Ota Ulč
 2012

PODIVNOSTI  FEDERÁLNÍHO  USPOŘÁDÁNÍ A  TREST  SMRTI

Po příjezdu k americkým břehům nejednoho našince překvapila různojakost zdejšího kontinentu, i když v porovnání s multilingvální Evropou ne tolik značná.

       Hned nás například trkla jejich tak značně rozlišná velikost. Texas disponuje prostorem větším než Kalifornie, New York, New Jersey, Connecticut, Delaware, Hawaii, Massachusetts, Maryland, Rhode Island, a Vermont, všechny dohromady.

       Liší se počet obyvatelstva – i ti liliputánové ho mají víc, než třeba rozsáhlý kovbojský Wyoming. Ekonomické příležitosti vytvářejí zajímavé etnické enklávy. Hodně Vietnamců se usídlilo podél mexického zálivu, kde se věnují rybářství. Zásluhou luteránské církve, horalé, příslušníci lidu Hmong z Laosu, našli svůj nový domov ve státě Wisconsinu. Asiaté, zejména Číňané, hodně přibyli v Novém Mexiku – v Santa Fe, Albuquerque a Los Alamos, střediscích s mnoha vědeckými laboratořemi. Nejen tedy prádelnami a nudlemi živ je Číňan.

V USA lze být potrhán a pozřen jak ledním medvědem, tak teplovodním aligátorem. Nelze si splést zbožné mormony v utažské poušti s louisiánskými zálesáky, hovořící jakousi pseudofrancouzštinou. Mnohé jižanské osady připomínají Ugandu jak bytovou péčí, tak stavem gramotnosti.

       Rozdílná je regionální politická orientace. Obyvatelstvo ve státech severovýchodního pobřeží je zřetelně levicovější než jsou usedlíci v centru země a v oblasti Skalistých hor. Jinak žijí a uvažují patricijské kruhy v Bostonu a sedláci v Kansasu, jinak zbohatlíci v Beverly Hills a rurální chudáci v Mississippi.

       Jednoduše jednoznačně nalinkovaná dělba práce mezi federální vládou a státy nikdy neexistovala. Jak potom docílit kýžené synchronizace, harmonie? Stále je nutno se potýkat s jejich kompetenčními hádanicemi. Federace si musí udržet monopol v rezortu financí země, její obrany a zahraniční politiky. Bez takového oprávnění by přece přestala být funkční federací.

       Obhájci nynějšího stavu věcí se odvolávají na “místní hodnoty” jako základní, určující kriterion. Že tato země začínala v maličkých lokalitách, hlavní město toho kterého státu bývá daleko a Washington s legiemi jeho byrokratů je nezřídka považován za nepřátelské území.

       Takový konflikt značně vyvřel zásluhou státu Arizona, vystavenému hordám ilegálních vetřelců z Mexika. Ve Washingtonu Obamova administrativa z politických důvodů ale nemíní uplatňovat zákon o jakési kontrole obyvatelstva, formálně v platnosti už snad od roku 1940, a proto postižená Arizona si odhlasovala svůj zákon za účelem dodržovat federální vládou nedodržované vlastní předpisy. Výsledkem je žaloba liknavého federálu proti jednající, do vakua vstoupivší Arizoně.

       Nezřídka ale dochází k opačným konfliktním situacím, kdy nižší vládní složky, zejména městské  magistráty, mezi nimiž vyniká tuze politicky nejkorektnější San Francisco v Kalifornii, poskytují "azyl" - nedotknutelnost upláchlým provinilcům, obviněným porušením zákona. Připomíná to dávnou tradici  katolické cirkve poskytovat takový útulek a vlastně i praktiky za první československé republiky o nedotknutelnosti akademické půdy, na níž nesměla vstoupit policie, jíž na schodech tupili, ošklivě láli demonstrující studenti.

       Dva druhy vlád tedy uplatňují jurisdikci nad týmiž občany na témže území.

       V případě postihu pro zločin federální povahy, musí následovat někdy dost zdlouhavá procedura vyžádání o extradici.

Lincoln Chafee
 Lincoln Chafee

       Lincoln Chafee, Republikán, dost levicově orientovaný guvernér mrňavého státu Rhode Island, který by se do Aljašky vešel dvěstěkrát, koncem roku 2011 odmítl uposlechnout příkaz federálníího soudu, aby předat do federální jurisdikce lupiče a vraha jménem Jason Wayne Pleau, již podle zákona jeho miniaturního  státu odsouzeného k dožtivotnímu žaláři bez možnosti jakéhokoliv propuštění. Guvernér tak porušuje ústavu, s odůvodněním, že ve federální jurisdikci za další kriminální činnost by zločinci mohl hrozit trest smrti, tak významný politik pokládá za abhorrent, costly and ineffective ("odpudivý, nákladný, neúčinný"). K poslední popravě v jeho státě došlo v dávném již roce 1852.

≈    ≈     ≈

       Před časem (NP, 2007) v článku "Trest smrti nebo ne" jsem se tématem zabýval. Nejvíc se popravuje v Číně, však nejpočetnější zemi planety, a takto se i tuží nábožensky zanícený Irán. V západním světě takové řešení již téměř neexistuje, je pokládáno za barbarství a mezi barbarskými výjimkami je zloduch Amerika, jenže i tam jde o značně ojedinělý úkaz. Z padesáti států této Unie, dvanáct jich trest smrti zrušilo a jejich počet roste. Například v roce 2003 došlo v zemi ke spáchání šestnácti tisíc vražd, ale soudy vynesly pouhých 153 trestů smrti, jichž bylo vykonáno jen 65. Současný stav je tedy takový, že z 300 vražd pouze jeden jediný pachatel má smůlu takto končit.

       Smrtící injekci tvoří tzv.triple cocktail (sodium thiopental; pancuronium bromide; potassium chloride), první jako sedativum, po něm paralýza plic a konečně zastavení srdeční činnosti. Prosazovatelé zrušení trestu smrti protestují,  argumentují ústavou, zakazující cruel and unusual punishment – „kruté a neobvyklé potrestání“, ač ovšem nenítvora, který by byl takovou proceduru absolvoval a k zážitku se mohl vyjádřit. Odpůrcům trestu smrti ovšem nejde o co nejméně bolestné ukončení života odsouzence, ale aby k němu nikdy nedocházelo. Svižné, stoprocentně spolehlivé řešení by přece zaručila gilotina – šmik a je to. Ovšem nepěkná podívaná, s kýblem krve. Nebo popravčí četa nebo provaz s propadlištěm, kdy dojde k okamžitému zlomení vazu (na rozdíl od mučení pomalým škrcením – ono strangulatio – jímž se vyznamenávali budovatelé zářných zítřků v našem holubičím národě).

       Nejčastějším a nejhlasitějším je tvrzení, že státem přikázané zabití nic neřeší. Takový nonsens lze bez obtíží vyvrátit, s odkazem na skutečnost, že v případě toho kterého popravence se to přece vyřešilo perfektně, definitivně. Teď už si své vražedné choutky nezopakuje, jak by však mohl - a mnohokrát se tak již prokázalo - ať už usmrcením spoluvězně, strážného, nebo, v případě podmínečného propuštění (jež třeba kdysi v Massachusetts podepsal bývalý guvernér Dukakis, někdejší uchazeč o prezidentský uřad), vraždou dalších obětí.

       V Texasu, který vede v počtu poprav, je vražednost daleko menší, než v hlavním městě Washingtonu, kde trest smrti už byl dávno zakázán. Liberální The New York Times, s trestem smrti rozhodně nesympatizující, zveřejnily (18.11.2007) výsledky studií, potvrzujících, že každým rozsudkem smrti se tak zabraňuje spáchání tří až osmnácti vražd.

       Proti trestu smrti se uvádějí nejen etické, moralistické, ale i ekonomické důvody. Každý hrdelní proces v USA si totiž vyžádá výdaje ve výši více než milionu dolarů. Ve státu Georgia, obviněný Brian Nichols, když souzen pro trestný čin znásilnění, v soudní síni zastřelil soudce a dvě další osoby, což se stalo v přítomnosti několika tuctů svědků. Stát však váhá tohoto multivraha soudit, poněvadž si ze svého omezeného rozpočtu nemůže dovolit platit jeho obhájce, lháře z povolání, psychiatry, psychoanalytiky, kteří se proanalyzují k závěru, že za všechno je vinna společnost, minulost, systém, jen ne pachatel. Kde procedurální námitky vyvolají reakci dalších procedurálních námitek, přibývá tahanic a hrůzných výdajů, s kýženou pravděpodobností, že samozřejmost onoho zabití před očima mnohých, o němž může pochybovat jen osoba mentálně tuze vyšinutá, se přece jen podaří rozplynout. Však ano, to je americký adversarial system, jehož účelem není dosažení spravedlnosti, ale vítězství za každou cenu. Druh argumentace v Georgii nabývá podoby vtipu (který ale v hlavách mnohých amerických juristů vtipem vůbec není), o oprávněnosti obhajoby synáčka, vraha vlastních rodičů, jenž se domáhá přiznání polehčující okolnosti, poněvadž je sirotek. Procesní výdaje přece nemají nic společného s meritem věci! Změňte proceduru zbytečných průtahů a ušetříte.

       Ušetříte dvakrát. Když vrah bude odexpedován na věčnost, stát se nebude muset o něj dál starat, doživotně pečovat – to vše s výdaji, přesahujícími rozpočet průměrné americké rodiny.

≈    ≈    ≈
John Kitzhaber
 John Kitzhaber

       Ve scénickém  státě Oregonu došlo ke znásilnění a brutálnímu k smrti ubití ženy Mary Archer. Nejen její pozůstalý manžel byl devastován nedávným (listopad 2011) rozhodnutím guvernéra Johna Kitzhabera, který zakázal popravu k smrti odsouzeného vraha.

       Čerpám z reakce publicisty Dennise Pragera (Townhall, 29.11.2011) na pět bodů guvernérova zdůvodnění, proč nikdy nedá souhlas k jakékoliv popravě: (* Celý článek je připojen po čarou)

       1. Guvernér  odmítá se podílet na systému, který je nespravedlivý (not equitable). Proč je nepravedlivý? Poněvadž není perfektní.

       2. Guvernér  nevěří, že poprava přispěje k větší bezpečnosti (dozorců a ostatních vězńů však určitě) Praeger cituje sociologa teoretický experiment Ernsta van den Haaga, že vraždy spáchané v pondělí, středu a pátek by se trestaly smrtí, kdežto ty v jiných dnech nikoliv - jaký by takové kalendářové uspořádání by mělo dopad na výsledek. Jestliže pokuty za nesprávné parkování mohou mít odrazující úečinek, proč by je neměly mít popravy se vším všudy?

       3. "Nevěřím, že poprava kohokoliv nás činí víc noble ("ušlechtilý, vznesešený, skvělý"), tvrdí guevernér.

       Praeger odpovídá: "Co je zvlášť noble uchránit život násilníkům, kteří přepadli čtyřčlennou rodinu, znásilnili matku a dvě dcery, kosti jim přeráželi, oběti zapálily k pozvolné kruté smrti uhořením? Přestal být Izarel noble, když popravil Eichmana?

       4.Guvernér: "Oregon má unworkable ("nefungující") systém, který nedosahuje základní standard spravedlnosti," takto tvrdí, aniž by mohl specifikovat, a dodává

       5. "Nemohu se podílet na něčem, o čemž věřím, že je mravně nesprávné."

       Na otázku, koho v těchto záležitost konzultoval, guvernér vyhověl přiznáním, že konzultoval zejména sám sebe.

       Většina americké veřejnosti si víc přeje než nepřeje zachování trestu smrti. Za nespravdlivý pokládá systém, umožňující těm, kteří někomu život vzali, aby si ten svůj směli zachovat. Společnosti, které dovolují vrahům žít, přece musejí pozbývat aspoň část svého bažení po spravedlnosti a určitě pozbyly svou nenávist vůči zlu.

       Troufám se domnívat, že takový by byl i názor většiny českého národa.


K O N E C


A Response to Oregon's Governor on Capital Punishment

       Dennis Prager,
       Nov 29, 2011


       The governor of Oregon, John Kitzhaber, announced last week that he would not allow any more executions in his state during his time in office.

Kitzhaber, a Democrat, gave five reasons for his decision. My response follows each one.

       1. "I refuse to be part of this compromised and inequitable system any longer."

       This has become one of the most frequently offered reasons for objecting to capital punishment -- that because the system is not equitable, no murderer should be put to death.

       This is a reason that is devoid of reason. If a system is not equitable, you don't end the system, you try to end what is not equitable. This is classic left-wing thinking -- destroy what is good if it is imperfect. Documentary-maker Michael Moore was recently on CNN with Anderson Cooper and provided a perfect example of this way of thinking.

       Moore: "2011 capitalism is an evil system set up to benefit the few at the expense of the many."

       Cooper: "So, what system do you want?"

       Moore: "Well, there's no system right now that exists. We're going to create that system."

       The utopian streak that is an essential part of the left-wing mind is puerile and destructive: "If it isn't perfect, eliminate it."

       2. "I do not believe that those executions (the two that the governor allowed) made us safer."

       We all acknowledge that two executions do not make us safer (though they do make it safer for prison guards and for other inmates). Who ever said two executions would make us safer? Overwhelmingly, the reason people give for supporting the death penalty is justice. It is indescribably unjust to allow everyone who deliberately takes a human life to keep his own.

       But if you want to talk safety, then yes, we who support the death penalty are certain that, applied with any consistency, it is a deterrent. The late sociologist Ernest van den Haag had an interesting thought experiment. Suppose that murders committed on Mondays, Wednesdays and Fridays carried a death sentence, while those committed on the other days were punishable by a prison sentence. On which days do you suppose more murders would be committed?

       The notion that parking tickets deter illegal parking but that death does not deter murder is truly irrational. It shows what happens when people put ideology over common sense.

       3. "Certainly I don't believe (the executions of murderers) made us more noble as a society."

       Why is it noble to keep all murderers alive? Was Israel less noble for executing Adolf Eichmann, the architect of the Holocaust? When two men enter the home of a family of four; rape the wife and two young daughters; beat all four nearly to death, leaving them in the agony of crushed bones and skulls; and then tie them up and burn the three females to death, why is it "noble" to keep the men who did that alive?

       4. Oregon has an "unworkable system that fails to meet basic standards of justice."

       Opponents of the death penalty make it virtually impossible to execute murderers. They then lament how long and laborious the effort is to execute a murderer.

       5. "... And I simply cannot participate in something I believe morally wrong."

       Opponents of the death penalty simply assert the death penalty is immoral. That is their prerogative. But "morally wrong" in this context means nothing more than "I don't like it." Indeed, as reported in the The New York Times, "Asked with whom (Kitzhaber) had consulted, he said, 'Mostly myself.'"

       Kitzhaber's moratorium delays the execution of a murderer who had raped and brutally beaten to death a woman named Mary Archer. Needless to say, the family and friends of Mary Archer disagree with the governor's action.

       "We are just plain devastated," said the man who had been Mary Archer's husband. "This is such a miscarriage of justice."

       Indeed it is. And worse. Societies that allow all murderers to live have lost some of their hunger for justice and certainly lost their hatred of evil. They also cheapen the crime of murder. Punishment is society's way of communicating how serious it views a crime, and there is all the difference in the world between the death penalty and life (not to mention less time) in prison.

       When all murderers are allowed to live, the evil exult while the victims weep. Why is that noble?