SLOVA JAKO NEDOKONALÝ NÁSTROJ KOMUNIKACE
I při nejlepší
vůli dochází k nedorozuměním. Za totality
jsem v USA chrlil dopisy do rodné země, kde se jim příjemci věnovali s daleko
větší pozorností než jejich pisatel - hledali podtóny, narážky, kryptická
sdělení, jež tam nebyla.
To
byla nedorozumění v tomtéž jazyce za značně netotožného politického klimatu.
Překážek ovšem přibývá v multilingválních podmínkách. Lidstvo údajně mluví
6.701 jazyky (tak tvrdil časopis Time, 13.dubna 1998), aniž bychom též
počítali přemnohé, i podstatně se lišící dialekty. Tedy značný Babel. Ale i
politici, ovládající jazyk svých případných odpůrců, občas špatně interpretují
jejich záměry a zapletou se do konfliktu, který si nikdo nepřál. Však to byl
případ první světové války - milióny mrtvol, zánik čtyř říší, konec éry.
Čtvrt
století později se blížil výpuk jiné éry, atomového věku, a možná že k němu
došlo rovněž nedorozuměním. Tak tvrdí John J.Marchi, senátor státu New Yorku,
s odkazem na Stewarda Chase a jeho publikaci Power of Words (Moc
slov). Chase v ní informuje, že na ultimatum z konference v Postupimi v létě
1945 složit zbraně, Japonci odpověděli slovem mokusatsu -
ve smyslu "prozatím bez komentáře, my to uvážíme." Z překladu ale vyšlo
zcela negativní odmítnutí, něco jako "vlezte nám na záda, jděte
někam." A výsledek dobře známe: rozkaz americkému letectvu, vzlet z
ostrova Tinianu, odlet s bombou nad Hirošimu.
Svět
tíhne ke společnému dorozumívacímu nástroji. Křesťanský středověk měl latinu, v
18.století ji dost vytlačila franština. Její převaha jako jazyka mezinárodní
diplomacie začala ztrácet na síle po první světové válce a proces se ještě
uspíšil po druhém světovém utkání. Angličtina teď dominuje v moderní
technice, v komunikacích. Je obligatorní řečí v mezinárodní letecké dopravě a
nedostatečné znalosti například korejských a ruských posádek už zapříčinily
nejedno značné neštěstí.
Francie
reaguje na ztrátu svého primátu značně nelibě. Odmítá se zúčastnit
konferencí, na nichž by franština nebyla jednou z oficiálních řečí. Bývalý
prezident Francois Mitterrand hrozil vyhazovem každému z vládních úředníků,
který by pronesl projev v jiné řečí, než v nejsladší, nejdokonalejší mateřtině.
Při volbě generálního tajemníka OSN, Francie oznámila své rozhodnutí
automaticky vetovat i sebelepšího, leč franštiny neznalého kandidáta.
Schopnost
vládnout mnoha jazyky není vždy zárukou žádoucího porozumění. Leckterý výraz
ztrácí i sebelepším překladem své přesné mínění, pozbývá či naopak nabývá
všelijakých nuancí. Například adjektivum aggressive v angličtině míní
vlastnost rozhodného, rezolutního počínání : třeba agresivně si počínající
podomní obchodník, jehož se lze jen těžko zbavit. V ruštině nám z toho ale
vyplyne strana připravená spáchat agresi.
Výrazová
nepřesnost vůbec nemusí být důkazem lajdácké práce, ale naopak velmi bedlivé
kalkulace, sématického kompromisu. Poněvadž smlouvy mají stejnou váhu v
kterékoliv z oficiálních řečí, lze tak dosáhnout dohody jinak nedosažitelné.
Příkladem nám poslouží Rezoluce č.242, významný produkt OSN, o izraelském
vyklizení (odsunu, opuštění) okupovaného palestinského území. V anglické verzi
ono "území" je uvedeno bez určitého členu, což umožňuje eventualitu
případné změny hranice. Ve francouzské verzi, "území" předchází
určitý člen, čímž nutno rozumět hranici beze změny, tak jak ji stanovila dohoda
o příměří z r.1949. Izrael se odvolává na anglickou a Arabové na francouzskou
verzi. Obě se vzájemně vylučují a obě jsou platné. Jiný příklad: Šanghajské
komuniké II z roku 1982, když se Američané s Číňany dohodli na podmínkách
spolupráce a porozumění též v otázce budoucnosti Taiwanu - porozumění každý po
svém. S.I.Hayakawa, tehdejší senátor z Kalifornie a proslulý sémantik, tento
výsledek pochválil jako "krásně obojaký" (beautifully ambiguous).
Technické
výrazy, odborná terminologie, představují zvlášt zapeklitý problém. V Ženevě
na konferenci o odzbrojení se zúčastněné státy potýkaly s potíží,
jak adekvátně přeložit novinku MIRV - Multiple Independently Targetable Re-Entry
Vehicle. Předem vzdávám pokus o překlad do češtiny. Odborníci shledali ono
Re-Entry Vehicle jako nepřeložitelné do ruštiny a smířili se se
všeobecným "hlavní část" (golovnaja čast). Tak či onak, Číňané
protestovali, že je to nesrozumitelné, že se z toho údajně točí hlava.
Překladatel
(translator) se potýká se slovem psaným, tlumočník (interpreter)
se slovem mluveným. V OSN v r.1946 vznikl třicetičlenný team tlumočníků. Velel
jim Angličan Ted Fagan, který se vyznamenal, že sám byl schopen absolvovat
čtyři a půl hodiny trvající řeč Fidéla Castra na Valném shromáždění OSN - výkon
porovnatelný s odzpíváním role Wagnerova Tristana.
V
roce 1984 se přešlo od consecutive (následného) překládání k simultaneous
(současnému), kde tlumočník překrývá řečníkův hlas. Tlumočnická obec se
rozrostla do nynějšího počtu 200. Každý její člen musí ovládat aspoň tři jazyky
(rodný a dva osvojené). Při práci s angličtinou, franštinou, španělštinou a
ruštinou se střídají dva partneři; přibyde k nim třetí v případě čínských či
arabských projevů. Občas se stane, že delegát pomine pravidla a rozpráví v
mateřštině, jíž nikdo z přítomných nerozumí. Tak si sáhodlouze počínali
například delegáti z Mongolska a z ostrovů Samoa.
Tlumočník
je občas nucen improvizovat, snaží se vyjádřit nuance a odvrátit nejen
nedorozumění, ale i nebezpečí příliš důkladného porozumění. Za Gorbačovovy
návštěvy ve Washingtonu, jeho host Ronald Reagan víc než jednou opakoval v
ruštině leninská slova o důvěřování a prověřování. Když Gorbačov zareagoval
slovy ve smyslu "už zase kecáte," tlumočník to uhladil slovesem
"opakujete." O jednu z proslulých slovních potyček v Radě bezpečnosti
se zasloužili sovětský delegát Malik a Američan (a posléze vlivný senátor)
Moynihan.
Malikovo varování vyšlo v překladu jako "Dejte si pozor!" (take care) s
dost zlověstným podtónem. Moynihan se ohradil, Malik vysvětlil, že správně mělo být take
heed ve smyslu "vezměte v úvahu, račte uvážit."
Ve
vášnivé slovní přestřelce ledacos může v překladu uniknout, z důležitého
"ale" se může stát ještě důležitější "ano" nebo
"ne." I když se tlumočníci nedopustí nepřesností, bývají z nich ex
post facto obviňováni řečníky, kteří si po produkci projev přehrají a
dodatečně ho míní vyspravovat obviněním, že byli misunderstood, misinterpreted.
Někdy
je taková kritika tuze na místě. Americké ministerstvo zahraničních věcí má své
odborníky, tlumočníky ne vždy anglosaského původu. Jejich tým na summitu
Washington - Moskva vedl Dimitry Zarechnak, narozený v někdejší ČSR v rodině
ruských uprchlíků. Po ruce mu byl Cyril Muromcew, také Američan. Nepochybný
Anglosas Steven Seymour doprovázel v roce 1977 tehdejšího prezidenta Jimmy
Cartera na oficiální návštěvě Polska. Když po přistání Carter prohlásil, jak je
rád, že přijel, v Seymourově překladu z toho vzešlo oznámení, že Ameriku
opustil, zavrhl (abandoned). Carterovo prohlášení, jak je potěšen, že
může obejmout, vzít do náruče polský lid - něco v tom smyslu -, Seymour s tím
naložil tak, že ve zpětném převodu do angličtiny máme prezidentovo potěšení to
be grasping your private parts - chytnout, vzít vás za vaše genitálie.
Něco takového o generaci později v případě Billa Clintona by dávalo smysl, ale
rozhodně ne v době onoho ctnostného baptisty.
Tlumočníci
toho hodně najezdí, kufr musí být vždy připraven. Diskrétně sedí v pozadí
blízko ucha státníků. Jsou v cestě číšníkům, kteří je nenávidí, stejně jako
fotografové, mířící kamery na rokující veličiny. Tlumočníci nenávidí obtížně
přeložitelné citáty, často z bible či koránu, zcela nepřeložitelné slovní
hříčky a vtipkování. Ve Washingtionu viceprezident Al Gore předsedal slavnostnímu
obědu na počest Borise Jelcina. Gore, nikoliv znám jako obratný šprýmař - spíš
je typ zvaný wooden Indian (dřevěný Indián) - se pustil do vyprávění
obšírného vtipu, s dopadem do mrtvého ticha. Ministr národní obrany se
naklonil ke svému ruskému protějšku s vysvětlením "To byl vtip."
Mrtvé ticho pokračovalo.
Tlumočníci
mají nejraději pohřby. Tam bývá klid, harmonie a nehrozí nebezpečí slovních
potyček. Řeči předvidatelného obsahu plynou pomalým tempem.
K O N E C
|