Podmínky českého knižního trhu patrně nevěští příliš úspěchu a zisku spisům, dokumentujícím a komentujícím uskutečněná volební utkání. Jestliže se k urnám dostavuje jen menšina oprávněných občanů, tím méně bude těch, kteří se poženou ke knihkupeckým pultům opatřit si takové zboží. V Americe, kde rovněž polovina občanů se neobtěžuje volit, je tomu ale jinak. Tovar s politickou tématikou se docela dobře prodává. Na vzniku  tradice má značný podíl Theodor White, autor knihy The Making of the President 1960, o volbách, v nichž jen malým zlomkem procenta zvítězil John F. Kennedy nad Richardem M. Nixonem. Po úspěchu tohoto titulu následovaly každý čtvrtý rok další svazky.

       Publicista White se ale již nedožil unikátních voleb roku 2000, utkání mezi Al Gorem a George W. Bushem, kandidátů, z nichž jeden nevynikal přebytkem inteligence a druhý přílišnou dávkou integrity. Výsledek voleb, jejich chaotické sčítání, zmátl nejen svět, ale i samu Ameriku. Statistici výsledek přirovnali k pravděpodobnosti blesku třicetkrát zasáhnuvšího touž osobu v týž den. Spojené státy se v mnohém liší – inu, federace. Na Aljašce je kuřba marihuány legální, kdežto v Alabamě ji postihují dlouholetým vězením. V New Yorku se volí snadno, ale nikoliv tak leckde jinde, včetně Floridy. Tam, po tuze těsném Bushově vítězství, mnozí Goreovi stoupenci začali tvrdit, že hlasovací lístek byl matoucí, že se spletli, že počítací zařízení ledabyle fungovalo. Došlo k mnohému přepočítávání (ukončenému až v dubnu 2001 ve prospěch Bushe), komplikovanému soudnímu klání v několika kolbištích. USA, jediná zbylá supervelmoc, tak získávala ve světě reputaci banánové republiky, Kocourkova, pod taktovkou Becketta, Ionesca, Kafky, případně i Járy Cimrmana.

       Dva měsíce po oficiálním vyřešení volebního chaosu, na knižní trh už přispěchaly výrobky, které, slovy váženého publicisty Garry Willse (The New York Times, 1.duben 2001), jsou důkazem úpadku ba dekadence tohoto žánru. Uvádí tři příklady. Tlustou rychlokvašku (399 stran) s těžko přeložitelným titulem Smashmouth  (doslova něco jako “praštit do úst“) a podtitulem Two Years in the Gutter With Al Gore and George W.Bush – Notes From the 2000 Campaign Trail (“Dva roky ve stoce s …“). Autor Dana Milbank, dopisovatel významných novin The Washington Post, zahlcuje čtenáře trivialitami, jak který z pobočníků byl ten který den oblečen, co se servírovalo k jídlu za letu tam či onam, jak si počínali kandidáti včetně těch nejperifernějších, nezvolitelných jako třeba Donald Trump či herec Warren Beatty. Tzv.negative campaigning - miliony dolarů vyhozené za zejména televizní reklamy očerňující oponenty – se dostává  hodně oprávněného zatracování. Nikoliv ale od tohoto autora. Ten si takové praktiky tuze pochvaluje.

       Dalším autorem ve Willsově výčtu je Joel Achenbach s knihou It Looks Like a President, Only Smaller (“Vypadá to jako prezident, pouze v menším“). Je horší než ta první jmenovaná a její jedinou předností je menší počet stránek. A lepší rovněž není kniha Down and Dirty (ve smyslu “Pod pás a nečistě, špinavě, sprostě“). Její pachatel Jake Tapper místo analýz rozdává rány a jedovaté soudy všemožným směrem – proti Bushově týmu, proti Goreovi, proti voličům, jak to zvrtali. Za jedinou solidní práci z této první várky lze pokládat kolektivní práci žurnalistů z politické redakce deníku The Washington Post s titulem Deadlock (“Mrtvý bod“). Je to objektivní posuzování výkonu, taktiky a strategie soupeřících volebních štábů. Lepší známku dostávají Republikáni pro svou větší disciplinu a důslednost. Gore dělal z dálky  neuvážená rozhodnutí a personální změny. Dlužno se též zmínit o předvolební aféře, jak rozhodnout o hošíkovi Eliánovi, zda půjde zpět k otci na Kubu nebo  zůstane u příbuzných v Miami. Prezident Clinton ho chtěl poslat na rodný ostrov, viceprezident Gore tehdy měl opačný názor, převažující mezi kubánskými emigranty – americkými voliči. Ti mu ale očekávané hlasy nedodali a Gore podezříval miamského starostu ze sabotáže.

       Kromě prezidentských voleb, nejvíc pozornosti se dostalo snaze Hillary Clintonové získat zvolení do senátu za stát New York, s nímž předtím neměla vůbec nic společného. Hillary se stala ztělesněním aktuálních dilemat naší doby: konflikt mezi manželstvím, mateřstvím a kariérou, mezi pravdou a jejím zneužíváním, mezi mocí a odpovědností, realitou a předstíráním skutečnosti. Je typem liberála, který údajně miluje lidstvo, ale pohrdá jednotlivci, a těžko jí přisuzovat přílišnou pravdomluvnost. Její vášnivá obhajoba manžela s Achilovou patou v poklopci, ač s jeho záletným počínáním měla zkušenost řadu let, vedla k zatracujícím soudům některých feministek. Početnější však byly její obhájkyně a též obhájci, vyjadřující soucit s ženou šálenou, nicméně stále loajální, proč že by navíc měla trpět za prohřešky svého manžela, už přece byla dost potupená. “Cynická lhářka, tohle přece není velkorysé odpouštění a obhajoba manželství, tohle manželství není nic jiného než družstvo vzájemných zájmů, podílení se na  moci,“ bylo slyšet z opačného tábora. Každopádně, Hillary ve volbách zvítězila a tak dala popud rostoucímu počtu pesimistů, uvažujících o odstěhování ze státu s takto úchylným vkusem.

       O bývalé první dámě a nyní aktivní senátorce již vyšlo aspoň 40 knih. Jistě jich ještě přibyde, zejména v případě, že by se uskutečnila chmurná předpověď její velké odpůrkyně Peggy Noonanové  (autorky knihy The Case Against Hillary Clinton - “Případ, kauza proti…“), že Hillary bude usilovat o zvolení v roce 2004 za první prezidentku země.

       Již přibývá knih autorů, zabývajících se novým nájemníkem Bílého domu. Elizabeth Mitchellová v knize  příhodně nazvané W : Revenge of the Bush Dynasty se zabývá cestou a ambicemi Bushe mladšího, snažícího se jít ve stopách svého otce – exkluzivní učiliště Andover, univerzita Yale, olejářský průmysl (kde se mu ale nevalně dařilo) až do politiky, funkci guvernéra v Texasu až teď tedy jako první muž ve Washingtonu a ve světě. Týmž tématem se zabývá Bill Minutaglio v knize First Son : George W. Bush and the Bush Family Dynasty. Autor tvrdí a dokládá, že tento první syn věru není kopií svého otce. Nepotrpí si na velké ideje, nespřádá grandiozní plány. Zatímco Bush starší, člověk mimořádně příjemný a ohleduplný, si nepotrpí na příliš lidí kolem sebe, synovi velká společnost nevadí, má ale ještě míň porozumění pro intelektuály a tzv.psychobabblers, okázalé, snobské žvanily. Bush mladší je všeobecně pokládán za lightweight či dokonce za featherweight – váha lehká, váha muší. Zkušení lidé ale upozorňují na americkou tradici podceňovat své předáky, překvapení pak příjemná i méně příjemná. Tak se přece stalo v případě Roosevelta, Trumana, Kennedyho a zejména Reagana.

       Jestliže knih s politickou tématikou je mnoho, zdaleka se počtem nemohou vyrovnat fenoménu jménem romance novel. (Definice: “Milostný příběh s optimistickým a emocionálně uspokojujícím koncem.“) S výjimkou hodně drsné pornografie, žádný jiný žánr nepostihuje takové kulturní stigma. Nicméně, autorská organizace Romance Writers of America, sdružující 8.200 členů, uvádí, že její opusy, recenzenty opovrhované a ignorované, v roce 1999 přečetlo 37.9 milionu Američanek, starších deseti let. Čtyřicet procent všech knih vázaných a víc než polovinu všech paperbacků tvoří tyto slaďáky. Píší je ženy pro ženy a nikdo není psavější než Nora Robertsová, která těchto románků od počátku své kariéry v roce 1981 už spáchala 134 (sto třicet čtyři) a jejich náklad přesahuje 100 milionů výtisků. Loňského roku The New York Times uvedly 14 titulů mezi bestsellery.

       Do úplně jiné kategorie ženské literatury patří provokativní novinka Laury Doyelové, nazvaná The Surrendered Wife (“Manželka, která se vzdala, podřídila“). Autorka, třiatřicetiletá robusní blondýna z Kalifornie (tolik týdeník Time, 22.ledna 2001), ve své biografii se charakterizuje jako feministka a bývalá dračice (shrew), která neustálým sekýrováním a ponižováním manžela toto manželství málem zničila. Poučila se, vydala se na mírovou cestu pokání, přítelkyně ji obdivují, žádají o pomoc. V Los Angeles a Chicagu již vznikly podpůrné kroužky, jejichž úsilím je pobízet ženy, aby přestaly své protějšky kontrolovat, kritizovat, přerušovat – takovéto důkladně neamerické, až revoluční, novoty.