Život nám občas nabízí jen těžko představitelná překvapení. Například informaci, že největší počet Čechů za mřížemi cizích kriminálů dlí za mořem, v USA, zemi svobody. Tamější krajanský tisk oznamuje, že k zatčení návtěvníků s vypršeným vizem dochází náhodou, kvůli jiným, zpravidla dopravním prohřeškům. Z příliš rychlé jízdy pak dotyčného po zjištění totožnosti čeká rychlý přesun do vazby. Tam jich dlí kolem dvou set. Z těch, kteří se obrátili na konzulát ČR o pomoc, 150 jich už bylo deportováno. Počet nedobrovolných navrátilců s pouty na rukou je zřejmě větší.

      Daleko větší je ovšem počet těch nechycených a zde stále přibývajících. Válečný přístav Norfolk, stát Virginia: houf českých hochů a dívek přijel z Floridy na tamější dopravní inspektorát, těšící se pověsti, že tam si lze nejsnadněji pořídit řidičský průkaz. Anglicky samozřejmě neuměli, ale dostavili se s  tlumočníkem, též v roli dodavatele správných odpovědí pro zkušebního komisaře.  Mám obtíže pochopit nebetyčnou naivitu tvora z Hodonínska, který zlákán podvodným inzerátem, bez znalosti jediného anglického slova přiletěl do New Yorku vydělávat dolary. Na letišti ho však nikdo nečekal a tak zoufale chytal davy za rukáv najít někoho, s kým by se mateřtinou domluvil. Zdaleka líp dopadl lingvisticky stejně nevybavený návštěvník, penzista, cestou k emigrantské dceři. Pobyl u ní půl roku, během něhož se pokoutně věnoval svému původnímu povolání hodináře. Do vlasti se pak vrátil s mnoha tisíci vydělaných dolarů, aniž by ovšem informoval americký či český berní úřad.

      USA, teď v nastávající éře postindustriální globalizace daleko líp si počínající než Evropa, nabízejí mnohé způsoby obživy. Během Reaganova pobytu v Bílém domě přibylo 18 milionů pracovních příležitostí a zhruba další takový počet přibyl v devadesátých letech. Pouhá 2 procenta Američanů, pracujících v zemědělství, stačí uživit celou zemi a navíc i miliony hladových krků v třetím světě.  Za ještě obtížněji uvěřitelnou lze považovat informaci, že pouhých 5 procent pracovníků je schopno vyrobit vše, co potřebujeme. Veškerý ostatní potenciál jde do služeb, servisního sektoru a zejména do information technology. Vzdor přílivu dychtivých kádrů ze zahraničí, nadále trvá nedostatek programátorů, inženýrů ve značně se košatícím oboru computer sciences.

      Velkou zemi ovšem charakterizují značné regionální rozdíly. Hodnotící zpráva z roku 1997 velebí 15 center, z nichž pouze tři jsou na východ od Mississippi: Orlando na Floridě (turismus, Disneyland a software design), texaský Austin (500 software a 1.000 high tech firem) a Dallas (finance, komunikace). Ostatní kvetoucí oblasti najdeme dál západním směrem za velkou řekou - tzv.Silicon Valley v Kalifornii, metropole Seattle-Tacoma, též adresa Gatesova Microsoftu.  (Naprosto největší rozmach ale zaznamenává neřestné Las Vegas, kde teď už vystavěli hotely s celkovou kapacitou 100.000 lůžek, víc než mají San Francisco a New York dohromady.) I po pracovnících v tzv.černých řemeslech je značná poptávka. Například ve státě Ohio, firma Toledo Molding and Die už rok marně shání kvalifikované údržbáře.

      Americká ekonomie momentálně nabízí 350.000 pracovních příležitostí. V Silicon Valley je 50.000 volných míst. The New York Times píší (18.listopadu 1999) o úsilí verbířů, lanařů (recruiters) lákat personál při všemožných příležitostech jako jsou svatby - ač taková iniciativa na pohřbech se právem odsuzuje. Nabízejí o 20 procent vyšší plat, plus bonus 20.000 USD, o pár týdnů delší prázdniny, zaplacené letenky na dovolenou v zámoří, právo předělat si kancelář podle chuti, přinést si tam oblíbené zviřátko (pejska, kočičku, rybičky, hada), nekonformní až šupácké oblečení dovoleno. Začátečníkům se nabízí roční plat mezi 60 a 70 tisíci dolarů. Mládež sotva dospělá nezřídka pobírá i stotisícový plat.

      Není pak divu, že dochází k odlivu mozků (brain drain) z chudých zemí, které vzdělance tuze potřebují, ale nemohou je zaplatit. Odborník v Indii za rok vydělá ekvivalent 6.000 dolarů. V USA dostane minimálně desetkrát tolik. Na amerických univerzitách v oborech přírodních věd a inženýrství, třetina až polovina studentů graduantů jsou cizinci, z nichž přemnozí po promoci se snaží v zemi hojnosti zůstat. Čtvrtina všech lékařů v USA vystudovala v cizině.  Postižené země reagují na tak nákladné ztráty s oprávněným rozhořčením. Neoprávněné je ale obviňování Ameriky z jakési cynické loupeže. Washington, zejména pod tlakem odborů a jiných zájmových organizací, omezuje kvoty vstupu. To pak vede k protestu ze strany zaměstnavatelů. Ti tvrdí, že každý nový inženýr je zdrojem vzniku pěti pracovních příležitostí, přece k prospěchu zaměstnaneckých unií. Výtečný komentátor Thomas L. Friedman (NYT, 14.dubna 1998) cituje rozlobeného zakladatele firmy Cypress Semiconductors, který uvádí, že 35 procent jeho inženýrů jakož i 40 procent viceprezidentů jsou imigranti.  Zakladatel giganta Intel je původem Maďar, nejeden přistěhovalec je dnes miliardář.

      Český zájemce o práci a zejména o zbohatnutí přepočítává slibované dolary na koruny a při poměru 1 k 35 to posluhovačce vychází na 70.000 korun, plat ministerský. Pozdržme dychtivého počtáře či počtářku: i výdaje za ubytování a stravu v přepočtu na koruny přijdou na pořádnou sumu. Zejména ilegální, angličtiny neznalý pracovník je snadno zranitelný, vykořisťovatelný. Immigration and Naturalization Service (INS) na jednom ze svých zátahů zjistila v jižanském státě Georgia, že ilegálně zaměstnaní tesaři na stavbě v Atlantě vydělávali 15 USD na hodinu, kdežto hodinový plat za jiné práce nepřesahoval 7 USD. Daleko horší podmínky převládají v restauracích a krejčovnách. V Los Angeles, thajská mafie držela děvčata po řadu let v doslova otrockých podmínkách. Oprávněnou pověst největších kruťasů si vysloužili Číňané. Účet za pašování přijde na 30.000 dolarů na osobu - obnos, který si dotyčný musí, ale jen těžko může, odpracovat. Kdyby se pokusil uniknout, dojde k pomstě včetně případného zabití rodiny. Množící se takové případy přiměly Janet Reno, ministryni spíš vnitra než spravedlnosti, ke zřízení zvláštního odboru pro vyšetřování tohoto modern-day slavery and workers exploitation. Hodně je teď zaměstnává činnost mexických gangů, pašujících děvčata se slibem práce ve zdravotnictví a pohostinství, z něhož se ale vyklube dřina v maringotkách, pojízdných nevěstincích.

      Neexistuje možnost, aby zájemce - držitel turistického či studijního viza - mohl v USA legálně pracovat. V ČR se rozhojnily podivné agentury, za pořádný peníz slibující výnosné zaměstnání za mořem. To že mají povolení k činnosti od pražského Ministerstva práce a sociálních věcí pramálo znamená: musí přece mít povolení od cílové země. Nevylučuji existenci takového zprostředkovatele, ale nevím o žádném, který by od solidních firem získal oprávnění dodat požadované pracovní síly. (Jen jednou, na lodi plující ve vodách Aljašky, jsem se v kasinu potkal s obsluhovatelkou rulety, dívkou z Ostravy, pracující na kontrakt, který jí zařídila agentura. Jenže loď nebyla registrována v USA, ale v Holandsku.)

      Na světě funguje zhruba 250 amerických konzulátů, ročně udělujících 6 milionů vstupních viz různého trvání a oprávnění. Dost často se vídám se svou bývalou studentkou, nyní ve vysoké funkci na State Departmentu. Svou kariéru zahájila vyřizováním žádostí o viza na konzulátu v Kahiře. Referovala mi o škále podvodů, s nimiž se pravidelně setkávala: nejčastěji to byly žádosti o turistické vizum na jedno a totéž místo ve scénicky nepozoruhodném státě New Jersey, s početnou egyptskou komunitou, v níž se lze  velesnadno ztratit. Na nářky odmítaných si údajně připomínala oblíbené rčení svého bývalého učitele mezinárodního práva "Nejsem tady od toho, abych byl populární."

      Jakkoliv důkladný a důmyslný je konzulární personál, jsou místa, kde nápor práce při nejlepší vůli nemůže pořádně zvládnout. Například konzulát v Santo Domingo (Dominikánská republika) vyřizuje ročně 160.000 žádostí o viza všemožného druhu. Podvody tam jsou spíš pravidlem než výjimkou a uředníci mají v průměru jen jednu minutu k pohovoru a rozhodnutí.

      V roce 1997, Washington oznámil záměr v brzké budoucnosti zrušit vizovou povinnost pro občany ČR. Nic ale nenasvědčuje k uskutečnění takového kroku. Ten zmařilo příliš časté zneužívání návštěvních viz neoprávněným protahováním pobytu a výdělečnou činností. Podle mých nikterak ověřených informací, konzulární oddělení v Praze uděluje ročně kolem 40.000 viz. V prosinci 1998 odmítlo 550 žadatelů - 22 procent z celkového počtu. (V Dominikánské republice jakož i v Rusku je procento odmítnutých víc než dvojnásobné.) Zvlášť neblahý dopad to má na mladé, svobodné žadatele, u nichž se apriori předpokládá značná pravděpodobnost, že pobyt si protáhnou a budou pracovat načerno. Podle mých posledních informací z Prahy, naprostá většina této mládeže neuspěje. Neuspěvší slečna, kterou jsme k nám zvali, oznámila, že se to povedlo jen jednomu z padesáti.

      I majitel kýženého viza ještě nemá zcela vyhráno. Vystavil mu ho úředník, spadající pod ministerstvo zahraničních věcí. Po příletu se ale potká s úředníkem oné INS (Immigration and Naturalization Service), větve ministerstva spravedlnosti. Tento tzv.primary inspectorna základě nového zákona z roku 1996 má právo anulovat původní konzulární rozhodnutí, jestliže se domnívá, že cizinec míní vstoupit do země "nepatřičně" (improperly). Interní pokyny, které se mi podařilo získat, vypočítávají 34 druhů takových nepatřičností. Inspektor může nařídit tzv.expedited removal ("spěšné, urychlené odstranění"), okamžitý odjezd a navíc zákaz vstupu po příštích pět let. Na obranu krutého inspektora lze uvést, že třeba oprávněně napravuje pochybení konzulátu, vystavivšího vizum tempem jednominutového šetření. Navíc, proti rozhodnutí se nelze odvolat k soudu. Tuto novinku zavinila skutečnost, že postižení, jimž hrozila deportace, zneužívali justiční proceduru, protahovali ji do nekonečna, až se nahromadilo deportací pět milionů, případně oprávněných, ale nevykonatelných. Jenže rovněž nelze zcela vyloučit, že dotyčný inspektor měl toho dne mizernou náladu, pohádal se s manželkou, bolely ho zuby.

      Deportace, azyl, nabývání práva pobytu cestou k oltáři, porod potomka na americké půdě či způsoby úspěšného pronikání do země bez jakýchkoliv papírů jsou rovněž zaznamenání hodná témata.