POSTIHY POLITICKÉ KOREKTNOSTI A INFLACE
USA jsou zemí s
občasnými záchvaty selektivního, pokud možno i politicky korektního
rozhořčování. Kouření, například. I Hollywood se připůsobil a teď po řadu let
si netroufl vyrobit film, v němž by sympatická postava si zapálila cigaretu.
Kuřbě teď už výlučně holdují zlosynové a zlodcery. Kuřáky se podařilo vypudit z
uzavřených prostorů, z veřejných budov, v některých státech jako například v
Kalifornii již i z veřejných parků a teď už se i začalo s iniciativou zákazu
pokuřování ve vlastním soukromí. V New York City majitelé družstevních bytů v
jednom z družstevních mrakodrapů již byli takto vyrozuměni. Nikotinu propadlí
zájemci o nastěhování nemají šanci, jim se byt neprodá a není odvolání v zemi
údajně bezbřehé svobody. Kuřáci nechť si zopakují úděl prvotních křesťanů,
zahnaných do katakomb.
Po krušné zprávě,
zpráva zářivější: v červnu 2002 došlo k vydání feministicky přijatelné verze
proslulého opusu Kamasutra prestižním nakladatelstvím Oxford University
Press. Autoři Wendy Donigerová, lingvistka a etnoložka, a Sudhir Kakar,
indický psychoanalytik, důkladně porovnali originál v sanskrtu s překladem z
pera cestovatele, nikoliv herce, Richarda Burtona. Tento mimořádně mnohostranný
talent, narozený v roce 1831, byl ovšem produktem viktoriánského věku
devatenáctého století. Místo přímočarým sdělením, padni komu padni, dával
přednost obalovaným eufemismům, a navíc se dopustil neprominutelného prohřešku,
měřeno-li metrem naší současnosti – totiž ponížením ženy do role pasivní
putičky nikterak cloumané chtíčem, a prezentací erosu jako téměř výlučně
pánské záležitosti.
V onom devatenáctém
století kvetlo v Americe nevěstinců víc než máku. Kvetly i na frigidním severu
Aljašky. V přístavu Ketchikanu, tamější oprávněnou chloubou zůstává ulička
Creek Street, kde třicet domů slasti, ohledulně nazývaných Obchody s doutníky,
poskytovaly servis až do roku 1954. Na vzdálených rybářských výspách, u
naleziště drahých či aspoň užitečných kovů, kutaných svalnatci v nedobrovolném
celibátu, nevěstince prosperovaly a dosahovaly značné krásy. Tyto historické
zásluhy se snaží zachovat Norma Jean Almodovarová, bývalá provozovatelka cechu
a nyní představitelka organizace International Sex Workers Foundation for
Art, Culture and Education, nadace sexuálních pracovnic na podporu umění,
kultury a vzdělávání. V městě Butte, stát Montana, se teď snaží zrestaurovat
někdejší noblesní hampejs jménem Dumas a viktoriánskou provozovnu s 43 pokoji
přeměnit v Muzeum dějin prostituce.
V současné době
legální prostituce existuje pouze na deseti z celkového počtu sedmnácti okresů
pouštního státu Nevada, hned v blízkém sousedství ultrapobožného mormonského
státu Utahu. Zákon slečnám zakazuje nabízet své vnady podél silnice. Místa
neřestné činnosti jsou označeny slovem RANCH – ranče se značně rozlehlým
parkovištěm. Byznys to je diskrétní, místní obce se nepobuřují a naopak
oceňují daňový příliv, který dovede uhradit výlohy na provoz ambulancí lékařské
služby. Z hlediska majitelů takovýchto rančů (mezi nimiž je i bývalý šerif),
větším nepřítelem než přízrak venerických chorob je berní úřad ve vzdáleném
Washingtonu.
V nevadské
poušti jakž takž přežívalo pěstování odolných ovcí, doly se zlatem a stříbrem
se vyčerpaly, pomohla vojenská moc výstavbou bází tam v prázdném prostoru a
největší hospodářskou vzpruhou se stala legalizace jinde zakazovaných potěšení
– provozování hazardních her, praxe rychlých sňatků a jen o něco málo
pomalejších rozvodů. Začátkem dvacátého století Las Vegas byla bídná železniční
zastávka a kdo nemusel, určitě se tam nezastavil. Nyní jeho počet obyvatel již
přesáhl jeden milión a ročně přiláká 34 miliónů turistů, což vychází na skoro
stotisícový příval den co den. Počet hotelových lůžek již přesáhl 120.000, víc
než mají New York City a Los Angeles dohromady. Pouštní oáza se ve světě stala
ukázkovým příkladem dekadence západního způsobu života. Však při vyšetřování
islámských fundamentalistů, pochytaných po 11.září, se přišlo na jejich zálusky
zničit nejen World Trade Center – symbol globálního kapitalismu, a Pentagon –
symbol americké vojenské moci, ale i Las Vegas, tuto hanebnou anti-Mekku,
hříšné semeniště. Tam ale zákon prostituci nedovoluje. Nicméně se mi tam
nedávno nepodařilo udělat dvacet kroků, aniž by mi obchodní zástupci
nevnucovali vizitku s portrétem, údaji o fyzických dimenzích a tarifu některé
z početných kněžek lásky.
Je věru na co se
dívat. Na davy cizojazyčných návštěvníků, v kterékoliv herně se přitočit k
ruletě, pozorovat Texasany v širácích, jak u bakaratu roztočí tisícovky,
sledovat staré dámy v teniskách a s kyblíčkem, jak strkají mince do automatů a
občas někdo vyhraje značné jmění. Konkurence donutila kasina k extravagantním
nápadům. Třicetiposchoďový Luxor ve tvaru pyramidy s replikou chrámu Ramsese
II. v původní velikosti, sfingy u vchodu do kasina obrovitých rozměrů..
Komplex The Mirage, jehož tématem je prostředí tropické, s deštným pralesem, s
vodopády tam v poušti, se vyznačuje jiným unikátem - nad lagunou každých
patnáct minut vybuchující sopkou. A úplně největší kolos s 5005 pokoji k
dispozici je MGM Grand Hotel – Casino, jehož herna zabírá prostor čtyř
fotbalových hříšť.
Kasina mají
největší zájem o tzv.high rollers, návštěvníky ochotné bez mrknutí oka
utratit za noc obnos, který by postačil k roční obživě obyvatelstva
bangladešského okresu. Nejpovažovanější jsou tzv.whales čili „velryby“,
neváhající riskovat sto tisíc dolarů u jednoho každého karetního rozdání. Těch
prý je na světě pouhých pár tisíc – vesměs jen Američané a Asiaté. Kasina se
snaží vzájemně si je přetahovat, zařídí jim přepravu letadlem, odvoz limuzinou
do nejluxusnějšího apartmá, k tomu strava, pití, slečny, vše gratis, na účet
podniku.
Teď po 11.září
letecká doprava se nám dost znepříjemnila. Nikoho netěší na letištích postávat
hodiny a zouvat si boty k inspekci. Znační boháči reagují přesunem k dopravě
zcela privátní. Pokud letadlo nevlastní, mají k dispozici charterovou službu,
Air Charter Guide obsahuje dvacet tisíc takový adres.
Jak známo a
všemi stále ověřováno, inflace nikdy nespí a ceny dovedou dosahovat až absurdně
obludných dimenzí. V The New York Times Magazine ze 7.dubna 2002 jsem
se například dozvěděl, že pro slavnostní večer při udělování Oscarů,
producentka Jessica Sandersová a její matka režisérka Freida Lee Mocková,
jejichž výtvor soutěžil v kategorii dokumentárních krátkých filmů, si
pořídily róbu, která přišla na víc, než celý rozpočet (200.000 USD) jejich
nominovaného díla. V New York City nemovitostní velmistr Donald J. Trump
nabízí byt - penthouse, celičké poschodí už v intimní blízkosti oblaků,
desetkrát větší než je průměrná velikost amerického bytu. Jakkoliv taková
adresa v Trump World Tower zní hrdě, dosud se nenašel zájemce zaplatit
požadovaných 58 miliónů dolarů. Pokud by se někdy našel, činil by tak při
vědomí, že zaplatil víc než byla cena za mrakodrap Empire State Building,
donedávna ten největší na světě: byl právě prodán za 57,5 miliónů.
Inflační tlak
též značně prokazují pohřební služby, velikánský byznys, dosahující ročního obratu
15 miliard dolarů a postihující každého bez rozdílu výše bankovního konta.
Konkurence v těchto ponurých službách je svou intenzitou porovnatelná s
obchodním klimatem v nevadských kasinech. Funebráci nabízejí extra služby,
přednostní přístup k „linkám soucitu,“ kupóny pro extra hudbu a případně i
ohňostroje. Probíhá kampaň přesvědčovat budoucí nebožtíky, aby si pohřeb
předplatili už teď, poněvadž výlohy se za příštích patnáct let zdvojnásobí.
Plať teď, umři později a vděčným dědicům se uleví.
V Japonsku
inflační starosti násobí opožděný emancipační trend mezi tamějšími ženami.
Jejich rozvodovost je nízká v porovnání ze západním světem. Rovněž mají nevelké
naděje na získání finanční nezávislosti, i pouhou kreditní kartu lze získat jen
s potižemi. Donedávna ženy rozvedené nebo nikdy neprovdané měly problémy, kam
že budou uloženy jejich tělesné ostatky. Jenže časy se mění i pro ženy
setrvávající v manželském stavu. Podle průzkumu televize TBS, 20 procent jich
vyjádřilo přednost být pohřbeny jinde, než kde bude spočívat jejich
celoživotní partner.
K O N E C
|