Při návštěvách rodné země pravidelně dostávám otázku, co si Amerika myslí o České republice. "Nic - v nejlepším případě hodně málo," po pravdě odpovídám. Na světě lze už napočítat téměř dvě stovky států, na jeden každý pak v průměru připadá půl procenta pozornosti. Nejvíc se ovšem věnujeme sami sobě, případně i nejbližšímu okolí. Zcela pochopitelné, přirozené počínání ale dovede ubližovat realitě. Jednou jsem se potuloval po světě zrovna v průběhu letních olympijských her a zajímal se o výsledky. Na ostrově Trinidadu plno jásotu, místní sprintér vyhrál. Místní media se z výkonu natolik zjančila, že na výkon úspěšných cizinců se vůbec nedostalo. Inu, mladičká země, hledá zdůvodnění své náramnosti. Jenže pak jsem odletěl do Švýcarska, kde televize denně opakovala záběry s triumfem místního bicyklisty, jemuž se podařilo získat medajli. Můj dojem z Olympiády se začal podobat obrazu slona, popisovaného slepci, z nichž každý se dotýkal tlustokožcova jiného konce.

      S příchodem nového roku, století, ba i tisíciletí, jak se teď už všeobecně a nesprávně počítá, různé mediální zdroje kontaktují významné hlavy a zveřejňují inventury končícího věku: hrdina či padouch století, událost tisíciletí. Patrně dopadneme tak jako každý rok, když dochází k hodnocení deseti nejvýznamnějších událostí světa. Vždy totiž dochází k notně disharmonickým soudům. Pro média v jižní Americe je ničení amazonských pralesů důležitější než pro hodnotitele v jižní Asii, spíš zdůrazňující řádění cyklónu v Bangladeši, ač třeba jedno značně souvisí s druhým. Závažnost střílení v Kašmíru nebo v Kosovu dost záleží na vzdálenosti pozorovatele. U protinožců Východní Timor platí víc než východní Evropa. V Sierra Leone povstalci utínají vesničanům ruce, ale víc pozornosti se dostalo výkonu amerických chirurgů, zachránivších jednu uťatou ruku.

      Od supervelmoci USA by se snad dal očekávat, mohl předpokládat, větší nadhled, víc globální vize, méně provinčního sebesoustřeďování. Tak tomu ale vždy nebývá. Finále místního baseballu je bohorovně inzerováno jako "světové utkání" (World Series) a o našem  populárním fotbalu nepadne téměř ani slovo. Televizní stanice TLC (The Learning Channel)  právě uváděla dvouhodinový pořad o 100 nejvýznamnějších achievements - výkonů dosažených ve dvacátém století. Výkony jen pozitivní a tudíž by například nekvalifikovala tzv.španělská chřipka, která koncem první světové války si vyžádala víc obětí, než kolik jich padlo na bojišti. Hodnotící výběr dělalo šestnáct Američanů, s jednou výjimkou (Harold Evans, autor významného díla "The American Century") samí historici, profesoři z univerzit Columbia, Stanford jakož i z méně proslulých učilišť. Nejznámějších z nich byl Arthur Schlesinger, liberál, kdysi blízký prezidentu Kennedymu. Diváci se seznamovali s kolektivním výběrem přisouzené důležitosti v opačném pořadí, tedy od události číslo 100 až po tu zcela nejvýznamnější jedničku.

      Program mě zaujal, zaznamenal jsem na videu, zde je výsledek. Nejpočetnější bylo oceňování technických vynálezů, z nichž jmenuji jen některé: baterie (95), syntetická vlákna (84), kopírky (83 - vynález už z r.1928, ale 20 let trvalo, než se firma Xerox pustila do výroby), elektrický motor (70), traktory, zemědělské stroje, s jejichž pomocí jedna osoba teď zastane práci čtyřiceti lidí (62), elektronický mikroskop (59), plastické hmoty (51), radar (39), laser (36), transistor (31), film (24), internet (22), radio (18), Fordova pásová výroba automobilů (17), televize (16), kompjutr (10), letadlo (9). Co do pokroku v medicině: předporodní péče (78), autor pediatr Dr.Spock (75), výzkum rakoviny (46), aspirin (44), insulin (42), transplantace orgánů (41), transfúze krve (37), antikoncepční pilulky (26), DNA (21), imunizace, vakcíny (13), antibiotika (8).

      V kategorii Exploration je to průzkum do hlubokých moří (100), výstup na Mt.Everest (96), dosažení jižního pólu (76), Lindbergův let přes Atlantik (69).

      Trendy, novinky, móda: sexuální revoluce (94), rock-and-roll (93), růst filantropie (88), moderní architektura (73), kultura teenagerů (72), hnutí homosexuálů (66), hnutí bojovníků za mír (65), moderní umění - Picasso, Stravinský (52), jazz (35).

      Události, výviny politické povahy: mírové uspořádání mezi Izraelem a Egyptem (98), berlínský vzdušný most (90), konec apartheidu (57), sjednocování Evropy (34), OSN (30), rostoucí počet demokratických režimů - z pouhých deseti na víc než sto (14), dekolonizační proces (7).

      Tři šampioni vítězné tabulky: bronzovou medajli dostal výsledek druhé světové války, stříbrnou dostala elektrifikace, již Leninem tolik zdůrazňovaná a teď důkladně ovlivňující chod našeho života. Zlatá medajle připadla výzkumu vesmíru - Gagarin v r.1961, Armstrong na měsíci 20.července 1969 (přesně v den patnáctého výročí neúspěšného atentátu na Hitlera).

      Proti volbě takových vítězů nemám námitky, ale mate mě, proč klonování skotské ovečky Dolly skončilo až na 60.místě. Proč a jak vůbec mohli hodnotitelé zařadit na 55.místo Lewittown s naprosto nulovým dopadem mimo americký břeh. Američan Levit, za druhé světové války v uniformě stavebních jednotek zvaných sea bees (mořské včely), správně předpokládal, že po demobilizaci nastane poptávka po cenově dostupném bydlení. Vykoupil bramborová pole na Long Islandu u New Yorku a pustil se do pásové výroby prefabrikátů. Tak vznikl onen Levittown, 17.000 domků, výstavba každého trvala 16 nikoliv dnů, hodin, ale minut. Váleční veteráni mohli koupit bez dolaru v kapse, veškeré financování poskytly banky. Obdivuhodný pokrok, ale ve světě málo zaznamenaný a ještě míň napodobovaný. Hodnotící historici se tu až příliš podobají onomu trinidadskému sprintérovi a helvétskému bicyklistovi.

      Víc než tato provinčnost mě rozkatila jejich political correctness. Kde v tabulce nejvýznamnějších událostí se umístnil rozpad komunismu, zdaleka nejzkázonosnější metly dvacátého století, měřeno počtem mrtvol a zmařených životních šancí?  Přiděleno tu bylo 28. místo důležitosti, tedy něco méně významného než hnutí ochránců přírody, porážka rudých míň významná než růst zelených (25), než dělnická práva (19), emancipace žen (6), než poslední fáze zrovnoprávnění černochů v USA (5), posléze košatěného nadrovnoprávněním v podobě eufemismu tzv.afirmativní akce. Politicky tuze korektní hodnotitelé se o pádu komunismu, o důkladném fiasku údajně vědeckého socialismu, ale vůbec nezmiňují.  Pojmenovali to jako "konec studené války", nepříjemného konfliktu, na němž měly vinu obě strany, že ano.

      S chutí bych si přečetl takovou tabulku, stvořenou českými mysliteli.