Americké soudní poroty právem ve světě prosluly pro svá přečetná absurdní rozhodnutí. Velké slávy například získalo uvažování poroty v Albuquerque, stát New Mexico,  přiznavší devětasedmdesátileté stařeně náhradu škody ve výši tří miliónů dolarů, poněvadž si do klína převrhla šálek kávy u McDonalda, který ji předem nevaroval, že horká káva je horká.

      Leckdo začal lačnit po tak štědré pomlázce. Ve Velké Británii, kolébce anglosaského zvykového práva, z něhož se pak na opačném břehu Atlantiku zrodila jeho prapodivná americká varianta, k soudům přispěchaly desítky vřící kávou údajně politých zájemců.  Tento druh žalob se tam ale nesvěřuje porotám : rozhoduje soudce. Richard Field, soudce u High Court, v březnu 2002 smetl takové nároky ze stolu, s odůvodněním, pro něž není věru třeba příliš důkladné juristické erudice: zákazník má být opatrný, být si vědom teploty zakoupeného nápoje a ne se jím polévat.

      Ještě víc než na vřelé kávě lze v USA vydělat žalobami proti firmám, které měly kdy co společného s asbeztem, už víc než čtvrt století nepoužívaným izolátorem, jedním z údajných zdrojů rakoviny plic a neduhu asbestosis - poškození plic, jejich zjizvení, stavu zcela běžného u osob nad padesát roků, zejména u kuřáků. Nastala tak báječná příležitost namastit si kapsu, zejména tu advokátskou. K původně žalovaným výrobcům asbeztu přibyly firmy, které tento materiál v jakékoli formě a třeba i v miniaturním množství kdy použily. Jejich počet jde do tisíců. Žalována není jen jedna strana, ale stran třeba padesát. Podle The New York Times (10.dubna 2002), tyto iniciativy neutuchají - za minulý rok 2001 žalob bylo podáno 90.000 a jejich počet se odhaduje na 2,5 miliónu až do roku 2030. Žalované strany už přišly o 30 miliard dolarů a všeho všudy utratí 250 miliard. Společnost USG Corporation postihlo za loňský rok 50.000 žalob. Gigant Haliburton měl koncem roku 2001 takových žalob 274.000. Za poslední dva roky 18 společností s více než 100.000 zaměstnanci vyhlásily bankrot.

      Tratí zaměstnanci, akcionáři, a nejvíc si libují advokáti, kteří totiž pohltí čtvrtinu až polovinu sumy, získané soudní či mimosoudní cestou. Není-li v dohledu finančně perspektivní terč, advokáti započnou tzv. search for the solvent bystander - zcela legální manévr rozhlédnout se po „solventním divákovi“, straně nezúčastněné, ta ať platí.

      Žalobci si rovněž mohou vybrat ten který soud v padesáti státech, kde započít své dolování. Státy Mississippi a východní část Texasu se těší oprávněné reputaci, že tam lze nalézt poroty ty nejštědřejší. Lze tam vyhrát na základě tvrzení, že jejich klienti sice rakovinou či sebemenšími příznaky netrpí, ale mají strach, že někdy v budoucnosti by rakovinu mohli dostat. Kdo z nás nemá takovou obavu? A tato obava jakokoliv pofidérní stála zmíněnou již společnost USG 36 miliónů dolarů. V porovnání se stařenou v Novém Mexiku, která se kávou doopravdy polila, zde lze inkasovat na základě pouhého předpokladu jakési budoucí případné nepříjemnosti.

      Pět procent všech pozemšťanů jsou Američané. Sedmdesát procent všech právníků světa jsou rovněž Američané. Není ovšem v jejich zájmu, aby v zemi převládalo příliš harmonie. Nepřekvapí pak výsledky průzkumů amerického veřejného mínění, že prestiž právnické profese je hodnocena níž než počínání čističů kanálů. Je to ale počínání značně lukrativní, přitahující další zájemce.

      Zvlášť agresivní supové se rozhlížejí po kořisti v jakkoliv vzdálených končinách. Česká repulika se již například seznámila s počínáním advokáta Fagina. Kromě zájmu o Temelín, pro něj případně zlatý důl, se teď soustřeďuje na potenciálně daleko výnosnější kauzu, totiž na reparace černochů za příkoří jejich předků v otroctví, jež skončilo před téměř jedním a půl stoletím, před sedmi generacemi. První z žalovaných jsou tři společnosti, mezi nimi přední pojišťovna Aetna. Po nich přijdou na řadu firmy další, včetně významných univerzit jako Brown, Yale a Harvard. Jsou sice na Severu, který neměl s otrokářským Jihem nic společného, ale v minulosti dostávaly různé granty, které s otrokářstvím něco společného měly. Čímž ofenzíva nebude končit, dojde též na žaloby proti vládě, ta bude platit nejvíc a advokáti budou pro sebe inkasovat nejvíc.

      Nepřekvapí, že většinová společnost nepropukla v nadšení a ledacos namítá. Neměli by mít nárok i potomci bělochů, kteří v občanské válce 1861-1865 za emancipaci černochů ztratili život? Žádný z dnes žijících Američanů nikdy otroka neviděl, natož aby ho vlastnil. Naprostá většina pochází z rodin, které přibyly k americkým břehům až po občanské válce a konci otrokářství. Někteří kritici si též troufnou poukázat na politicky inkorektní, ošemetnou skutečnost, že otrokářství v Africe byl (a v některých částech dosud je) populární místní obyčej, že běloši tento lidský materiál nelapali, ale od jiných černochů kupovali – druh transakcí neuskutečnitelných s americkými Indiány. Černoch Walter Williams, univerzitní profesor ekonomie, v reakci na takové nároky poznamenal, že reparace by měla spíš platit ta druhá strana za možnost žít v Americe ve svobodě a prosperitě a ne zkomírat někde v bídných afrických končinách, kde jejich předky ujařmili a do zámoří odprodali.

      Ještě dřív, než rozhodne kterýkoliv soud, leckteří daňoví poplatníci se z důvodů dávného otroctví obohacují již teď. Srazili si totiž tuto antikvátní a v jednotlivých případech jistěže nedokazatelnou újmu ze svého daňového přiznání, berní úřad požadavek přehlédl a poskytl stovkám lidí refundaci 30 miliónů dolarů. Již ale byli postiženi někteří organizátoři tak výnosných inciativ. Jeden má již zajištěn pobyt za mřížemi po příštích šest let, druhý, který vyhotovil 3.910 daňových přiznání, domáhajících se refundace ve výši 168 miliónů dolarů, na své vyhodnocení teprve čeká.

-   -  -       O Američanech se říká, že v jejich ponětí žádná ňadra nejsou dost veliká, stejně jako nelze být dostatečně bohatý. Umělec jménem Nicolino na kalifornské pláži vytvořil z písku mamální obliny o velikosti dvou mil. Pak se soustředil na úsilí nashromáždit od dobrovolných dárců či spíš dárkyň deset tisíc podprsenek, které by pak na dlouhé šnůře vlály v Arizoně nad Grand Canyonem. (Není však známo, zda již tento tvůrčí záměr uskutečnil.) Přitom v této zemi se selektivními zbytky háklivého puritánství, mordy s litry kečupu na televizní obraovce, kulemi proděravěné torzo, uříznutá hlava – to je v pořádku, kdežto odhalená prsní bradavka by byl zločin. Když evropští návštěvníci poprvé přispěchají k zdejšímu mořskému břehu, nezřídka vypustí nahatá batolata hrát si na písku a tím porušují místní mravní i právní normy. Americké holčičky, majitelky miniaturních hrozinek, musí skotačit v dvoudílných plavkách. V Rochesteru, stát New York, městě, kde má základnu světoznámá firma Kodak, několik odvážných žen si při opalování v parku obnažilo prsní obliny. Následovalo zatčení, obvinění, soud. Provinilkyně se hájily ústavními zárukami občanské rovnosti: když muži můžou, proč by ony nemohly, nesměly? Soud vyslechl odborné svědectví profesora gynekologie, který v několikahodinovém rozkladu došel k závěru, že „Mužská a ženská prsa jsou v podstatě stejná, liší se jen velikostí.“

      V Africe či v Jižním Pacifiku je odhalená ženská hruď běžným úkazem, nad nímž se domorodec nepozastaví, natož aby se vzrušoval. Rovněž v Číně, lidnatější než celý černý kontinent dohromady, to je součást fyzického vybavení, ani příliš ukrývaného, aniž příliš vyhledávaného. Japonci pokládají ženskou šíji za něco zdaleka erotičtějšího. A v Brazilii příliš velká ňadra jejich nositelky doslova handicapují, muže odrazují a tamější plastičtí chirurgové mají plné ruce práce s redukčními zásahy. Jejich američtí kolegové se věnují opačné činnosti. V roce 2000, profesní organizace American Society of Aesthetic Plastic Surgery oznámila padesátiprocentní vzrůst operačních zásahů - tuny silikonu  napumpovány. Cena za operaci se pohybuje v rozmezí 4.000 – 6.000 dolarů plus 1.000 dolarů za materiál, s celoživotní zárukou. (Zájemkyně se mohou seznámit s podrobnostmi na internetu: breastaugmentation.com nebo breastimplants411.com).

      Již před několika lety přemnohé nespokojené zákaznice zahájily sérii soudních žalob s požadavky o mnohatisícové či miliónové náhrady škody proti výrobcům siliconu. Dosud však ještě nezpůsobily takovou právní spoušť a neblahý ekonomický dopad jako žaloby v souvislosti s asbeztem.

      V roce 2001 američtí odborníci zkrášlili ňadra ve víc než 200.000 případech a uskutečnili téměř dvakrát tak velký počet procedury zvané liposuction - odsávání přebytečného tuku. V květnu 2002 na celonárodním kongresu plastických chirurgů v Las Vegas, oblíbené adrese takových shromáždění, zaznamenán byl posun od zásahu nožem k méně krvavým procedurám. Jestliže muže pronásleduje děs vadnoucí potence, ženy děsí vadnoucí půvab. A stejně jako se dostalo globálního ocenění viagře, odvěké bažení po mladistvé svěžesti se snaží realizovat novinka botox, jejímž uplatněním mizí vrásky, ten nejzřetelnější, nejviditelnější důkaz stárnutí. Již víc než milión injekcí botoxu vyhladilo tváře. Tím ale tváře pozbývají svou individualitu, stávají se z nich anonymní masky. Následkem čehož není příliš nelogická představa, že o svou individualitu připravené pacientky začnou žalovat své plastické vylepšovatele o náhradu škody a domáhat se návratu k původnímu stavu věcí.

      Zcela nakonec zpráva optimistická:  při aplikaci procedury liuposuction, odsávající přebytečný tuk, z těla též odejdou veledůležité buňky (tzv.stem cells), které lze zmrazit a skladovat. Tyto buňky nestárnou, na rozdíl od svých původních majitelů. Naopak bude je možno užitečně aktivovat v případě potřeby - třeba při zlomenině chřadnoucího údu či výskytu choroby.