Vy se v té Americe máte - benzin stojí pětinu toho, co u nás," slýchávám od závistivých Evropanů, jimž opáčím, že u nás je všude moc daleko - místy víc, než pětinásobně. Z jednoho konce Los Angeles na druhý je dál než z Prahy do Plzně. Našinec se chystá na cestu za velkou louži, ví, že bydlím ve státě New Yorku a tedy expeduje dopis se sebepozváním na pár dní. Načež ho informuji, že z New Yorku města, oné Sodomy a Gomory, je to k nám víc než 300 kilometrů, což tedy tramvají nelze, ty neexistují, tak jako neexistují vlaky. Tudíž letadlem, autobusem, autem, na bicyklu, případně pěšky.

          Pěší osobu jsem za víc než třicet let pobytu v této zemi snad ještě nepotkal, ač možnosti k pochodu tu jsou značné. Tzv.Appalachian Trail začíná na severu u hory Mr.Katahdin ve státě Maine a končí na jihu u hory Mt.Springer ve státě Georgia. Pečlivě označená stezka se vyhýbá všem metropolím, vede dvěma národními parky, osmy národními lesy-pralesy a čtrnácti státy, všeho všudy 3299 kilometrů, k jejichž zvládnutí je třeba pěti milionů kroků. Za půl až tři čtvrti roku se to dá zvládnout. Každý rok to absolvuje  asi 150 vytrvalců.

          Pokud by to někomu bylo málo, k dispozici má nedávno dobudovaný a ještě delší (4293 km) Pacific Crest National Scenic Trail, z Britské Kolumbie v Kanadě až do Mexika přes tři americké státy pacifické oblasti - Washington, Oregon a Kalifornii. A scénické to věru je: cestou se lze kochat pohledem na Mr.Rainier, o dost vyšší než evropský Mont Blanc, z mrazných výšin pak pookřát štrapácí v poušti Mojave.

          Pohyblivější jsou ovšem cyklisté, kteří nám sem z České republiky přijíždějí v rostoucím množství. Na nedostatek širokých, pohodlných silnic si věru nemohou stěžovat, jen těch tzv.Interstate (mezistátních s číslicí v modré barvě) je na téměř 70 tisíc kilometrů. Horší už to bude s prázdnotou terénu. Tuhle zemi jsem od Atlantiku k Pacifiku a zpět absolvoval (za volantem) už dostkrát a při putování prériemi Středozápadu (Kansas, Iowa, Nebraska, obě Dakoty atd.) aby si jeden nudou vymknul sanici.

          Kdybych byl vybaven podnikatelským umem, otevřel bych turistickou kancelář, nabízející zájemcům z přecpané Evropy takovýto požitek: Dusseldorf - Denver, z Poruří do Colorada, tam na letišti vyzvednout veliké pohodlné auto s automatikou a ovšem i klimatizací, mapy s trasou do těch prázdných dálav, tam ale s parádní horskou scenérií, pořádně se rozjet a odpočinout si od člověčiny.

          A k pohodě duše případné zájemce potěšit i požitky materiální povahy. Zásluhou chřadnoucího, souchotinářského dolaru je teď u nás o 30 až 70 procent laciněji než v Evropě a zejména v Japonsku. Tam vyrobená elektronika se dá za míň koupit v New Yorku než v Tokiu. Hordy cizích zákazníků se tedy valí a ročně utratí kolem 80 miliard dolarů. Newyorský obchodní dům Bloomingdale je vybaven personálem, dohromady plynně ovládajícím 30 jazyků k plynnému uskutečňování  transakcí. V pátek odpoledne Britové nasednou v Londýně do letadla, v sobotu ráno jsou v Minnesotě, v městě Bloomingtonu v mamutím konglomerátu (420 obchodů pohromadě) nakoupí a v neděli brzo ráno jsou už zase doma. Hodně čile si takto počínají zejména japonské hospodyňky, i jim se vyplatí vyjet si za nákupem přes Pacifik.

          Zásluhou možnosti moderního pohybu tedy již neměříme vzdálenosti počtem kilometrů, ale časem, potřebným k jejich překonání. Další krok pokroku učiněn.