Pláže, pomeranče, Disney World. Turisté, penzisté (vábení neexistující dědickou daní), dlužníci tam před postihem věřitelů nedosažitelní (např. hollywoodský Burt Reynolds, neodsouzený dvojnásobný vrah O.J.Simpson).  Dál od břehu jsou sice bídné končiny, snadno porovnatelné s Ugandou, ale tam návštěvník nepáchne, když nemusí. Stát tu pravidelně trestají hurikány a teď v listopadu stát trestá celou Ameriku svým volebním zauzlením.

       Od doby naturalizace jsem už volil - ve státu  New Yorku - devětkrát, procedura vždy jednoduchá, nekonfliktní, naprosto spolehlivá. Vejdu do budky, zatáhnu za sebou záclonu a před sebou mám jména kandidátů za tu kterou stranu, od Demokratů a Republikánů po exotická seskupení všelijakých reformátorů, vizionářů, trockistů, a o jakou funkci usilují, od prezidenta, senátora, soudce, šerifa až po obecního antouška. U každého jména je páčka. Tou u vyvoleného kandidáta pohnu směrem dolů a je to. Při odchodu otevřením záclony se taková volba automaticky, spolehlivě zaregistruje.

       Spojené státy se ale  v mnohém liší - od toho je to federace. Na Aljašce je kuřba marihuány legální, kdežto v Alabamě ji postihují dlouholetým vězením. V New Yorku se volí snadno, ale nikoliv tak na Floridě a leckde jinde. V letošním utkání o prezidentský úřad, první pořádnou komplikaci nám naservírovaly sdělovací prostředky, když záhy večer sdělily, že na Floridě zvítězil Gore. Za pár hodin předpověď odvolaly, vítězství přiznaly Bushovi, který by tak byl získal oněch potřebných 270 hlasů volitelů (electoral votes) a Bílý dům by byl jeho. Gore zvedl telefon a pogratuloval vítězi. Čímž to neskončilo.

       Na rozdíl od senátora Josepha Ashcrofta, který se v rodném státě Missouri smířil s porážkou, byť nemohl pogratulovat svému přemožiteli Mel Carnahanovi, poněvadž již není mezi živými, Al Gore svou porážku odvolal a jeho štáb se pustil do úsilí výsledky důkladně přeinterpretovat. Řada voličů prohlásila, že se spletla, že hlasovací lístek, který byl v platnosti už při minulých volbách a nikdo tehdy neprotestoval, byl tentokrát matoucí. Tedy požadavek lístky, několik set tisíc, ručně přepočítat a zkontrolovat, kde kdo jak co označil a zda antikvární zařízení udělalo správnou dírku, zda ten který otvor (užito slovo chad, dřív jsem je nikdy neslyšel) platí či neplatí. Gore, jenž přepočítáním mohl jen získat, byl pro, a Bush byl samozřejmě proti.

       A začalo být hodně veselo. Bataliony politiků, poradců, právníků se pustily do žalob a kontražalob u soudu jak státního, tak federálniho, od instance k instanci. Národ civí v nevíře, šiky se formují. Domáhání přepočtu na jedné straně, protesty proti přepočítávání na straně druhé. "Můj osmiletý kluk neměl potíže hlasovacímu lístku rozumět," tvrdila v televizi rozlobená volička. "19.000 idiotů se dopustilo únosu Ameriky," oznamoval plakát. Přibývá cyniků, tvrdících, že letošní volbou mezi dvěma pramálo atraktivními kanditáty - Bush, že s nulovým intelektem a Gore s nulovou integritou -  k jakési spravedlnosti přece jen dochází, bude to nerozhodně, ať se ti dva škvaří v nejistotách. Co třeba dát funkci hlavy státu oběma a ať se na trůnu každý týden střídají? Nebo nemít vůbec žádného prezidenta? Země by se bez něj docela dobře obešla.

       Kromě zaangažovaných právníků, nejvíc si libují komici, televizní baviči. Kromě těžko přeložitelných slovnich hříček (pregnant chat - electile dysfunction), populárním terčem se stali údajně zmatení voliči senioři, z nichž prý pár tisíc se omylem registrovalo v kategorii zločinců z vilnosti, jiní že poslali stížnost proti složitosti volebního lístku, jenže ji adresovali nikoliv příslušné komisi, nýbrž svým vlastním domácím zviřátkům.

       Internet nás také zásobuje. V narážce na Gorea a jeho úsilí tolik důkladně důsledně přepočítávat, až se dopočítá k vítěznému výsledku, obdržel jsem stížnost chlapíka, že nevyhrál v loterii a proto si míní najmout advokáta, aby zažaloval systém: "Zvolil jsem nesprávná čísla, poněvadž mě to zmátlo - tolik čísel a jak si z toho pak správně vybrat?" Další sdělení na internetu: Kongres ve Washingtonu se jednomyslně usnesl vypudit Floridu z Unie. Senátor Ted Kennedy si údajně liboval, že s odepsáním Floridy odpadne spousta seniorů a tedy i povinnost jim posílat důchody a takové peníze by se daly utratit užitečněji, například na zbrojení. Clinton že souhlasí zbavit se Floridy s jejími hurikány a Kubánci, však se ani pořádně anglicky nenaučili. Správně, souhlasí předseda sněmovny reprezentantů Hastert: půjdeme na to dynamitem, Floridu od nás odříznout a ať se utopí v Atlantiku. Hojně tu též koluje údajné memorandum Alžběty II: Její britské Veličenstvo znamuje své někdejší neposlušné kolonii, že jí suverenitu ruší a v državě obnovuje pořádek. Žádné již další volby, prznění královské angličtiny  plebejskou amerikánštinou, konec divnému místnímu sportu, jemuž se říká football, ač se hraje výlučně rukama, příkaz Hollywoodu dávat britským hercům role kladných hrdinů.

       Méně legrační je pak skutečnost, že USA, tato jediná zbylá supervelmoc, získává ve světě reputaci banánové republiky, Kocourkova, pod taktovkou Becketta, Ionesca, Kafky, případně i Járy Cimrmana. Optimisté ale tvrdí, že tohle vše je docela užitečná zkušenost s demokracií v praxi, dokazující občanům, že každý hlas i v mnohamilionovém množství může mít značnou váhu.