Jednou z podmínek pro vstup České republiky do Evropské unie je přizpůsobení právních norem, předělání soudního pořádku/nepořádku. Ještě štěstí, že to nejsou normy a praktiky americké. Po SSSR se teď přece USA stávají vzorem, z něhož Češi přejímají to méně atraktivní - například hollywoodské škváry, pomíjejíce pozitiva jako jsou praktičnost, pracovitost, neformálnost ve společenských vztazích.

      Americký právní systém je ale až výstředně formalistický. Přitom většina tamějších juristů je upřímně přesvědčena, že je to ten nejlepší možný systém, aniž by vesměs měli tušení či zájem o stavu věcí jinde ve světě. Na rozdíl od evropské kontinentální tradice, založené na římském právu a napoleonských kodexech,  tady máme co dělat s anglosaskou tradicí zvykového práva, precedentů a značného důrazu na procedurálních finesách. Americký soudní proces charakterizuje nikoliv hledání pravdy, viny či neviny, ale střet právníků, uplatňujících všemožné manévry ve prospěch klienta, jakož i k vylepšení vlastní reputace. "Nikdy se klienta neptám, zda je vinen, to mě nezajímá. Snažím se vymyslet takovou obhajobu, které by porota uvěřila," s pýchou prohlásil v televizi a tisku známý newyorský advokát Ronald J.Kuby. "Právníci obhajují své právo mást," souhlasí Stephen Gillers, profesor právní etiky.

      Vhodné forum jim poskytuje archaický porotní systém, dávný export z Anglie. V některých státech USA musí být rozhodnutí poroty jednomyslné. Naskýtá se tak výtečná příležitost ovlivnit porotce úplatkem nebo hrozbou újmy členu rodiny.  Potom nepřekvapuje žeň bizarních zprošťujících rozsudků. Poslední dobou se poroty zejména vyznamenávají extravagantními rozhodnutími v civilních žalobách o náhradu pofidérních škod. Procesy lze protahovat do nekonečna, právo a spravedlnost jsou dva nepříliš si blízké pojmy, jde především o vítězství za každou cenu a jde zejména o peníze.

      Dominantní vinu za neblahý stav věcí přičítám právnické profesi. Je obludně početná. Jen čtyři procenta obyvatel této planety jsou Američané, ale 70 procent všech právníků světa jsou rovněž Američané. V New Yorku je každý 115.člověk právníkem. Ve Washingtonu se jich kupí ještě víc. Přílišná harmonie ve společnosti ovšem není v jejich zájmu a proto se úspěšně přičiňují, aby takové pohody bylo co nejmíň.

      Stali jsme se tzv.litigatious society, kde téměř každý se soudí s každým. Rovněž jsme se stali tzv.nation of victims - národem obětí. Osobní odpovědnosti jakoby již nebylo. Jestliže kradu, nejsem přece zloděj, ale oběť kleptomanie. Beach City, Kalifornie: Muž si šel zaplavat a zranil se. Nezažaloval moře, ale mořské město. Porota mu přiznala náhradu škody ve výši šesti milionů dolarů. Advokát Ken Berkowitz v televizi vehementně obhajoval rozhodnutí poroty, jež přiznala jeho klientovi sedm milionů dolarů. Jel za tmy na kole a vrazil do automobilu. Škodu musí hradit výrobce bicyklu, poněvadž použivatele nedostatečně varoval, že za tmy není vidět. Ještě větší publicitu ziskal případ Stelly Liebeckové, věk 82, která se u McDonaldů v Albuquerque v Novém Mexiku polila kávou. Poněvadž čerstvě uvařená káva byla horká, porota tento úkaz ohodnotila náhradou škody ve výši 2,7 milionů dolarů. Jestliže zdroj údajné újmy je nemajetný nebo zůstane nezjištěn, žalobce se soustředí na někoho, kdo platit může. V Las Vegas rozjaření piloti na jejich tzv.Tailhook convention se příliš radovali s důstojnicemi ženského pohlaví, z nichž některé po probuzení z kocoviny vyrukovaly s obviněním ze sexuálního harašení. Stálo to kariéru několika admirálů a hodně peněz hotelu Hilton, místa konání. Flint, Michigan: Třicetiletá žena znásilněna, násilník nezjištěn, takže zažalován vlastník domu, v němž k činu došlo. Odsouzen k zaplacení 415 tisíc dolarů.

      V USA neplatí všude jinde ve světě samozřejmá odpovědnost žalobce hradit náklady řízení a výlohy protistrany v případě prohry (princip loser pays ). To ovšem znamená, že strana, jakkoliv nevinná, nemůže nikdy vyhrát - každý, i vyhraný spor ji stojí čas, nervy a nemalé peníze. Například výrobce letadel Beech Aircraft byl v době čtyř roků žalován 203krát. Vždy vyhrál, ale každý spor ho stál přes půl milionu dolarů. Takové zkušenosti přivádějí řadu jinak úspěšných firem k bankrotu. Snaha zavést žalobcovu povinnost hradit výlohy úspěšné protistrany naráží na obrovský odpor. Ostře protestuje americká advokátní komora (ABA - American Bar Association). Však jde o živobytí, hrozila by ztráta milionových, miliardových zisků: budou-li žalobci odpovědni za svou iniciativu, ubude žalob.
Tato mocná ABA lobby prosadila, že prezident Clinton příslušný zákon vetoval.

      Spolu s neexistencí principu loser pays, blahobytu právníků důkladně přispívá praxe tzv.contingency fees, dohoda s klientem, jak si rozdělí vyžalovanou částku - advokát dostane třetinu nebo to mají půl na půl. Klient svou žalobní iniciativou nic neriskuje. Bude-li neúspěšná, neplatí nic, všechno riziko nese firma. V roce 1998, firmy reprezentující tři státy (Floridu, Mississippi a Texas) ve sporu proti výrobcům cigaret, inkasovaly podíl ve výši 8,2 miliard USD. To způsobilo hurikán nevole daňových poplatníků zejména v Texasu, kde jeden z právníků, Marc D. Murr z Houstonu, za svou pramalou roli ve sporu se domáhal odměny 260 milionů USD. Stát pak určil limit zisku ve výši 4.000 USD na hodinu.

      Obrovské množství peněz získávají advokáti cestou tzv.class action suits - zažalovat a případně k mimosoudnímu vyrovnání přinutit žalovanou stranu, zpravidla výrobce něčeho, v údajný prospěch velkého množství údajně postižených konzumentů. Řekněme, že výrobce koloběžek dal na trh produkt s vadným, viklajícím se kolečkem. Advokátní firma  uveřejní výzvu všem majitelům koloběžek, aby se přihlásili, k žalobě připojili. Dojde pak ke sporu nebo k onomu mimosoudnímu vyrovnání, v němž advokáti inkasují miliony a na každého z klientů připadne symbolická sumička.
Tyto značně výnosné iniciativy se rozrůstají geometrickou řadou. Již se několikrát podařilo udeřit na automobilový průmysl, na chemický průmysl včetně výrobců silikonu, vylepšujícího mamální obliny. Prozatím nejdražší mimosoudní vyrovnání (246 miliard USD) postihlo tabákový průmysl. Na řadě jsou výrobci zbraní. Ve státě Rhode Island generální prokurátor žaluje osm výrobců barev, údajně obsahujících olovo.

      Čímž se dlouhou oklikou konečně dostávám k novince animal rights, práva zvířat. Nejde jen o zpřísnění trestního postihu krutého zacházení se zvířaty: již 27 států tento původně jen přestupek (misdemeanor) povýšilo na zločin (felony), hrozící pokutou až do 100.000 USD a 10 lety vězení. Již proběhla řízení ve věci krutosti vůči želvám. U soudu svědčil veterinář v roli znalce a oprávněnost žaloby potvrzoval zrychleným srdečním tepem a dýcháním předmětného tvora.

      Předpokládám, že i Marta Kubišová a Jana Štroblová by zíraly nad dalším vývinem této agendy. Proniká totiž do občanskoprávních sporů. Nedávno za pobytu na Panenských ostrovech (Virgin Islands) jsem se podivoval nad průběhem tři roky se vlekoucí soudní pře, v níž advokát neúspěšně prosazoval právo svého mandanta, jímž byl had. Dobrá, to jsou ostrovy, kde se odehrává ledacos bizarního. Teď se ale taková agenda zabydluje na americké pevnině.

      V tradičním právním pojetí zvíře je toliko "věc" (res): mohu ji prodat, darovat, utratit, sníst, mohu se domáhat náhrady škody jen do výše tržní hodnoty (market value). Tato omezení již ale přestávají platit. Jestliže mi soused autem přejede milovaného pejska, mohu se domáhat i obrovské náhrady škody, poněvadž jsem byl připraven o milovaného přítele (loss of companionship), což mohu dokázat naší dlouholetou koexistencí, citovou souzvučností, poskytovanou péčí: sdílel mou postel, vařil jsem mu dobroty.

      Již se zrodil odborný časopis Animal Law a tucet právnických fakult včetně těch nejprestižnějších zavádějí učební kurzy v této nové disciplíně. Jurista Stephen W. Wise, který zastupoval delfína jménem Rainbow před soudní stolicí, připravuje v příštím semestru přednášet novátorský kurs na slovutné Harvardově univerzitě. Rozrůstá se výnosná právní pododnož specialistů, vznikají advokátní firmy s takovou specializací. Firma Meyer and Glizenstein, jejích pět právníků, se angažuje v komplikovaných sporech s federálními úřady, například ve věcech vymezení standardu, jak zacházet se slony v cirkusu.

      Nedávno (1998) federální odvolací soud (United States of Appeals) vyřkl významný precedent ve věci šimpanze jménem Barney. S odkazem na zákon (Federal Animal Welfare Act) žalobu podal návštěvník zoologické zahrady, jemuž se zželelo předmětné opice, poněvadž byla v kleci sama, bez druha či družky, čímž údajně trpěla (psychological deprivation). Spor nadále pokračuje, vzdor tomu, že Barney je už nebožtík, zastřelen zaměstnancem zoologické zahrady, poté co utekl z klece, kousl náhodnou osobu, vyvrátil ukazatel cesty a mrštil jím v úmyslu zasáhnout kolotoč v provozu.

      V Americe značně bují agenda tzv.malpractice suits, žaloby pro údajné zanedbání péče, jimž jsou vystaveni zejména lékaři. Takových případů se ročně projednává tisíce. Nejpostiženější jsou porodníci, gynekologové, ortopedové, z nichž mnozí raději svou praxi zavřou. Jestliže lékaři se stali tak výnosným cílem, proč ne zvěrolékaři? Teď už jsou rovněž na mušce. K dispozici jsou fondy, zejména ze zdrojů tzv.Animal Legal Defense Fund, započít s takovou kanonádou.

      Zůstává otázka: zákon vyžaduje, že žalobu může podat jen osoba, pověřivší právního zástupce, aby ji zastupoval. Jak ale zařídit, aby želva podepsala právní moc dychtivému advokátovi? Jak si budou zvířata počínat v roli svědků? Svědek musí přece prokázat schopnost, jak rozlišit pravdu od nepravdy. V sedmdesátých letech převládal názor, že zviřata jsou vlastně roboti bez citu.
V osmdesátých letech se začalo uvažovat jinak. Tzv.voice synthetizer již údajně dokazuje talent orangutánů uvažovat na úrovni čtyřletého (lidského) dítěte.

      Gary L.Francione, profesor na univerzitě Rutgers, zahájil žalobu jménem goril, s tvrzením, že mají být považovány za osoby s ústavně zaručenými právy. Odvolává se na precedent z devatenáctého století v souvislosti se snahou zrušit otroctví.
Argumentace, přirovnávající tuto iniciativu k emancipaci otroků, je leckomu značně proti srsti. Ti po osvobození se stali plnoprávnými občany, s právy a povinnostmi. Těmi zvířata přece nikdy nebudou.
Jak daleko jít s podobnými nápady? Jestliže gorily dnes, kdy dojde na ovce, myši, žížaly? Co třeba ústavně zaručená ochrana bacilů?

      Jurističtí zoofilové zůstávají nezvikláni. Předpovídají, že do deseti let dojde k úspěšnému prosazení precedentu, povyšivšího zvíře na plnoprávného účastníka soudního sporu. Zastánci tohoto pokroku se ale budou muset vypořádat s následnou potíží: budou se z nich muset stát vegetariáni. "Přece nemůžeme být takoví pokrytci, abychom jedli vlastní klienty," přiznal jeden z advokátů.

      Vracím se k původnímu varování: od amerického právního systému a soudních praktik co nejdále.