Na jaře  roku 2000 začal Wall Street chřadnout a většina obyvatelstva chudnout: kolektivní ztráta již odhadována na víc než trilion dolarů. Tratili vlastníci fondů penzijních, fondů tzv. vzájemných (mutual funds) a nejvíc důvodů k hořekování měli a nadále mají přímí investoři v akciích donedávna tuze perspektivních společností. Leckteré dosahovaly čarovného vzrůstu cen a teď je postihl bankrot. Hodnota firem hodně slavných jmen jako I.B.M. důkladně utrpěla (roční pokles akcií ze 135 na 80 dolarů), ještě hůř dopadli mnozí někdejší miláčci Wall Streetu jako Intel (z 76 na 22), Cisco ( z 70 na 13) či Lucent (z 46 na 5). Totální katastrofu zaznamenal Enron a nebyl sám.

       O co víc zkázonosnější aby byl pokles akcií výrobců cigaret, zdraví škodlivého a v rámci political correctness zcela zavrženíhodného produktu! Zákaz kouření ve veřejných prostorách se již stal normou. V Kalifornii, avantgardním státu v prosazování  bizárních novot, od začátku roku 1998 platí zákon trestající eventualitu druhotného (second hand) kouření, když by se někdo někde nadechl vzduchu promíseného stopou tabákového dýmu. Zapálit si tam cigaretu v městském parku a šup s provinilcem do šatlavy. Kuřáci aby si začali připomínat úděl prvotních křesťanů, zaháněných do katakomb. (Některé kabelové televizní stanice nostalgikům promítají nonstop filmy z dávných dob. Většina černobílých postav v nich kouří, Gary Cooper a Clark Gable nabízejí cigarety Gretě Garbo a Marléně Dietrichové, které si rovněž zapalují, aniž by je nabídka přiměla k protestům, případně i soudnímu postihu. Kalifornský Hollywood natáčí všelijaké zvrácenosti, s uříznutými hlavami a škopky plnými krve, ale nevěřím, že některá kladná postava za posledních deset či již i víc let si na plátně zadýmala. Tak mohou činit jen nenapravitelní, k zániku předurčení zlosynové.)

       A víc než konzumenty opovrhovaného zboží trestat výrobce, a majitele – akcionáře v pozadí. Od onoho roku 1998 tabákové firmy postihují rány biblických proporcí. Zákaz inzerce a současně příkaz zřízení fondu, z něhož financovat protikuřácká opatření. Federální vláda za Clintonova prezidentování vyrukovala se žalobami. Čtyři největší výrobci podepsali se 46 státy (z 50) mimosoudní vyrovnání se závazkem zaplatit 206 miliard jako náhradu škody na způsobeném zdraví veřejnosti a vůbec nepomohly námitky, že provinilci už na daních zaplatili obnosy mnohonásobně převyšující léčebné výdaje.

       Class action je  jedna z mnohých podivností amerického soudního systému. Jménem údajně postižených klientů – čím je jich víc, tím líp – advokát žaluje výrobce asbestu, revolverů, koloběžek, čehokoliv a domáhá se miliardové náhrady škody. V případě vítězství, nikoliv ojedinělého, on pozře většinu peněz a jednotlivým klientům připadne symbolická sumička. I cizí státy již přispěchaly s takovými šarádami: Guatemala, Nikaragua, též Ukrajina by ráda prospěla svému národnímu rozpočtu. Prozatím se jim zásluhou federálního odvolacího soudu ve Washingtonu příliš nedaří.

       Další americkou specialitou jsou tzv.punitive awards, trestat žalovanou stranu nejen povinností nahradit škodu, například 100 dolarů za polámanou koloběžku, ale i extra sumou, třeba milionem, jako trest za hanebnost lámání koloběžky. Tímto metrem měřil soud na Floridě, když rozhodl potrestat tabákový průmysl kolosálním obnosem 145 miliard dolarů (v korunách 5,800,000,000.000).

       Žalobci, dlouhodobému vytrvalému kuřáku cigaret Marlboro, trpícímu rakovinou plic, soud v Kalifornii přiznal náhradu škody v surrealistické výši 3 miliard dolarů (120 miliard Kč)  a žalovaná strana Philip Morris marně zamítala, že žalobce, člověk racionální, gramotný (zaměstnán jako makléř na burze) jistě byl schopen porozumět zřetelně natištěnému varování na každé z krabiček, že kouření není zdraví příliš prospěšné. Precedent s tak náramnou štědrostí láká imitátory a takových žalob se již vyrojilo přes tisíc pět set.

       Prozatím ale inkasují jen advokáti. Například pět takových supů, kteří reprezentovali stát Texas, jemuž se při mimosoudním vyrovnání dostalo 17,3 miliard USD, z této sumy získali 3,3 miliard USD.

       Co se tedy stalo s bičovanými společnostmi, jaký je jejich zdravotní stav, proč ještě nejsou pod drnem? Ony značně prosperují Philip Morris, největší výrobce cigaret na světě, se v roce 2000 dokonce stal na Wall Streetu naprostou jedničkou,  nejúspěšnější firmou, jejíž hodnota akcií se téměř zdvojnásobila (vzrůst o 91%).

       Z mnohých stran dirigovaná kanonáda rozmetat zdroj jedovatých produktů, zahnat je do historie, když kdysi dávno Walter Raleigh přivezl od amerických Indiánů zlozvyk kuřby do Evropy, se prozatím nedaří a důvodů je několik:
       Zatímco domácí spotřeba cigaret prozatím klesá o pouhá 2 procenta ročně, neklesá jinde ve světě a zisky zejména v Asii        a východní Evropě rostou.
       Nemilé výlohy soudní a mimosoudní jsou zakalkulovány do ceny hanebného zboží.

       Jenže žádný individuální žalobce, který u soudu báječně vyhrál, dosud neinkasoval ani cent. Na pořadu jsou totiž odvolání, která se určitě povlečou hodně dlouhou dobu.

       Ono mimosoudní vyrovnání ve výši 206 miliard s naprostou většinou států je rozvrženo na 25 roků. Není malou ironií, že tak jako kuřák se obtížně zbavuje svého zlozvyku, stejnou závislost si státy vypěstovaly na přísunu očekávaných miliard, zakalkulovaly je do rozpočtu, spoléhají na ně – a tudíž je v jejich eminentním zájmu, aby povinní plátci dál prosperovali a svou prosperitou mohli dostát svým závazkům. Insolventní dlužník by  byl k ničemu, to dá – měl by dát - rozum.