Právě jsem sledoval dokumentární záznam o Hitlerově vítězném tažení východním směrem: spěšné dobytí Kyjeva, 600.000 Rudoarmějců padlo do zajetí - světový to tehdy rekord, a v říjnu 1941 jednotky Wehrmachtu dorazily na předměstí Moskvy ke konečné stanici tramvaje. Na Arbatu se prý dokonce objevily vítací plakáty. Probíhala evakuace Kremlu, Stalinův obrněný vlak připraven k odjezdu. Teď, v konečně otevíraných archivech, se našlo svědectví maršála Žukova, který byl přítomen Stalinovým instrukcím Berijovi kontaktovat nepřítele a žadonit o uzavření separátního míru. Německá media tehdy jásala, nejen Voelkischer Beobachter velikánskými písmeny  na první straně oznamoval dosažené vítěsství. A víme, jak to pak dopadlo úplně jinak.

      Nepředvídatelnost, ošidné zákruty budoucnosti, v tom je její půvab a také past. Realita dovede předčít i sebedůkladněji naplánované válečné tažení. Vietnamští domorodci v sandálech potupili americkou technickou superiorní moc, která se ale v roce 2001 tuze osvědčila v Afghanistánu a deset let před tím v Perském zálivu. Proti očekávání expertů, válka proběhla ve zlomku předpokládaného času, bez ztrát ve vlastních řadách.

      Bude se teď takový scénář opakovat? Podle zjištění OSN, Saddam Hussein už tehdy měl k dispozici tolik galonů toxinu botulinu a antraxu, že by to postačilo k mnohonásobnému usmrcení všech pozemšťanů. Tyto galony lze ukrýt v některém z tisíců sklepů, lze je zahrabat v poušti k nenalezení. Kolik té inspekce může na území velikosti Francie zvládnout stovka mezinárodních úředníků?

      Na tak zkrušující otázku lze ale poskytnout překvapivě optimistickou odpověď.
      Došlo k značném pokroku v technickém vybavení od roku 1998, kdy inspektoři, uondaní překážkami, Irák opustili. Zásluhou digitální revoluce, kontrolní přístroje, které donedávna by zaplnily celou místnost, se teď vejdou do příručního kufříku. Pouhý jeden kilogram vážící přístroj HANAA (Hand-Held Advanced Nucleid Acid Analyzer) je schopen za 20 minut identifikovat DNA mikrobů. Zmnohonásobila se výkonnost detektorů radiace a bakteriologických materiálů.   Došlo k notnému  vylepšení fotografie pomocí satelitů, letadla bez pilota teď již dovedou přivést inspektory na stopu podzemních bunkrů, kam také mohou již proniknout speciální radary. Inspektoři se rovněž budou domáhat práva uskutečnit interview s kterýmikoliv zaměstnanci, bez přítomnosti vládních dohližitelů, v prostorách bez odposlouchávacích štěnic.

      Je však obtížné si představit bezkonfliktní průběh takových iniciativ. Všichni víc či méně zasvěcení komentátoři, které jsem pozatím měl příležitost slyšet, tvrdí, že válka bude.  Speciální americké a též izraelské jednotky se již pohybují po irácké poušti, na severu území Američané trénují několik tisíc domorodých bojovníků, Pentagon má seznam telefonních čísel Saddamových generálů, kterým ve vhodný okamžik zavolat. Čtyři vysocí funkcionáři bezpečnosti s asistencí exilových kruhů již kontaktovali Washington a projevili zájem být na vítězné straně. V roce 1991 se všeobecně předpokládalo, že v případě útoku na Irák, značně pobouřené arabské masy budou explodovat. Inu, nestalo se. Ale nikdo ovšem neví, co všechno stát se může. V tom je onen půvab a past příliš sebevědomých předpokladů.