V Egyptě v roce 1928 učitel Hassan al-Banna založil Muslimské bratrstvo, organizaci, jejímž ultimálním cílem mělo být znovuzrození zlatého věku mohamedánského impéria, ovládnuvšího celý svět. Islámský stát bez hranic, toť sen takových fundamentalistů. Dál se radikalizovali a vyřkli fatwu, zatracující nespravedlivé vládce jako nevěrce, odpadlíky od správné víry. Prezident Gamal Abdel Nasser obvinil Bratrstvo z pokusu ho zavraždit. Revanžoval se popravou skupiny hlavních spiklenců a tisíce dalších uvěznil na hodně dlouhou dobu. Ještě řízněji s takovými radikály zatočili v Syrii. V roce 1982 prezident Hafiz al-Assad poručil jejich centrum, město Hammat, obklíčit a rozbombardovat. Akce trvala 27 dní, město zmizelo, počet obětí se odhaduje na 30 až 40 tisíc a dalších 15 tisíc dodnes není nalezeno. Navíc pak vyšel retroaktivní zákon č.49, se zpětnou platností trestající smrtí členství v této organizaci. A bylo po fundamentalistech, dodnes od nich mají v Syrii klid. Takové řešení doporučil prezidentův nástupce a též jeho syn Bashar hostujícímu americkému kongresmanovi.

      Jiný svět, jiná mentalita. Zejména po 11.září zvlášť hlasitě zazněla otázka „Proč oni nás tak nenávidí?“ Patnáct z devatenácti zkázonosných sebevrahů byli občané Saudské Arábie, kterou Amerika v roce 1991 zachránila před iráckou invazí. Stálo to hodně peněz a též americké životy. Nebyl to ovšem důkaz idealistického altruismu, ale manželství z rozumu: stabilita, záruka setrvání konzervativní  monarchie, za záruku jejích dodávek oleje. Po záříjovém útoku tato nepřirozená aliance pluralistické demokracie s feudalismem přišla v USA dost na přetřes a vyvolala hodně popuzené reakce v pouštním království. „Šílené útoky na Saudskou Arábii a na Egypt,“ tak charakterizoval situaci vládní deník Al-Riyadh (27.listopadu 2001) a elaboroval například takto: „Americký tisk se domáhá zákazu vyučování Koránu v našich školách a jeho zákazu v mešitách. Je to sám Západ, který trénuje teroristy, jak zasahovat korupcí a útlakem celý svět.“  Neméně vládní deník Al-Watan (10.listopadu 2001) vyjádřil mínění, že „Američtí generálové jsou váleční zločinci z vlastní politické svobodné vůle.  Vraždí zajatce a mučí lidi, kteří se jim vzdali. Co tohle je za civilizaci? To není civilizace, ale její zpotvoření.“ Tolik tedy hlas našeho spojence. Egypt, rovněž náš spojenec a navíc příjemce každoroční pomlázky ve výši několika miliard dolarů, se o svém šlechetném dobrodinci vyjadřuje rovněž zajímavě.  Vládou podporovaný vědecký časopis Al–Tim, v jehož výkonné radě sedí Mufid Shihab, ministr pro vyšší vzdělání a vědecký výzkum, uveřejnil v listopadu 2001 nikoliv netypické pojednání. Autorka, univerzitní lektorka Dr.Husniya Hassan Moussa, v něm tvrdila, že v USA vědci na 52 univerzitách a v tajných laboratoří vyrábí smrtící mikroby, však takto v minulosti Pentagon už zabíjel ve Vietnamu, Číně, Severní Koreji, a teď připravuje zahájit bakteriologickou válku ve velkém. Izrael už v roce 1948, hned po svém založení, způsobil rozšíření cholery v Egyptě, infikuje ptactvo smrtícími bacily a vysílá je k odletu do Jordánska, nad palestinské území a k suezkému kanálu. Izrael též expeduje své občany, nakažené chorobou AIDS, do zemí Asie a Afriky, aby šířili nákazu mezi domorodci.

      Barbara Walters si už hodně let drží primát té nejvýznamnější žurnalistky v americké televizi. Absolvovala úspěšná interview s řadou světových předáků – Fidélem Castrem, Anwarem Saddatem, šáhem Pahlevim, Goldou Meirovou, Borisem Jelcinem („Pijete hodně?“ jedna z jejích otázek), též se světáckou Monikou Lewinskou (jiné otázky). Po záříjovém útoku zažádala a vzdor svému ženství obdržela vstupní vizum do Sauské Arábie. Pobyla tam deset dní, její štáb natočil dokumentární záznam, který se v březnu 2002 objevil na televizních obrazovkách. Americká veřejnost se tak mohla aspoň trošku seznamovat s počínáním a feudálním uvažováním tohoto problematického spojence.

      Vzdálenost komunikace a porozumění jakoby na vzdálenost několika století projevila trojice univerzitních studentů s plynnou znalostí angličtiny. Dva z nich své návštěvnici podali ruku, třetí odmítl. Vysvětlil, že jeho náboženské přesvědčení mu brání dotknout se méněcenného tvora. Tito absolventi privilegovaného vzdělání projevili groteskně zpotvořené, černobílé vidění světa, v němž vlastní nedostatky zavinily vnější satanské síly, za vším je nepřítel, tím je Židovstvo, musí být zničeno, není jiné cesty.

      Příval bigotních bludů, o jejichž premisách by nedovedli pochybovat, tak jako nedovedla mládež nacistická či ta komunistická se svou verzí záštiplných dogmat.

      Jak uvádí týdeník Ain Al-Yaqyeen, vycházející v angličtině v Londýně, zásoby objeveného oleje umožnily náhle přebohatým vládcům poskytovat miliardy z královských kufrů na zřízení a provoz 210 islámských center ve světě, 1.500 mešit a téměř 2.000 škol pro vzdělávání muslimských dětí v nemuslimských zemích. A daleko větší počet náboženských škol – tzv.madrasa - dál vzniká zásluhou saudských fondů v zemích, kde islám je dominantní vírou. Například v Pakistánu v loňském roce 2001 jich přibylo dalších 500. Jejich popularitě se lze jen těžko divit. Země se 140 milióny obyvatel, z nichž jen jedna třetina dosáhla jakési minimální gramotnosti, utratí (dle The New York Times, 31.března 2002) téměř dvacetkrát víc na vojenské účely než na vzdělání - pouhé 2 procenta rozpočtu, na rozdíl od 18 procent v chudičké Bangladeši. Veřejné školy jsou v bídném stavu, bez oken a učitelů, pokud vůbec jsou. Výuka v každé páté škole se koná pod širým nebem. Jen bohatí rodiče si mohou dovolit posílat děti do soukromých škol a naprostá většina ostatní mládeže aby spoléhala na ony náboženské nalejvárny, poskytující bezplatné ubytování, stravu, nekonečné memorování Koránu (pokud možno v arabštině, jazyku jim neznámém) a pramálo užitečného pro moderní život. Z takového prostředí  pak vyjdou zatvrzelí, bigotní zabedněnci a nikterak překvapuje, že mezi byli i vůdčí postavy Talibánu, snadno zmámené bin Ladinovým poselstvím o destrukci nepřátel a návratu k někdejší středověké slávě.

      Představa světa a jeho hodnot je v podobném tónu pro zbytek života prezentována medii v jejich zemích. Například Abadalahh Aaal Malhi v pojednání „Židovské pojímání vlastní nadřazenosti ve světě“, uveřejněném v již zmíněném saudském vládním deníku Al-Watan informoval (8. a 9.prosince 2001) své čtenáře o „ďábelském plánu zmocnit se světa podněcováním revolucí, zmocnit se kontroly vlády v mnoha zemích, především v Americe a v Rusku.“ Ruská revoluce byla přece židovská revoluce, financovaná Jacobem Schiffem z New Yorku. V prvním ruském porevolučním parlamentu, z 384 členů pouze 13 byli Rusové. V USA Židé kontrolují media, a když nemohou svého nepřítele zavraždit, aspoň ho umlčí. Židé infiltrovali nejvyšší americké vládní kruhy, za Clintona to byla ministryně zahraničí Madeleine Albrightová, šéf C.I.A. George Tenet, ministr národní obrany William Cohen, hlavní Clintonův poradce Sandy Berger, atd, atd.

      Nejnáramnější, nejbizárnější výtvor, který jsem prozatím objevil, stvořila Dr.Umayma Ahmad Al-Jalahma z univerzity krále Faisala. Jejím tématem byl údajný židovský rituál, kterému věřívali primitivové v předchozích stoletích a nám to připomene Hilsneriádu a statečnou iniciativu T.G.Masaryka. Slečna či paní doktorka Umayama ve vládním deníku Al.Riyadh referovala (10.března 2002)  o hanebnosti, doprovázející přípravu hodů o židovských svátcích, při nichž se do pečiva přimíchává krev buď křesťanských či muslimských dětí mladších deseti let. Posadí je do zvláštního, jehlami vybaveného sudu, z  mnohanásobně tak napíchnuté mučené oběti krev a život pozvolna odchází a židovští upíři se z toho utrpení radují a získanou krev mísí s těstem při přípravě hodů. „Toto je celými dějinami historicky a právně dokázaný fakt. Je to jeden z hlavních důvodů, proč docházelo k jejich perzekuci a vyhánění z Evropy a Asie v různých obdobích,“ tvrdí tato univerzitní vědkyně, která v témže zdroji při dřívější příležitosti se odvolávala na George Washingtona a jeho údajné tvrzení, že „Židé jsou pro naši svobodu větším nebezpečím, než všechny armády světa dohromady.“ (Co je moc, to je příliš. Zřejmě došlo k povyku na různých, těžko pominutelných adresách a šéfredaktor Turki Al-Sudairi, člen klanu, příbuzného se saudskou královskou rodinou, udělal dodatečné prohlášení, že v předmětné době byl z zahraničí a že článek by nebyl uveřejnil.)

      Co tedy dělat, otázka leninská. Washington místo aby komunikoval pouze s vládami, se musí pokusit o kontakt s tamější veřejností, pokud ovšem bude ochotna něco slyšet. Role public relations v diplomacii je sice důležitá, ale zásadní zvrat musí vyjít z domácí iniciativy. Potřebnou dělbu práce vyjádřil výtečný publicista Thomas Friedman (The New York Times, 6.ledna 2002): my zneškodníme vrahy, vy musíte zneškodnit jejich ideje.

      Americký vojenský úspěch v Afghánistánu, rozprášení Talibánu a Al-Qaedy by mohly leckomu dodat kuráže. Potěšující je například dopis z Ryijadu od doktorky Sahr Muhammad Hatem, uveřejněný v londýnském Al-Sharq Al-Awsat (12.prosince 2001), která napsala: „Od našich školních začátků jsme byli naprogramováni věřit, že islám znamená všechno, že vše ostatní je lež a kdo není muslim je náš nepřítel. A to jsme pak stále všude slyšeli – v mešitách a mediích. Ti, kdo tvrdí, že islám je sám o sobě řešením, nenabízí vůbec žádné řešení. Žijeme tak jen pomyslný život, který existuje jen v našich hlavách, zatímco co skutečnost kolem nás je úplně jiná.“ Liberální publicista Khaled Al-Qashtini ohodnotil dopis jako ten nejlepší v roce 2001 a jeho autorku jako „ženu roku.“

      Nejeden odvážlivec, popudivší fundamentalistické fanatiky, ztratil život. Značnou dávku statečnosti a integrity projevil Dr.Abd Al-Hamid Al-Ansari, děkan právnické fakulty v Qataru, v rozsáhlém interview v qatarském deníku Al-Raya (6.ledna 2002). Vyjádřil požadavek odstranit z učebních osnov všechen fanatismus,  intoleranci, nenávist vůči jinověrcům, vůči všem ženám., zbavit se přesvědčení, že muslimové mají právo útočit na nemuslimy. Obvinil náboženské školy, že vychovávají extrémisty, poté neschopné se vypořádávat s realitou moderního světa. Velkou vinu přisoudil kazatelům v mešitách také těmito slovy: „Kdyby byl Allah zničil křesťany, muslimský kazatel by neměl mikrofon, do něhož by mluvil, neměl by klimatizaci či automobil, který je jeho potěšením.“ Rovněž obvinil televizní stanici Al-Jazeera za propagaci bin Ladinových zkázonosných dogmat a vyzval, aby „Všichni muslimové podporovali boj proti terorismu. Však terorismus si vyžádal víc obětí v mnoha islámských zemích než na Západě.“ Kritizoval ony arabské intelektuály, kteří ve snaze se přizpůsobit emocím ulice, jsou ochotni obětovat pravdu. „Ve svém pokrytectví, mnozí začali spojovat události 11.září s palestinským problémem – něco co je úplně v rozporu se vší literaturou Al-Qaedy za posledních sedm roků. Al-Qaeda se o Palestině nikdy nezmiňovala,“ – čili skutečnost zaznamenání hodná též těmi z českých intelektuálů, hodnotících teroristické počínání oním „Ne, ale. Nesouhlasíme sice, ale přece jenom je nutno pochopit…“

      Další slova a výzva odvážného děkana: „Musíme přece pochopit, že islám není ohroženým cílem konspirace z žádné strany. Musíme se zbavit komplexu nenávisti a nepřátelství. Nesmíme zůstat uvězněni v teoriích o globální konspiraci v našem vztahu k Západu a Spojeným státům.“

      Bude to jen planá výzva volajícího na poušti? Prozatím nedovedu překypovat přílišným optimismem.