Dostalo se mi několika pozvání z televize, bylo též třeba něco zařídit v pár redakcích a dodat rukopis knížky nakladateli. Tedy na letiště podrobit se důkladné kontrole a počítat s dalšími komplikacemi, ke kterým však nedošlo. Poprvé co pamatuji,  na palubě Českých aerolinií nebylo zcela plno a navíc nám do zad dul mocný vítr, takže z Newarku jsme do Prahy dorazili v rekordním čase necelých sedmi hodin. Příjemné podzimní slunce, nákup jízdenky na veškerou městskou dopravu - metro, tramvaje, autobusy - na 15 dní za nezvýšenou cenu 280 korun. Vynikající nabídky pražských divadel, bídný výběr v biografech. Zmizely rumunské žebračky s ušmudlaným potěrem a denní tisk uveřejnil fotografie tří švarných policajtek romského, dříve cikánského, původu. Hned první večer mě na Václavském náměstí oslovila kněžka lásky se slovy „Líbím se ti?“ „Nevím,“ po pravdě jsem odpověděl. „Můžu jít s tebou?“ naléhala. „Nemůžu – jsem na dietě,“ odolal jsem takovému pokušení.

       Hned druhý den, v neděli o státním svátku 28.října, s prezidentskou pozvánkou jsem s velkým davem dalších pozvaných šel hodovat na Hrad. Neuzdravený Václav Havel se z nemocničního lůžka dostavil udělit státní ceny a pronést projev, na nějž Václav Klaus reagoval popuzeným potřásáním profesorské hlavy. Tito dva Václavové věru sídlí na hodně si vzdálených pólech. Prezident stále v národě vede na řebříčku popularity a důvěryhodnosti. Jinak tomu v politických kruzích. Ona patetická mimoparlamentní minipartaj Republikánů ex-cenzora Sládka ve svém týdeníku Republika o rozsahu čtyř stran se vysmívá prezidentovým projevům, „prošpikovaným filozofickými moudry“ a laje mu za jeho údajně „zbabělý útěk z prezidentské funkce.“ Ještě razantněji se vyjádřil Miroslav Grebeníček, předseda KSČM a docent vědeckého ateismu, v nadále důkladně rudém deníku Haló noviny (8.listopadu 2001). Havlův projev 28.října shledal skandální: “Nechutné zneužití státního svátku k znovuoživování antikomunistických hysterií… Opovrhování Hradu spoluobčany… státní vyznamenání pro převaděče a vyzvědače … dokresluje hloubku úpadku člověka, který pod hesly pravdy a lásky došel nejen k restituci soukromého majetku, ale také k falšování minulosti i současnosti, k politickému rasismu a nesnášenlivosti. … Je až neuvěřitelné, kam až může dojít člověk bez zábran, posedlý touhou po moci, výsadách a majetku. …Vnucuje nám sudeťácké vidění našich národních dějin. Václava Havla považujeme za člověka, který škodí svému národu a měl by neprodleně ze své funkce odstoupit.“ Tolik šéf údajně obrozených komunistů.

       Víc jsem se zajímal o reakci veřejnosti na události 11.září. „Co lidé označili za příčinu útoku na USA“ (Lidové noviny, 31.10.), výsledky průzkumu: politika USA (19%), fanatismus (18%), nenávist k USA (13%), terorismus (7%), nenávist ke svobodnému světu (7%), střet kultur (6%), jiná odpověď (20%), neví (10%).  Nikterak příliš povzbudivé, že ano. Rovněž však málo překvapující, při uvážení tónu a obsahu interpretací předních komentátorů jako například Pavla Máši (LN, 23.10.) ušklebujícího se nad zastánci „jedině správné demogracie“ (ano, demoGracie). V těchže Lidových novinách(27.10.) Miloš Mendel, vědecký pracovník Orientálního ústavu Akademie věd ČR, se snažil demolovat koncept Samuela Huntingtona z Harvardovy univerzity o tzv.střetu civilizací, že to je „ahistorické schématické vidění světa, z hlediska společenských věd naprosto neudržitelné, tato falešná, dávno zasutá konstrukce, blamáž, konjunkturální antivěda, nemá reálný základ, patrně imponuje těm, kdo zjevně či podvědomě chtějí zažít „civilizační triumf“ Západu nad „barbarským Východem“, atd., atd. Takováto megatonáž.

       (Vyvážeností se rovněž nevyznačují media světového formátu. Příkladem nám poslouží B.B.C. ve svém vysílání jak v anglické, tak české řeči. První, hlavní, tou nejdůležitější zprávou v sobotu 3.listopadu bylo nouzové přistání amerického vrtulníku za nepříznivých povětrnostních podmínek. Čtyři zranění odtransportováni do bezpečí, toť vše. Ostatní události z Afghánistánu, ze světa, znicotnil tento energický důraz na amerických potížích.)

       V popovídání ať v privátě či před kamerou jen s jednou výjimkou jsem se setkal s diskutéry, ochotnými vyslechnout fakta jim málo známá, zvážit jiný názor. Že třeba země tzv.Třetího světa nejsou chudé proto, že tzv.První svět je bohatý. Byly chudé vždycky a teprve jejich kontakt s hospodářsky vyspělým Západem začal vylepšovat jejich truchlivý úděl. Statistiky OSN uvádějí, že v druhé polovině 20.století počet hladem trpících pozemšťanů klesl o víc než polovinu a v částech Asie došlo k trojnásobnému zvýšení průměrné životní úrovně. Zlepšení, které dosáhl Západ během jednoho století, se tam uskutečnilo během jedné generace (léta osmdesátá a devadesátá). Jižní Korea, v polovině 20.století země poničená válečným řáděním, a nikterak neoplývající ropou, kterou by pod povrchem objevili a pak těžili cizinci, načež si domorodci mohli pěchovat měšce, si dnes politicky a hospodářsky počíná úspěšněji než všechny mohamedánské země dohromady. Kdyby chudoba byla tou primární líhní mezinárodního terorismu, většina sebevražedných útočníků by byla přišla z Afriky, bídných pouštních pseudostátů jako třeba je Burkina Faso a nikoliv z bohaté Saudské Arábie, z privilegovaných rodin, zvyklých na pohodlný život a pramálo trápených bídou v okolí. Ropa způsobila příval moderních statků, ale nikoliv  přijetí moderního života, demokracie, sekularismu. V představách fanatiků, islám je ohrožen. Fundamentalisté přece nemíní Západ dohánět, ale zničit tento svět bezvěrců, s jejich svobodami, tolerancí, pluralismem.

       V jednom televizním pořadu nás u debatního stolu sedělo pět. Mladá pohledná socioložka byla tou jednou výjimkou tvora, přesvědčeného o svých dogmatech – druh radikálů, s nimiž jsem se dlouhá leta potkával v americkém univerzitním prostředí. Angažovala se při konfrontaci s mezinárodními finančníky při jejich jednání v Praze loňského roku. Tam vystoupila s požadavkem se Světovou bankou a Mezinárodním měnovým fondem nevyjednávat a domáhat se jejich okamžitého zrušení. V příštích pár minutách ale zatratila tyto instituce pro jejich údajnou neochotu k dialogu. Tento její projev jsem si vytáhl z internetu a před natáčením se zeptal, zda tyto její dva požadavky se jaksi nevylučují. Důkladně se na mě rozsoptila a megatonáž její nevole pak pokračovala i před kamerou. Útok v New Yorku zdůvodnila tvrzením , že sebevrazi neměli jinou možnost přístupu k jiným zdrojům mediální pozornosti. Obvinila Ameriku, že vlastně způsobila zrod Talibanu, věru vše zkázonosné způsobila, že válečná odezva je ten pravý terorismus - má se vyjednávat a ne takto zločinně si počínat. Marně jsem argumentoval nemožností domluvy s fanatiky, kteří usilují o zabití všech Američanů.

       I kdyby se těmto islámským ultraradikálům podařilo zničit, zcela vyzmizíkovat Spojené státy americké z povrchu této planety, ještě by zbýval úkol zničit zbytek západní civilizace, trvajícího smrtelného nebezpečí islámu v jejich úchylných představách. A to pak pro Českou republiku by to nebyla pouze hodně vzdálená, akademická záležitost. Však už teď dochází k hospodářským ztrátám, milióny korun denně. Tahle nepříjemnost přišla na přetřes v celostránkovém interview v Mladé frontě Dnes, 10.listopadu:

       MFD: „Ve světě i v České republice se objevily také názory, že Amerika si útok teroristů vlastně zasloužila. Co si o tom myslíte?“
       Já: „To je něco příšerně perverzního. Žádná jiná země neposkytla světu tolik pomoci a nepřijala tolik potřebných z chudého světa. Připomíná mi to, jako když se slonovi, s nímž se těžko sdílí postel, snaží někdo šlápnout na chobot.“
       MFD: „Myslíte si, že podobný teroristický útok jako v Americe by se mohl odehrát i v Česku?“
       Já: „Jejej. Už to tu budete mít.“
       MFD: „To myslíte jako nějakou nadsázku?“
       Já: „To myslím vážně.“
       MFD: „Proč?“
       Já: „Ideologové muslimského terorismu přece říkají, že to není pouze útok na Ameriku, ale útok na západní civilizaci. Česká republika je součástí západní civilizace. Kdybych si na chvilku zahrál na agenta těchto teroristů, tak bych vám vyjmenoval české hříchy: jste semeništěm propagandy proti některým islámským zemím, tím myslím Svobodnou Evropu, váš premiér Zeman právě jezdí po USA a poklonkuje americkým imperialistům, vlezli jste do útočného paktu NATO.“

       Budovu bývalého parlamentu a nynější dosavadní sídlo R.F.E. střeží pár obrněných vozů. Neznámý vtipálek odmontoval jejich zadní světla , která se pak ocitla u dveří vojenského muzea. Modré knížky, zprošťující vojenske služby, byly na prodej v Pardubicích za 30 až 50 tisíc korun. Pavel Minařík, nynější podnikatel v Brně a někdejší rozvědčík, který mínil vyhodit do povětří budovy R.F.E. v Mnichově, prý přece jen půjde k soudu. Normalizační zpěvačka Helena Vondráčková se domáhá soudní omluvy od kritika Jana Rejžka ve věci jejího podpisu Anticharty, jejíž autentické podpisové archy již neexistují. Umělci tehdy dostali na vybranou: buď podepsat nebo se rozloučit s možností ještě někdy koncertovat v zahraničí. S výjimkou Jiřího Suchého všichni Antichartu podepsali. V Pelhřimově se uskutečnila soutěž o světový rekord v pojídání uzenin. V souboji na největší počet sněděných párků za 10 minut se utkal 180kilový český přeborník Rudolf Sváta, který snědl 17 nožiček párku o celkové váze 952 gramů a vytvořil tak nový český rekord. Jeho ale deklasoval 55kilový Japonec Šinia Takahaši, který dovedl pozřít 56 nožiček a váze 3136 gramů.  Nápor globalizace se projevuje v přemnohých podobách.