Agence France-Presse oznamovala 25.března z Prahy: tři noví členové NATO neochvějně podporují akci v Kosovu. Dopisovatel dodal důkazy z Polska, Maďarska, a jako český důkaz neochvějnosti citoval prezidenta Havla, že tu došlo ke kroku krajnímu, ale nezbytnému. Zprávu převzaly The New York Times, pod titulkem "NATO`s Newest Back Air Strikes."

      Dát si dopisovatel víc práce, zpráva i titulek by musely dopadnout jinak. Jak by v překladu do kterékoliv světové řeči asi vyzněl úsudek premiéra Miloše Zemana, že kdo podporuje vojenský zásah, je krvežíznivý troglodyt? Významná část představitelů vládní ČSSD zavrhuje iniciativu NATO. Člen ústředního výkonného výboru, poslanec Karel Černý, vyjádřil, jak je mu smutno, že Havel, který je považován za humanistu, schvaluje zabíjení v Jugoslávii. Předák Jaroslav Foltýn, kandidát na fukci místopředsedy ČSSD, prohlásil, že se za Havla stydí.

      Mám co dělat s jiným druhem studu. Poprvé po víc než padesáti letech, Češi se uvedli jako plnohodnotný subjekt, skutečně suverenní stát, se všemi právy - leč též povinnostmi. Konec zvyklostem z dob Varšavské smlouvy v roli pasivního kývala. A teď to sakramentské časování! Jedenáct dní po slavnostním vstupu, NATO se rozhodne k razantnímu vojenskému kroku a my v tom teď jsme taky.

      Zareagujeme stoprocentně česky, tedy oportunisticky: vysedáváním na potřebném množství židlí, tancuj, tancuj, vykrúcaj. Zemanova vláda prohlásila, že k rozhodnutí o leteckém zásahu došlo ještě před vstupem ČR do NATO, takže my Češi jsme na tom nevinně, za nic nemůžeme. I když ovšem lžeme. Jan Kavan, ministr zahraničních věcí, v televizi 28.března přiznal, že Zemanův kabinet vyslovil souhlas s akcí prostřednictvím Karla Kovandy, velvyslance u NATO. Egon Lánský, místopředseda vlády odpovědný za zahraniční politiku, tedy jak Kavanův tak Kovandův nadřízený, 25.března v televizním interview uhýbal tazatelům, aniž si troufl vyjádřit konkrétní stanovisko vlády. Dva dny poté, dostal v televizi Nova dotaz, jakému řešení dává přednost. Odpověděl, že není pro nic.

      Václav Klaus, předseda poslanecké sněmovny se vyjádřil přímočaře: "Jsem hluboce zklamán vojenským řešením krize." Obvinil alianci, že nevyčerpala všechny možnosti jednání. Jakoby se nebylo jednalo s Miloševičem celý rok, vždy bezvýsledně, zatím co ošklivého příkoří vůči kosovským Albáncům stále přibývalo. Klausovy prosrbské sympatie nepřekvapují. Vždyť už v roce 1995 zatratil NATO za bombardování bosensko-srbských pozic, které ukončilo válku v Bosně.

      Klausovým názorům sekundují další představitelé ODS jako Macek a Tlustý. Intelektuálové typu filozofa Bělohradského přirovnávají akci NATO k okupaci v srpnu 1968. Kolik českých vesnic bylo tehdy vypáleno, kolik civilistů postaveno ke zdi a odstřeleno? Petr Uhl, vládní zmocněnec, pověřený záležitostmi lidských práv, zatratil akci aliance jako surové popření mezinárodního práva. (Poněvadž jde o obor, který jsem leta vyučoval, doporučuji Uhlovi seznámit se s konceptem humanitarian invervention, uplatňovaným už v 19.století.)

      Soudruh Grebeníček, vůdce lidí zvláštního ražení, iniciatu NATO charakterizoval jako akt bezpříkladného násilí, odsouzeného všemi slušnými lidmi. Ti slušný pak šli vrhat vajíčka na budovu amerického velyslanectví.
      Mezi ty neslušné, vedle Václava Havla patří Jan Ruml, předseda Unie svobody ("Kdo pochybuje o užitečnosti zásahu, je zbabělec," vyjádření této Unie) a Jan Kasal, současný předák lidovců. Sympaticky se vyjádřili novináři. předních periodik - Mladá fronta Dnes, Lidové noviny, snad i jiné zdroje, s kterými jsem nestihl se seznámit. František Šulc se odvolává (LN, 29.3.) na Voltairův výrok, že tolerance se může stát zlem, je-li tolerancí ke zlu a píše : "Žádost o odklad útoku a další vyjednávání je pokrytectví. Kdo tak činí, staví se na stranu zla."

      Z trojice nových členů, přijatých do aliance, Češi zdaleka nejmíň jásali. Nedostatku nadšení určitě teď neubylo zásluhou nové reality a zjištěním, že ono to NATO by mohlo být nejen vhodnou výhodou, ale i čímsi s povinnostmi.

      Exil se přece jenom hodně angažoval v kampani ovlivňovat západní politiky, aby podpořili rozšíření členských řad východním směrem. Netěšilo by mě, kdyby mělo dojít k potřebě jít se omlouvat na tytéž adresy.