Probíhající volební kampaň o nájemnictví v Bílém domě se sice stala centrem mediální pozornosti, ale značnou část Američanů pramálo zajímá, ani jeden z uchazečů jí příliš neimponuje: u texaského guvernéra George W. Bushe, kandidáta Republikánské strany, pociťují nedostatek intelektu a u dosavadního viceprezidenta Al Gora, kandidáta Demokratů, nedostatek integrity. Průzkumy předpovídají, že většina občanů se nebude obtěžovat k volbám přijít.

       Každý čtvrtý rok, vždy v úterý začátkem listopadu, se volí nejen prezident, ale i třetina senátorů, všech 435 Kongresmanů a nespočetné množství státních a lokálních funkcionářů, od guvernérů po soudce a šerify. Tentokrát ale značnou pozornost přilákala snaha Hillary Clintonové docílit zvolení do senátu za stát New York. Ve Washingtonu dva senátoři reprezentují každý stát, bez ohledu na jeho rozlohu, hospodářský potenciál či počet obyvatelstva - obrovská Aljaška stejně jako mrňavý Rhode Island, řídce osídlený kovbojský Wyoming stejně jako víc než šedesátkrát obydlenější Kalifornie. A druhým nejlidnatějším státem je právě New York, přes 18 milionů obyvatel, na rozloze téměř 80.000 čtverečních kilometrů, od atlantského pobřeží k velkým jezerů, kanadské hranici, Niagáře.

       Hillary Clintonová, talentovaná a mimořádně ambiciozní, překonala svým aktivismem všechny dřívější první dámy země. V roce 1993, krátce po přesídlení do Washingtonu, se pustila do reformy systému národního zdraví, tuze komplikované a dosud nevyřešené záležitosti. Její radikální a nerealisticky nákladný recept skončil fiaskem a autorka s prsty popálenými se musela stáhnout z politického výsluní do podřadné role manželského doplňku, tak jako bylo údělem jejích předchůdkyň. Teď ale v kampani zdůrazňuje své zásluhy a zkušenost s legislativní iniciativou, na níž se údajně, jakkoliv anonymně, podílela.

       Jejím původním oponentem byl Rudi Giuliani, populární starosta New York City. Poté co se ze zdravotních důvodů kandidátky vzdal, nahradil ho Rick A. Lazio, fotogenický kongresman mladistvého zjevu. Funkci ve Washingtonu už vykonává osm roků. Na rozdíl od Clintonové nevyvolává příliš pozitivních či negativních reakcí: mnohé hlasy pro Lazia budou především hlasy proti Hillary. Víc než o rozdíly v programu jde o sympatie či averze vůči její osobě a též jejího manžela. Její případné vítězství pokládají za jeho osobní triumf, důvod k dalšímu zviditelňování, místo aby se odsunul do rodného Arkansasu a tam se potýkal s všelijakými soudními postihy, zejména obviněn ze zločinu křivé přísahy. Někteří lidé se dokonce dušují, že v případě jejího vítězství se ze státu s tak úchylným vkusem raději odstěhují.

       Hillary bývá ztotožňována s oním typem liberála, který údajně miluje lidstvo, ale pohrdá jednotlivci a chová se bezohledně vůči těm, nad nimiž může uplatňovat svou moc. Jako mladá právnička tuze obhajovala černošské teroristy Black Panthers, obviněné z mučení a vraždy ve vlastních řadách. Též  značně propagovala práva dětí u soudu žalovat rodiče. Namočila se do podezřelých spekulací s nemovitostmi a na plodinové burze, podivného účtování advokátní firmy, v níž byla partnerem, údajné ztráty a pak náhlého nálezu inkriminujících písemností v Bílém domě, účasti na méně než legálním vyhazovu zaměstnanců - tzv. Travelgate, v aféře Filegate, a ke všemu poskytovala nezcela věrohodné svědecké výpovědi. (V říjnu 2000, Robert Ray, nezávislý vyšetřovatel (independent counsel) vydal zprávu, že její přísežné prohlášení v Travelgate bylo věcně falešné (factually false), ale že jí nemůže dokázat zlý úmysl (knowingly false), takže proti ní nemíní zahájit trestní řízení.)

       Nejproslulejší se stala její obhajoba manžela s Achilovou patou v poklopci, s jehož záletným počínáním měla zkušenost už přemnohá leta. Všechna obvinění odmítla a charakterizovala je jako rozsáhlé spiknutí reakcionářů (vast right-wing conspiracy).  Zatímco některé feministky ji za tento postoj zatratily, početnější byly její obhájkyně a též obhájci, vyjadřující soucit s ženou šálenou, nicméně stále loajální, proč že by navíc měla trpět za prohřešky svého manžela, už přece byla dost potupená. "Cynická lhářka, tohle přece není velkorysé odpouštění a obhajoba manželství, tohle manželství není nic jiného než družstvo vzájemných zájmů," bylo slyšet z opačného tábora.

       Je tu ještě jiná věc: senátor hájí, prosazuje zájmy svého státu proti federálu, mocní senátoři dovedou získat víc než oprávněný podíl při rozdělování fondů. Jenže Hillary je z Illinois, provdala se a žila v Arkansasu a pak tedy Washington, D.C. V New Yorku si pořídila adresu teprve před pár měsíci. Takový oportunistický přesun není bez precedentu (totéž udělal Robert F. Kennedy), ale handicapem zůstává. Dotyčnému či dotyčné se dostane nálepky tzv. carpetbagger, pocházející z doby občanské války (1861-5), když se z vítězného severu na poražený a dost zdevastovaný jih hrnuly hordy zájemců urvat si něco pro sebe - předchůdci našich zlatokopů v pohraničí 1945. Nynějším významem slova jsou postiženi kandidáti na zvolení do politické funkce v lokalitě, k nimž je nic nevíže.

       V záplavě televizních reklam, roztomilá je tato: různobarevná batolata v plenkách, jedno po druhém, následuje záběr na celou takovou skupinku - pauza a pak otázka "Co mají tito drobečkové společného?" a odpověď " Všichni žili ve státě New Yorku déle než Hillary Clintonová."

       Počet reklam pozitivních (Lazio: hlasoval jsem, prosadil jsem, obhajoval zájmy státu) převyšují sdělení negativní (Lazio zmeškal hlasování x-krát, ale byl přítomen hlasovat o zvýšení svého platu, tvrdí Clintonová). To pak vyvolá Laziovu odpověď, že letos se zúčastnil 96 procent všeho hlasování, vloni dokonce 99 procent, zatímco Clintonová, která nikde nezastávala funkci, do níž by byla  kdy kým zvolena, navrhuje zvýšení daní o 15 procent. Což také není zcela přesné a tudíž se brzo na obrazovce objeví text s opravným a rovněž nikoliv akurátním tvrzením.

       Takové kanonády a kontrakanonády stojí obrovské peníze. V jejich shánění jsou manželé Clintonovi nepřekonatelnými velmistry - za správnou sumu pronajímají na noc i ložnici Abrahama Lincolna. Rovněž se zdatně vyznají v praktikách zákon ohýbat, obcházet, důkladně porušovat. Tiskem právě (říjen 2000) proběhla zpráva, že Hillary použila vládní seznam 1.400 jmen návštěvníků Bílého domu, z nichž každý obdržel dopis podepsaný jejím manželem, se slovy "My Demokraté musíme udělat vše, co je v našich silách, aby její hlas mohl být slyšen v U.S. senátu" - čili iniciativa protizákonná. Mluvčí kampaně se posléze snažil vysvětlit, že k použití tohoto seznamu došlo nedopatřením.

       Významná žurnalistka Maureen Dowdová v The New York Times (24.září 2000) v komentáři The Tin Cup Couple(ve smyslu "Žebrající manželský pár") psala o národní ostudě mít prezidenta a první dámu, neustále rachotící s žebráckou miskou, že Clintonovi zavedli novou definici podstaty přátelství, určované výší získaného obnosu.

       Ač jde o volby v New Yorku, peníze se shánějí i jinde. V sousedním Connecticutu na jednom nepříliš honosném pohoštění za příspěvek tisíce dolarů Clinton prohlásil : "Hillary tyto volby vyhraje a za rok, ti, kteří pro ni nehlasovali, budou litovat." Výsledek si málokdo troufá odhadnout s takovou jistotou. V metropolitní oblasti, kde žije třetina voličů, o jejím vítězství pramálo někdo pochybuje. Zbytek státu, téměř s polovinou voličů, zpravidla dává přednost spíš Republikánům, ale v letošním utkání jsou síly oponentů vyrovnané. Experti se shodují v názoru, že o vítězství rozhodne suburbia, předměstské oblasti.

       V nedělním vydání 22.října velmi vlivné The New York Times vyjádřily svou preferenci pro zvolení Hillary Clintonové. Veřejnost ale taková doporučení nezřídka ignoruje.