Týden před letošními Velikonocemi, Lidové noviny uveřejnily zpověď publicisty Jana Rejžka o jeho noční můře, která ho trápila v sametové době 1989 a jaké realizace že se dočkala, když pak ve vládě zasedli "Bývalí milicionáři a absolventi VUML, kteří si za náměstky a poradce vyberou bachaře, politruky, tajemníky KSČ a SSM."

       Pravda pravdoucí, téměř všichni členové Zemanova vládního týmu dřív vlastnívali rudou legitimaci strany lidí zvláštního ražení. Když Zeman oznámil seznam svých ministrů, někteří komentátoři se pošklebovali na jmenováním Vladimíra Špidly, jemuž vsunuli leninské patronymic Iljič. Jak jsem pak ale pozoroval jeho počínání, tento V.I.Š. dělal dojem rozumného, schopného, skandály neopředeného politika. Je pokládán za nejpravděpodobnějšího nástupce na předsednickém vládním křesle.

       Teď, dva dny po zveřejnění Rejžkovy realizované noční můry, Lidovky otiskly interview s tímto nadějným ministrem. Daly tomu název "Lidé mnohdy pracují jako novodobí nevolníci." Tuto charakteristiku Špidla totiž použil na krajské konferenci ČSSD v Českých Budějovicích. Tázán, co tím myslel, Špidla elaboroval: "Někteří zaměstnavatelé využívají nezaměstnanosti k tomu, že nutí své pracovníky, aby jim doslova obětovali život v celé jeho kvalitě... zaměstnanec musí být firmě k dispozici prakticky pořád, pracuje v neustálých přesčasech, někdy za takových podmínek, které doslova snižují lidskou důstojnost." Zmínil se o častých šikanách, zákazu chodit v pracovní době na záchod, zkrátka o něčem, co jeho slovy "zavání nevolnictvím."
       Nemohu než souhlasit, ale podivuji se, že takové počínání odbory trpí a zákoník práce nezakazuje.

       Na další poznámku novináře o preferencích českých lidí komunisticky pracovat, ale kapitalisticky žít, ministr odpověděl, že přece nevolnictví nevede k vyšší produktivitě práce, násilím nelze někoho donutit, aby lépe pracoval.

       Dosud s ministrem souhlasím, ale nad jeho dalšími názory jsem ustrnul. Na tvrzení novináře, že Spojené státy zůstávají hospodářskou velmocí číslo jedna, Špidla totiž prohlásil: "Nemylte se. Amerika je na začátku úpadku a stahování se ze své vůdčí pozice ve světě. Spojené státy mají nejvyšší inflaci za posledních deset let, produktivita práce klesá...Poprvé v novodobé historii také Evropa produkuje více vědeckých objevů a nově vytvořených technologií.  Dokonce jsme se i dozvěděli, že Například ve Francii je už dnes vyšší produktivita práce než v USA a zanedlouho překoná Ameriku i Evropa jako celek.

       Který asi poradce mu vložil takové nehoráznosti do hlavy? Spojené státy se v notných neznázích ocitly před dlouhou řadou let, zásluhou energetické krize v roce 1973. Následoval růst cen, inflace, nezaměstnanost,  potíže v letech 1981-2 ty nejhorší od doby velké krize na počátku třicátých let. V osmdesátých letech ale došlo k obratu, USA se restrukturalizací, pružností, ochotou se pouštět do riskantních novinek znovu dere na první místo, zatímco Japonsko a Německo s mnohamilionovou nezaměstnaností a důrazem na vládní intervenci do ekonomie si nepočíná co nejlépe. V devadesátých letech společnost IBM se dostává na první místo v počtu registrovaných nových patentů (1,083 v r.1993), před firmy Toshiba, Canon, Kodak a General Electric - ani jedna z nich evropská.

       Robert M.Solow, laureát Nobeloby ceny za ekonomii - a nejen on - charakterizuje americké hospodářství jako to už po řadu let nejúspěšnější, za hybnou sílu v průmyslově vyvinutém světě. Jerry J.Jasinowski, prezident Národního sdružení výrobců (National Association of Manufacturers) prohlásil: "Těžko najít průmyslové odvětví, v němž bychom nebyli lepší, než naše konkurence." (The New York Times, 23.února 1997). Finanční výbor senátu se zabýval zprávou komise ekonomů: inflace nikoli 3% jak předvídáno, ale pouhých 1,9%.

       USA, teď v nastávající éře postindustriální globalizace daleko líp si počínající než Evropa, nabízejí mnoho způsoby obživy. Během Reaganova pobytu v Bílém domě přibylo 18 milionů pracovních příležitostí a zhruba další takový počet přibyl v devadesátých letech. Momentálně je tu 350.000 pracovních příležitostí, z toho 50.000 volných míst v Silicon Valley. Nabízejí nástupní bonus 20.000 dolarů, o pár týdnů delší prázdniny, gratis letenky na dovolenou v zámoří, právo předělat kancelář podle chuti, přinést si tam oblíbené zviřátko (pejska, kočičku, rybičky, hada), nekonformní až šupácké oblečení dovoleno - nic tedy ze Špidlovy nevolnické vize.

       Je ovšem pravda, že zásluhou veleštědré záchranné socio-ekonomické sítě je v Německu délka poskytované podpory v nezaměstnanosti v porovnání s USA dvojnásobná a její výše až pětinásobná. Rovněž značný je rozdíl v délce dovolených. Zaměstnanec se notně prodraží, výpověď je obtížná až nemožná a tak tedy nové pracovní příležitosti raději nevytvářet. Stuttgartská společnost Mercedes Benz pak raději otevře novou výrobní linku v jižanské Alabamě. V porovnání s kontinentální Evropou je nezaměstnanost ve Velké Británii poloviční a v USA teď už řadu let prakticky žádná. Tvůrčí ekonomický elán pořádně krotí přemíra předpisů cenových, mzdových, všemožných dalších, a ovšem i pořádné daňové břemeno. Evropská ekonomie má týž přístup k technologii, nicméně osm největších high-tech společností jsou americké. V nemalé míře to i souvisí s neochotou evropských bank financovat nové projekty, pouštět se do realizace riskantních nápadů. Hospodářskému rozmachu Evropy rovněž neprospívá omezená mobilita pracovní síly, nepřízpůsobivost požadavkům přiležitostí. To rovněž přispívá k neduživému stavu, jemuž se dostává souhrné diagnózy slovem eurosclerosis. Není pak divu, že dochází k odlivu mozků ze zahraničí - nejen zafro-asijského, ale také z evropského kontinentu. Zakladatel amerického giganta Intel je původem Maďar, nejeden nedávný přistěhovalec je už miliardář. Pouhá dvě procenta Američanů pracují v zemědělství a dovedou uživit celou zemi a navíc i miliony hladových krků ve světě. Za ještě obtížněji uvěřitelnou lze považovat informaci, že pouhých pět procent pracovníků je schopno vyrobit vše, co potřebujeme.

       19.dubna, den po Špidlově bizární analýze, česká media oznámila rekordní pokles koruny vůči dolaru - za něj se už bude platit téměř 40 korun. Příčinou není nějaká mimořádná událost, že třeba Romové míní emigrovat, havíři nemíní vyfárat či Taiwanci že kupují zbankrotovanou Teslu Pardubice,ale proto, že euro, měna jež měla v naději mnohých knockoutovat zpupný dolar, právě klesla na své historické minimum.