Washington, D.C., podstatnou část roku trápí ohavně horké, slizké počasí, a v kteroukoliv dobu v tamějším politickém prostředí tuze nevřelé mezilidské vztahy. "Chcete-li mít v tomhle městě přítele, pořiďte si psa," doporučoval Harry S.Truman, někdejší nájemník Bílého domu.

       Po prezidentských volbách dochází v nedobrovolnému odchodu velikého množství funkcionářů, na jejichž místa se dere ještě větší počet zájemců.
       Víc než tisíc jich musí schvalovat senát Kongresu. Kandidáti musejí projít očistcem důkladného kádrování, bezpečnostního šťourání vyšetřovateli F.B.I., poskytnout doklady o zdravotním stavu, školní vysvědčení, hodnocení ze zaměstnání, leze se jim do ložnic. Brookings Institution vydala příručku, jak toto utrpení přežít (A Survivor Guide for Presidential Nominees), adresa na webu je www.appointee.brookings.org.

       Nabízí se oprávněná otázka o způsobilosti osoby, ochotné podstoupit tak potupný proces, což pak připomíná tzv.Broderův zákon (autorem je vážený nestor - žurnalista David Broder), týkající se zájemců o prezidentský úřad: Po tomto nejnemožnějším zaměstnání na světě mohou bažit jen tvorové abnormální, jež jejich abnormalita automaticky diskvalifikuje. A přitom se stále nachází plno kandidátů pustit se do náročné, dlouhodobé, absurdně nákladné kampaně. Však jsme si ji právě odtrpěli.

       Co s doslouživšími předáky? V diktaturách se zpravidla otázka nevznáší. Vůdce sedí na trůně dokud neumře nebo je umřen. V USA v úřadě umřel nejeden prezident včetně toho sloužícího nejdéle (F.D.Roosevelt, 12 roků) i nejméně (W.H.Harrison, 1 měsíc v r.1841). Nejmladším americkým ex-prezidentem se v roce 1909 stal Teddy Roosevelt. Tehdy mu bylo 51 roků.

       Výjimečně energický lovec divoké zvěře v Africe, zakladatel národních parků, za něž máme důvod mu vděčit dodnes, též laureát Nobelovy ceny míru. Bývalý prezident Ike Eisenhower působil nějakou dobu jako rektor na Kolumbijské univerzitě, mé alma mater či mateře. Gerald Ford se hodně věnuje golfu, Jimmy Carter nadále usiluje o blaho světa, navštěvuje krizové oblasti, pokouší se řešit neřešitelné, často s vervou tzv. loose cannon čili posla utrženého z řetězu.

       William Jefferson Clinton byl první prezident, který se narodil po druhé světové válce, též první příslušník Demokratické strany od doby F.D.Roosevelta, jemuž se podařilo docílit znovuzvolení do úřadu, z něhož pak byl málem vystrnaděn v potupném procesu impeachment. Velevlivné The New York Times ve svém hodnocení (An Appraisal : Bill Clinton`s Mixed Legacy 14.ledna 2001) docházejí k závěru, že to je velký talent, který mnohé docílil  v domácí i zahraniční politice, ale který svému místu v historii důkladně ublížil katastrofálními etickými prohřešky - nejen pubertální hrátky s Monikou, ale lži pro přísahou a porušování zákona v získávání zahraničních fondů pro volební účely.

       Podobně jako Carter ve snaze prosazovat mír ve světě a tak získat Nobelovu ceny míru, Clinton o tutéž cenu značně usiloval jako zprostředkovatel izraelsko-palestinského míru, stále však v nedohlednu. Odchod ze středu světové pozornosti mu navíc ztrpčoval předpoklad eventuality prokurátorské iniciativy postihnout ho za předchozí pohřešky. V pátek 19.ledna 2001, jeho posledním dni v úřadě, se veřejnost dozvěděla o vyřešení: po víc než roce vyjednávání za hodně zavřenými dveřmi, prokurátor podepsal s Clintonem dohodu, v níž se on konečně přiznal, že falešně svědčil v případě Lewinské a prokurátor za odměnu zastavil všechno další vyšetřování. Hříšník zaplatí nominální pokutu a po dobu pěti let nesmí vykonávat právní praxi v Arkansasu, o kterou beztoho neměl zájem.

       V týž poslední den v úřadě, Clinton tuze ublížil svému místu v historii, na němž mu tolik záleží. Tak jako jeho předchůdci, i on uplatil právo udělit amnestie. Ale nebyl by to Clinton, aby tak neučinil způsobem, který i jeho podpůrci zatratili jako skandální, neomluvitelný. Nevytýkali udělení amnestie jeho bratru Rogeru Cllintonovi (kokain, vězení) či jeho ex-milence Susan McDougalové (ve vězení kvůli neochotě vypovídat o machinacích s nemovitostmi, v nichž  byl Clinton zapleten), ale milosti udělené finančně zdatným provinilcům, politickým sponzorům. Nejnehoráznější tato iniciativa se týkala miliardáře jménem Marc Rich. Pachatel podvodů v obrovské výši unikl trestu exilem ve Švýcarsku, kde se mnohá leta úspěšně bránil deportaci do vlasti. Udělení amnestie předchází procedura vyžádat si stanovisko ministerstva spravedlnosti a justičních orgánů, které v tom kterém případě působily. V tomto případě, milion dolarů, poskytnutých Demokratické straně ex-manželkou uprchlíka Riche, stačilo, aby Clinton požadovanou proceduru ignoroval a s pověřenými složkami nic nekonzultoval.

       Bývalé hlavy státu píší memoáry, přijímají čestné funkce, honorární doktoráty. Ve volbách poražení, z funkcí vystrnadění kongresmani, senátoři či guvernéři se vracejí do soukromého, zdaleka pro ně výnosnějšího, života, sedí ve správních radách, řídí nadace, univerzity nebo odejdou do zahraničí v roli velvyslanců. Což ale lze nabídnout bývalému prezidentovi pomlázku útěchy v podobě diplomatického cylindru někde v Tramtárii? Dostal jsem dotaz, zda by bylo možné, aby Clinton přece jen ještě jednou usiloval a získání trůnu - že prý se tak proslýchá v českých kruzích ve Washingtonu. Nalistoval jsem v Ústavě: 22.dodatek (Amendment, ratifikováno v r.1951) nařizuje, že žádná osoba nemůže být víc než dvakrát zvolena (elected). Znamená to ale, že by nemohla víc než dvakrát úřad zastávat? Co když v příštích volbách Demokratická strana bude nominovat Clintona jako viceprezidenta a po vítězných volbách prezident by rezignoval a Clinton tentokrát jako prezident nezvolený by se jím přece jen stal? Musím ještě prokonzultovat s moudřejšími hlavami.

       Když ne toto, Clinton zřejmě nezničitelný by se mohl stát prezidentem Francie. Nevěřite? Patrick Weil, pracovník výzkumného centra na pařížské Sorbonně, nás ujišťuje (NYT, 10.ledna 2001), že něco takového by možné bylo. Clinton se narodil v Arkansasu, který kdysi v minulosti byl součástí francouzské državy Lousiany. Francouzský občanský zákoník v odstavci 21-19, paragrafu 5 praví, že občané států či teritorií, které kdy byly součástí francouzského státu, mají automatický nárok na naturalizaci. Tady to je. Clinton má nárok stát se francouzským občanem, pustit se do politiky, být zvolen. Nelze podceňovat tvora s tak košatým talentem. Teď bude mít čas, aby se jazyk naučil.