Český novotvar "tunelářství" vyjadřuje pokrok v košatění forem prastarého zlodějství. Jeho zvlášť nenasytnou variantu prosazují takzvaní kleptokraté - vládci ve Třetím světě. Na privátní zahraniční konta plynou sumy, nezřídka se rovnající objemu hrubého národního produktu ožebračovaných zemí. Ať už se ten který ministr, poslanec či senátor v České republice nepovedl, nedá se o nich odpovědně tvrdit, že by - na rozdíl o některých jiných postkomunistických zemí - mezi nimi byli mimořádně zdatní, rozkrádající ničemové. Ti se vylíhli a zásluhou příležitostí sametové doby náramně uplatnili v ekonomických rolích. Podniky, banky vyloupeny, fondy mizí ze země. Kam s nimi? Třeba na Kypr, dál je kypřit, investovat, rozmnožovat. A kam se strůjcem, kdyby doma přihořívalo?

      Lze si počínat všelijak. Pokud možno každou zimu z naší arktické mizérie v blízkosti kanadské hranice odjedu jižním směrem, na Floridu. Stává se oblíbenou adresou rostoucí české obce. K někdejším poúnorovým a posrpnovým emigrantům tam teď přibývají i běženci již sametoví. Například v oblasti Naples (Neapol) - Venice (Benátky) řady vlastníků luxusních nemovitostí zmnožila rodina provozovatelů někdejší cestovní kanceláře z Ostravy. Pomohli si penězi nikam nevycestovavších klientů. Kousek dál, za Sarasotou, v lahodné enklávě jménem Bradenton, bývalý náměstek ministra Slovenské republiky koupil dcerušce vilu a platil půl milionu dolarů v hotovosti - čili druh transakce, vídané už jen mezi šejky a gangstery. Proto se toho všiml místní tisk a my si mohli přečíst. Noviny ocenily náměstkovu zručnost tolik si za kratičkou dobu ušetřit z úřednického platu.

      Florida má své výhody: americký luxus ovšem, krásné, slunné počasí v měsících jinde pošmourných. V létě ale panuje příliš velké, vlhké, slizké horko až k uzoufání. Nakradené peníze nelze beztrestně rozmnožovat, aniž by si toho povšiml veleostražitý berní úřad Internal Revenue Service. A navíc - to nejhorší - nelze vyloučit nebezpečí extradice a předání českým úřadům.

      Významní ex-sovětští vládnoucí činitelé, kapitáni průmyslu a mafiáni - role ne vždy snadno rozlišitelné - si pro případ nouze kupují panamské cestovní pasy. Panamské občanství je na prodej, tisíce takových transakcí se uskutečnilo v Hongkongu před jeho návratem do čínské náruče.  Docházejí sem pověsti, že podobně se zaopatřil nejeden předák Mečiarovy HZDS pro případ potřeby. Místo do rovníkového pařeniště by bylo bližší a příjemnější nejen klimaticky přesídlit od Tater do švýcarských Alp. Jenže v helvétské konfederaci někdejší neprodyšná zeď bankovního tajemství nabyla podoby ementálského sýra, na což doplatili již mnozí zákazníci, od šáha Pahlavího, Imeldy Marcosové až po rodinu mexického zlodějského ex-prezidenta Salinas de Gortariho. Víc diskrétní anonymity přetrvává v Lucembursku, ale ani tam na ni již nelze zcela spolehnout.

      Porovnejme s Panamou, kde má svou papírovou, nicméně zcela legální adresu a bázi (tzv.incorporation) přes 150 tisíc společností a denně jich tucty přibývají. Firmu všeho všudy tvoří pár archů papíru v obálce - tamější právníci tak zařídí za pakatel 300 dolarů. Poté  budou vyřizovat klientovy instrukce telefonem, faxem, internetem o nákupu a prodeji, o přelévání fondů z účtu na účet. Identita klienta zůstává neznámá, on třeba za celý život ani jednou Panamu nenavštíví a rovněž tam nebude platit daň z příjmu, nepříjemnost tam neznámou. Zkrátka ráj nejen pro tuneláře, ale i třeba pro poctivé bohaté manžele v rozvodovém řízení, kteří se tak ochraňují před ožebračením. Dokonce i Vatikán část svého byznysu uskutečňuje touto cestou.

      Jak známo, Viktor Kožený, někdejší nejen tenisový partner polistopadových předáků, zvolil Bahamské ostrovy s celkovym počtem kolem čtvrt milionů obyvatel, z nichž většina bydlí v hlavním městě Nassau. Na obyčejném jednopatrovém domě jsem napočítal víc než 50 tabulek s firmou tam inkorporovaných, údajně sídlících společností. Saturace peněžních ústavů na Bahamských ostrovech je tak důkladná, že jedna banka připadá na 600 obyvatel. Transakce se ovšem týkají vnějšího světa. Rovněž podstatná porce přísunu kokainu do USA jde touto cestou a opačným směrem putují stovky milionů dolarů.

      Zájemcům o zisky, daněmi příliš nepostižené, mohou posloužit i Nizozemské Antilly (ostrovy Aruba, Bonaire, Curacao). Největší popularitě se ale těší ostrovy v britském držení - jednak v Lamanšském průlivu, jednak v karibském moři. Být tunelářem, zamířil bych s nakradenými fondy na British Virgin Islands, do některé z mnohých tamějších bank a investičních společností. Nebo bych přistál na Cayman Islands - všeho všudy 35.000 obyvatel na 259 čtverečních kilometrech povrchu. To je totiž jedno z pěti největších finančních center na světě! (Ostatní čtyři: New York, Londýn, Tokio a Hongkong . Nikoliv tedy Frankfurt, Paříž či Toronto.)  Na ostrůvcích je inkorporováno 20.000 společností a v 575 bankách a trustech, z nichž ve skutečnosti se jich tam vyskytuje pouhá stovka, je uloženo kolem 500 miliard dolarů, což v propočtu na domorodé hlavy přijde na 14 milionů dolarů na osobu včetně kojenců. A vůbec žádné daně. Oficiální hlavou državy je guvernér, jmenovaný britskou vládou. Není prozatím náznaku, že by labouristé chtěli prosazovat nějaké změny.

      Být unikajícím tunelářem, věděl bych tedy, jak naložit se svým lupem, ale zbývala by mi potíž, jak naložit sám se sebou. Setrvávat někde na ostrově pod ševelícími palmami poskytuje potěšení s omezenou trvanlivostí. Původní euforie pak vybublává téměř tempem šampaňského. To jsem si - jako netunelář - ověřil delším pobytem na ostrově Rarotonga v jižním Pacifiku, na půl cesty mezi Tahiti a Fidži. V hledání útulku, v němž by mi nehrozilo nebezpečí nedobrovolného návratu na místo mých podvodů, v úvahu by přicházely některé banánové republiky. Tam ale kromě nevlídného klimatu by mi pohodu kalily zpravidla málo příjemné politické poměry a španělsky se beztoho domluvím prahanebně. Tedy zpět na Floridu nebo kamkoliv na severoamerickém kontinentu.

      Takový krok by vyžadoval opatřit si novou identitu. Od toho je ale Amerika zemí téměř neomezených možností. Spěšně bych šel koupit knihu "Ukryj své majetky a zmiz" (Hide Your Assets and Disappear, Regan Books/HarperCollins). Autor Edmund J. Pankau, bývalý vyšetřovatel ve službách pátračů pro právě takto pohřešovaných, se totiž výtečně vyzná. Poskytuje rady, kde, kam a jak se ukrýt. Jak se stát novým člověkem. Nemusí to být cesta k plastickému chirurgovi, ale především cesta na hřbitov okouknout náhrobní kameny a vybrat si nebožtíka vhodného jména a data narození. Řada států v USA dosud na požádání a bez jakékoliv důkazu totožnosti automaticky poštou dodá požadovaný rodný list. S jeho pomocí se pak získá řidičský průkaz, Social Security Card a cestovní pas. Občanské průkazy v této zemi nemáme. Nechám si narůst vous, oholím hlavu, ušetřím na kosmetické operaci, budu se nemravně radovat.