Statistiky potvrzují skutečnost, že nakladatelům se příliš nedaří přesvědčovat čtenáře, aby se vrhali na díla nových, neznámých autorů. Z analýzy amerického trhu v roce 1999 se dozvídáme, že skupinka jen deseti známých autorů se zabydlela mezi bestsellery: 30 procent jich mezi romány, 46 procent v literatuře faktu. Čtyři romanopisci hned napoprvé zazářili na tomto závidění- hodném seznamu. Dvěma z nich se totiž podařilo dostat na televizní talk showKdyž přijde pozvání od celebrity jako třeba je tuze populární černoška Oprah, autor tak získá nezaplatitelnou reklamu, je představen milionům posluchačů či spíš posluchaček, vystavených svodu, že při příštím nákupu poživatin a kosmetiky přibalí též ono na televizi zmíněné a tak posvěcené knižní dílo.

       Nora Rawlinsonová, šéfredaktorka Publishers Weekly, časopisu pro knižní trh nepominutelného, ve svém eseji, případně nazvaném "Proč neposuzovat knihu podle její obálky?" (7.února 2000) zdůrazňuje, že  přítomnost toho kterého titulu mezi bestsellery nebývá jepičího trvání. Tuto zprávu dobrou lze ale intepretovat dost pesimisticky, že totiž čtenář nemá příliš zájmu rozhlížet se po jiných titulech, jiných jménech.

       Knižní příloha nedělních The New York Times (vydání o více než 600 stranách, úspěšně mi tak požírajících většinu toho dne) pravidelně obsahuje seznam bestsellerů. Pomíjím seznam paperbacků, uvádím pouze knihy vázané, v období od konce ledna 2000. Romány: První tři místa obsadil J.K.Rowling opusy s týmž hrdinou, britským žákem ve škole s výukou čarodějnictví. Tabulku vede Harry Potter and the Chamber of Secrets, na seznamu bestsellerů už přes půl roku (32 týdnů), druhý je Harry Potter and the Prisoner of Azkaban, týdnů prozatím 18, třetí je Harry Potter and the Sorcerer`s Stone, týdnů už 57 čili déle než rok na tak výtečném výsluní. Dva týdny poté, první a druhé místo nezměněno, ale na třetí místo se prodral Nelson de Mille s knihou The Lion`s Game (Lví hra), detektivní honičkou za libyjským teroristou. Další ale týden, 20.února, zlatou medaili získal komerčně veleúspěšný přeborník John Grisham s novinkou The Brethren (Bratři - tak si říkají soudci Nejvyššího soudu - o třech bývalých soudcích, ve vězení vymýšlejících výnosný korespondenční podvod, který se ale nepovede).

       Literatura faktu: Vede Mitch Albom, Tuesday with Morrie (Úterky s M.), vyprávění sportovního redaktora o pravidelných návštěvách svého umírajícího mentora.  Mezi bestsellery se už udržuje 118 týdnů, víc než dva roky. Za tohoto vytrvalce se na druhé místo vecpal zápasník ve volném stylu (spíš ale jarmareční šaráda, jejíž popularita mezi Američany je outsiderům nepochopitelná). Zápasník si říká Rock (Skála), knížka se jmenuje The Rock Says... a tyto memoáry za něj napsal ghostwriter Joe Layden. Třetí a čtvrté místo obsadila celebrita zcela jiného ražení, Tom Brokaw, tzv.anchorman, prezentující zprávy u televizního kolosu NBC. Vzdělaný, sympatický, výtečně vypadající Brokaw původem z Jižní Dakoty se pohroužil do osudů odcházející generace, která prožila a přežila bojiště druhé světové války. The Greatest Generation Speaks (Největší - ve smyslu Nejpozoruhodnější, Nejznamenitější - generace hovoří - dopisy veteránů, kteří se mu svěřovali) je mezi bestsellery teprve 6 týdnů. Na rozdíl od této šestinedělky, kniha The Greatest Generation téhož autora o osudech bojovníků se na seznamu, momentálně na čtvrtém místě, už drží přes rok (58 týdnů). Dva týdny poté, svalovec Rock odsunul Morrie na druhé místo a před Brokawa se dostal další profesionální jarmareční zápasník, vystupující pod jménem Mankind (Lidstvo), ale jmenuje se Mick Folley. Jeho memoáry, kdoví z čího pera, krášlí název v podobě pozdravu Have a Nice Day! (Mějte hezký den!, standardní americká bezobsažná fráze). Týden poté, Maurrie znovudobývá první místo, zápasník Rock a televizní celebrita Brokow se nadále drží v peletonu tohoto závodu, v němž miliony dolarů ani jednoho s nich neminou.

       Zmíněná šéfredaktorka Rawlinsová se podělila o zkušenost, sdílenou na konferenci obchodních zástupců nakladatelství: ve veřejnosti převládá dojem, ba přesvědčení, že kvalitu knihy lze odhadnout podle její obálky. Při průzkumu trhu, 75 procent z počtu 300 prodavačů potvrdilo, že obálka je to nejdůležitější.

       Totalita značně ulehčovala břemenu rozhodování. Výběr omezený nebo žádný, máme - nemáme, koupíme - nekoupíme. Teď se sametem se vyrojily tucty jogurtů, jak ze zahraničí, tak z mlékárny v Radlicích. Nabízené zboží nemůžeme na místě ochutnat, řídíme se tedy jinými, dosažitelnými kritérii. Lákání zákazníka je v USA velký um, přímo věda. Nejen inzerce, balení zboží, ale třeba i důležitost lokace, zda je v regálech ve výši očí nakupujících a ne jejich kotníků.

       Tato kritéria ovšem znicotňuje nákup elektronickou poštou. Zákazník ví co chce a firma mu to obratem dodá. Vzdor rostoucímu podílu tohoto druhu obchodování, většina transakcí se stále uskutečňuje návštěvou  knihkupectví. Ale i ta se již značně mění. Gigant Barnes and Noble s filiálkami už ve skoro každém americkém městě se proměňuje v prostředí s nevtíravou klasickou hudbou, s koutky s kávou, s možností zapředení rozhovoru, získávání známostí. Návštěvník obhlíží veletucty titulů, pár si jich vybere, pohrouží se do klubovky a listuje. Zaujme ho obálka, v případě literatury faktu i fotografie. Teď v probíhající prezidentské volební kampani veřejnost se zajímá o knihu Faith of My Fathers (Víra mých otců), od nyní populárního kandidáta Johna McCaina. Také jsem koupil, v neposlední řadě kvůli jeho pozoruhodné matce Robertě, s níž jsem měl příležitost se před lety osobně seznámit. Při té příležitosti jsem také koupil fotografiemi bohatě vybavenou knihu Christophera Andersena Bill a Hillary:The Marriage, o našem priapickém prezidentovi a jeho pravidelně šálené manželce.

       Volba velikosti písmen na obálce naznačuje váhu autora ve veřejném povědomí. V tomto případě autora Andersena písmena titulu knihy jsou větší než jeho jméno, doplněné sdělením, že také napsal bestseller, knihu o princezně Dianě. Na obálce knihy Preparing for the Twenty-First Century (Příprava pro jednadvacáté století), jméno autora, značně známého historika Paula Kennedyho, má poněkud větší písmena než titul knihy, navíc s upozorněním, že též napsal populární dílo The Rise and Fall of the Great Powers. Zadní stranu obálky zaplňují oslavná doporučení jako třeba "Fascinující odpověď na dávné otázky o životnosti národů (Time), či "Měla by ležet na nočním stolku každého státníka na světě, a amerických představitelů zejména" (Chicago Tribune).

       Víc než taková megatonáž vyjádřené pochvaly však platí její zdroj. Nějaký Kalamazoo Courier by se mohl ujásat, ale víc by knize patrně prospěla střídmá pozitivní zmínka v The New York Times. Když australský novinář Frank Quill napsal knížku Milan Brych: The Cancer Man (Melbourne, 1981), o pozoruhodném našinci, jehož počínání způsobilo mediální poprask a téměř vládní krizi na Novém Zélandu a Austrálii, na obálce knihy se objevilo jen mé pochvalné doporučení, aniž by ponouklo protinožce k masovému nákupu.

       Je-li autor značná celebrita, jeho portrét a jméno třeba zaplní celou přední stránku a titul knihy vůbec není důležitý. David Brinkley, řadu let přední televizní persona, napsal své paměti (s podtitulem "11 prezidentů, 4 války, 22 politických sjezdů, 3 vraždy, 2000 týdnů zpráv a jiného materiálu, prezentovaného v televizi a 18 let mládí stráveného v Severní Karolíně"). Doporučujících citátů na záložce či zadní straně obálky netřeba.

       V případě Johna le Carré, slavného autora špionážních románů, zadní stránku obálky rovněž nekrášlí oslavná doporučení - pouze jeho sličný portrét. Takové důkladně již zavedené zboží se chválí samo. Záložky však začínají nadšeným sdělením že "V tomto jeho vzrušujícím, nanejvýš obohacujícím díle autor nás seznamuje," o čem že to bude, k tomu nástin hlavních postav a nakonec biografická poznámka o tvůrci, pouhých pět šest řádek.

       Alfred A. Knopf je významné nakladatelství, nesoucí jméno svého zakladatele, přistěhovalce z Vídně. Publikuje díla Kundery, Škvoreckého, a v roce 1993 vydalo knihu Ivana Klímy Judge on Trial (Soudce před soudem). Sdělení na záložce začíná větou, že jde o magnificent epic novel z poinvazního prostředí Prahy od jednoho z most brilliant současných východoevropských spisovatelů. Následuje synopse, autorův portrét a biografická poznámka. A na zadní straně seriál pochval, kulminujících charakteristikou "Válka a mír pro devadesátá leta" (Cosmopolitan). Nakladatel se nemohl spokojit s pouhou fotografií tvůrce.

       Doma mám kompletní produkci nakladatelství Škvoreckých v Torontu. Knih téměř 250, na pultech se neobjevovaly, naprostá většina čtenářů si je předplácela, na zadní straně obálky místo pochvalných slov četla jen informace o autorovi. V případě autora již známého, stránka zůstala prázdná.

       Vloni jsem v Praze koupil knihu Pavla Kosatíka Devět žen z hradu Její zadní stránka je rovněž prázdná, což by ale v současných tržních podmínkách konkurence a značného výběru být neměla. Kdepak, nepodceňujme váhu, vliv, dopad balení prezentovaného zboží. Dovede přitahovat jakož i odpudit. Na svou obálku v barvě rudé, se srpem a kladivem v pozadí, doplatila moje kníha The Judge in a Communist State (Soudce v komunistickém státě - v české verzi vyšla pod titulem Malá doznání okresního soudce). Po pádu Allendeho v Chile, Pinochetovi vojáci vtrhli do bytu mého chilského přítele, profesora na univerzitě v městě Concepción, tuto knihu u něho našli a obálka je natolik rozezlela, že ve snaze vymýtit předpokládané bolševické nebezpečí můj navýsost antikomunistický opus zabavili a upálili.