S rozpadem totalitní klece se otevřela cesta do světa. Místo na Balaton se už míří do kdejakých, i výstředně exotických dálav. Loňského roku jsem Oldřichu Kaiserovi marně rozmlouval pošetilost s expedicí na Novou Guineu, o níž neměl zbla tušení. Od kanibalů se vrátil natolik omámen, že se z Prahy prozatím natrvalo přesunul na chalupu obcovat s přírodou. České turistické kanceláře sice dosud nepořádají výlety k Papuáncům, ale téměř ve velkém se teď například jezdí do Thajska.

      První cestu kolem světa jsem absolvoval v roce 1971. Tehdy, do ještě nevetchého těla, mi byly  napíchány všelijaké injekce, získal jsem očkování proti ledačemu včetně tyfu, cholery, žluté horečky či zimnice (yellow fever). Cholera již odpadá, poněvadž po jedné delší zkušenosti s Indií po tamější končině už zdaleka nebažím. V Africe našlapuji opatrně, vědom si zkušenosti, že malé potvůrky zabíjejí častěji než velikánské šelmy. Kádry divadla Ypsilonka se nedávno vrátily z uměleckého safari z Jižní Afriky. Martin Dejdar mi pouštěl svůj dokumentární film. Dodatečně jsem ho upozorňoval na ošidnosti vlezu do vod v Transvaalu, kde se do těla cákajícího návštěvníka může dostat potvůrka, způsobující velehanebnou bilharzii.

      A zejména nezapomínat na malárii, kdysi - a teď už leckde znova přímo endemickou metlu. Moje manželka ji v mládí získala v tropické části její rodné jižní Číny a zbytek rodiny jí rovněž nebyl ušetřen. Zásluhou DDT, někdejší novinky, zatracované ekology v končinách, kde jim nebezpečí ovšem  nehrozí, malárii se podařilo v Asii téměř zdolat. Poslední dobou se ale vrací.

      Daleko hůř na tom je africký kontinent. Po A.I.D.S. je tam malárie největším zabijákem - milion smrtelných případů ročně. A pohromy neubývá, právě naopak. Z důvodů, kterým prozatím nikdo pořádně nerozumí, malárie se z dusných vhlkých nížin dere směrem do kopců, do hor o výši 2.000 metrů, dřív mimo dosah této metly. Někteří odborníci obviňují El Niňo, teď již téměř univerzálně obviňovaného kazisvěta. Například v Keně způsobuje přemíru dešťů, s výsledkem, ţe na dřív vyprahlém terénu vznikají plochy stojaté vody, ideální pro rozmnožování malariálních komárů. Zlepšující se dopravní podmínky přispívají užitečné mobilitě, ale též nablahé nákaze, když horalé se teď autobusem mohou dostat do nížin a tak i do nebezpečí nákazy. Nakažení pak nemají peníze na moderní léky, a i kdyby je měli, nadále dávají přednost letkvarům od vesnických ranhojičů, čarodějů požívajících větší důvěry.
K rostoucímu ničivému působení komárů nutno přičíst i jejich rostoucí odolnost vůči existujícímu léčivu. Ledacos, zejména chloroquine, už nezabírá.

      Mezinárodní společnost (International Society of Travel Medicine) se na své letošní konferenci zabývala řešením v podobě nového přípravku jménem malarone, pilulky obsahující kombinaci atovaquone a proguanilu. Výrobce, firma Glaxo Wellcome, očekává jeho schválení ultrapřísnou americkou F.D.A. (Food and Drug Administration) jako přípravek jednak preventivní, jednak léčebný. Prozatím jen Dánsko jej schválilo pro tyto dva účely. Velká Británie prozatím jen pro onen léčebný, ačkoliv místní lékaři jej už také předepisují jako prevenci. V současné době, v USA nejčastěji předepisovaným lékem je mefloquine, prodávaný pod jménem Lariam, výrobce je Roche. Jenže problém s mefloquinem je ten, že nezabírá v některých končinách, mezi nimiž je právě Thajsko, kam poslední dobou míří onen rostoucí počet pohyblivých Čechů.

      Doporučení: nepohrdnout pilulkami, brát je už před cestou, ale i po jejím ukončení, jak lékař předepíše. Ovšem, ať už předepíše cokoliv a jakkoliv, žádný přípravek proti malárii není stoprocentně účinný.