Když v Praze internetove noviny Neviditelný pes uveřejnily (30.10.02) můj článek nazvaný „Americké revoluční záchvěvy“, mnozí čtenáři reagovali nedůvěřivě, že něco takového snad není možné. V textu jsem totiž oznamoval:

      Pro emigranty asi nejpříjemnější kariéru poskytuje americké univerzitní prostředí, stát se tam kantorem. Plat není nijak nuzácký a k dispozici je luxusní množství volného času, významné součásti tzv.quality of life. Náš cizí, téměř neodstranitelný přízvuk tam nevadí, navíc pak býváme obdařeni tzv.tenure čili definitivou, existenční jistotou, na jakou jsme byli zvyklí v socialismu, od něhož jsme uprchli, ale která v kapitalistických podmínkách bývá obtížně k nalezení. Vděk za příjemné vylepšení osudu nás začal odlišovat od domácích kolegů, nezřídka přesvědčených, že intelektuál hodný toho slova přece musí nemilosrdně kritizovat, ba i opovrhovat systémem, který mu zaručuje tak pohodlný život. A současně pokud možno horovat o socialistických utopiích.

      Kariéře nikterak neprospějí názory antikomunistické. Taková je věru zkušenost, že lahodné vidiny marxismu-leninismu učarují pouze šťastlivcům, ušetřených zkušenosti něco takého okusit v praxi. Zejména v době před rozpadem Sovětského svazu se velepřísní soudcové západní reality, na níž nenechali chlup dobrého, proměňovali v prosťáčky, plné víry v komunistické vize. Nejeden vědec omlouval, obhajoval Stalina, pochvaloval si jeho řízné počínání v třicátých letech, za války i po válce. I nadále se tu vyskytují zastánci dinosauřích receptů na předělávání světa. Též na předělávání historie dvacátého století, které se zasloužilo o rekordní hory mrtvol ve jménu té či oné spasitelské kauzy. William Appleton Williams, proslulý profesor na univerzitě ve Wisconsinu, produkoval díla, dokazující, že Stalin byl donucen k expanzi do východní Evropy pod vyděračským diktátem nukleárně vybavené Ameriky. Profesor Neill Cameron v době již pobřežněvovské vydal dílo, v němž dokazoval, že Sovětský svaz je modelem té správné, spravedlivé, efektivně fungující společnosti. Za vzor vládnutí dával také Husákovo Československo a Albánii. Knihu příznivě přijali recenzenti v předních amerických časopisech. Richard J. Barnet, jeden z ředitelů superpokrokového Institute of Political Studies, podporovaného miliony dolarů voňavkářského giganta Fabergé, obhajoval sovětské počínání jako vždy zásadně obranné - i za jeho vjezd a nikterak úspěšné počínání v Afghánistánu. Rovněž československý únor 1948 byl oprávněnou reakcí na provokativně agresivní Marshallův plán. Ředitel Barnet je obklopen neméně zakalenými kádry, například Gareth Porterem, velkým fanouškem Severní Koreje, vyjádřivším názor, že demokraté na severu odmítají jednat s fašisty na jihu proto, aby tak protestovali proti nedostatku jihokorejských občanských práv. Porter napsal též knihu na obhajobu Pol Pota.

      V roce 1996 vyšla kniha s titulem Life and Terror in Stalin`s Russia, 1931-1941. Napsal ji Robert W. Thurston, pedagog na Miami University ve státě Ohio. Dokazuje, že Stalin v těch zvěrstvech byl vlastně dost nevinně. Počínání vlády bylo mimo jeho dosah a pokud tedy k nějakému teroru došlo, ten si řádil sám o sobě (almost a will of its own). Sovětská tajná policie se vyznačovala mimořádnou, pozoruhodnou (remarkable) péčí o důkazní prostředky, gulagy nebyly nic zas tak moc nepříjemného. Nepříjemná svědectví tento autor-profesor odvrhl s odkazem na studenoválečnické přehánění či na údajně buržoazní a proto nespolehlivé svědky. "Stalin vraždami vinen nebyl." Například Katyn se tedy nekonal. Nejen to: "Stalinismus vytvořil podmínky pro vznik perestroiky." Ano, i něco takového se dozvídáme. Tento opus vydalo jedno z nejprestižnějších akademických nakladatelství (Yale University Press) a navíc se mu dostalo náramného ocenění, po němž marně dychtí jiní autoři. Vybral si ho totiž History Book Club.

      V době Clintonova prezidentování vláda ve Washingtonu dala popud k sepsání tzv. American history standards, správně ideologicky uspořádaného kompasu, jak by se dítkám měly ve škole prezentovat dějiny jejich země. Odpovědný úkol byl svěřen významným hlavám, jež vyprodukovaly natolik politicky korektní dílo s výsledným pedagogickým dojmem, že takovou zemi možno jen zatratit. Nikoliv Abrahamu Lincolnovi, ale Kukluxklanu se dostalo víc pozornosti, nikoliv liberalismus, možnosti svobodného uplatnění, přitahující miliony zájemců ze zámoří, ale despotická hrůza, charakterizovaná bláznivým, pár roků kdysi řádícím senátorem McCarthym. "Žádný slušný člověk nemohl být antikomunistou," takové je shrnující poselství.

      Na univerzitě v Amherstu, stát Massachusetts, se v listopadu 1992 konal sjezd marxistů-leninistů a sjelo se tam několik tisíc vyznavačů. Vyslechli analýzu profesora Richarda Wolffa, který zdůrazňoval Stalinovy obrovské zásluhy (enormous achievements). První zemi socialismu nicméně vytkl, že až na vybudování kolchozů mnoho socialismu vlastně nevybudovala. Veliké přednosti centrálního plánování opěvoval profesor Bertell Ollman. MARXISMUS  ŽIJE  A ZŘEJMĚ  BUDE  PROSPEROVAT ! (Marxism Alive and, Apparently, Thriving!) jásaly titulky v místních novinách.

      K tomuto sjezdu došlo před už deseti lety. Od té doby jsem se o jejich opakování nezajímal. Teď v roce 2002,   University of Pennsylvania, jedna ze sedmi tuze prestižních tzv.Ivy League učilišť (Harvard, Yale, Princeton, Columbia, Cornell a Brown jsou ty ostatní), obdařila čestným doktorátem marxistického historika Erica Hobsbawna, zasloužilého stalinisty, tuze si pochvalujícího čistky a moskevské procesy, pakt Hitlera se Stalinem, útok na Finsko, atd.

      Proč se rozčilovat, jsme přece zemí neomezených možností a tedy i pitomostí. Však i jinde ve světě se teď objevují spisky, dokazující, že Osvěčím byla rekreace, holocaust se nekonal, a kdyby se byl konal, Hitler o něm  neměl zdání. Vážnější je skutečnost, že takoví intelektuálové mají k dispozici univerzity, sdělovací prostředky, nakladatelství, nadace. Jejich profesionální prestiž nezřídka závisí na vehemenci, s jakou zatracují systém, poskytující jim solidní existenční zajištění. Je v tom taky pocit morální superiority, vzpomínka na mládí, když všichni byli zdatní, třeba i krásní, každopádně mravně rozhořčení, zatracující vládu, své utlačovatele, kteří jim ovšem vše vždy dovolili.

      Churchillovi se přičítá rčení, že "Kdo ve svých dvaceti letech nebyl socialista, tak nikdy nebyl mladý, a kdo ve svých čtyřiceti letech socialistou zůstal, tak nikdy nedospěl." Jenže ona generace, jež rozum měla brát v šedesátých letech, jakoby věru moc nedospěla. Brilantní esejista Lance Morrow ji přirovnal k zlověstnému sibiřskému kněžourovi Rasputinovi. Skupina spiklenců měla s jeho zavražděním plno práce. Jed v jídle a vínu nezabral. Napumpovali do něj několik kulí, což zloducha jen částečně zpomalilo. Odtáhli do k zamrzlé řece Nevě a dírou v ledu ho strčili do hlubin, odkud ještě několikrát vyplul a lapal po vzduchu. Stejně tak dekáda šedesátých let ne a ne nám dát pokoj, komentuje Morrow. Poté co se Sovětský svaz rozsypal a tak se umenšila příležitost ke zdůrazňování jeho nádher, o to víc přibylo kanonády do americké politického systému bezpříkladného utlačování, vykořisťování žen, menšin, homosexuálů, zvířat, ničení planety, ozónu, vod, luk a strání..

      Teď po 11.září 2001 mnozí z nás předpokládali, že všelijací ti postmodernisté, dekonstruktivisté se vzpamatují a přiznají, že tu došlo k útoku zkázonosných fanatiků na západní civilizaci a že nemravný luxus onoho relativismu (jejich nikoliv ANO – NE, nýbrž ANO – ALE) si už nemůžeme dovolit. Žel, není tomu tak. Nadále nedotčená zůstává jejich premisa, že Amerika je zdrojem všeho zla ve světě, že jakýkoliv náznak patriotismu je politicky nekorektní, naprosto nepřijatelný.

      Pochybovačům doporučuji přečíst esej výtečného komentátora Johna Leo (U.S.News & World Report, 4.11.02) o uvažování levicových intelektuálů, přesvědčených, že útok na WTC a Pentagon si Amerika zavinila sama, vyprovokovala ho svým nemravným (agresivním, imperialistickým, vykořisťovatelským, atd.) počínáním. Dobře jí tak. Profesor na právnické fakultě Kolumbijské univerzity přirovnal 9/11 k požáru Reichstagu, jenž se tehdy stal záminkou Hitlerovi a teď záminkou Bushovi k potlačení lidských práv. Bush je přirovnáván k Hitlerovi, je to satan, tyran, terorista. “Je to nejnebezpečnější člověk na světě,” takovou diagnozu formuloval profesor práva na univerzitě Yale, jedné z nejproslulejších. Jiný učenec (univerzita Purdue) vyslovil předpoklad, že útok 9/11 zorganizovala Amerika spolu s Izraelem. Profesor na kalifornské univerzitě v Berkeley se přiklání k názoru některých indonéských kruhů, že Amerika také naplánovala masakr na ostrově Bali. Účastníci konference na univerzitě v Michiganu (říjen 2002) v rokování o Palestině odmítli odsoudit počínání sebevražedných atentátníků.

      Nemám potíže tímto druhem politicky korektních myslitelů srdečně opovrhovat.