Po útoku na manhattanská dvojčata se objevila všelijaká vysvětlení: Amerika si to zavinila svou imperiální politikou,  byl to protest proti nespravedlivému rozdělení světských statků, Třetí svět je chudý, protože První svět se topí v přebytku, je to zasloužené potrestání Velkého Satana, Nového Barbarství, vysávajícího vitalitu islámu, nepřítele nejen všech mohamedánů, ale i Boha.

      Amerika je obviňována z odpovědnosti za selhávání jejich vlastních společností. Po řadu století byl islám centrem světa a pak došlo k pozvolnému či i spěšnému úpadku, korunovanému rozpadem otomanské říše. Vědomí vlastní impotence vede k volání po „muslimské důstojnosti“, vyhlášení svaté války bezvěrcům způsobit zánik západní civilizace. Fundamentalisté mají strach z modernizace, globalizace, hrozízí infekcí tradiční kultuře, starodávným mravům. Proto ono nostalgické odhodlání odputovat zpět do středověku k jeho romantizovaným hodnotám. Osama bin Laden, který se pokládá za moderní verzi muslimského vojevůdce Saladina, osvoboditele Jeruzaléma, přemožitele Křižáků, vyzývá všechny mohamedány zabít všechny Američany, což pak neposkytuje příliš příležitosti k mírumilovné domluvě. Náboženský náboj tohoto konfliktu je očividný a stejně očividná je váhavost, nechuť Západu tuto skutečnost nahlas vyslovit.

      Německý hudební skladatel Karlheinz Stockhausen ohodnotil masakr 11.září jako „největší umělecké dílo všech dob.“ Na první pohled odporný cynismus, ale nikoliv zcela úchylný, upozorňuje americký autor Lee Harris ve studii „Al Qaeda´s Fantasy Ideology“ v časopise Policy Review (2002, č.114). Událost přirovnává k divadlu realizujícímu fantasy ideology osob přesvědčených, že pochodují správným směrem za doprovodu andělů historické nevyhnutelnosti. Autor předkládá tézi, že hlavním účelem útoku nebylo zterorizovat Američany, ale dokázat Arabům ve vlastních řadách, že islám, prosazovaný extrémisty, může triumfovat. Osama bin Laden v jednom z videozáznamů tvrdí, že s kolapsem mrakodrapů se nepočítalo, takže ho vlastně nezpůsobili sebevražední útočníci - mučedníci, ale Bůh sám. A máme tady důkaz a triumf oné fantasy ideology, veliký symbol, rituál demonstrující Allahovu moc, alegorickou podívanou, určenou především pro diváky v arabském světě. Rovněž i přesvědčivý důkaz, že David potupivší Goliáše, se těší přízni Všemohoucího.

      Konflikt s takovým protivníkem nelze ovšem řešit pátráním po zpravidla uváděných neideologických prapříčinách jako jsou bída, nedostatek vzdělání či přebytek zkušenosti s nedemokratickým způsobem vládnutí.. Oni uskutečnovatelé fantazie zpravidla pocházejí z daleko lépe situovaných a vzdělaných kruhů, než je národní průměr. Jak ale lze vést válku proti nepříteli bez zřetelné adresy, přesvědčeného, že uskutečnuje vůli Allaha tím, že zničí svět bezvěrců? A zničitelný ten svět bude s použitím nukleární zbraně. Tento druh ideologií je epidemie našeho věku, uzavírá autor.

      S tak důkladným pesimismem lze polemizovat, ale pouze bloudi se mu bez dalšího přemýšlení vysmějí.