Triumf má mnoho otců, kdežto fiasko je sirotek, že ano. Snadno lze chápat filmaře Francise Forda Coppolu, že se po výtečném filmu Godfather (Kmotr) pustil do dalších dvou dílů. Komerční úspěch plodí potomstva, takže z Rambo I. pak máme Rambo II., III., aniž by tomu ještě byl konec.

       O kulturní dědictví se pečuje všelijak. Vrtání se v díle nezřídka končí kvalitou, hodnou koše pro odpadky. Košatění, i pořádné přetvoření ale může nabýt úctyhodnou kvalitu, jak třeba dosvědčuje Shakespearovým Zkrocením zlé ženy inspirovaný muzikál Kiss Me Kate. Neznám nikoho, komu by se nebyl líbil Pygmalion v podobě muzikálu a pak filmu My Fair Lady (verze s Rex Harrisonem a Audrey Hepburn).

       Následovník může dokonce zazářit nad původním tvůrcem, stejně jako překlad občas přetrumfne originál. Sice se tvrdí, že imitace je nejvyšší formou lichotky, ale co když to nebude poctivý čin tvůrčího vzletu, ale pouhý, přízemní parazitismus? Přehrabovaní v předešlých výtvorech má mnohé podoby. Před víc než půl stoletím Hollywood natočil film Casablanca. Práce ve studiu za poměrně málo peněz a výsledkem je klasika, úplný kult v černobílém. Připomeňme si : americký expatriot a majitel nočního klubu Rick Blane (Humphrey Bogard), před nacisty prchající jeho někdejší láska (Ingrid Bergman) se svým českým manželem s nepravděpodobným jménem Viktor Laszlo. Cynik Rick obětuje svou lásku, manželskému páru zařídí únik ze spáru nacistů a sám odjíždí do rovníkové Afriky. Nyní se dočítám, že Michael Walsh, hudební kritik pro The New York Times a hostující profesor žurnalistiky na bostonské universitě prý napsal, či teprve uvažuje napsat, pokračování s titulem As Times Goes By (Jak čas plyne). Jak že to pak mohlo všechno dopadnout.

       Však ano, proč ne. Laszlo se mohl vrátit do Prahy a podílet se na likvidaci Heydricha. Šlechetného Ricka mohla v Africe kousnout moucha tse-tse. Nešťastná Ingrid mohla vstoupit do kláštera a v roli jeptišky se s ním setkat, když zrovna dodýchával u břehu maláriálního Konga. Nebo jinak. Vždyť se z té Ingrid mohla docela dobře vyklubat nacistická špionka, která po válce mizí do Argentiny, kde Rick má na pampách farmu s tisícovým stádem dobytka. Možnosti neomezené. Vždyť Otello třeba Desdemonu nedoškrtil a podařilo se jí včas dopravit na resusitační oddělení. Nedorozumění se vysvětlilo, Jago si to důkladně odskáče. Cizoložná Anna Karenina neskočila pod vlak, poněvadž carští železničáři zrovna stávkovali.

       Nejčerstvější novinkou je počínající křížení (v očích kritiků spíš páření) dvou notně odlišných, dosud si tvrdě konkurujících živočichů) - televize a knižního průmyslu. Proč se prát o přízeň veřejnosti, když ji lze účinněji zalasovat spojenými silami? Podle zprávy The New York Times (19.února 2001), touto novátorskou cestou se pustila mohutná televizní společnost NBC (vlastněná gigantem General Electric, výrobcem všelijakého zboží jak pro mírové, tak válečné účely). Uzavřela smlouvu s předním nakladatelstvím HarperCollins s touto strategií: do mýdlového seriálu s názvem Passions (Vášně) zakomponovat zmínku o knize, kterou údajně píše či již napsal představitel té které role.

       Kniha dosud vždy předcházela filmovému, televiznímu či jevištnímu zpracování. Teď to máme naopak. Televize pověří postavu na obrazovce autorskou rolí a vznikne skutečná kniha, v níž se dál rozvíjí průběh seriálu, který se teprve natočí. Takže tyto dva zdroje tvořivosti se vlastně mohou předhánět.

       V tomto případě fiktivním tvůrcem opusu s názvem Hidden Passions (Utajené vášně) se stala herečka Juliet Mills v roli tři sta roků staré čarodějnice. Sama ovšem nenapsala ani řádku, jméno skutečné autorky je miniaturním písmen pohřbeno v tiráži. Pseudoautorka Julieta se nicméně účastní oněch promotion tours, propagace knihy, jejíž náklad dosáhl 120.000 výtisků. Vzdor značně vysoké ceně 25 dolarů za kus, dostala se na seznam bestsellerů, diváci se stávají čtenáři a naopak. Zisk značný a imitátoři se brzo vyrojí. Zisk bude zmnožovat velijaký spinoff (slovo, jehož český ekvivalent ve slovnících nenalézám) : produkce gramofonových desek, cédéček, bižuterie, potištěného textilu. Producenti těchto Passions na webové stánce dokonce nabízejí na prodej údajně autentický náramek, jímž se na obrazovce zdobila jedna z postav.

       Česká republika dosud vesměs přejímá pramálo atraktivní americké zvyklosti. Třeba teď dojde k tvorbě dalších dílů seriálu s majorem Zemanem, sametově přizpůsobeným, a k tomu se i mohou uspořádat aukce s nabídkou jeho služební pistole či dokonce katovy oprátky z dřívějších dob v oddělení těchže služeb. NOVAtorští tvůrci Peříčka by jistě též vymysleli nabídku relevantního zboží ke zmnožování zisků.

       Jiný druh dražby s velkým ziskem uskutečnila Hillary Rodham Clintonová. Prodávala kupujícímu své jméno a naději na výtečné zpeněžení toho, co ví a poví ve svých dosud nenapsaných memoářech. Přední nakladatelství Simon and Schuster vyhrálo dražbu za cenu osmi milionů dolarů.

       Hamiždnost manželů Clintonových je již přímo legendární - od pronajímání Lincolnovy ložnice za obrovskou sumu v Bílém domě, po odvoz jim nepatřícího nábytku z téhož domu. Důkladná transformace hodnot k horšímu: před padesáti lety Sherman Adams, pravá ruka tehdejšího prezidenta Eisenhowera, musel rezignovat kvůli prohřešku, že přijal darem jeden kožich.

       Paní Hillary, nyní členka Senátu, jehož pravidla zakazují příjetí daru v hodnotě přesahující 50 dolarů, si však 8 milionů podrží, poněvadž k transakci došlo těsně před jejím složením senátního slibu. Knihu ovšem sama psát nebude, tak jako nenapsala dvě předchozí, které vyšly pod jejím jménem - It Takes a Village (Chce to celou vesnici) a Invitation to the White House (Pozvání do Bílého domu). Obě vzešly z péra oněch ghost-writers, doslova "duchů-pisatelů", skutečných autorů v pozadí. O tuto poctu již zažádaly tucty zájemců a zájemkyň. Vybraná osoba dostane za svou práci odhadovaných půl milionu dolarů, sumu nikterak k zahození, ale přece jenom pouhý pakatel ve srovnání s běžnou praxí, kdy falešný autor se s tím skutečným dělí půl na půl.

       Ghost-writera si rozhodně nemusel najímat Clintonův bývalý ministr Robert Reich, profesor ekonomie na Brandeis Univeristy, nesoucí jméno významného juristy česko-židovského původu. V knize The Future of Success (Budoucnost úspěchu) (New York: Knopf, 2001) analyzuje pozitiva i negativa současného stavu věcí, jak optimistické červánky v oblasti ekonomické, tak temné mraky ve společenských podmínkách, mezilidských vztazích. Je sklenice z poloviny plná nebo prázdná? Vtipný, ironický autor předkládá vysoce záživný materiál k přemýšlení, tedy něco, čímž ekonomové zpravidla nevynikají.

       Rovněž začátkem roku 2001 knižní trh obohatila Paula Kamen dílem Her Way (Její cesta) (New York University Press), důkladnou studií nového "sexuálního pluralismu" mezi mladými ženami. Dozvídáme se, že vzdělání plus hospodářský status významně ovlivňují intimní počínání. Například orálnímu sexu se údajně věnuje většina (víc než 83 procent) žen s vyšším vzděláním, dvakrát tolik než je tomu u žen méně školených. Rovněž prý víc sahají k masturbaci a lesbickým hrátkám. Autorka tvrdí, že ženy jako takové, bez rozdílu jejich socio-eokonomického profilu, se mentálně zabývají záležitostmi kolem ložnice víc, než jejich mužské protějšky.

       Pokud by i tento žánr znamenal příliš náročné sousto, vhodným zdrojem rozptýlení a třeba i poučení může posloužit Diana McLellan knihou The Girls: Sappho Goes to Holywood (Děvčata: Sapfo míří do Hollywoodu) (New York: St.Martin`s Press). Autorka, tzv.gossip columnist neboli novinářská drbna, se ponořila do tajemství života superhvězd minulé éry. Prominentním předmětem jejího zájmu jsou jednak Greta Garbo, údajně imunní vůči vtipkování a vlastně vůči celému světu, se svým pohledem, upřeným do prázdna, a jednak její značná sokyně Marlen Dietrich, extrovert, stvoření se zcela opačným temperamentem.

       A obě prý okusily slasti lesbické lásky. Greta se o ní zmiňovala jako o exciting secrets (vzrušující dobrodružství), kdežto Marlen takové sdružení zájemkyň charakterizovala jako sewing circle (šicí kroužek).