V prvním listopadovém týdnu proběhly volby jedné třetiny senátorů, všech 435 kongresmanů (členů Sněmovny reprezentantů) a též guvernérů většiny států. Když se současně nekonají i volby prezidenta, jak tomu bylo v tomto roce, prezidentova strana téměř nevyhnutelně prohrává, její řady řídnou. Tak se stalo minule v r.1994 a tím víc se totéž očekávalo nyní, zásluhou Clintonových pletek a lží v souvislosti se stážistkou Lewinskou. Leč misto debaklu došlo k blamáži všech politických mudrců, analytiků, komentátorů. "Všichni jsme se dokonale mýlili," zhodnotil George Stephanopoulos, dřívější Clintonův tiskový mluvčí.

      Tak podivná je psychologie politiky, že závažnější než skutečnost se stávají její původní, jakkoliv nerealistické, předpoklady. Poměr sil se v senátě nezměnil, mezi 50 guvernéry zůstává většina 31 Republikánů, ve Sněmovně reprezentantů republikánská většina setrvává, byť zúžena na pouhých 6 křesel - leč toto vše se hodnotí jako porážka Republikánů, u nichž se předpokládalo značně podstatnější vítězství. Kongresman Newt Gingrich, předseda Sněmovny (a po prezidentovi a viceprezidentovi ústavně nejmocnější osoba v zemi) předvídal zisk 50 křesel a teď po fiasku rezignoval.

      Co se stalo: k volbám se sice dostavilo jen 38 procent oprávněných voličů, ale mezi nimi byl neočekávaně vysoký počet žen, odborářů a černochů, hlasujících pro Demokraty. Průzkumy nám tvrdí, že Clintonova aféra ovlivnila pouhých 20 procent voličů. Většina, aniž by si dělala iluze o Clintonových mravních kvalitách, nicméně vyjádřila uspokojení nad hospodářským stavem země - na jehož úspěších má Clinton pramálo zásluh. Většina národa chce mít potupný skandál za sebou a rovněž si nepřeje jeho vyřešení cestou onoho tzv. impeachment, což je jediná, ústavou vyjádřená procedura odstranění hlavy státu z úřadu. Může k tomu dojít jen v případě spáchání blíže nespecifikovaných tzv. high crimes and misdemeanors. Manželská nevěra ovšem není "vysokým zločinem" podvracejícím základy státního zřízení - to by na této planetě nezbylo ani jedno takové zřízení. Jenže perjury, obstruction of justice - křivá přísaha a snaha zabraňovat průchodu spravedlnosti, už je něco jiného.

      Politicky hodně polarizovaný justiční výbor, v němž Republikáni mají většinu 21 hlasů proti 16, postoupí záležitost s tím či oním doporučením celé Sněmovně, která prostou většinou hlasů buď doporučí nebo nedoporučí Senátu rozhodnutí o impeachment.  Pokud by k doporučení došlo - což vzhledem ke změněné povolební náladě už vůbec není jisté - Senát v roli soudu rozhodne o Clintonově budoucnosti dvoutřetinovou většinou, kterou ale Clintonovi odpůrci nemají.

      Převládá názor, že Clinton unikne impeachment, pokud nedojde k zjištění nějakých dalších závažných nepravostí. Jestliže k nim s největší pravděpodobností nedojde, co pak? Justiční výbor Sněmovny strávil celý den poslechem devatenácti vzájemně se popírajících odborníků v oblasti ústavního práva. Na přetřes přišla eventualita tzv. censure - jakési přísné důtky, kompromisu mezi drastickým impeachment a kompletním upuštěním od jakékoliv sankce. Takovou důtku by snad bylo možno zpřísnit cestou tzv.censure plus - pořádnou pokutou, ztrátou prezidentské penze a některých dalších požitků.

      Ústava se ale o takovém kroku vůbec nezmiňuje a naopak výslovně zakazuje (Článek 1, odstavec 9) legislativní akt s trestním dopadem. Bylo by to zbabělé vyhnutí se povinnosti udělat politicky nepopulární, ale jediný zákonem povolený krok, tvrdí bývalý viceprezident Dan Quayle (New York Times, 16.XI.98).

      Nejlepší  vyřešení této vší šlamastiky doporučuje senátor Arlen Specter: impeachment proceduru zastavit, nechat Clintona dosloužit zbytek jeho prezidentského termínu a potom ho zažalovat, odsoudit, strčit za mříže a tím předložit precedent, že lež pod přísahou neprojde ani tomu nejmocnějšímu potentátovi. Clintonův agresivní advokát David A.Kendall tvrdí, že žádný prokurátor by za něco takového nevznesl žalobu, že se tak nikdy nestává. Kendallovu tvrzení se nelze divit, vždyť lež je nepominutelnou esencí jeho povolání. Skutečnost je ale taková, že v říjnu 1998 115 občanů odpykávalo trest ve federálním vězení pro právě takové přečiny - včetně paní poštmistrové Diany Parkerové na Floridě, která pod přísahou popřela sexuální avantýru se svým podřízeným. Ještě víc takových provinilců sedí za mřížemi jednotlivých států.

      Justiční výbor 5.listopadu poslal Clintonovi 81 otázek k zodpovězení prostým ANO - NE. Otázka č.1: "Připouštíte nebo popíráte, že jste nejvyšším činitelem USA s povinností dohlížet na dodržování zákonů?" Otázka č.20: " Připouštíte, že jste pod přísahou falešně svědčil....?" Již uplynuly téměř dva týdny a adresát se ještě nevyjádřil.

      Ve zbývajících dnech listopadu dojde k výslechu svědků. Prozatím je předvolán jen  onen zvláštní vyšetřovatel Kenneth Starr. Dosud není rozhodnuto, zda předvolat i orální aktivistku Moniku Lewinskou, o níž už teď ví celý svět, aniž by kdo byl slyšel její hlas, zda to bude pisklavý sopráneček či snad basso profundo.

      Paula Jonesová, jejíž žaloba stran sexuálního harašení v dávném již roce 1984 tuto aféru rozjela, se původně domáhala pouhé Clintonovy omluvy, kterou on rezolutně odmítl. Nyní však se dohodl zaplatit jí 850.000 dolarů. Jonesová navíc dostane milión dolarů od boháče, který přeje prezidentovi a ještě víc si nepřeje, aby byl dál vyšetřován pro obvinění z daňových úniků. (Jonesová ale nezbohatne: to vše a ještě víc zhltnou její nenasytní advokáti.)
Ať už Clintonova aféra dopadne jakkoliv, on do historie odkráčí značně pošramocen.