Za vietnamské války proti Američanům stál nepřítel s výhodou své anonymity. Přes den sedláček v černém pyžamu na poli s potahem vodních buvolů, po práci bojovník s kalašnikovem. Tehdy nebylo pochyb o jeho záměru vyhnat bílé ďábly a pustit se do budování socialismu (od něhož teď ustupuje, za pomoci zpět vábených amerických investorů). Nynější fundamentalističtí teroristé nemají adresu a mají výhodu iniciativy, kde, kdy a jak zasáhnout. Být pouhými psychopaty, problém by byl snáze řešitelný. Jejich nepřítelem ale není jen vláda USA, ale je to nenávist vůči západní civilizaci, údajně smrtelné to ohrožení tradičního islámského způsobu života. Jak vyjednávat a ústupky konejšit neústupného protivníka, přijímajícího svou smrt jako dar? Primární lidský instinkt je potlačen bažením po mučednictví a přednostní cestě k Alláhovi do ráje, místa věčných radovánek, s vínem, v pozemské existenci Koránem zakázaným, a v objetí sedmdesáti dvou spanilých pannen, ne více a ne méně, jimž se po milování jejich panenství automaticky obnoví.

      Zejména v Izraeli se věnují analýzám profilu takového nepřítele: průměrný věk 18 až 24, narozeni v bídě, zpravidla poznamenáni osobní nepřízní až tragedií, důkladně indoktrinováni, přísní moralisté bez ponětí o ostatním světě. Na pachatele masakru 11.září však tento stereotyp neplatí. Vesměs pocházeli z nikoliv chudobného prostředí, byli dospělejší věkem, s vyšším vzděláním, a někteří měli i své rodiny.

      Fouad Ajami, profesor na univerzitě Johns Hopkins v Baltimore, úspěšný autor, jehož poslední kniha má název The Dream Palace of the Arabs („Vzdušný zámek Arabů“), se podrobně vyjádřil k profilu a motivaci tohoto druhu sebedestruktivních tvorů. Soustředil se zejména na Mohammeda Attu, hlavního aktéra v této devatenáctičlenné skupině. Atta se narodil roku 1968 v rodině úspěšného egyptského právníka, přísného, asketického patriarchy, posléze na nejvyšší míru rozčileného nikoliv zprávou, že jeho syn způsobil smrt tisíců, ale že večer před činem popíjel v baru alkohol. Dospívající Atta se musel vypořádávat s trápením své generace, která se ocitla tak blízko modernizace, aniž ale mohla či dovedla se na ní podílet. Luxusní hotely, letoviska pro domácí elitu a zejména cizáky a proti tomu kontrast pramalých vyhlídek místní mládeže, sešněrované tradičními, cudnost vyžadujícími konvencemi. Na přecpaných univerzitách velké množství vzdělávané mládeže s pramalými existenčními vyhlídkami. V zemi s rekordně vysokou porodností a rovněž neschopností státu poskytovat potřebné služby, postarat se o aspoň poněkud přijatelné podmínky přežití. Do tohoto vakua, tam kde stát abdikoval na své povinnosti, pak vstupovali fundamentalisté se svými náboženskými školami, s poskytováním základních sociálních a zdravotnických služeb. Mnozí, na venek poslušní synové a dcery, místo okouzlení revolučním marx-leninismem, se dali na cestu agresivní zbožnosti: zabalené hlavy dívek, dlouhé vousy hochů. Navzdor tradici neopouštět rodnou zemi, začali z ní odjíždět a se starodávnými náboženskými názory dorazili do ciziny s moderním pluralismem, tolerancí, svobodou. Na takový svět nebyli připraveni, nedovedli se s ním ztotožnit, a útěchou jim zbyla jejich náboženská víra, ještě tak víc utvrzená. Vznikly pak enklávy pravověrných od Londýna po Hamburg. Svět, který je plně nepřijal, nutno tedy řádně pokořit. Což se na Manhattanu značně stalo. Při pokusu o hledání aspoň trošku porovnatelného precendentu museli bychom zpět, až do roku 1814, kdy Britové vyrabovali a pak spálili Bílý dům ve Washingtonu.

      Zasažená Amerika tentokrát absolvovala v rychlém sledu několik fází: napřed šok, pak realizace, že je to válka a že jsme patrioté, s vědomím solidarity a faktu, jak v tomhle jsou teď všichni stejně, bez ohledu na barvu kůže či obsah peněženky. V New Yorku, jehož téměř polovina obyvatel (42%) se narodila někde v cizině, najednou každý byl ochotným bratrem. Ovšem tak zázračné transformace mívají krátkou životnost, jak lze potvrdit českou zkušeností.

      Může z toho vzejít něco užitečného? Výtečný esejista Roger Rosenblatt odpověděl kladně: „Může to znamenat konec věku ironie. Konec tvrzení intelektuálů, že nic se nemá brát příliš vážně, poněvadž nic není příliš reálné, skutečné, což ovšem znamená, že není rozdíl mezi žertováním a skutečným nebezpečím.“ (Time, 24.9.2001).  Móda postmodenismu, arogantní, nezodpovědná tvrzení, že neexistují univerzálně platné pravdy, to vše se zřítilo spolu s manhattanskými velemrakodrapy.

      Amerika má před sebou úkoly snadno i méně snadno řešitelné, jakož i takové, které by se mohly povést jen s notnou dávkou trpělivosti a imaginace. A záruky, že včerejší rozhodnutí řádně jednat se nerozmělní v zítřejší snahu nepříjemnosti odložit. Výbor, jemuž předsedali bývalí senátoři Gary Hart a Warren Rudman, několik měsíců před záříjovým útokem vydali zprávu, upozorňující na onu zranitelnost a doporučující nápravu, k níž tehdy ovšem nedošlo. Takové sklony potvrzují četné další precedenty.

      Nejsnáze realizovatelné je zavedení druhu bezpečnosti v letecké dopravě podle vzoru izraelského El Al, jehož ani jednoho letadla se nikdo nikdy nezmocnil, ač mnohá snaha tu věru byla. Na rozdíl od všeobecné praxe v Evropě, americká vláda prozatím přenechávala bezpečnost letišť jednotlivým leteckým společnostem, které pak uzavíraly smlouvy s privátními bezpečnostními firmami. Smlouvu získal ten, kdo byl nejlacinější a podle toho kvalita služeb bídně placeného personálu vypadala. V minulosti marné volání po federalizaci teď bylo vyslyšeno, stejně jako znovuzavedení ozbrojeného doprovodu na palubě (sky marshalls) a zabezpečení vchodu do pilotní kabiny. Dosud však není vyřešena otázka, zda vyzbrojovat pilotní personál.

      Obtížněji se budou prosazovat opatření, která zvýší bezpečnost veřejnosti na úkor některých, až frivolně bezbřehých, přesnadno zneužitelných občanských práv. Průzkumy veřejného mínění však potvrzují dřív nevídanou preferenci pro zavedení jednotných, celonárodních průkazů totožnosti. Technologie pokročila natolik, že na takovou national electronic identification card lze napěchovat spoustu užitečných informací včetně otisku prstů majitele. Rovněž tzv.profilování, donedávna zatracované jako rasismus, fašismus, se dočkává rehabilitace. Jestliže téměř či zcela výlučnými pachateli moderního terorismu, namířeného proti západním zemím, jsou mladí Arabové, nutno se tedy víc ohlížet po mladých Arabech než po přestárlých Eskymácích.

      Krokům ve správném směru brání nejen ultraliberálové, ale i ultrakonzervativci. Příklad: Jednou z potenciálně úspěšných forem boje proti teroristům je blokace finančních zdrojů. Dosud se ale zcela nedaří přesvědčit cizí banky, aby dovolily nahlédnout do svých knih o počínání podezřelých klientů. Pokud by tyto banky ale měly pobočky v USA, mohlo už dávno dojít k jejich postihu, nebýt jednoho senátora (Phil Gramm, Republikán z Texasu), který nadále tvrdí, že takový zákon by byl „totalitarian“.

      Zákon (Foreign Intelligence Surveillance Act, 1978) zakazuje odposlouchávání jakýchkoliv komunikací na území USA, a to i v případě osob, oprávněně podezřelých z kriminální činnosti. Vraždící sebevrahové se vyučili pilotnímu umění v amerických školách. „V minulosti jsme neškolili japonské kamikaze, kteří pak potopili 34 našich lodí a poškodili stovky dalších,“ utrousil televizní komentátor. Vyšetřující služba F.B.I. zjistila, že Francií hledaný terorista je v Minnesotě, kde projevuje zájem o výuku, jak ovládat velký boeing. F.B.I. ho nejen nesměla zatknout, ale nadřízená složka (Attorney General) zamítla žádost o povolení podívat se teroristovi do kompjútru. Případ bin Ládenem pověřeného muže jménem Nabil al-Marabh fungovat v USA: Policie v Bostonu na něj vydala zatykač, nikoliv ve věci konexe s bin Ládenem, ale pro nedodržení podmínek podmínečného propuštění, poté co nožem pobodal svého přítele. Dotyčný násilník uprchl do Kanady a při zpáteční cestě po předložení padělaného pasu byl na hranicích zadržen, ne však zatčen. Vrátili ho zpět do Kanady, kde advokát úspěšně prosadil jeho propuštění do péče údajně velmi nábožensky založeného strýce. Koordinace aktivit F.B.I., C.I.A. a I.N.S. (Immigration and Naturalization Service) bývala vždy chabá a z takové tradice se dosud příliš nevymanila. Každý rok do USA dorazí milióny návštěvníků, vybavených časově omezeným vizem. Nikdo ale dosud nekontroluje, zda kdy ze země odjeli. Což byl případ všech devatenácti sebevražedných teroristů.

      Jestliže terorista může způsobit Spojeným státům tak důkladnou škodu pouhým zakoupením letenky, smysl ztrácí původní strategická přednost Washingtonu utratit nespočetné miliardy dolarů na ochranu země vybudováním ochranného štítu proti nepřátelským raketám z neznáma. Je nutné přesvědčit svět, že tentokrát to Amerika myslí vážně, že už nebude pokračovat v Clintonově pouze reaktivní zahraniční politice na útoky teroristů tím, že zašle několik raket a pak už nic, nebo že bude spoléhat jen na letectvo shazující svůj výbušný náklad z bezpečné výše. Zejména v nepřátelských řadách se uhnízdilo přesvědčení, že dekadentní Amerika není ochotna riskovat vlastní životy a proto jí lze téměř beztrestně škodit.

      Nelze bombardovat zpět do kamenného věku něco, co už se v kamenném věku nachází. Jak si tedy počít s léčbou a chirurgickými řezy se zbavit terorismu, oprávněně charakterizovaného jako rakovina tohoto začínajícího století? S islámskými extrémisty se na domácí půdě zachází různě. V únoru 1982 syrský prezident Hafez al-Assad se s nimi jednou provždy vypořádal totálním zničením a doslovným vyhlazením města jménem Hama, jejich báze v zemi. Zabil jich odhadem 25 tisíc a od té doby byl pokoj od tohoto druhu mesiášství - aniž by ovšem poklesla vládní podpora jiných teroristických skupin, namířených proti Izraeli. Jiné arabské státy se s fundamentalisty dohodly nechat je na pokoji, pokud nebudou ohrožovat domácí stabilitu a své neplechy budou provozovat pouze v zahraničí. Trvanlivost takového míru, který si prozatím kupovala saudská monarchie, se však zdá být už téměř u konce. Odborníci odhadují, že sympatie veřejnosti v arabském světě se mohou přiklonit tím či oním směrem, s pravděpodobností půl na půl. Je pak v eminentním zájmu Západu podpořit ty režimy a skupiny, které představa modernizace, globalizace neděsí. Západ očekává od islámského duchovenstva efektivně zasáhnout proti infekci fundamentalismu, který neohrožuje pouze západní civilizaci, ale i sám islám.  Výsledky takové kontraofenzivy nejsou prozatím příliš valné.