Petr Fischer v komentáři 21.11. kaceřoval pražskou ČKD za zrušení smlouvy k pronájmu prostor odpůrcům NATO, dostavivším se k zopakování demonstrací. Při té příležitosti se strefil do Josefa Škvoreckého, jeho nedostatečné toleranci vůči globálně si počínajícím odpůrcům globalizace a jejich třeskutým pouličním počinům. „Krásný nový svět musí být tak nádherně jednoduchý“ uzavírá ironický komentátor, poté co poskytl mně nepochopitelnou informaci, že při vytváření lidové demokracie se tam scházeli většinou intelektuálové a umělci jako právě Škvorecký. Že by právě on, celoživotní nemarxista, přispěl k tvorbě oné „lidové demokracie“, jež měla s demokracií tolik společného jako ona známá svěrací kazajka s autentickou kazajkou? Třeba si Fischer tohle popletl s disentem, s pokusy aspoň trošku dýchat v totalitní kleci a nerozlišuje onu krušnou dobu od dnešního stavu věcí, se svobodami, ale též nedostatečnými sympatiemi k řádícím a navýsost intolerantním vandalům. Intenzita jejich mravního rozhořčení nezřídka bývá přímo úměrná jejich ignoranci - zkušenost to dost univerzální. Vzpomínám, jak na americké akademické půdě v debatě o Jižní Africe se mě snažil knockoutovat právě takový znalec, který nezvládl rozdíl mezi jmény Mandela a Mengele.

      Ota Ulč, New York
      25.listopadu 2002