Zásluhou Internetu se tady za Atlantikem dozvídáme o pražským soudem prozatím pozastavené distribuci nactiutrhačné novinky SEDM TÝDNŮ, KTERÉ OTŘÁSLY HRADEM, o sporu, zda ji zcela stvořil šéfredaktor Profitu či zda měl spolupracovnici, Novatorku, z bývalého společného pracoviště. Ať už je to s jejich autorstvím jakkoliv, oprávněně lze očekávat, že obsah bude vypadat jinak, než oslavný spis Lídy Rakušanové.

      V porovnání s biografickou úrodou zejména v Americe, knih o českých politických velikánech vzniklo vlastně pramálo. Kromě trapných partajních hagiografií, existují vůbec nějaká solidní díla o prvním dělnickém a též syfilitickém prezidentu Klementu Gottwaldovi, o harmonikáři Antonínu Zápotockém, o Antonínu Novotném, jak on si počínal v nacistickém koncentráku, jak Gustáv Husák za Slovenského štátu obcoval s Šaňo Machem, jak Ludvík Svoboda se stal či nestal agentem ve Stalinových službách? Výjimkou z pravidla nepřílišného zájmu zůstává snad jen mystérie okolností smrti Jana Masaryka.

      Knihami o George Washingtonovi či Abrahamu Lincolnovi bychom zaplnili stěny hodně rozměrného pokoje. Psaní o prezidentu J.F.Kennedyovi se rozkošatilo natolik, že došlo i k vydání bibliografické knihy titulů - James Tracy Crown, THE KENNEDY LITERATURE (New York University Press, 1968), 173 stran. I jedna událost se může stát příčinou knižní záplavy. Bibliografická práce včeliček DeLloyda J. Gutha a Davida R. Wroneho VRAŽDA JOHNA F. KENNEDYHO : ÚPLNÁ A PRÁVNÍ BIBLIOGRAFIE, 1963 - 1979 (The Assassination of John F. Kennedy: A Comprehensive and Legal Bibliography, 1963 - 1979, Greenwood Press, 1980) obsahuje reference k 5.134 knihám a článkům.

      Půvab každé konspirace je v její nevyvratitelnosti. Jak já mohu popřít, že v nekalé spolupráci s Papuánci jsem nezavraždil a nepozřel vlastní babičku? Nevýhodou rovněž každé takové konspirace je její nedokazatelnost. Vznikl doslova tvůrčí průmysl, tvrdící, že Kennedyho zabila jeho vlastní vláda, F.B.I., C.I.A., jeho vlastní viceprezident L.B.Johnson nebo aspoň političtí odpůrci či Castro nebo Chruščov. (Za nejpravděpodobnější pokládám verzi, obviňující organizovaný zločin. Už existuje dost důkazů o větvi mafie v New Orleansu, která vyslala dva odborníky postarat se o výsledek. Lee Harvey Oswald byl nastrčená figurka, spěšně pak zlikvidovaná, a ona oficiální verze vyšetřující Warrenovy komise o single bullet je nesmysl, popírající základní fyzikální zákony. Jedna kule nemohla lítat tam a zpátky.) Tomuto druhu literární tvořivosti ještě není konec a nelze se příliš divit. Dosud dochází k objevům, nad nimiž nutno kroutit hlavou. Teď v listopadu 1998 po odtajnění fotografií pitevních materiálů se vyjádřili tehdejší účastníci a do jednoho popřeli jejich pravost.

      Některá tato Kennedyana už zřejmě vyšla česky a dá se předpokládat, že česky také vyjdou některé z rostoucího počtu titulů, zabývajících se dosud současným  prezidentem Williamem Jeffersonem Clintonem. Významný komentátor George Will zdůraznil Clintonovu nepopiratelnou výhodu, totiž jeho naprostý nedostatek jakýchkoliv etických zábran. Senátor Bob Kerrey, příslušník téže Demokratické strany jako Clinton, přidal kompliment, že je to "mimořádně dobrý lhář." Vysvětlení absurdity dekorovat Clintona nejvyšším českým vyznamenáním s mottem "Pravda vítězí" lze jen nalézt ve skutečnosti, že tak učinil Václav Havel, tvůrce surrealistických dramatů. Dočítám se, že Clinton se v České republice nadále těší neochvějné popularitě - je to prý i na bilbórdech, jak národ fandí Billovi a zatracuje vyšetřovatele Starra. Přemýšlím o příčinách českého uvažování. Že by kvůli Clintonově hře na saxofon v Praze? Větší váhu zřejmě mělo jeho jmenování krajanky Korbelové do funkce, kterou kdysi zastával Thomas Jefferson. To aby v příslušnících národa malého nejenom na kilometry vykřesalo pocit vděčnosti. Vzpomínám, jak nás v mládí uchvacovala informace o českém starostovi Čermákovi z Chicaga, že obětoval svůj život, aby zachránil život prezidenta Roosevelta - kulka trefila jen jednoho. (Revizionističtí historikové tvrdí, že cílem atentátníků byl Čermák.)

      Případní zájemci mezi nakladateli budou mít z čeho vybírat: knih o Clintonovi jsem prozatím napočítal 122. Solidního uznání se dostalo Clintonově životopisu z pera Davida Maranisse PRVNÍ VE SVÉ TŘÍDĚ (First in His Class: A Biography of Bill Clinton, Simon and Schuster, 1995). Životopisná je rovněž práce Mereditha L. Oakleyho VZESTUP BILLA CLINTONA (On the Make: The Rise of Bill Clinton, Regnery, 1994). Roger Morris se též věnuje manželce Hillary v knize PARTNEŘI U MOCI: MANŽELÉ CLINTONOVI A JEJICH AMERIKA (Partners  in Power: The Clintons and Their America, Henry Holt, 1996). Jiný Morris a sice Dick, bývalý důvěrný Clintonův poradce, který rezignoval kvůli rovněž sexuálnímu skandálu (fetišismus s prostitutkou), napsal inteligentní knihu POZADÍ OVÁLNÉ KANCELÁŘE : VYHRÁT PREZIDENTSKÝ ÚŘAD V DEVADESÁTÝCH LETECH (Behind the Oval Office: Winning the Presidency in the Nineties, Random House, 1997). O Clintonově prvním roce v úřadě a o jeho konfliktech s Republikány zasvěceně píše žurnalistka Elizabeth Drew v knize NA HRANĚ (On the Edge, Simon and Schuster, 1994).

      Bob Woodward je jeden ze slavné dvojice, jíž se před čtvrt stoletím podařilo odhalit pozadí aféry Watergate a tak mít zásluhu na Nixonově rezignaci - té prozatím jediné v dějinách země. Woodward je autorem knihy s názvem AGENDA : UVNITŘ CLINTONOVA BÍLÉHO DOMU (The Agenda: Inside the Clinton White House, Simon and Schuster, 1994). Portrét fungování Bílého domu stvořil Jeffrey H. Birnbaum v knize BLÁZINEC : PRIVÁTNÍ  ZMATEK  PRACOVAT  PRO PREZIDENTA (Madhouse: The Private Turmoil of Working for the President, Random House, 1996).
      "Chcete-li mít ve Washingtonu přítele, opatřete si psa." Tuto radu, jejímž autorem byl někdejší prezident Harry S. Truman, vybral  žurnalista Sam Smith jako  motto pro svou knihu STÍNY NADĚJE : VOLNOMYŠLENKÁŘŮV PRŮVODCE V CLINTONOVÝCH ČASECH (Shadows of Hope : A Freethinker`s Guide to Politics in the Time of Clinton, Indiana University Press, 1994).. Jako "střízlivou a smutnou," kritici hodnotí knihu Jamese B.Stewarda KRVAVÝ SPORT : PREZIDENT A JEHO ODPŮRCI (Blood Sport: The President and His Adversaries, Simon and Schuster, 1996). Martin Walker, dlouholetý korespondent britských novin The Guardian, se znal s Clintonem v době jeho pobytu na univerzitě v Oxfordu. Napsal o něm knihu s názvem PRESIDENT, JAKÉHO SI ZASLOUŽÍME : BILL CLINTON - JEHO VZESTUP, PÁDY A NÁVRATY (The President We Deserve : Bill Clinton - His Rise, Falls, and Comebacks, Crow Publishers, 1996).
      Nové události předbíhají sebečerstvější opusy.  V knize psychologa Stanley A. Renshona CLINTONOVO PREZIDENTSTVÍ : KAMPAŇ, VLÁDNUTÍ  A PSYCHOLOGIE VEDENÍ (The Clinton Presidency: Campaigning, Governing, and the Psychology of Leadership, Westview, 1995) ještě není jméno milenky Gennifer Flowersové. Vyskytuje se v o rok pozdější práci téhož autora, VYSOKÉ NADĚJE : CLINTONOVO PREZIDENSTVÍ A  POLITIKA  CTIŽÁDOSTI (High Hopes: The Clinton Presidency and the Politics of Ambition, New York University Press, 1996).
      Ale ani v této knize se ještě neobjevilo jméno  Moniky Lewinské, jejíž modrý šat, ozdobený prezidentovým semenem, pořádně otřásl celou zemí.

      O této náruživé orální aktivistce se hodně dozvídáme z výsledků vyšetřování. Do týdne po zveřejnění Starrovy zprávy se na knihkupeckých pultech objevily tlusté paperbacky: The Starr Report, zpráva pro Kongres, stran 523, a The Starr Evidence, 559 stran podpůrných materiálů, s doslovným textem výpovědí klíčových svědků. Spousty detajlů, se začerněním některých obzvlášť šťavnatých trapností.

      Nakladatelé v České republice mají možnost si z mnohého vybírat. Mohli by sáhnout i k zahraničním zdrojům, například do Číny. Tam nakladatelství Xue Yuan vydalo dílo s názvem  do češtiny přeloženým jako SMYSLNÝ PREZIDENT BILL CLINTON. Během jeho čtyřdenní návštěvy v červenci 1998 se kniha nesměla prodávat.

      Za značný přínos nutno pokládat knihu Williama J.Bennetta, bývalého člena Bushova kabinetu, významného myslitele a autora. Tuto svou prozatím poslední práci nazval BILL  CLINTON  A  ÚTOK NA AMERICKÉ IDEÁLY : SMRT ROZHOŘČENÍ (Bill Clinton and the Assault on American Ideals : The Death of Outrage, Free Press, 1998). Je to dost pesimistická analýza povrchnosti hodnot a uvažování současné americké společnosti.

      Čeští nakladatelé možná dobře udělají, když se svými plány počkají až do posledního dějství dramatu - či tragikomedie. Převažující politická nálada v zemi   nenasvědčuje pravděpodobnosti úspěchu odstranění Clintona z Bílého domu cestou tzv. impeachment. Třeba se prosadí návrh senátora Arlen Spectera s postihem počkat a nechat Clintona dosloužit jeho prezidenstký termín a teprve potom ho zažalovat, odsoudit, strčit za mříže a tím předložit důkaz, že lež pod přísahou neprojde ani tomu nejmocnějšímu potentátovi.