Za totality stát s chutí lezl občanům i do ložnice. Tohle tedy má národ už za sebou, moc vrchnosti splaskla, ale tím také vznikla nežádoucí vakua, která se ještě nepodařilo pořádně zaplnit. Stát poskytoval požitky přerozdělováním - mohl dávat jen to, co jiným vzal. Jinak je tomu se soukromou filantropií, kde jedinec dává za svého.

          Proč by to ale měl dělat? Jen nenasytní mohou vznést takovou otázku. Leckdo se přece dožije okamžiku, kdy je mu větším potěšením rozdávat, užitečně si počínat, blahu společnosti přispívat, než ještě víc jmění vršit na svou beztoho už velikánskou hromadu. Mnozí se poučili z tristních příkladů, jak nerozumné, věru destruktivní je zavalovat jměním potomstvo, jejichž jedinou zásluhou byla náhoda narodit se do zlaté kolébky. Statistiky potvrzují, jak nepěkně se povedly děti právě v takových rodinách, kde vždy měli od všeho. Však proto takoví Rockefellerové skrblicky dětem odměřovali apanáž a posílali je sbírat prázdné láhve, aby si přivydělaly.

          Český čtenář už určitě slyšel o firmě Hewlett-Packard, vyrábějící užitečné elektronické zboží. David Packard začal od píky a před lety založil nadaci, do níž vložil 100 milionů dolarů. V březnu 1996 zemřel ve věku 83 let a v závěti rozhodl, že naprostá většina jeho jmění nepůjde na konto jeho čtyř dětí, ale do oné nadace, která tak získá přes 7 miliard dolarů a tak se stane tou nejbohatší v zemi a zřejmě i na světě. Tabulku dosud vedla nadace Fordova (6,6 miliard), za ní Kellogg, výrobce ovesných vloček a olejář Getty (každý s 6 miliardami). V porovnání je Rockefellerova nadace, podporující zejména lékařský výzkum, dost trpaslík s 2,3 miliardami.

          Sebevětší jmění se nikdy nevyrovná množství oprávněných či méně oprávněných žadatelů o fondy. Nutno si tedy vybírat. V případě Packardů do rozdělování koláče budou mluvit dobrodincovy děti, jejichž preference se liší. Zatím co rodiče poskytli přes 100 milionů Stanfordské univerzitě pro rozvoj pediatrie, dcery Nancy a Julie podporují výzkum moří (marine biology) a syn David Jr. si potrpí na umění a archeologii.

          Značným příjemcem zdrojů jsou univerzity, jejichž existence závisí na tomto druhu štědrosti. I sebevyšší školní poplatky hradí jen část nákladů. Školy se tedy  značně snaží zmnožovat svá jmění - tzv.Endownments. Pokud někoho bude zajímat, tabulka pěti nejbohatších amerických univerzit vypadá takto - v miliardách dolarů : 1.Harvard (6,2); 2. Texaská univerzita (4,55); 3.Yale (3,53); 4. Princeton (3,45); 5. Stanford (2,75).  Columbia, moje Alma mater, je chudší (1,92), ač teď právě probíhá úsilí do pěti let získat další miliardu. Pokouší se o to někdejší graduant Alfred Lerner, také taková typická American success story. Kdysi nuzný hošík, který prodával cukroví ve skromném krámku svých rodičů a dneska je jedním z nejbohatších mužů v zemi. Tvrdí, že za svůj úspěch vděčí škole, že jí teď dluží a proto se pustil do kampaně přesvědčit podobné dlužníky, aby otevřeli měšce.

          Nepřekvapí, že školy se snaží pěstovat loajalitu svých někdejších absolventů. Pořádají sjezdy, publikují časopisy, prosazují druh fanouškovství, které v Evropě spíš známe v podpoře toho kterého sportovního klubu. Úsilí se vyplácí i do dálav.  Před rokem hongkongský podnikatel Gordon Y.S.Wu, stavitel první dálnice v Číně, věnoval své někdejší škole inženýrství na univerzitě v Princetonu 100 milionů. Vyskytují se též jedinci, kteří obšťastňují i jiné instituce. Známý mecenáš Walter H. Annenberg věnoval 120 milionů univerzitě v Pennsylvánii a stejný obnos univerzitě v jižní Kalifornii.

          Stává  se též, že osoba zcela neznámá odkáže své jmění škole, s níž nikdy neměla nic společného. To je případ Anny Schreiberové, skromně žijící, neprovdané, necelý metr padesát. Aby ušetřila na novinách, chodila číst Wall do veřejné knihovny a když zemřela ve věku 101 roků, nashromáděno měla 22 milionů, které odkázala newyorské židovské univerzitě Yeshiva.

          Nedávno se přetřásala otázka oprávněnosti dobrodinců rozhodnout k jakému účelu mají být peníze použity. Černoška pradlena Oseola McCartyová, za svých 87 let těžkého života ušetřila 150 tisíc dolarů, které věnovala na stipendium pro černošské studenty na chudičké jižanské škole (University of South Mississippi). Ozvaly se hlasy, že to je de facto diskriminace, že by se to nemělo dovolit, tak jako nepředstavitelná v této době by byla podmínka zřídit stipendium pro studenty jen bělošské.

          Zastávám názor, podporující právo dárce naložit se svými penězi, jak chce. Proto též sympatizuji s rozhodnutím texaského mogula Lee M.Basse, který věnoval univerzitě Yale 20 milionů s výslovnou podmínkou odpořit studium západní civilizace - což v dnešní době ale vůbec není politically correct. Obdarovaná instituce peníze přijala, ale s úmyslem je utratit na rozšíření svých tzv.multikulturních studií. Když se to dárce dozvěděl, dostal vztek a škola mu musela miliony vrátit.

          Již zmíněný mecenáš Packard tvrdil, že s věkem roste chuť rozdávat. Vzhledem k tomu, že stárnutí nás postihuje všechny, na řadě s velkorysostí aby teď už byli tvorové jako dosud mladistvý multimiliardář Bill Gates, fenomén doby, zakladatel firmy Microsoft. Též by měla potěšit prognóza, že v příštích dvaceti letech skončí svou pozemskou dráhu větší počet velmi bohatých lidí. Odhaduje se, že jejich odkazy zdvojnásobí bohatství existujících nadací.

          Nezřídka dostávám z České republiky dopisy od neznámých zájemců, abych jim zařídil stipendia, abych obstaral granty. Což mě ovšem ani nenapadne. Posloužím ale radou, aby dotyčný se sám obtěžoval. Příležitostí jsou tisíce, někde je nával, někde se nikdo neozve a peníze leží ladem (např. odkaz pár tisíc dolarů pro studenta indiánského původu, narozeného v Nebrasce a ochotného studovat latinu). Existují encyklopedie, tlustospisy se seznamy nadačních příležitostí, kde, kdy a s jakým zdůvodněním. V naší univerzitní knihovně jsem takových svazků napočítal dvacet sedm. Český zájemce s přístupem k Internetu by mohl potřebné informace vypátrat. Rovněž by snad stálo za námahu dojít do Amerického kulturního střediska v Hybernské ulici a začít listovat.