Některými kruhy České republiky jakoby otřásala kniha novináře Přemysla Svory o vývinech, údajně otřásajících první rodinou ve státě. Z podniknutých soudních kroků lze usoudit, že manželé Havlovi se cítí značně dotčeni. Snad jakousi útěchou by jim mohla být skutečnost, že zdrojem nevole je outsider, cizí tvor, a ne někdo z přátel či dokonce z vlastní rodiny. Však na taková, někdy krutě konkrétní zveřejňování máme k dispozici řadu precedentů. Například memoáry "Maminko má nejdražší" z pera adoptované dcery Joan Crawfordové, hollywoodské superhvězdy třicátých a čtyřicátých let. Maminku, zachránivší ji ze sirotčince a vybavivší všemožným luxusem, vylíčila jako nesnesitelného tyrana.

      Český čtenář ještě bude mít v paměti román KDO CHYTÁ V ŽITĚ (The Catcher in the Rye) J.D.Salingera. Začátkem padesátých let slavný autor zanevřel na svět, zakázal zveřejnění vlastní fotografie na obálce své knihy a z Manhattanu se odstěhoval do místa jménem Cornish ve státu New Hampshire (který se též stal dost dlouhodobým domovem pramálo přístupného exulanta Alexandra Solženicyna). Tam na vzdáleném venkově, Salinger vedl existenci podivína, důsledného poustevníka se skonem k mystice. Naposledy se v tisku objevil v dávném roce 1965. Své dva nové románové rukopisy uzamkl do trezoru obřího rozměru.

      Tohle a ještě víc se dozvídáme z nedávno vydané knihy DOMA VE SVĚTĚ (At Home in the World, Picador USA). Napsala ji jeho někdejší milenka Joyce Maynardová. Když jí bylo osmnáct a začínala se studiemi na univerzitě Yale, podařilo se jí uveřejnit cosi autobiografického v The New York Times Magazine, prestižním zdroji s nákladem kolem miliónu výtisků. Jeden z nich četl poustevník Salinger a začal o mladičkou, nezdravě hubenou studentku a exhibicionistku usilovat. Do té doby od něho nečetla ani řádku. Nicméně neodolala jeho lákání,  opustila prestižní univerzitu a odstěhovala se k poustevníkovi, tehdy šestapadesátiletému, dvakrát ženatému, otci dcery v jejím stejném věku. V jejích pamětech se lze dozvídat podrobnosti, po nichž ne každý čtenář by zrovna dychtil (např.o vaginální křečích deflorované zbožňovatelky). Pramálo ohleduplný Mistr miloval staré filmy a televizní seriály. Potrpěl si na homeopatickou medicinu a svéráznou dietu, včetně zmrzlého hráchu pravidelně k snídani. Selanka se netěšila věčnému trvání. Jednou pak, během oddychového pobytu na Floridě, Salinger se své milenky zbavil, zkrátka ji vyhodil. Dnes je z ní teatrální, na publicitu si hodně potrpivší čtyřicátnice, provdaná matka tří dětí, která ale netají, že by k němu, teď už osmdesátiletému starci, znovu přiběhla na první zavolání. Kdo by snad měl zájem ještě víc se dozvědět o autorčiných zkušenostech s manželstvím a rozvodem, s chirurgickým zvětšováním jejích ňader, detaily jsou k dispozici na webové stránce (www.joycemaynard.com).

      K návratům do opuštěné náruče nemíří Mia Farrowová a Woody Allen. Utkali se už párkrát u soudu a varianty jejich notných disharmonií lze spatřit i na filmovém plátně. Česká čtenářská obec měla příležitost se podobně seznamovat a mnohé si domýšlet zásluhou tvůrčí činnosti Lenky Procházkové a Ludvíka Vaculíka. Vyřizování účtů se může vyskytovat v různých podobách - v románech i memoárech, mnohdy neméně fiktivních. Sokové nemusí tasit stejné zbraně. V případu rozvedeného, hodně rozkaceného manželství, známá herečka Claire Bloomová volila formu pamětí, kdežto neméně známý a talentovaný spisovatel Philip Roth se jí revanžoval beletristicky. V Brooklynu v židovské rodině narozená Bloomová, po delším pobytu v Anglii se velmi úspěšně prosadila jak na Broadwayi, tak v Hollywoodu. Posléze vstoupila do manželství se známým spisovatelem Rothem. Tento krok košatila megatonáž publicity, manželství se rozjelo na plné obrátky a skončilo karambolem v hodně ošklivém rozvodu. A nyní k tomu máme paměti Leaving a Doll`s House (Little, Brown), titulem doslovně asi nejspíš přeložitelným jako ODCHOD Z POKOJÍKU PRO PANENKY. Roth je nám prezentován jako sobec, surovec, bez citu a jakéhokoliv pochopení pro autorčinu dceru z prvního manželství.

      Roth, který se v dřívějších letech hodně zajímal o osud disidentů v tehdejší ČSSR a když Milan Kundera odešel do emigrace, hodně mu pomohl prosadit se na anglosaském knižním trhu, na memoáry bývalé paní choti reagoval románem VDALA JSEM SE ZA KOMUNISTU (I Married a Communist, Houghton Mifflin). Děj této jeho prozatím 23. knihy je posazen do ranných padesátých let, doby bláznivého senátora McCarthyho, a vypravěčem zůstává týž Nathan Zuckerman jako v Rothových předchozích knihách. Z Claire Bloom se stane stejně jednoslabičná Eve Frame, židovka z Brooklynu, jedna z nejpopulárnějších hereček, autorka jedovatých memoárů a matka permanentně naježené dcery Sylphidy, korpulentní harfenistky, kterou přivedla do manželství a která se stala hlavní příčinou jeho zániku. Takto umění imitovalo život. "Je-li záměrem pomsta, může být výsledkem umění?" vznáší otázku Michito Kakutaniová, recenzentka v The New York Times, a v tom případě dává negativní odpověď.

      Prozatím jsme se zabývali jen situacemi rozkolu mezi pohlavími. Značnou pozornost nedávno vyvolala kniha o rozbitém dlouholetém přátelství dvou mužů, významných literátů, aniž by to mělo něco přímo společného se sexem. Autorem je Paul Theroux, kniha se jmenuje STÍN SIRA VIDII (Sir Vidia`s Shadow, Houghton Mifflin), s podtitulkem Přátelství napříč pěti kontinenty, přátelství s V.S.Naipaulem, proslulým spisovatelem indického původu. Narodil se na karibském ostrově Trinidadu v r.1932, jako osmnáctiletý emigroval do Anglie, dostal se na studia v Oxfordu a už v r.1954, tedy jako dvaadvacetiletý, se začal úspěšně živit literaturou. Precizní znalec jazyka a znalec mnoha vzdálených končin, kam klade svůj děj. Nezdráhá se kritizovat ba i vyjádřit opovržení nad stylem vládnutí a života v řadě zemí, jimž se ohleduplně říká rozvojové. Tento jeho politically incorrect, postoj se zřejmě přičinil, že je již mnohaletým neúspěšným kandidátem na Nobelovu cenu.

      O řadu let mladší Theroux  rovněž žije v Anglii, ale původem je Američan. V šedesátých letech ve snaze vyhnout se válce ve Vietnamu šel raději do Afriky v roli učitele. Posléze si touž zkušenost po několik roků zopakoval v Singapuru. S Naipaulem se seznámil na univerzitě v Ugandě. Ambiciozní mladík Theroux získal přátelství již dost známého a posléze značně slavného Naipaula. Ten se stal jeho mentorem. Theroux o něm napsal oslavnou knihu a Naipaul ho na oplátku uvedl do londýnské literární společnosti. Jakkoliv se jejich vyjadřovací styl značně liší - úsporný perfekcionista Naipaul versus chrlič textů Theroux - oba spojuje zájem o exotické končiny světa. Pokud neměli možnost se potkávat v Londýně, po desetiletí je pojila pilná korespondence. Hvězda jich obou nadále vzrůstala.

      A teď tyto explozivní paměti. Reminiscence na bývalý vztah vzácného přátelství a jejich transformace v jakoby urputném vyhledávání pomsty, vyřizování účtů mladšího partnera, který staršímu upírá dosažený větší podíl slávy. Blahovolný mentor je přetvářen v sobectvím oslepeného kruťase, hladově bažícího po dalších cenách, uznáních, medajlích. Při občasných setkáních v Anglii, Naipaul se domáhal chodit do nejdražších restaurací, jejichž účet vždy přistrčil Therouxovi k zaplacení. Ind tmavé pleti s povýšeností nejbritštějšího gentlemana, který neváhá přirovnávat mentální schopnosti neevropských národů k nižší živočišné čeledi.

      Co tedy způsobilo tak radikální rozkol přátel, jejichž tvůrčí žánr jakož i ambice se zas tak moc nelišily? Každopádně se lišily ve vztahu k opačnému pohlaví.  Theroux byl a snad ještě je prostopášník, dost na ženské, zatím co Naiupal prý projevoval morbid aversion to sex. Jeho údajná nevraživost vůči sexu nemohla být zas tak příliš morbidní: krátce po smrti své dlouholeté družky se vdovec promptně oženil s mladičkou Pakistánkou, dominantní a hloupou osobou. Tak ji hodnotil Theroux, jehož pak rozkacený novomanžel vyhodil ze dveří.
      Leckdo je teď zvědavý, zda on se též bude revanžovat knihou neméně upřímných pamětí.
      Oba autoři si zaslouží překlad řady svých prací do češtiny, pokud se tak již nestalo.