V dušičkovém listopadu, měsíci všech svatých, nám vrcholila naprosto nesvatá, nemravně dlouhá a nákladná volební kampaň. To co zvládli naši severní sousedé v Kanadě ze jeden měsíc a padesát milionů dolarů, u nás trvalo skoro dva roky a stálo dolarů čtyři miliardy.  Zákon, omezující kandidátům přísun peněz, se úspěšně obchází. Kdy už konečně skončí kampaň, bažil národ, bombardovaný tisícemi televizních reklam, vábniček, k tomu záplavy neméně tendenčních materiálů, dodaných poštou a navrch ustavičné škemrání o finanční podporu. V takovém úsilí zůstávají manželé Clintonovi nepřekonatelnými velmistry. Významná žurnalistka Maureen Dowdová se rozepsala o národní ostudě mít prezidenta a první dámu, neustále potřásající žebráckou miskou, že Bill a Hillary zavedli novou definici podstaty přátelství, určované výší získaného obnosu. Lincolnova ložnice k pronajmutí sympatizujícím boháčům, historický Bílý dům v novodobé roli motelu.

       Každou chvíli zvonil telefon s naléhavým sdělením dát hlas a peníze tomu či onomu. Pravidelně jsem reagoval slovy, že na Bushovi mi vadí nedostatek jeho inteligence a na Goreovi nedostatek jeho integrity. Tento nás nynější, svatouškovsky se prezentující viceprezident, je totiž až groteskně důsledný lhář.

       Umřela mu sestra na plicní rakovinu a veřejně se zapřísáhl již nepřijmout od tabákového průmyslu ani halíř. Nadále ovšem dál bral přemnohé tisíce. Nedávno se rozhořčil nad nemravnými ceny léčiv - jeho tchyně prý platí za přípravek proti artritidě 100 dolarů, kdežto totéž pro jeho taktéž trpícího psa přijde na 37 dolarů. "To je nesprávné!" zvolal. Jenže nesprávností jako v případě Radia Jerevan: zjistilo se, že artritidou netrpí ani paní tchyně ani pejsek.

       Ale i kdyby Gore byl tvor ten nejpravdomluvnější a Bush ten nejinteligentnější, tuze se mému demokratickému, třeba i plebejskému temperamentu příčí, že o nastěhování do Bílého domu usiluje jednak bývalý senátor, syn bývalého senátora, a jednak guvernér, syn bývalého prezidenta. V historii země jen jednou do tohoto úřadu po otci nastoupil jeho syn a stalo se tak s časovým odstupem čtvrt století - otec John Adams, 1797 - 1801, syn John Quincy Adams, 1825 -1829. V solidním zdroji jsem četl přirovnání, že teď v národě s 270 miliony obyvatel, statistická pravděpodobnost, aby se hlavou státu stal potomek bývalé takové hlavy, je porovnatelná s nebezpečím pádu meteoritu, který by se strefil zrovna do onoho Bílého domu.

       Zásluhou jakési tradice, volby v USA se konají začátkem listopadu, vždy v úterý. Letos nám toto úterý připadlo na sedmý den v měsíci - na výročí VŘSR (Velké říjnové socialistické revoluce, pro ty, kteří již zapomněli). Každý čtvrtý rok se volí nejen prezident, ale i třetina senátorů, všech 435 členů  Kongresu a nespočetné množství státních a lokálních funkcionářů, od guvernérů po soudce a šerify.  Tentokrát značnou pozornost přilákala Hillary Clintonová, usilující o zvolení do senátu zrovna za náš stát New York, s nímž neměla kdy co společného.  Talentovaná a mimořádně ambiciozní, svým aktivismem překonala všechny dřívější první dámy země. Krátce po přesídlení do Washingtonu se pustila do reformy systému národního zdraví. Její radikální a nerealisticky nákladný recept skončil fiaskem a autorka s prsty popálenými se musela stáhnout z politického výsluní do podřadné role manželského doplňku, tak jak bylo údělem jejích předchůdkyň. Teď ale v kampani zdůrazňovala své zásluhy a zkušenost s legislativní iniciativou, na níž se údajně, jakkoliv anonymně, podílela.  Hillary bývá ztotožňována s oním typem liberála, který údajně miluje lidstvo, ale pohrdá jednotlivci a chová se bezohledně vůči těm, nad nimiž může uplatňovat svou moc. Jako mladá právnička tuze obhajovala černošské teroristy Black Panthers, obviněné z mučení a vraždy ve vlastních řadách. Též značně propagovala práva dětí u soudu žalovat rodiče. Namočila se do podezřelých spekulací s nemovitostmi a na plodinové burze, podivného účtování advokátní firmy, v níž byla partnerem, údajné ztráty a pak náhlého nálezu inkriminujících písemností v Bílém domě, účasti na méně než legálním vyhazovu zaměstnanců a ke všemu poskytovala nezcela věrohodné výpovědi. Teď měsíc před volbami, nezávislý vyšetřovatel vydal zprávu, že její místopřísežné prohlášení bylo falešné, ale že jí nemůže dokázat zlý úmysl a tudíž nemíní zahájit trestní řízení. Nejproslulejší se stala její vášnivá obhajoba manžela s Achilovou patou v poklopci. Ač s jeho záletným počínáním měla zkušenost už přemnohá leta, všechna obvinění odmítla jako vast right-wing conspiracy - rozsáhlé spiknutí reakcionářů. Nicméně, vzdor tolika škraloupům Hillary v našem New Yorku zvítězila. Přemýšlím o povzdechu souseda, zda se ze státu s tak úchylným uvažováním raději neodstěhovat.

       Na některé výsledky se reagovalo zděšením, jásotem, podivem. Ve státě Missouri dosavadní senátor John Ashrcoft se utkal s Mel Carnahanem a prohrál. Vítěz Carnahan, kromě svých nepopiratelných plusů, má ale jedno zásadní minus. Je totiž nebožtík.

       Večer v onen výroční den VŘSR jsme zasedli k televizorům. Jestliže pravděpodobnost, aby v demokratickém státu se po otci prezidentem stal i syn, je přirovnána k onomu zásahu meteoritem, to co se pak skutečně stalo, statistici přirovnali k pravděpodobnosti, že blesk by se třicetkrát strefil do téže osoby v týž den. Kandidát Gore, v čele s počtem získaných hlasů, poté co mu media přiznala, načež oduznala vítězství na Floridě, časně po půlnoci zvedl telefon, aby přiznal svou porážku a v tradici vynuceného, tuze neupřímného, gesta pogratuloval protivníku Bushovi k vítězství, které na Floridě by znamenalo i vítězství v celičkých USA. Načež za pár hodin došlo k unikátu bez precedentu, když Gore svou porážku odpřiznal. Hlasování na Floridě bylo příliš těsné, též nepřesné, s pochybením úmyslným či neúmyslným, bude se muset důkladně přepočítávat. Jen ať se soupeři smaží v nejistotách, dobře jim tak, reagoval nejeden volič, zfrustrovaný ubohostí letošního výběru.

       Florida, pravidelně trestaná hurikány, teď začala trestat celou Ameriku svým volebním zauzlením. Pachatelé tohoto stavu věcí jsou dva: jednak tzv. electoral college, jednak způsob, jakým se hlasování voličů provádí. Slovy významného historika Arthura Schlesingera, ono kolegium volitelů je něco, čemu většina Američanů nerozumí a je zcela nemožné to vysvětlit cizincům. Historicky šlo o kompromis mezi požadavkem, aby prezidenta volil buď Kongres nebo občané. Celonárodní počet hlasů se sice sečítá, ale důležitější je výsledek souboje v jednotlivých státech. Kdo z kandidátů dostane víc hlasů, dostane pak všechny hlasy oněch elektorů, jejichž počet se liší velikostí státu. Kandidát, který jich získá 270, se stane prezidentem. Gore sice obdržel víc hlasů od veřejnosti, ale teprve teď ona Florida s 25 hlasy elektorů vše rozhodne.

       Tedy aby se přepočítávalo. To by přece neměl být problém, byla moje první reakce, po zkušenosti s hlasováním v New Yorku. Vlezu tam do budky, u každého jména kandidátů je páčka, tou u zvoleného kandidáta pohnu směrem dolů a je to. Automaticky, spolehlivě vše spočítáno. Jsme ale federace s přemnohými rozdílnostmi. Volí se různými způsoby, na Floridě s použitím tzv.punch card - "děrným štítkem", s čímž jsou problémy. Dochází ke komplikacím, manuálnímu a vizuálnímu přezkoumávání, s uniformitou v nedohlednu. Florida má 67 obvodů, jejich praktiky se liší. Odevzdáno tam bylo přes šest milionů hlasů a teď po několikanásobném přepočítávání a dohadování oba soupeře dělí jen pár set problematických hlasů. Takové vítězství je od porážky neodlišitelné, skončili jsme s nerozhodným výsledkem.

       Floridu zamořily bataliony právníků, kteří již zahájili tucty žalob a kontražalob u různých státních a federálních instancí. Báječná příležitost ke zviditelňování a bohatnutí, radují se juristé. Značně si též libují komici, televizní baviči.  Kromě těžko přeložitelných slovních hříček, populárním tématem se stali údajně zmatení senioři, z nichž prý se pár tisíc omylem registrovalo v kategorii zločinců z vilnosti; jiní že poslali stížnost proti složitosti volebního lístku, jenže ji adresovali nikoliv příslušném komisi, ale svým vlastním domácím zviřátkům.  "Můj osmiletý syn neměl potíže hlasovacímu lístku rozumět!" tvrdila v televizi rozlobená volička. "19.000 tisíc idiotů se dopustilo únosu Ameriky," oznamoval plakát. Plno legrace a jedovatosti také v internetu. V narážce na Gorea a jeho úsilí tolik důkladně důsledně přepočítávat, až se dopočítá k vítěznému výsledku, doputovala ke mně stížnost chlapíka, že nevyhrál v loterii a proto míní najmout advokáta, aby zažaloval systém: "Zvolil jsem nesprávná čísla, poněvadž mě to zmátlo - tolik čísel a jak si z toho pak správně vybrat?" Další sdělení z internetu: Kongres ve Washingtonu se jednomyslně usnesl vypudit Floridu z Unie. Senátor Ted Kennedy si údajně liboval, že s odepsáním Floridy odpadne spousta penzistů a tedy i povinnost posílat jim důchody. Takové peníze by se daly utratit užitečněji, například na zbrojení. Clinton že souhlasí zbavit se Floridy s jejími hurikány a Kubánci, však se ani pořádně nenaučili anglicky. Správně, souhlasí předseda sněmovny reprezentantů Hastert: půjdeme na to dynamitem, Floridu od nás odříznout a ať se utopí v Atlantiku.

       Méně legrační je dopad ve světě, že tato jediná zbylá supervelmoc získává reputaci banánové republiky. Optimisté se snaží tvrdit, že vlastně prožíváme užitečnou zkušenost s demokracií v praxi, dokazující občanům, jak každý hlas i v mnohamilionovém množství může mít značnou váhu. Zatím co polovina americké společnosti volby ignorovala, v druhé, té zúčastnivší se polovině přibylo na polarizaci. Muži volili převážně Bushe a mezi ženami suverenním vítězem byl Gore. Ten měl též značnou převahu ve velkých metropolitních oblastech, kdežto Bush dominoval ne venkově, ve zbytku země. Jakoby se opakoval konflikt Severu proti Jihu, dokonce do té míry, že Gore prohrál ve svém jižanském rodném Tennessee - druh prohry zřídka vídaný.

       Jestliže probíhající povolební utkání nepřinesou kloudný výsledek, konečné rozhodnutí by padlo v Kongresu, sněmovně representantů. Tak se už jednou stalo - v roce 1800, když zvítězil Thomas Jefferson nad Aaronem Burrem až v šestatřicátém kole opakovaného hlasování. Valná zásluha na vyřešení se přičítá Alexandru Hamiltonovi. Toho později Burr v souboji pistolemi připravil o život. Nesrovnalosti na nejvyšší politické úrovni se takto již neřeší. Aspoň nějaký pokrok.