Generální konzulát České republiky                                                                                                        27.července 2001
1109-1111 Madison Avenue
New York, NY 1008

Re: občanská legitimace
Vážení:
       Teď po znovuzískání občanství České republiky, můj pokus získat občanskou legitimaci ČR nabyl podoby Mission Impossible. Ocením Vaši trpělivost přečíst si toto sdělení a zvážit mou žádost o radu, jaké užitečné kroky teď podniknout. Zopakuji chronologicky:

       Poprvé jsem s Vámi korespondoval 24.listopadu.1999 a požádal o navrácení českého občanství a spolu se Zjišťovacím dotazníkem přiložil 1.notářsky ověřenou naturalizační listinu, opatřenou apostillou, 2.Originál českých dokladů a sice Rodného a křestního listu, Domovského listu a dokladu o někdejším občanství Československé republiky, 3.Požadovaný poplatek 17 dolarů za překlad naturalizační listiny.

       Pan konzul Zdeněk Koudelka v dopise z 14.prosince 1999 mě informoval o potřebě ještě dodat vyplněný a podepsaný formulář Prohlášení o státním občanství, a též oddací list.
       Tak jsem učinil 4.ledna 2000.
Váš úřad mi již 6.ledna poslal vyrozumění, že potřebné papíry byly postoupeny k vyřízení Magistrátu města Plzně, a z dopisu z 1.února jsem se dozvěděl, že vše bylo úspěšně vyřešeno.
       Téhož roku 2000 jsem v Plzni obdržel Cenu 1.června, plno slávy u toho – ale nebylo dost času, abych stačil zvládnout náležitosti k získání občanské legitimace.

       O to jsem se pokusil při další návštěvě koncem května tohoto roku 2001. Můj bratr Gustav, majitel bytu v plzeňském rodném domě, sepsal notářsky ověřené prohlášení, že tamtéž mohu bydlet, a navíc mi obstaral formulář Žádosti o vydání občanského průkazu (spolu s málo pochopitelnou instrukcí, že formulář přeložením na polovinu či dokonce na čtvrtinu pozbývá platnosti), zjistil dobu nemnohých úředních dnů a hodin plus totožnost úřednice, pověřené takovou agendou.

- 2 -

       V pondělí 28.května, vybaven doklady a 4 fotografiemi potřebné velikosti, jsem se vydal na Magistrát a z vlídných úst jsem se dozvěděl, že fotokopie jakéhokoliv úředně ověřeného dokladu nestačí. Nutno přinést originály, které po nahlédnutí mi budou okamžitě vráceny. Na můj dotaz o smyslu úředního ověřování kopie, která pak nemůže být k potřebě, odpověď jsem nedostal. Stejně jsem dopadl s dotazem o smyslu takového předkládání dokladů – procedury, kterou jsem přece už podstoupil v jednání s Vaším konzulátem, s jehož pomocí mi Osvědčení o občanství bylo přece vystaveno. Načež přišlo překvapení dosud největší: ono Osvědčení č.j.2/2000 již pozbylo platnosti! Jeho platnost je omezena na dobu šesti měsíců a proto je nutné znovu si zažádat, proceduru si zopakovat a vše do půl roku stihnout. Můj další dotaz, zda se na všechny občany státu vztahuje tento šestiměsíční limit, po jehož vypršení se stanou bezdomovci, se nesetkal s přílišným pochopením.

       Vřelé rozloučení a odchod. Manželka, zvyklá na byrokratické praktiky v rodné Číně, mě ponoukla, abych zatelefonoval  primátorovi Jiřímu Šnebergerovi, s nímž se znám a město mě před rokem jako svého považovaného rodného syna zahrnula poctou. Učinil jsem a sympatický primátor ochotně zareagoval a pobídl hned k němu přijít na radnici.

       Tam na mě čekal šéf příslušného odboru a záhy k němu přibyla dáma, která se těmito záležitostmi speciálně zabývá. Od ní jsem se začínal dozvídat o dalších překážkách: že překlad dokladu o uzavření manželství do češtiny, který Váš konzulát shledal dostatečným, je nepřijatelný, neboť musí být znovu přeložen tlumočníkem, kterého ustanovil plzeňský soud. Na můj dotaz, zda by tedy nebylo jednodušší, kdybych se dal rozvést, jsem se dozvěděl, že v takovém případě by nastaly ještě zapeklitější komplikace.

       Dozabil mě požadavek, abych předložil místopřísežné prohlášení, že americké občanství naturalizací jsem získal nedobrovolně, pod nátlakem. „Cože?“ zalapal jsem po dechu. „Tohle zákon vyžaduje,“ opakovala dotyčná odpovědná referentka, aniž by reagovala na můj dotaz o existenci a přesné citaci takového zákona.

       Takže jsem další pokusy vzdal. Jiný, méně nepřístupný úředník mi doporučil, abych se obrátil na Váš konzulát, že třeba Vy byste to mohli zdárně vykorespondovat. Proto Vám teď píšu dozvědět se Vaše stanovisko, abych nemusel hned sednout a sepsat článek, jehož uveřejnění by těžko mohlo být k prospěchu České republiky, na jejímž dobrém jménu mi záleží, jejímž úspěchům držím palce a chci být užitečný.

       Omluvte, prosím, homérskou šíři tohoto sdělení. Stručněji se mi to nepovedlo.