která se takto angažovala až do svého zatčení v září 2001. Všeobecná globalizace se rovněž projevuje v šíři špionážních aktivit, jichž přibývá zejména v ekonomické oblasti. Tolik zpráva PERSEREC.

      A ovšem máme teď mezinárodní terorismus. Odpovědní činitelé si se žalostným zpožděním začínají uvědomovat ono podceňování HUMINTu - lidského faktoru. Můj bývalý student, který výtečně zvládl čínštinu, by přece neměl mít na krku handicap jen proto, že se do Ameriky dostal teprve jako klouček z rodného Polska. USA, země tak rekordně heterogenní, složená z veletuctu národností, dosud prahanebně využívala svůj potenciál. Chybí znalci (native speakers) cizích jazyků, jak dešifrovat záměry Al-Kájdy a pronikat do jejích kruhů? Přílišné spoléhání na náhodu, zda kandidát se narodil či nenarodil na americké půdě už snad také poleví. Ti naturalizovaní se přece o své občanství museli zasloužit, na rozdíl od těch, které automaticky zvýhodnilo pouhé zrození na správné adrese. To jen těžko může být zárukou kvality, jak dokázali Ames, Hanssen a mnozí další.