Na mém dlouholetém působišti (State University of New York at Binghamton) studují stovky cizinců. Nejvíc je jich z Číny, přibývá hodně Rusů a též už připutovali občané Papuánska a Kazachstánu. Zájemce o tuto zkušenost se musí vypořádat s dvěma překážkami : najít školu, která ho přijme a najít zdroj, způsob finančního přežití - obé jako předpoklad získání viza pro vstup do země.

       Žáci amerických středních škol se potýkají s břemenem svobody, jak se rozhodnout, na jakou adresu poslat přihlášku, zda zvolit oblast atlantskou či pacifickou, sever, jih či střed země, učiliště víc či míň prestižní, studijně i finančně různě náročné. K dispozici jsou adresáře, tlustospisy s detajlním hodnocením všemožných ukazatelů. Každá střední škola má svého poradce (tzv.guidance counsellor) a některé už i speciální program, umožňující žákům, aby sedli ke kompjútru, naťukali jméno té které college, o níž by měli zájem a hned se dozvěděli požadavky, kritéria, procento úspěšných žádostí, možnosti získání stipendia, všelikých, mnohdy vůbec nevyužitých grantů – například ze závěti, zajišťující podporu žáka z turecko-slovenské rodiny, se zájmem studovat broučky. (Tuto eventualitu jsem si vymyslel, ale dočetl jsem se o nevyužitých fondech, rezervovaných pro studenta indiánského původu, narozeného v Nebrasce a ochotného zvolit kariéru znalce latiny.) Žadatelé posílají přihlášky na několik adres a tak přibývá na pravděpodobnosti úspěchu.

       Možnost těchže kroků mají k dispozici i zájemci z České republiky. V americkém informačním centru nechť nahlédnou do příslušných fasciklů a přemnohé se najde putováním v internetu. Informace o finanční podpoře lze získat na webbových stránkách jako www.collegeboard.com; www.collegelink.com; www.collegenet.com; www.collegequest.com; www.embark.com; www.xap.com; www.cpnet.com; uwire.com; www.fafsa.ed.gov; www.fastweb.com; www.finaid.org.

       Pokrok se řítí mnoha směry. Například nezisková organizace Recording for the Blind a Dyslexic (www.rfbd.org), sloužící slepcům a dislektikům, zásluhou 5.500 dobrovolníků, kteří loňského roku věnovali téměř půl milionu hodin svého času, vytvořila 4.000 nových audioknih. Knihovna již nashromáždila přes 80.000 titulů, knihy v digitální formě obsahují až 45 hodin namluvených materiálů.

       Pokrok má i svá negativa. Když jsem před mnoha lety přistál v Americe a znovu šel okusit slasti a strasti vysokého učení a dokodrcat se k místnímu doktorátu, zkušenost na Kolumbijské univerzitě v porovnání s Karlovou univerzitou se v přemnohém lišila. V Praze jsme maximálně podváděli, zatímco v New Yorku převládala až dojatě naivní poctivost. Což teď již pominulo - značně zásluhou všemožných elektronických novot. The New York Times (7.ledna 2001) v příloze "Vzdělání" přišly s tristním závěrem, že šizení dosáhlo rozsahu epidemie. Průzkumy mezi středoškoláky zjistily, že zatímco v roce 1969 jich šidilo 33,8% a opisovalo 58,3%, dvacet let poté šidilo 67,8% a opisovalo 97,5%. Center for Academic Integrity na Duke univerzitě uvádí výsledky průzkumu mezi mládeží na úrovní college: tři čtvrtiny tázaných se přiznaly k občasné nepoctivosti. Třeba k takovému trendu přispívá všeobecný úpadek morálky (standardní postesk starších generací kdekoliv kdykoliv), ale určitě se zasloužila příležitost dosavadní poctivce pokoušet k nepravostem. Proč se trápit s domácím úkolem, když je snadno k mání na internetu? Stačí kontaktovat stránky jako třeba Schoolbytes.com či Schoolsucks.com (10.000 návštěv této stránky denně) a ty dodají požadovaný text na jakkoliv specializované téma.  Podvod je ovšem podvod a firmy, které se jejím prodejem živí, se ochraňují svatouškovským upozorňováním, že plagiátorství je ovšem nezákonné, něco takového nikterak nemíní podporovat.

       Donedávna profesoři jen zřídka kdy zatočili s provinilci. Chtěli se vyhnout tahanicím, protestům rozhořčených rodičů, případně i soudním protižalobám. Teď s přívalem nové technologie ale začínají reagovat stejnou zbraní. Tou jsou služby s názvem Plagiarism.org či IntegriGuard.com, s databází deseti tisíců esejů, se schopností identifikovat převzatý, nepůvodní text, i když by třeba byl slepen z několika zdrojů.

       Na otázku, proč kdo šidí, do školy vůbec chodí, většina provinilců upřímně přiznává, že víc než o blahý pocit vzdělání a vědomosti jim především jde o získání diplomu, důkazu úspěšného proplutí a tím i příležitosti vplutí do povolání s vidinou materiálně zajištěného, pohodlného života. Idealismus mezi mladými sice úplně nevymizel, ale robusnímu zdraví se příliš netěší. Svědectví poskytují hodnostáři škol, zaměřených na veřejnou službu (public service). Nejprestižnějšími mezi nimi jsou Woodrow Wilson School of International Affairs (Princeton) a John F.Kennedy School of Government (Harvard). Donedávna tuze považovaná kariéra ve federálních úřadech, State Departmentu, diplomacii pozbývá lesku. Roční plat začátečníka ve federální službě je jen něco málo přes 30.000 dolarů, zatímco v privátním sektoru nabízejí banky a poradenské firmy šesticiferný plat. Zejména graduant, který kromě diplomu odchází do života s mnohatisícovým, za studií nashromážděným dluhem, je pak snadno nalákatelný. Podle statistiky z roku 1998, necelých 35 procent jich volí vládní službu, 19 procent nevládní organizace a téměř 40 procent soukromý sektor.

       Všechny školy, bez ohledu na svou prestiž a tradici, se snaží pěstovat loajalitu svých absolventů. Nejen trička a hrnečky s logem, pravidelně zasílané buletiny a pořádané sjezdy. Na odchodnou mají též možnost bezplatně si podržet svou univerzitní e-mailovou adresu. Tento druh loajality vůči té které alma mater z mládí má v USA již značnou tradici a školy mají výtečný důvod ji nadále kultivovat. Na rozdíl od jiných zemí světa, přemnozí graduanti se tu revanžují s obdivuhodnou štědrostí. O případech filatropie v omamné výši se lze dočíst každou chvíli. Štědře se zachovají i negraduanti. Tiskem například  proběhla zpráva (NYT, 4.ledna 200l), že John D.Hollingwood, ekcentrický textilní magnát, sídlící v maringotce, v závěti pominul nemilované potomstvo a majetek v hodnotě 400 milionů dolarů odkázal neveliké Furman univerzitě ve státě Jižní Karolina. Přitom na obdarovaném učení kdysi pobyl necelý rok. Před vzděláváním dal přednost životu v praxi, vydělávat ony miliony, aby pak bylo z čeho rozdávat.