Nemáte moře, ale máte lacinou, solidní, spolehlivě fungující městskou dopravu – tramvaje, autobusy a v případě Prahy i metro. Na dobré věci se zvyká tak snadno, že jim hrozí úděl být pramálo vnímány, natož oceňovány. Když se jich ale najednou nedostává, náhle ochuzený a tak probuzený jedinec začne láteřit.

       V Praze na prknech, jež znamenají svět, jsem byl zpovídán, jak že světoběžník oceňuje to či ono v znovu navštívené rodné zemi. Mou chválu městské hromadné dopravy doprovázelo pohrdavé pochechtávání a úsměšky skeptického publika. Tedy jsem se ozval s příslušným porovnáním. Krátce před příletem do České republiky jsem nějaký čas pobýval na Aljašce, jejíž největší byť ne hlavní město se jmenuje Anchorage. Rozsahem porovnatelné právě s Prahou, nikoliv však službami veřejné dopravy.  Tam jsou všeho všudy v provozu dva autobusy dopoledne a dva k večeru. Nezbývá pak, než sednout do automobilu a potýkat se s problémem parkování nebo jet hodně drahým taxikem. Připouštím, že česká metropole se od aljašské liší. Tam se potulují odhadem dvě smečky vlků, dvacet až třicet medvědů grizzly, pětatřicet černých medvědů a tisíc pět set losů. (V novinách jsem přečetl pravidla zdvořilého, ohleduplného chování vůči losům: zásadně je nekrmit a příliš se nepřibližovat Jestliže se jim zježí srst, je to známka buď strachu či vzteku, dovedou stejně zručně kopat jak předníma tak zadníma nohama. Každopádně je doporučeno prchat a nespoléhat na záchranu v podobě zřídka kdy se dostavivšího autobusu.) V Kanadě městská doprava funguje trošku lépe, ale stále k neporovnání se středoevropskýcm standardem.

       V New Yorku po Manhattanu pádí autobusy po rovných ulicích bez jediné zatáčky, mezi kaňony mrakodrapů lze vidět na kilometry daleko, aniž by se ale dodržoval jízdní řád, pokud vůbec existuje. Nekonečné čekání a pak přijede autobus jeden za druhým, třeba i půl tuctu se jich předhání – a tak tomu už bývalo dávno před teroristickým útokem 11.září 2001. Výše jízdného v dopravě jak pouliční tak podzemní stále roste. Pokud existuje systém  zlevněného jízdného, nic o něm nevím.  Jsem ale stoprocentně přesvědčen, že nikde v Americe se nemohou pochlubit takovou lácí, jakou nabízí Praha jízdenkou na neomezené použití všemi prostředky (tramvaj, autobus, metro) po dobu 15 dní za 280 korun.

       Rovněž mi není známo, že v jiných zemích může cestující vstoupit do dopravního prostředku bez jízdenky a je pouze na něm, zda se zachová poctivě či nikoliv.

       Stěžujete si na kapesní zloděje. Utěším vás příkladem se zkušeností v Mexico City: metro narvané k nedýchání, ve stanici davy se hrnou dovnitř, aniž by dovolily zájemcům vystoupit. Byl jsem varován hlídat si kapsy, ale přece jsem neuhlídal. Na peronu lze pak spatřit prodavače portmonek.

       Taková nebezpečí nehrozí v Hongkongu či japonských městech, ale často tam okusíte intimitu napěchovaných sardinek. Ale aspoň se budete pohybovat, což se nedá říct o situaci v zoufale přecpaném Bangkoku. Horší to pak je asi jen v Manile na Filipínách. Tam se už uskutečnily Marxovy vize o odumření státu. Státní moc abdikovala. Vozidla se hrnou na křižovatku ze čtyř stran, dopravní světla, pokud fungují, každý ignoruje, nikdo nedá nikomu přednost a domnívá se, že cestu si uvolní pořádným zmáčknutím klaksonu. K pokusu o přepravu jsem volil taxi. Bez klimatizace tam v tropech a rovněž s urgentním doporučením řidiče nechat okno zavřené. Když je otevřené a ruka pasažéra se chladí ve vánku, nezřídka se stává, že zločinec vtrhne dovnitř či aspoň s ostrým nožem se zmocní prstenu i s prstem – šmik, šmik. V jihoafrickém Johannesburgu těchto dní se řidičům nedoporučuje zastavit na červenou. Hrozí totiž nebezpečí onoho carjacking, že někdo dojde k únosu vozidla a posádky.

       Přecpané, špinavé, smradlavé prostředky veřejné hromadné dopravy v takzvaném Třetím světě, to není rasistické ohrnování nosu, ale krutá, neoddiskutovatelná skutečnost. Těm nevěřícím doporučuji seznámit se s realitou například v Kalkutě. Kdepak, není nad českou a moravskou hromadnou  dopravu, provoz častý, bezpečný, laciný, síť hustá, i když cestující tento stav věcí pramálo oceňují.