Z přemnoha nelaskavostí, vyřčených o této funkci, často bývá citován výrok Johna Nance Garnera, viceprezidenta v době F.D. Roosevelta,  když svou roli přirovnal k obsahu nočníku. Kladeč věnců v čele pohřebních delegací, role potupně neužitečná,  jež tvory tak energické a pyšné jako byl L.B. Johnson pořádně trápila. Proč tedy přijal roli onoho second banana? Právě proto, že od role nejmocnějšího muže světa ho dělilo pramálo, jedno selhání srdce, jeden výstřel postačil. Ale i bez takové události, mnozí doslouživší viceprezidenti - Nixon, Ford, Bush - se pak přece jen dočkali vlastního nájemnictví v Bílém domě. Teď o to usiluje Albert Gore, který, stejně jako jeho předchůdce Bush, již nebyl odstrčen k nečinnosti, ale čile se mohl podílet na formulaci a realizaci politických iniciativ. Týdeník Time dokonce tvrdí (21.srpna 2000), že Gore byl pateří Clintonovy vlády a bez Gora by Clinton nebyl v r.1996 dosáhl svého znovuzvolení. Poněvadž účelem všeho snažení je vítězství ve volbách, případná osobní animosita musí jít stranou. Vítěz v primárkách nabídne druhé místo poraženému, a včerejší urputní rivalové, osobnosti důkladně odlišné jako J.F.Kennedy a L.B.Johnson, se pak nikterak nadšeně dohodli na společné platformě. O generaci později, totéž udělali Reagan a Bush. V zájmu tzv.balanced ticket, Jižan Carter si vybral Seveřana Mondala. V r.1992 Clinton se rozhodl pro Gora, oponenta z primárek, ač pocházel z Tennessee, státu sousedícího s Clintonovým Arkansasem.

       Albert Gore a George W. Bush se ohánějí populismem. Na rozdíl od Clintona, pocházejícího z nuzných poměrů bez vlastního otce, oba tito údajní kandidáti z lidu se narodili do zlaté kolébky. Texaský Bush je synem ex-prezidenta, viceprezident Gore je synem ex-senátora, oba jsou produkty elitních univerzit - jeden Yale, druhý Harvard - a oba chtějí odčinit dřívější volební porážku svých otců.

       Ve volebním utkání roku 2000 hlavním kritériem pro výběr správného kandidáta na viceprezidentství nebyla teritoriální rovnováha, která by přinesla co nejvíc hlasů, ale snaha vybrat osobu s takovými kvalitami, jichž se ve veřejném povědomí prezidentskému kandidátovi nedostává. Jsou to pochyby o Bushově intelektu a Gorově charakteru, jeho integritě.

       Bush  získal reputaci tzv.light weight - lehká váha, rozhodně žádný intelektuál (jímž ovšem rovněž nebyl tuze úspěšný prezident Reagan). Nepříliš erudovaný, s pramalou orientací v problematice světa. Ve snaze negovat pochybnosti voličů, Bush si za partnera nevybral populárního guvernéra Pennsylvanie, politicky důležitého státu s velkým počtem voličů, ale bývalého kongresmana Dicka Cheneyho z kovbojského Wyomingu s pramálo voliči, kteří by pro Republikány hlasovali v každém případě, i kdyby Bushův spolukandidát byl Mickey Mouse. Cheney je ale ta správná protiváha se zárukou kvality, která se Bushovi nedostává: reputace muže vážného, přemýšlivého, se zkušeností bývalého dlouholetého ministra národní obrany.

       Perception - v politice jsme tím, jak nás vidí media a veřejnost. Kandidát Gore se musí vypořádávat s větším množstvím handicapů: že je nudný, prkenný, nepřirozený (tzv.image of a wooden Indian - dřevěný Indián), dělá dojem oportunisty, chameleona, poradci naprogramovaného podle posledních průzkumů veřejného mínění, že rád přehání, bezostyšně překrucuje stanoviska svých oponentů, je to pokrytec (slzy ronil nad smrtí své sestry, která příliš kouřila a podlehla rakovině plic, a přitom na jeho farmě se pěstuje tabák a tabákový průmysl další dlouhá leta pomáhal financovat jeho kariéru). Máslo má na hlavě kvůli nelegálnímu přísunu peněz do pokladny Demokratické strany a jeho groteskně nejapným vytáčkám, jak že to bylo s tisícovkami dolarů z fondů zcela nemajetných buddhistických mnišek.

       Ovšem největším handicapem je skandální počínání jeho partnera Clintona v Bílém domě. (Ne že by byl prvním záletným prezidentem. Kennedy, Clintonův jinošský ideál, se milostným hrátkám věnoval se značnou vervou, ale činil tak jako gourmet, labužník, kdežto Clinton si počínal jako glutton, žrout nenasyta, bez ohledu na kvalitu krmě.) Gore, vskutku věrný manžel, vzorný otec rodiny - a dost i prudina, měřeno českým metrem - s Monicagate nemá naprosto nic společného. Nezapomenutelně do aféry přece jen zasáhl, když týž den po hlasování v Senátu o impeachment vychvaloval Clintona jako jednoho z největších prezidentů všech dob. Pokud odsuzoval Clinonovo počínání a následné lživé vytáčky, nechal si je tehdy loajálně pro sebe. A teď má potíže takového pouta se zbavit. "Nelze mluvit o jednom bez druhého," připomíná Cheney voličům a Bush slibuje vrátit důstojnost (dignity) do Bílého domu.

       Gore se ve svých projevech soustřeďuje na  budoucnost a o minulé době mluví zejména k zdůraznění hospodářských úspěchů země, na nichž si přisuzuje i svou zásluhu.  Avšak motivován nebezpečím dopadu Clintonových eskapád, za svého partnera si vybral senátora Josepha I.Liebermana z Connecticutu. Je to sice stát malý, vždy pro Demokraty beztoho hlasující, ale daleko důležitější je Liebermanova reputace jako člověka mravného, čestného, který ze všech Demokratů nejostřeji zatratil Clintonovo počínání ne jako pouze "nepatřičné" (inapropriate - Clintonova sebedefinice), ale jako immoral. (Tato Gorova volba tuze Clintona rozzuřila, tvrdí Maureen Dowd v The New York Times, 16.srpna 2000 - že se mu zvedá žaludek z Liebermanova sanctimoniousness, svatouškovství, pobožnůstkářství, dle jiného zdroje.) Konzervativní Republikán Bill Bennett pochvalně charakterizuje Liebermana jako "to nejbližší k starozákonnému prorokovi, jakého v Senátu mají." Bennett a Lieberman se pustili do tažení proti nezřídka odporné produkci Hollywoodu, tam kde má Clinton hodně přátel a odkud mu též plyne přemnoho peněz.

       Gore a Lieberman se prozatím rozcházejí v řadě politických názorů jako například na financování škol, penzijní pojištění, affirmative action (Gore pro, Lieberman proti), zavedení limitu na výši náhrady škody přiznávané soudními porotami (Lieberman, v jehož státě sídlí řada pojiš?ovacích společností, prosazujících tento limit, je pro, zatímco proti je Gore, oblíbenec asociace právníků, jimž právě z toho druhu soudní agendy plynou ne milionové, ale miliardové příjmy.) Gore tyto disonance prezentuje jako přednost, důkaz, že si nevybírá poslušného papouška. Však politika je umění možného, kompromis je vazelínou tohoto ústrojí, oni se nakonec nějak dohodnou.

       Nominací katolíka Kennedyho v roce 1960 padla jedna bariéra, teď nominací Liebermana, kandidáta židovského původu, padla bariéra další. Ono to zas tak úplné novum není: za Nixona se Kissinger stal  ministrem zahraničních věcí už před třiceti lety. Clinton svěřil touž funkci M.Albrightové. (Pomiňme její nepřesvědčivé a též nepochopitelné vysvětlování, že o svých židovských kořenech neměla tušení.) Robert Rubin, donedávna ministr financí, Dianne Feinsteinová, senátorka z Kalifornie, ti mají tentýž původ. Lieberman se od nich ale značně liší svou příslušností k ortodoxní větvi. "Velmi židovský žid," tak ho charakterizoval izraelský diplomat (Time, 21.srpna 2000. Nicméně Lieberman je jeden ze senátorů, kteří nepodporují požadavek, aby Jonathan Pollard, Američan ve službách izraelské špionáže, byl propuštěn z amerického vězení.) Po zprávě, že si ho Gore vybral, Lieberman v první větě svého děkovacího projevu se zmínil o Bohu víc než tucetkrát. Takhle kdyby promluvil křesťanský kandidát za Republikány, dokonale by se znemožnil.

       V USA žije 5,5 milionu židů, zhruba 2 procenta všeho obyvatelstva. Nedávno vydaná kniha Samuela G. Freedmana Jews vs. Jews (Simon and Schuster) se zabývá podstatnými rozdíly, i animozitou uvnitř této vlivné menšiny. Pro jednu její polovinu je židovství jen pouhým faktem původu, bezobsažné příslušnosti.  Nepatří k žádné synagoze, uzavírají manželství s jinověrci. Významný publicista Irving Kristol s nahořklou ironií poznamenal: "Problém je v tom, že oni nás už nepronásledují, ale uzavírají s námi manželství," (cituje Charles Krauthammer, Time, 21.srpna 2000). Vznikly značně rozlišné větve judaismu reformního, konzervativního a ortodoxního. Těch orthdoxních je maximálně 10 procent (čili 0,2% všech Američanů). Zhruba z poloviny jsou tzv.haredim, ("ti co se třesou před Bohem"), onen druh pejzatých fundamentalistů, v současné době přepadávajících Vladislavovu ulici. V zásadě se ale distancují od světa, ghetoizují se, přepilně se rozmnožují, získávají kontrolu v náboženských školách.

       Lieberman patří k té opačné polovině, k ortodoxii moderní, která se od světa, od věcí veřejných, jeho blaha neodvrací, ale dodržuje značné množství rituálních příkazů. O sabathu (od západu slunce v pátek po západ slunce v sobotu) se nesmí posadit do automobilu, do čehokoliv pojízdného, dotknout se telefonu, elektrického vypínače, jakékoliv elektroniky, nesmí psát na stroji či rukou, nesmí vařit, něco nést či vůbec cokoliv činit.

       Liebermanův otec vlastnil obchod s lihovinami. Syn se se svou budoucí manželkou seznámil pomocí dohazovače. Hadassah Esther Freilichová, věk 52, se údajně narodila v roce 1948 v Prague refugee camp. Že by tři roky po válce byly v Praze v provozu uprchlické tábory? Do USA se dostala jako tříletá, její matka přežila Osvěčím, o otci jsou k dispozici rozporné informace: jednak že byl  v Československu rabínem, jednak že to byl právník, který teprve po příjezdu do Ameriky hledal praktičtější, uplatnitelnější zaměstnání a na rabína se přeškolil.

       Jestliže Gore ve volbách zvítězí a po vypršení jeho mandátu Lieberman zvítězí a vypukla by v sobotu válka: jak by se o ní mohl dozvědět, když se nesmí dotknout ani telefonu, jak by mohl vydat rozkaz k obraně vlasti? V případě války všechna tabu jsou suspendována. Židovské zákony dokonce vyžadují, nařizují ignorovat vše, co  by stálo v cestě k vítězství. V říjnu 1973 Arabové zahájili válku o Yom Kippuru, nejsvatějším židovském svátku a víme, jak efektivně se Izrael vypořádal s mnohanásobnou přesilou.

       Jaký politický dopad bude mít tato Gorova volba? Demokraté počítají s prohrou ve většině jižních států i bez Liebermana. On naopak může mít rozhodující příznivý vliv v důležitých státech, zejména New Yorku, Kalifornii a na Floridě (sice také jih, ale se značným množstvím penzistů ze studeného severu). Antisemité mezi bělochy budou nejspíš volit Buchanana (Reform Party) nebo nebudou volit vůbec. A hodně zlostně antisemitští Černí muslimové nemají kam jít. Většině pobožných křesťanú - s výjimkou těch, kteří pořád mají židům za zlé, že zabili Krista - Lieberman bude spíš imponovat svým morálním postojem a integritou.

       Kandidát Bush už musel pozměnit volební taktiku, už nemůže prezentovat Gora jako Clintonovo siamské dvojče, nemůže ho natírat týmž lejnem. Kampaň se již pořádně rozbíhá, ale Lieberman se na ní o šábesu nebude podílet, v tom je důsledný. V roce 1978 ztratil šanci stát se v Connecticutu generálním prokurátorem, poněvadž se nezúčastnil v sobotu konaného sjezdu.

       Jestliže v listopadu Gore s Liebermanem volby vyhrají, tak k inauguraci, oficiálnímu uvedení do úřadu, dojde 20.ledna 2001. A může tak dojít k problému, v historii této země dosud nezaznamenanému. Bude to totiž v sobotu.