Tvory s českými kořeny lze potkat ve většině států světa. Našinci se usadili v Guatemale, Kamerúnu, Patagonii, na ostrovech Fidži. V městě Binghamtonu, mé adrese ve státu New Yorku, v telefonním seznamu máme půl tuctu Zápotockých. Patrioté se dohadují, kolik je nás s potomstvem ve světě - prý celý milion.

          Tzv. zámořských Čínanů (Overseas Chinese, čínsky označených jako huaqiao) je 5O milionů čili v porovnání s počtem obyvatelstva v původní zemi (1.2 miliardy) poměrně míň než je tomu v českém případě. V obou případech odchodu se spíš politickou motivací předcházel odchod od bídy polepšit si někde jinde.

          Z českých zemí se jelo farmařit na americké prérie, plahočit se v dolech a ocelárnách. Číňané jeli v roli kuliů kutat cín v Malajsku. Za pár generací se ale osudy těchto přistěhovaleckých vln začaly podstatně lišit. Zatímco Číňané v západních zemích se nejspíš uchytili jako provozovatelé prádelen a restaurací, v Asii - s výjimkou Japonska a Koreje - se stali dominantní ekonomickou sílou. Značné prestiži se těšící Fujitsu Research Institute uvádí tyto údaje o vlastnictví společností, jejichž podíly lze získat na burze (all publicly traded companies): Číňané mají většinový vlastnický podíl v 81% všech firem v Singapuru a Thajsku, 73% v Indonésii, 62% v Malajsku, 50% na Filipínách. Inteligentní energická minorita si vysloužila označení "Židé Asie" - zavídění a nenávidění. Zákony v té které zemi jim nařizují všelijaké restrikce, V Malajsii čínský podnikatel aby měl malajského partnera, nastrčeného Potěmkina. Na Filipínách rádi ždímají čínské boháče výkupným za unášené příslušníky rodiny.V Indonésii snad není politika, který by z čínského kapitalisty neměl pravidelný  přísun peněz. V šedesátých letech to tam bylo značně krušnější - tehdy došlo k masakru, zabíjení ve velkém, odhadováno na statisíce mrtvol. Před pár lety jsem se stavěl na Sumatře a v Medanu, městě s obyvatelstvem velikosti Prahy, pobýval v čínských kruzích. Krátce poté došlo k explozi, banální stávka ve fabričce se rozrostla v pogrom s drancováním a zabíjením.

          Nám Čechům není ve světě ubližováno, poněvadž jsme se ani zdaleka tak zdatně neuplatnili. Od Číňanů se též lišíme politickým uvažováním předáků opuštěné mateřské či případně macešské země. Zatímco vědečtí socialisté, od Gottwalda po Jakeše, zatratili vypochodovavší odnož národa jako zrádce, zaprodance, prašivce, čínští předáci i maoistického přesvědčení je charakterizovali jako provdané, ven vyvdané dcery, které nicméně zůstaly součástí původní rodiny. Do rodné země se jich po komunistickém vítězství v r.1949 hodně vrátilo - zejména v souvislosti s masakry v Indonésii v r.1966, což, žel, byla i doba výpuku Velké proletářské kulturní revoluce, čímž si navrátilci příliš nepolepšili. Naložili tam s nimi sakramentsky, několik svědků jsem podrobně zpovídal.

          Do vlasti se z USA nedobrovolně vrátili vědci, vyštvaní bláznivým senátorem Joe McCarthym. Jednou z jeho obětí byl Qian Xuesen, profesor na proslulém učilišti Caltech (Caifornia Institute of Technology), přední pionýr v raketovém výzkumu. Super-antikomunista McCarthy se svými iniciativami tak zasloužil o úspěšný rozvoj čínského raketového a nukleárního programu.

          Padesát milionů zámořských čínanů jsou blahodárným zdrojem. Šéfové čínské špionáže si lebedí při pomyšlení na velikánské množství kádrových rezerv, z nichž si vybírat vhodné zvědy. Jsou rohem hojnosti v podobě přílivu valut k podpoře nejen příbuzenstva, ale i blaha státu. Poskytují miliardy peněz na filantropické účely - nové školy, nemocnice, muzea, kulturní stánky. A rovněž jsou největšími investory v Číně, do robusní ekonomie pumpují víc peněz, než zbytek světa dohromady. Příští rok Čína pozře Hongkong. Teď už ale řadu let Hongkong ekonomicky požírá jihočínskou provincii Guangdong. Začátkem osmdesátých let tamější Shenzhen byla ospalá venice; dneska to je veleměsto. V r.1982 Hongkong měl 3.200 továren na výrobu hraček. Dneska nemá ani jednu, vše se přesunulo do Číny se značně lacinější pracovní silou.

          Jsme svědky ekonomických a politických zákrutů s notnou dávkou ironie: triumf Maocetunga přiměl šanghajské kapitalisty k spěšnému dochodu ze země. Hodně jich zamířilo do Hongkongu, aby nevýznamnou kolonii přetvořili v giganta. Kolonie bude vbrzku končit, jeho hospodářské moc třeba  bude nebo nebude pokračovat. Značné množství opatrných rezidentů si již pořídilo vstupní víza do bezpečnějších končin. Číňané teď kupují polovinu všech domů v kanadském scénickém Vancouveru, jemuž se začíná říkat Hongcouver. Hongkongský podnikatel Tan Yu investuje 6 miliard dolarů do filipínského ostrova Fuga v úmyslu udělat z něj nový Hongkong, v bezpečné vzdálenosti od komunistů jakéhokoliv zabarvení. 

          Vraťme se k české tématice, zda nám z toho plyne nějaké poučení. Zdaleka nejsme ve světě tak ekonomicky zdatní a ani tak soudržní, patrioticky náchylní, nicméně našinců dobré vůle je pořád dost. Rovněž nadále vláda a národ jakkolik post-komunistický toho pramálo dovedou využít. Nebo se jim do toho zkrátka nechce.

          Což tedy je dost škoda. Státníci kalibru Jiřího Payna se přičinili o unikát, o vznik české antilobby. Ta snad - jestliže neživena dalšími nehoráznostmi - časem bude atrofovat, zanikne, a dalším časem se dostaneme do stavu vznikající české lobby, české zájmy podpořit, na západní potentáty naléhat. Ovšem nikdy nebudeme mít ty miliardy, které čínští vlastenci mohou dodávat domovině.