Kromě i jiných mimořádných vlastností, prezidenta Clintona zdobí vynikající paměť. Neunikne mu sebemenší detajl i z dávné již minulosti. Nicméně pod přísahou tvrdil, že si skutečně nepamatuje, zda byl kdy sám za zavřenými dveřmi s orální aktivistkou Monikou Lewinskou.

       Na jaře 1991 se konal ustavující sjezd Občanské demokratické strany v Olomouci, kde jsem tehdy zrovna přednášel a na událost se šel podívat. S Václavem Klausem jsem se tam potkal na pánském záchodku. U mušlí jsme tryskali a já se mu představuji. Překvapil mě slovy "Ale vždyť my se známe! Přece z Binghamtonu, v osmdesátých letech jsme se potkali na jedné párty, diskutovali jsme spolu a vy jste se mnou nesouhlasil." Pranic se mi z takového setkání, o faktu takového setkání, nevybavovalo. Nečinit tehdy co jsem na záchodku činil, byl bych zasalutoval majiteli tak výtečně fungující mozkovice.

       Po letech se pak provalily skandály s partajním financováním a funkcionář Libor Novák stojí před soudem. Před soudcem Hodouškem, posléze vyřknuvším osvobozující rozsudek, promenovali svědci, kteří nejenom že nemluvili pravdu, ale věru pohrdali inteligencí veřejnosti. Ostrov Mauritius dřív vyvolával asociaci vzácné modré známky. Teď vyvolává i modrého ptáka ODS, jíž miliony peněz údajně věnoval tamější chudičký domorodec. Touž stranu měl ze záhrobí stědře podpořit maďarský nebožtík. Existence švýcarského konta ODS, důrazně a rozhořčeně popíraná, se potvrdila. V pozadí dalšími miliony disponoval jakýsi Pepa z Hongkongu, nic bližšího ale o něm nevíme, nepamatujeme si, tvrdili příjemci peněz. Po vstupu do soudní síně paměť rovněž selhala Václavu Klausovi. Neméně postižen byl jeho místopředseda Macek, člen exkluxivního klubu Mensa, sdružujícího šťastlivce, obdařené mimořádně vysokým inteligenčním kvocientem. Znovu tak potvrzeno, že - slovy Tomáše Halíka (Lidové noviny,20.června 2000) - "žijeme v zemi kde nic není hanba."

       I předáci, nezasažení výhodnou amnézií, se dovedou halit do hávu nevinnosti.  "Když mě manželka přistihne v posteli s jinou ženou, co mám dělat? Nepřiznat, popírat, vše zapřít!" tak údajně radí odborníci. Jen částečně odlišný příklad nám poskytuje Jan Kavan, nynější ministr zahraničních věcí ČR, o němž Městský soud v Praze rozhodl, že nebyl vědomým spolupracovníkem StB, že neplnil jejich sliby, nepodával informace formou utajeného styku.

       Jen co se na trhu objevila kniha nazvaná KATO s podtitulkem PŘÍBĚH OPRAVDOVÉHO ČLOVĚKA (Nakladatelství J.W.Hill v Olomouci, stran 533), spěchal jsem koupit. Autoři Přemysl Vachalovský a John Bok se Prologu kryjí před případným trestním postihem takto: "Tato publikace má za účel osvětlit nevědomou spolupráci Jana Kavana s StB na přelomu 60. a 70. let. Autoři odmítají nést odpovědnost za jakýkoliv jiný výklad, ten bude výlučně soukromou záležitostí čtenáře."

       Před dlouhou již řadou let jsem se na jednom kongresu potkal s člověkem, na saku s označením jména a funkce jako prvního tajemníka tehdejší ČSSR u OSN. Nepotřeboval jsem být osvícen genialitou, abych do minuty rozpoznal, že před sebou mám estébáka. Teď tedy pročítám stovky stran estébáckých dokumentů - záznamů, rukou psaných poznámek, vyplněných formulářů. Jak například v BBC pořadu "24 Hours" o politických procesech v padesátých letech tehdejší student Kavan prohlásil, že je hluboce věřící komunista - přesvědčení posílené persekucí, jež též postihla jeho vlastního otce (str.125). "Počítej s návštěvou KAVANA na ZÚ zač.příštího týdne. Po legalizaci MZV byl získán Pavláskem pro spolupráci. Vyplať mu okamžitě 30 liber..." (str.112, psáno vlastní estébáckou rukou. ZÚ je Zastupitelský úřad čili velvyslanectví, MZV je Ministerstvo zahraničních věcí). Záznamy ze schůzek v Praze a Londýně, plnění úkolů, poskytování informací, inkasování peněžité odměny. Zrovna v srpnu 1968, kdy se v jeho vlasti konalo ledacos nepříjemného, Kavan odletěl do USA demonstrovat proti válce ve Vietnamu. Dostal od amerických policajtů pendrekem a pak již příště nedostal od amerických úřadů vstupní vizum. (Teď ovšem jako ministr členské země NATO do země zas může.) V pokrokovém úsilí ale neutuchal a jezdil do sousední Kanady bojovat za světový mír podle sovětských představ. Třeba jinošská nerozvážnost. Churchill prý pravil, že kdo nebyl v mládí socialista, tak nikdy nebyl mladý, a kdo jim později zůstal, tak nikdy nedospěl.

       Se zvláštním zájmem jsem si přečetl "Vyhodnocení spolupráce s KATO za r.1969," strany 348 a 349, zpracoval por.Pantůček v jediném výtisku pro svazek 11777:
        "DS (Důvěrný styk) KATO byl získán ke spolupráci na jaře 1969 s.Pavláskem v Praze a řízen v Londýně s.Zachystalem. Byl využíván ke zpravodajství do problematiky čs.studentů ve VB a současně i k vlivovým akcím v této oblasti.
       Byl si plně vědom, že jeho zprávy jsou předávány úředním místům v ČSSR, a současně i toho, že jeho ovlivňování bylo prováděno v zájmu oficiální linie politiky strany a státu. Prostřednictvím KATO jsme sledovali vývoj ve studentském hnutí, zejména mezi našimi studenty ve VB, a dále možnost ovlivňovat tyto studentské skupiny. Kato jako čelný funkcionář sdružení čs.studentů ve VB nepřipustil, aby se toto sdružení stalo členem "Naardenského výboru" /emigrantská organizace/ a také aby se napojilo na britský studentský svaz. Po rozpuštění SVS v ČSSR se KATO zasadil o to, aby bylo rozpuštěno i sdružení našich studentů ve VB. KATO svým vystoupením pomohl zabránit demonstracím před našim ZÚ v Londýně, v srpnu 1969. Jeho prostřednicvím bylo získáno 22 důležitých zpráv /z oblasti studentského hnutí u nás i ve VB, poznatky o představitelích nové emigrace, o návštěvě Pelikána ve VB, a pod./. Dále předal řadu písemných materiálů, z nichž nejvýznamnější byla dokumentace..."

       Zajímavá je také zpráva majora Václava Čepeláka s doporučujícími podpisy dvou náčelníků o užitečnosti Kavanovy zpravodajské činnosti. Žel, je tu zádrhel: "KATO se chce vrátit domů a dostudovat v ČSSR. Dále je zde i skutečnost, že je dosavadní spoluprací s námi částečně kompromitován."

       Zbytečné estébácké strachy v následných sametových podmínkách. Jakápak kompromitace, tento jejich čilý spolupracovník to dovedl dotáhnout na ministra zahraničních věcí v členské zemi společenství NATO a český soud neshledal na jeho dřívějším počínání nic závadného.

       To vše nynější ministr činil tehdy nevědomě, tak jako nynější předseda sněmovny Klaus, podílník na moci zásluhou opoziční smlouvy, rovněž neví, jak to bylo s miliony a Pepou z Hongkongu. "Země kde nic není hanba," opakuji tristní Halíkův povzdech.