Konspirace se objevují v mnoha podobách - od zvěstí opatrně špitaných až po hřímící tvrzení s pěstí pořádně praštit do stolu. Sebevědomí interpreti, skálopevně přesvědčení o svých pravdách, se vypořádávají s komplikovanými jevy o řadě neznámých jednoduchým a nezřídka značně slaboduchým  verdiktem a činí tak už od nepaměti. K věření nám předkládali Protokoly židovských usurpátorů, v jejichž drápech prý uvízl osud celého světa; ve vizi  nacistické, svět zejména arijský byl ohrožen spiknutím židobolševických plutokratů; americký imperialismus usiloval o zničení zemí tábora míru, všechno to ujařmit; Američané napřed vyslali mandelinku bramborovou podvrátit socialistické zemědělství v ČSSR a posléze vymysleli AIDS k vyvraždění Afriky;  Světová banka a Mezinárodní měnový fond, ovládány nadnárodními společnostmi, usilují uškrtit Třetí svět, země rozvojové, z nichž mnohé jsou naprosto nerozvojitelné. Týž druh uvažování přispěl svou dávkou i do českého mlýna tvrzením, že sametová evoluce v listopadu 1989 byl předem dohodnutý, kágébáky a estébáky inscenovaný podvod.
       Půvabem každé konspirace je její nezřídka obtížná vyvratitelnost. Proti takovému plusu je tu ovšem minus její nedokazatelnosti. Ale taková už je lidská nátura se sklony, jež charakterizuje české úsloví, že není šprochu, aby na něm nebylo pravdy trochu. Takže se vlastně vyplatí hodit blátem, on kousek na zasaženém vždy uvízne.

       Konspirace poskytují vysvětlování událostí minulých a případně i současných - to co bylo či je, ale nikoliv co teprve má být. Odhady budoucího vývoje se zabývají spekulace. Občas se někdo, například Jules Verne, obdivuhodně strefil, ale většinou, někdy až groteskně, se mýlíme. Někdy před sto lety, mluvčí amerického patentního úřadu oznámil zbytečnost svého působení, neboť vše již bylo vynalezeno. Hollywoodský mogul označil vynález televize jako neperspektivní fiasko - lidé přece nebudou doma čučet na malou bednu. Zakladatel společnosti IBM předvídal, že se  všeho všudy prodá necelý tucet kompjutrů. I nejvýznamnější vědečtí socialisté se v roli proroků podobně vyznamenávali. Chruščov slíbil pohřbít kapitalismus a už v roce 1970 předběhnout Ameriku v produkci spotřebních statků. Kosygin se zaručil, že rubl vbrzku nahradí dolar jako nejvýznamnější světovou měnu, s výměnným kurzem 1 rubl za 10 dolarů. Vědci, analytici, univerzitní myslitelé, badatelé, celé výzkumné ústavy, utrácející nespočetné miliardy, nepředvídali rozpad sovětského impéria, že nastane annus mirabilis, přesně dvě století po francouzské revoluci.  Vím jen o dvou výjimkách: Američan Brzezinski a Francouz Besancon.

       Jak teď odhadovat vývoj světa, zejména v končinách našeho původu? Do Ameriky nedávno přijel z Prahy na návštěvu osmnátiletý inteligentní student. Ohromně se mu tu líbilo a na otázku, jak by si představoval optimální vývoj ve vlasti, tak vylovil přání, aby Grebeníček vyhrál volby a znovu zvedl totalitu - dráty, pendreky. Národ by se vzpamatoval a také Západ by se vzpamatoval a prchajícím Čechům by štědře nabízel politický azyl. Což je scénář nesmyslný už jen proto, že repriza studené války je stejně málo realistická jako by byla obnova kolonialismu, otroctví či křižáckých výprav osvobodit Jeruzalém. Rovněž už důkladně pominula ochota vítat další vlny politických uprchlíků. Loď je přeplněná - takový je aspoň pocit, compassion fatigue, únava ze soucitu.

       V ruském časopise se objevila pozoruhodná verze - konspirace plus spekulace - o rozpadu Sovětského svazu: V osmdesátých letech se systém vyčerpal, lid se od něj odvracel, hodnot socialismu si přestal vážit, ba jimi začal opovrhovat, rozhlížel se po Západě, vábivém pozlátku konzumní štědrosti. A uvážlivé hlavy v sovětském vedení se údajně rozhodly na drastickém řešení pořádně poučit nevděčný národ a dočasně mu dát příležitost, aby okusil kapitalismus v původní své divoké verzi, se vší sociální nespravedlností, nejistotou, kriminalitou. Bezohlední dravci začnou řádit a vize lepší budoucnosti důkladně diskreditují. Tak se tedy stalo a většina národa již znovu dává přednost bývalým jistotám, baží po pořádku a sociální spravedlnosti. Důkladně potýraný národ se už dost poučil, jak nasvědčují průzkumy jeho současných volebních preferencí. Teď tedy máme Putina a náš strategický scénář se nám pozvolna realizuje.

       Buďme skeptičtí: Ruský národ sice dosud neměl příležitost seznámit se s demokracií a fungujícím tržním hospodářstvím, ale již měl příležitost odvyknout si chomoutu totality. Rusko už je jiné. Nemá důvod dělat si o kapitalismu iluze, ale do totalitní klece již není nastrkatelné. Většina Rusů chce Ameriku napodobovat a ne ji pohřbívat. A je to do nemalé míry zásluha globalizace, toku informací, nezastavitelných znovuvýstavbou zdi z jakkoliv trvanlivého materiálu. Tragedie ponorky Kursk poslouží příkladem. Media odmítla oficiální lživá vysvětlování, Izvěstije, s tradicí obhajoby sebevětších nehorázností dřívějšího režimu, teď na první straně uveřejnily fotografii posádky nešťastné ponorky a pod tím titulek "Cena národní pýchy - lidské životy." Občané se již nebáli nahlas zatracovat lháře.

       V souboji o Jelcinovo následnictví mi nejsympatičtějším byl přímočarý a aspoň zdánlivě poctivý generál Lebed. Své presidentské ambice netajil a odešel z Moskvy vybudovat si mocenskou bázi ve vzdálené gubernii a tím se zřejmě vyšachoval ze hry. Kremlinologové se spletli v odhadech Gorbačova, Jelcina a teď u Putina vznášejí rostoucí počet otazníků. Putin se snaží omezit moc gubernátorů, posílit moc centrální vlády, zkrotit novodobé barony a mafiány. Ale přece jenom je to muž minulosti. V případě ponorky se zachoval jako Gorbačov před 14 lety, když došlo ke katastrofě v Černobylu - napřed ticho, poté lži. Černobyl přispěl ke Gorbačovově oslabení a pak i pádu, třeba se historie bude opakovat.

       V hierarchii Putinových hodnot jsou zájmy státu primární a jim musí být podřízeny zájmy lidí. Oficiální vyjádření Moskvy ze začátku července 2000 o ruské zahraniční politice: " Rusko je velmoc, jedno z nejvlivnějších center moderního světa. "Thomas L. Friedman, vlivný komentátor The New York Times cituje (18.dubna 2000) Sergěje Markova, politického analytika, jak on charakterizuje současné Rusko: dojem obra z dáli, ale po bližším seznámení je to vlastně mrtvola. Od bývalého SSSR zdědila 80 miliard dluhů. Celkový rozpočet pro vojenské síly pozemní, námořní a vzdušné je pouhých 5 miliard dolarů. ( USA - 300 miliard.) Náměstci ministra energetiky se své funkci věnují jen na půl úvazku, víc peněz inkasují jako zaměstnanci olejářských společností. Policejní kádry úspěšně konkurují původním mafiánům ve vymáhání výpalného. Být ve vládní funkci a nebrat úplatky nezískává ve veřejném povědomí reputaci poctivce, ale hlupáka. Lupičský kapitalismus, takto privatizované Rusko nemůže fungovat jako normální stát. (Dodejme: stát abnormální je o to nebezpečnější, zejména, když disponuje mohutným atomovým arzenálem.)

       Již míněný Zbigniew Brzezinski promluvil 19.července 2000 ve Washingtonu ve studijním Woorow Wilson centru (Center Director`s Forum). Z jeho poznámek, přednesených bez připraveného textu vyjímám: Národní produkt (GDP) Ruska je pouhou desetinou GNP Ameriky, poloviny Indie a též méně než Brazílie. V tabulce OSN, hodnotící stav národního zdraví a péče, je Rusko na 131.místě, těsně před Súdánem. V posledním desetiletí se počet obyvatelstva snížil ze 151 na 146 milionů, počet úmrtí přesahuje počet narození o víc než 50 procent. V souvislosti s ekonomickou, sociální a demografickou krizí se Brzezinski zmínil o rovněž nepříznivé geopolitické situaci země. Západním směrem je integrující se Evropa s desetkrát větším GDP, na východě pak Čína s ekonomií pětkrát větší a obyvatelstvem osmkrát početnějším. A za jižní hranicí Ruska 300 milionů mohamedánů, u nichž si Putin svým zásahem v Čečensku příliš sympatií nezískal.

       Brzezinski rovněž zdůraznil fundamentálně  rozlišnou situaci v Rusku v porovnání s bývalými evropskými satelitními zeměmi. Někdejší totalitní systém byl domácí ruský produkt, kdežto střední a východní Evropě byl nadekretován, vnucen. Tyto dva světy se dnes rovněž značně liší složením svých vůdčích kádrů. Žádný z Putinových ministrů se v minulosti ani v nejmenším neprojevil jako disident proti tehdejšímu stavu věcí. Všichni tito nynější údajní reformátoři by kvalifikovali na své ministerské funkce i v případě, že by se Sovětský svaz nebyl rozpadl a marxismus-leninismus jako oficiální ideologie nadále setrvával. Což rozhodně není případ ex-satelitů. Ať třeba máme o Zemanově vládě pramálo lichotivé mínění, tolik nutno uznat, že od Jakeše a jeho nomenklaturních kádrů odlišitelní přece jen jsou.

       Tedy zpět k předpovědím politického počasí. V Rusku ještě hodně dlouhou dobu bude nepříznivo, bouřky a přeháňky, povodně i ničivá sucha. V Čechách se bude pozvolně - velmi pozvolně - rozjasňovat.