V probíhající volební kampani o nájemnictví v Bílém domě se zájemci prozatím téměř výlučně věnují domácím starostem. Nevyhnutelně ale dojde na zahraniční témata, na vztah k Rusku, disponujícímu mnoha tisíci nukleárních zbraní jakož i hospodářstvím, potácejícím se na úrovni zemí třetího světa. Slovy vlivného kongresmana Jamese A. Leache, předsedy bankovního výboru Sněmovny reprezentantů, Rusko je most virulent kleptocracy, dominované novou třídou zlodějských oligarchů, kamarádů vytvořivších crony capitalism without capitalism, s rozsahem korupce tak nebezpečným, jako kdysi byl komunismus (The New York Times, 10.září 1999). A k tomuto stavu věcí rovněž přispěla Clintonova politika podpírat Jelcina a jeho údajně demokratický způsob vládnutí.

       Ruské zdroje odhadují ilegální únik kapitálu za období let 1985 až 1999 ve výši 120 až 200 miliard dolarů - obnosu desetkrát většího než veškeré zahraniční investice v zemi. Došlo a stále dochází k rozkrádání peněz jak darovaných, tak půjček od Mezinárodního měnového fondu (IMF) nebo Světové banky. (Příklad: Půjčka 250 milionů USD na restrukturalizaci uhelného průmysl, k rukám ex-premiéra Černomyrdina, s nímž se kamarádí a výtečně si rozumí Al Gore, nynější kandidát na úřad prezidenta.) Představitelé IMF již opakovaně přiznali, že k tak riskantním půjčkám došlo jen pod tlakem Washingtonu. A tohle že by měl americký daňový poplatník - a volič - nadále podporovat?

       Kritici dosavadního politického kurzu rovněž zdůrazňují dopad ruského mafiánství u zdejších amerických břehů.  F.B.I již vyšetřuje propuknuvší skandál u Bank of New York, mezi jejímiž představiteli figurují osoby s ruskými jmény a konexemi. Jde o prozatím největší aféru praní špinavých peněz ve výši 7 miliard dolarů, z půjček poskytnutých IMF a promíchaných se zisky z košaté kriminální činnosti - od prostituce ve východní Evropě po ilegální vývoz zbraní.

       Vyšetřovatelé teď zkoumají kolem 10,000 uskutečněných transakcí. Ruští mafiáni si již vysloužili reputaci jako jedni z nejznamenitějších zločinců světa: jsou multilingvální, jsou výteční padělatelé dokumentů a neváhají vraždit. Kromě čistek ve vlastních řadách hodně se zaměřují na příliš zvědavé novináře.

       Z českých řad pozornost amerických medií prozatím získal jen Viktor Kožený, "pirát z Bohemie," neváhající vzít na hůl jak prostý český lid, 800.000 investorů HCC, tak boháče kalibru finančníka Charlese Schwaba (přišel o 2 miliony) či zkušeného politika, ex-senátora George J. Mitchella. Rovněž pořádně obral magnáta Richarda Friedmana, Clintonova osobního přítele. S odkazem na Klondike atmosphere v Azerbájdžánu, Kožený slíbil investorům až stonásobný profit. Teď ho u londýnského soudu kvůli podvodu ve výši 450 milionů dolarů žaluje Leon G. Cooperman, ošálený předseda firmy Omega Advisers. Kožený ještě vlastní irské občanství a bahamský ostrov. Luxusní sídlo v Londýně a v coloradském Aspenu již údajně prodal.

       Na rozdíl od Ruska a také jeho některých bývalých satelitů, zahraniční pomoc poskytnutá České republice byla minimální. Ta se rozkrádat nedala, na rozdíl od přemnohých domácích zdrojů za ultrasametových podmínek, de facto realizujících marxistickou formuli: transformace ekonomie - materiální základny, za předpokladu, že si časem vytvoří právní pořádek, svou nadstavbu. Privatizace a polostátní banky ovládly podniky, štědře rozpůjčovaly nenávratné peníze a za pár roků se tak podařilo ztratit 300 miliard korun. Vyšetřující orgány teď odhadují, že aspoň polovina boháčů přišla k majetku zásluhou podvodů, úplatků, rozkradením fondů a podniků, nesplacenými úvěry. V porovnání s Koženým jsou to vesměs značně menší, ale o to početnější šampioni, mnozí z nich přemýšlející, jak z České republiky ukrýt své jmění a kam případně i zmizet v případě (málo pravděpodobného) trestního postihu.

       Lze si počínat všelijak. Jednou z oblíbených končin se stala teploučká Florida.  Tam k někdejším poúnorovým a posrpnovým emigrantům teď příbývají běženci sametoví. Například v oblasti Naples (Neapol) - Venice (Benátky) řady vlastníků luxusních nemovitostí zmnožila rodina provozovatelů někdejší cestovní kanceláře v Ostravě. Pomohla si penězi nikam nevycestovavších klientů. Kousek dál, za Sarasotou, bývalý náměstek ministra Slovenské republiky koupil dcerušce vilu a platil půl milionu dolarů v hotovosti - druh transakce  běžné jen mezi šejky a gangstery. Proto si toho všiml místní tisk a my si mohli přečíst. Noviny ocenily náměstkovu zručnost tolik si za kratičkou dobu ušetřit z úřednického platu.

        Florida má své výhody: americké pohodlí, lahodné slunné počasí v měsících jinde pošmourných. Nakradené peníze nelze ale beztrestně rozmnožovat, aniž by si toho všiml ostražitý berní úřad Internal Revenue Service a rovněž nelze vyloučit nebezpečí extradice a předání českým úřadům. Takové nepříjemnosti se lze vyhnout kontaktem s Panamou. Klimaticky i politicky méně příjemná, ale její občanství je na prodej. Docházejí sem zprávy, že takové kroky již podnikl nejeden předák Mečiarovy HZDS pro případ potřeby. V Panamě si lze pořídit fiktivní a přitom zcela legální adresu a bázi (tzv.incorporation). Tak již učinilo přes 150 tisíc vesměs rovněž fiktivních společností a denně jich tucty přibývají. Firmu všeho všudy tvoří pár archů papíru v obálce - tamější právníci tak zařídí za pouhých 300 dolarů. Instrukce svého klienta budou vyřizovat telefonem, faxem, e-mailem o nákupu a prodeji, o přelévání fondů z účtu na účet. Totožnost klienta zůstává neznámá, on třeba za celý život ani jednou Panamu nenavštíví. Rovněž nebude platit daň z příjmu, poněvadž něco takového tam neznají. Zkrátka, ráj nejen pro tuneláře, ale třeba i pro bohaté manželské partnery v rozvodovém řízení, kteří se tak ochraňují před ožebračením. Dokonce i Vatikán uskutečňuje část svého byznysu touto cestou.

       Kožený zvolil  Bahamy, souostroví se čtvrt milionem občanů, jehož většina bydlí v hlavním městě Nassau. Na obyčejném jednopatrovém domě jsem tam napočítal víc než 50 tabulek s firmou inkorporovaných, údajně sídlících společností. Peněžních ústavů je tam tolik, že jedna banka připadá na 600 obyvatel. Transakce se ovšem týkají vnějšího světa. Rovněž značně kokainu do USA jde touto cestou a opačným směrem putují stovky milionů dolarů.

       Zájemcům o zisky mimo dosah daňového úřadu  dovedou posloužit Nizozemské Antilly, ostrovy ABC (Aruba, Bonaire, Curacao). Největší popularitě se ale těši ostrovy v britském držení, jednak v Lamanškém průlivu, jednak v karibském moři.  Tamější Cayman Islands - všeho všudy 35.000 obyvatel na 259 čtverečních kilometrech povrchu - jsou jedním z pěti největších finančních center na světě! (Ostatní čtyři: New York, Londýn, Tokio a Hongkong. Nikoliv tedy Frankfurt, Paříž či Toronto.) Je to adresa 20.000 inkorporovaných společností a 575 bank, v nichž je uloženo kolem 500 miliard dolarů, což  by v propočtu znamenalo 14 milionů dolarů na každou domorodou hlavu včetně kojenců.

       Mezinárodní měnový fond odhaduje, že 3 až 6 trilionů dolarů je sheltered in offshore accounts, ulito v zámořských končinách, nedosažitelných justičními a finančními orgány oprávněných států. Tyto závratné sumy nadále porostou zásluhou Internetu. Například přes adresu offshoresecrets.com, jíž spravuje Eytan Gold v Izraeli, lze nejen ukrýt peníze, ale za poplatek 20,000 dolarů si založit vlastní banku v jihopacifické republičce Vanuatu. (Dříve známé jako Nové Hebridy, podivné kondominium, společně spravované Francií a Velkou Británií. V hlavním městysu jménem Vila bývala a třeba ještě je česká kavárna.) Lze se tak stát nejen vlastním bankéřem, ale i majitelem doktorského kloboučku a aristokratické modré krve. Onen proslulý český pirát, který se v rodné zemi lživě prezentoval jako držitel titulu M.B.A. (Master of Business Administration) z Harvardovy univerzity, by se tak stal Doktor Kožený a navíc i Lord Kožený.

       Podstatně lacinější služby lze získat přes adresu offshoreprofit.com, jíž má na starost Lord Antonio Gonzales ve Venezuele. Za pouhých 399 dolarů zařídí otevření konta v Estonsku, jeho přední bance, za 2,999 dolarů konto v Belize, spolu s informací, jak získat diplomatický pas.

       Ze Švýcarska se ozývající tzv.Third World Trading Corporation na webové adrese privacyworld.com slibuje vábeným klientům, jak se "navždy zbavit právníků, manželských partnerů, atd." (NYT, 27.února 2000).

       Být tunelářem, věděl bych tedy, jak naložit se svým lupem, ale zbývala by mi potíž jak naložit sám se sebou. Setrvávat někde na ostrově pod ševelícími palmami poskytuje potěšení s omezenou životností. Euforie tam vybublává téměř tempem šampaňského. To jsem si - jako netunelář - ověřil delším pobytem na ostrově Rarotonga v jižním Pacifiku, na půl cesty mezi Tahiti a Fidži. Tedy raději zpět na Floridu nebo kamkoliv na severoamerický kontinent.

       Takový krok by vyžadoval opatřit si novou identitu. Naštěstí od toho je Amerika zemí téměř neomezených možností. Už jednou dřív jsem se zmínil (Nedělní LN, 14.ledna 2000) o knize "Ukryj své majetky a zmiz" (Hide Your Assets and Disappear). Autor Edmund J. Pankau, bývalý vyšetřovatel, poskytuje rady, kde, kam a jak se ukrýt, jak získat novou identitu. Nemusí to být cesta k plastickému chirurgovi, ale postačí návštěva hřbitova vybrat si na náhrobních kamenech nebožtíka vhodného jména a data narození. Řada států v USA dosud na požádání a bez jakéhokoliv důkazu totožnosti automaticky poštou dodá požadovaný rodný list. S jeho pomocí se pak získá řidičský průkaz, Social Security Card a cestovní pas.

       Občanské průkazy v této zemi nemáme. A žádný ze současných kandidátů na prezidentský úřad by si netroufl dát do svého programu tak nepříjemnou, věru nepředstavitelnou, novinku.