O Američanech se říkává, že v jejich hierarchii kýžených hodnot nelze nikdy mít dost peněz stejně jako nelze mít dost velká ňadra. Tvrzení tak potměšilé přehání víc v případě dimenzí dámského torza než u snahy akumulovat bohatství, tučnit bankovní konta. Tuto zemi vskutku charakterizují značné dimenze - mnohagalonové klobouky, mrakodrapy, dálnice a na nich automobily velikosti korábů, krocani velikosti pštrosů - a značné socioekonomické rozdíly, v jiných zemích nepředstavitelné a neprominutelné. Americká veřejnost je ale přijímá bez známky zřetelné nevole. Jestliže v jiných západních demokraciích je desetinásobek průměrného příjmu pokládán za přijatelné maximum, v USA to jsou stonásobky, tisícinásobky. Těžko se setkat s náznaky pohoršení nad makléři a všelijakými moguly s milionovými příjmy denně - víc než co si obyčejný smrtelník vydělá za celý život.

       V New Yorku houfy herců hledají angažmá, živí se jako číšníci, taxikáři, víc musí spoléhat na zpropitné, než na šťastný okamžik, že dostanou správnou roli, s níž pak přijde sláva a tolik bohatství, jež by postačilo k nákupu celé flotily limuzín. Rovněž naprostou většinu literátů neuživí jejich tvorba. Jsou ale výjimky.

       The New York Times se zmiňují (9.listopadu 1998) o čtyřech takových, jejichž jména v České republice už rovněž nejsou neznámá: Tom Clancy, Michael Crichton, John Grisham a Stephen King. Odhadovaný příjem každého z nich se pohybuje v rozmezí 34 a 65 milionů dolarů ročně - zájemci o přepočet na koruny nechť násobí čtyřiceti. Na seznamu bestsellerů vydrželi s tím kterým svým románem 30 až 50 týdnů. Všiml si jich i Hollywood, zainvestoval a natočil. Příjmy z takových projektů ještě nejsou u konce, prozatím se pohybují od 122 do 356 milionů (za velkofilm Jurassic Park podle Crichtonovy předlohy).

       Z biografie Marcela Prousta (Yale University Press, autor William C. Carter) se dozvídám, že prvotina - svazek povídek "Radosti a dni" - tohoto francouzského literárního čaroděje vyšla v nákladu 300 výtisků, vzdor velmi pochvalné předmluvě z pera Anatola France. Ukázky přetiskly přední noviny včetně Le Figaro a autor všeho všudy inkasoval pár franků honoráře.

       Poslední dobou se americký tisk občas zmiňuje o ambicích Stephena Kinga stát se tím hlavním králem nade všemi. Jednapadesátiletý autor se na seznamu bestsellerů objevil už s dvaceti tituly. Když některý by měl pouze tisíckrát větší náklad než Proustova prvotina, tak vidí svět černě. Jeho poslední produkty se sice vysoko vyšplhají na žebříčku bestsellerů, ale dlouho tam nevydrží. Objem zahajujícího prodeje nedosahuje úspěchu jeho rivalů, marně se snaží vystrnadit Toma Clancyho z prvního místa nejprodávanějšího autora. Pilně se účastní propagace svého zboží, potkává čtenáře, podepisuje, každou chvíli ho lze postřehnout na televizní talk show.

       Průzkumníci trhu zjistili odliv části dámského čtenářstva, odrazeného příliš značnou dávkou Kingem poskytovaných hororů. Jeho v září 1998 publikovaný román se jmenuje Pytel kostí (Bag of Bones). Jedné z postav vkládá do úst nepochybně sporný názor, že inteligence a trvanlivosti paměti čtenářů je větší, než u příznivců jiných forem umění. Za tento rukopis King od svého nakladatele (Viking) neúspěšně požadoval zálohu 18 milionů dolarů (čili 720 milionů korun). Urazil se a přešel ke konkurenci, nakladatelství Simon and Schuster. Tam sice dostal na záloze jen potupný pakatel pouhých 2 milionů USD, ale získal podíl na zisku. Záměrem je prodej 1.3 milionu kusů. King si libuje, dohodu s nakladatelem přirovnává ke svatební cestě na lodi (honeymoon cruise), tvrdí, že se cítí, jako by mu znova bylo pouhých 35 let.

       Poté se takto omládlý autor pustil do iniciativy, způsobivší značnou nelibost v celé nakladatelské obci. On ji totiž úplně pominul a se svým nejnovějším výtvorem šel ke čtenáři přímo, cestou Internetu. O rozsahu pouhých 16,000 slov s nesnadno přeložitelným názvem Riding the Bullet (doslova Nechat se unášet střelou, Pohybovat se hodně střelhbitě, něco v tom smyslu), novinka je o stopaři, jemuž zastaví auto a svezení nabídne duch nebo možná že dva duchové. Autor svěřil opus nové technologii a čekal, kolik se ozve zájemců výtvor si ze sítě stáhnout (download). Našlo se jich 400,000 během prvních dvaceti čtyř hodin. Pokud se novinka ujme, nakladatelské domy obestřou pořádně černé mraky. Syn se mi snažil vysvětlit, že podobně chmurnou budoucnost čeká průmysl zabývající se muzikou.

       Neodvážil bych se tvrdit, ba ani se domnívat, že většina českých romanopisců by takovému Kingovi záviděla jeho literární um. Ale určitě by nepohrdla rozsahem jak jeho čtenářské obce, tak multimilionářského konta z nashromážděných honorářů.