Amerika pro leckoho
dosud zůstává zemí zaslíbenou. Češi se
těšili z dost štědré kvoty, kterou poskytoval imigrační zákon, platný až do
šedesátých let. Ale i poté našincům pomáhala výhoda/nevýhoda, že doma panoval
komunismus, od něhož raději pryč - jsem politický uprchlík, dejte azyl. Dostal
jsem takový azyl, ač jsem nikterak nebyl pronásledován. Jako tehdejší soudce,
byť s agendou jen občansko-právní, jsem přece patřil ke státní mašinerii utlačovatelů.
Pouze mě tlačilo vědomí, že budu muset jednou udělat nějaké svinstvo a nebudu
mít odvahu řict ne. Pak jsem aspoň našel odvahu a měl štěstí méně než legálně
se dostat do Západního Berlína, krátce před ztopořením Zdi míru. Načež šup do
náruče imperialistů.
Po
novém vystudování v USA se na mě občas o pomoc obraceli žadatelé, jejichž
azylový status někde vázl. Aby ne: s pasem a výjezdní doložkou přijeli
normalizátory důkladně prověření ohební občané a na Západě se prezentovali jako
pronásledovaní mučedníci. Pokud takovou šarádu příliš nepřeháněli, snažil jsem
se jim být k užitku s odkazem na tehdy platný trestní zákon socialistického
státu. V paragrafu 109 totiž trestal nejen občany ilegálně zmizivší, ale i ty,
kteří si legálně povolený pobyt v zahraničí svévolně prodloužili. Čímž mi byl
poskytnut přesvědčivý argument, že ten který žadatel ač pronásledován nebyl,
rozhodně by teď byl v případě nedobrovolného návratu, tady to je černé na
bílém, račte se podívat.
Jenže
pak se systém vědeckého socialismu rozsypal a s ním i ono výhodné zdůvodňování.
Obrátili se na mě mladí manželé, oba lékaři, měli dvě malé děti. Rozhodli se
utéct od režimu, který pak za pár měsíců dodýchal. Majetek prodali, zaměstnání
ztratili, most k rodné zemi vyhodili do povětří. Ocitli se ve Švédsku, ale
mezi chmurnými Vikingy si nemínili a údajně ani nemohli zvyknout. Rádi by do
Ameriky, ale komunismus jako přesvědčivý důvod jim odpadl.
Lepší
vyhlídky, už z doby sametové, vypadaly takto: Obdržel jsem krasopisně napsaný
český dopis z Minnesoty od dívky jménem Sylvie. Narodila se v Praze, matka
Češka, otec Afričan z Gabunu. V Praze vyrostla, čeština je její mateřtina. V
dospělém věku odjela s otcem do Gabunu. Toho tam ale z politických důvodů
zavřeli a dcera se z tropů přesunula do jednoho z nejstudenějších států USA.
Něco se o mně dozvěděla, potřebuje pomoc k podání žádosti o azyl. Případ by to
byl jednoduchý (perzekuce), nebýt ovšem České republiky, v níž už komunisté
nevládnou. Proč žádat o azyl v USA, když se může vrátit do rodné ČR, kde je
plno svobody? Tak reagoval imigrační úřad.
Ocitl
jsem se na hodně tenkém ledu, z něhož jsem se pokusil vybruslit odkazem na
skutečnost,
facts of life. Vzdor oficiálně proklamované občanské
rovnosti a rasové toleranci, dotyčná Sylvie barvy čokoládové by se musela
potýkat s ústrky, bohatě dokumentovatelné - Skini, ex-cenzor Sládek, nápisy o
černých hubách s doporučením je expedovat do plynu, občasné výkopy z hospod,
atd. Z takových hanebností jsem ovšem stát nevinil - ten za ně nemůže. Rovněž
ale prozatím málo dovede těmto ošklivostem bránit či aspoň je pořádně trestat.
To
jsem tedy napsal, odeslal a nic se nedělo. Posléze jsem od české míšenky
obdržel neméně krasopisný dopis se zprávou, že její žádost dosud vyřízena není,
ale v mezidobí se zúčastnila loterie, vyhrála a tím se vyřešily veškeré její
patálie.
Tahle
loterie je prapodivný vynález Kongresu, zásluhou účinného tlaku od irské a
polské lobby. (Nikoliv lobby české: ta, pokud vůbec existuje, se spíš
projevuje jako antilobby, zásluhou převážně negativního postoje české vlády
vůči své početné exulantsko-emigrantské obci.) Jak známo, Amerika je končina,
zaživší největší přistěhovalectví na této planetě - přesun desítek milionů
převážně z Evropy. Teď už řadu let, neméně převážná většina - 80 procent - nových
příchozích je z latinské Ameriky. Roční legální kvota je 700.000 osob. Odhad
počtu osob, ilegálně do země proniknuvších, se liší od experta k expertovi.
Úřad
Immigration and Naturalization Service, (INS), s oprávněnou reputací
té nejméně výkonné složky federální byrokracie, to odhaduje na něco mezi třemi
až desíti miliony vetřelců.
Kongres
tedy v roce 1990 odhlasoval zákon o DIVERSITY VISA LOTERY se 40.000 výherci
ročně, z nichž víc než polovina (23.910) připadne nyní zanedbávané Evropě,
zejména Irsku a Polsku. Všeho všudy budou kvalifikovat žadatelé pouze 34
národností. Na latinskou Ameriku připadne jen něco málo přes 5 procent míst a
zcela vyloučeny jsou Čína a Indie, nejlidnatější státy světa. Oficiálním
zdůvodněním byla snaha o větší diverzifikaci, etnickou rozmanitost, jako
bychom jí tu už neměli dost. V základních školách v New York City už vyučují
žactvo 140 národností. Novinka má své četné kritiky. Proč že například
odměňovat několik tisíc náhodných šťastlivců, když ubožáci uprchlíci z Haiti
hynou na bídných bárkách ve vlnách Atlantiku a přeživší trosečníci jsou násilně
deportováni na rodný ostrov mizerie a beznaděje.
Přihlásit
se o účast v loterii lze jak z ciziny, tak v zemi kýženého určení. Žádat může
jak bezúhonný outsider, tak v USA zákony porušující ilegál, který ale musí
napřed požádat o amnestii. Původně neexistovaly ani formuláře. Stačilo na kus
papíru napsat jméno, datum a místo narození své a rodinných příslušníků. Každý
mohl podat tolik žádostí, kolik jen libo. A hned napoprvé se jich sešlo 19
milionů! V
The New York Times, (29.září 1991) je fotografie
dvaadvacetileté Irčanky Eileen Maddenové, která podala žádostí tisíc. Uspěla
jen s jednou, což jí ovšem zcela stačilo. V článku je též zmínka, že soutěže se
zúčastnilo 261 zájemců z tehdejšího Československa. (Tehdy se v českém tisku
objevily inzeráty, nabízející odbornou asistenci v této proceduře za poplatek
3.000 Kč. Snadno vydělané peníze za službu, skládající se ze vložení
obálky do poštovní schránky.)
Americké
úřady si se zpožděním uvědomily nesmyslnost původních pravidel a teď už
dovolují podání jen jedné žádosti na osobu. Rovněž už nestačí pouhý cár
papíru, který ani nebylo třeba podepsat. Teď se též vyžaduje předložení
fotografie. Pravidla týkající se imigrace se pravidelně mění, přibrušují,
dodatky se hromadí na dodatky. Fascikly s předpisy všemožných nuancí už téměř
nabývají mamutího rozsahu daňových předpisů. Prozatím naposledy jsem se dočetl,
že žadatel, který uspěje v prvním kole výběru, je pak vyzván napsal svůj
životopis, kádrové přiznání, musí prokázat, že absolvoval aspoň střední školu a
pracoval aspoň 5 let v oboru, vyžadujícím aspoň 2 roky výuky nebo zkušenosti.
Nedovedu si představit člověka, který by nebyl schopen něco takového vykouzlit.
Rovněž se vyžaduje doklad, že žadatel má v USA zajištěno zaměstnání, což za
současné hospodářské prosperity není vůbec problém. V roce 1997 kvota
imigračnich víz (DV-99 pro získání proslulé zelené karty, která vůbec není
zelená) cestou loterie vzrostla na 55.000. Termín podání od 24.října do
24.listopadu, zaslat na adresu DV-99 Program, National Visa Center, Portsmouth,
NH (stát New Hampshire) 00212, USA.
V
těhle záležitostech vše se pravidelně aspoň trošku mění, Herakleitos má
permanentní pohotovost. Zájemci o nejčerstvější údaje nech?ť kontaktují americký
konzulát nebo zatelefonují k INS na číslo (800) 375-5283, od pondělka do pátku
od osmi ráno do čtyř hodin odpoledne. Nikoliv ovšem českého času, ale E.S.T. (
Eastern
Standard Time), uberte 6 hodin. Předčíslí 800 znamená, že hovor bude
zadarmo. Dozvíte-li se o nějakém podvodu a budete se s tím chtít svěřit,
spojit se lze v touž dobu s
National Fraud Information Center na čísle
(800) 876-7060 nebo sednout k internetu a vyukat adresu
http://www.fraud.org kdykoliv.
